Otvorila mi krásna a usmiata ako v office, iba trocha viac nalíčená.
“Tak pojďte dál. Asi tušíte, proč jsem vás zavolala. Nebudem to probírat v práci, to možná až pak, podle toho, jak to půjde dál. A odložte si, ono to, zdá se, chvíli potrvá.“
Váhavo si dávam dole dlhý kabát a Madam si ma premeria pohľadom od dola po vrch.
“Ahá, teď už to začína být jasnější“, utrúsi pri pohľade na môj odev iba tak pre seba a povie “Tak pojďte, Romane, nebudeme tady přece stát u dveří že?“
Pri pohľade na jej mučiareň mám prekvapený výraz, na čo sa usmeje a povie “U vchodu jsem snad jasně řekla odložte si. Bylo na tom něco nejasné Romane? Nebo raději – Romano? Takže Romano, svléknout do prádla, jestli samozřejmě na sobě nějaké máš a odlož si tu tašku!“ V otvorenej kabelke na zemi mám sexy lodičky, čo si samozrejme všimne a povie “A obuj se, nebudeš tady naboso, jěšte nastydneš! :)“
“Tak, teď jěšte drobnost a už si popovídáme.” Na čo mi prikáže postaviť sa k vhodnému miestu na znehybnenie a pripúta mi ruky a nohy. Mám na sebe od príchodu na nohách a rukách náramky s krúžkami, čo s úsmevom okomentuje “Mám ráda funkční šperky, byla by škoda je nevyužít, že? :) “. Takže ma znehybní v polohe, ktorá je skutočne veľmi nepohodlná, ale zároveň má Madam prístup na všetky miesta.
Spokojná s výsledkom, s milým úsmevom spustí. “Tak, kde začnem, kolego, nebo odteď raději kolegyně? :) Kde jsou moje kalhotky jasně vidím, ale teď budu chtít vědět, proč já, proč moje kalhotky a hlavně – jak sis mohl dovolit lézt mi do šuplíku! Vlastně, jak si mohla!!! :)))”
Obšírne vysvetlím, že ju obdivujem už dlhý čas, a aspoň takto som si ju chcel priblížiť.
“Tak dobře, máme teď jasno v tom, kdo je tady perverzní děvka a jsem ráda, že mám tvoje přiznání i omluvu. Já jsem slušná holka a v práci jsem to nechtěla řesit a tahat do toho vedení. Takže jestli souhlasíš, aférku s kalhotkami ukradenými ze šuplíku smažem a posunem to na zcela jinou úroveň. Jo? S důrazem na slově úroveň, rozumíme si?”
Samozrejme s tým s úľavou súhlasím.
“Ale zas tak snadný a rychlý to nebude, to by mě nebavilo, no nejdříve si na to připijem, co říkáš? Se sklenkou bílého to půjde líp.”
Skúsim namietnuť, že som autom, ale s milým úsmevom ktorý má po celý čas a dobrou náladou mi odpovie “Malinko můžeš, věř mi, hned jsem zpátky a ty nikam nechoď, udělej si pohodlí. :)” Vtipná. Som spútaný a nemôžem sa pohnúť, takže cestou pre pitie ešte s úsmevom Madam brnke do okovy, ktorá ma drží na mieste.
Nestihol som ešte poriadne ani stráviť celú situáciu a už sa vracia, držiac v každej ruke po pohári bieleho vína. Keďže mne putá nedovolia jeden si vziať, cinkne oboma a so slovami “Tak nazdraví a na naši skvělou dosavadní a jěště lepší a dlouhou další spolupráci” mi jeden kalich prikladá k perám.
Som celkom smädný a tak si odpijem riadny hlt, ale už je neskoro, až po prehltnutí mi v mojom očarení dochádza – veď je to moč! Nie som schopný čokoľvek povedať, iba na ňu pozerám s vytreštenými očami, na čom sa ona zjavne dobre baví a so sladkým úsmevom povie “Výborný ročník, že? Takže do dna!” A dá mi dopiť celý zvyšok.
Po prípitku odloží poháre, presunie sa ku stene s ohromnou zbierkou bičov a tuším, že peklo môže začať. Prejde rukou po bičoch s úsmevom, na tvári, zamyslí sa “Tak co děvko, s čím začneme? Biče nechám odpočívať, neboj. :) Ale jenom na chviličku. :)))” Vykročí naspäť smerom ku mne, cestou sa ešte pristaví pri skrinke a čosi v nej chvíľu vyberá. Nevidím jej do dlane, ale do ucha mi pošepká “K děvce patří šperky, tak si tě trocha přizdobím”. Prsiami v blúzke sa mi pritom opiera o moje a vidí, že bradavky mi stoja. “Hmm, tak jsem uhodla, bude to to pravý. :).” Na čo mi jednu stlačí takou silou, až sa celý trhnem, no okovy a rám bezpečne držia.
“Čššššš“, šepne mi znova do ucha. “Spolupracuj, nebo to bude bolet. A nebo, jak chceš. Já si poradím. :)“
Chytí mi medzi prsty obe bradavky a dá si záležať, aby som na nich cítil jej váhu, ako sa priťahuje ku mne. Súčasne mi medzi moje roztiahnuté nohy vloží svoje stehno a zatlačí nahor ako to len ide. V tom momente vidím hviezdy a teraz pre zmenu ona nerozumie, prečo sa opäť napínam v okovách ako o život. Ale len na okamih, kým mi rukou nesiahne na nohavičky a nezistí, že v nich je smerom k telu asi 50 pripináčikov, ktorých hroty si teraz pod tlakom jej stehna našli svoju cestu. “No páni, tak to bude zábava”, rozosmeje sa.
“Víš, Romanko, myslela jsem si, že to bude nuda, ale vypadá to na hezký seriál. :) Takže s čím začneme? Jó, nejdřív pravidla. Pořádek dělá přátele, takže si snad budeme hezky rozumět. Říkala jsi přece při hodnocení, že jsem pořádkumilovná a taky silná žena. Hezká účetní čislovka je sto, takže při každém takovém setkání, bude základem sto rán bičem. Uvidíme, jestli jsem opravdu dost silná, snad ano a bude se ti to líbit. :) Neboj, to je jen takový malinký základní paušál, variabilní složka se ti bude líbit taky. :) A nejsem zrůda, na stopku máš samozřejmě právo, tedy krom těch sto ran, tam je to bez diskuze co se týče počtu, no můžeme se bavit o místech, kam padnou, jsem velkorysá. ;) Při stopce se tedy od zadku přesunu třeba na stehna, jo? Nebo prsa? :) Dnes bych ale zkusila, jestli z tebe dokážu sundat ty mé kalhotky pouze bičem, co ty na to? Plácnem si? :) Já si plácnu a ty budeš hezky nahlas počítat ... “
Bez varovania mi založí svorky na bradavky a utiahne, až mám čierno pred očami. “To abys nebyla příliš soustředená na jedno místo. Taková laskavost, víš? Jěšte mi za to poděkuješ. A když budeš hodná, dovolím ti poprosit, abych je taky sundala bičem. :))) Ale to až potom. Nejdřív zadek a ty kalhotky. Tak začneme konečně, nebo budem klábosit? :)“
