Tiffany (ukázka z knihy Lepší Podnik)

Následujících několik hodin probíhalo celkem standardně. V Tiffany začínalo být docela narváno a tak jsem neměl o zákazníky nouzi. Vypadalo to na velmi vydařený večer a ty nejlepší kšefty mě teprve čekaly. Na digitálních hodinách v mém autě svítilo přesně dvacet dva hodin a dvě minuty. Stál jsem na hlavním nádraží a k mému vozidlu přistoupily dvě mladé dívky s kufříky na kolečkách, které na sobě měly elegantní šaty a péřové neforemné kabáty. Ta, která vypadala starší, se mě zeptala, jestli je vezmu a já jim pomohl se zavazadly.
„Kam to bude, milé dámy?“ zeptal jsem se. Obě dvě seděly na zadních sedačkách a tvářily se nerozhodně.
„Zatím můžete jet někam, třeba směrem do centra, a já vám vysvětlím naší situaci…“ odpověděla znova ta starší.
„Ovšem. Jak je libo…“
„Víte, pane řidič… Jak vám můžu říkat?“
„Frenkí. Jmenuju se Frenkí. Rovnou si můžeme tykat.“
„Super. No, takže pane Frenkí. Teda Frenkí… Já se jmenuju Markéta a tohle je moje kamarádka Petra. Zrovna jsme přijely z Karlových Varů a máme v plánu si tady vydělat hodně peněz. Eh, abych to teda upřesnila, tak nemáme skoro nic… Teda na zaplacení taxíku máme. To jo. Jedna moje další kámoška nám právě doporučila, že když budeme hledat tu práci, o které mluvím, tak se máme zeptat taxikářů, že ti prý nejlépe vědí… Rozumíte mi?“
„Asi to budeš muset trochu lépe specifikovat.“
„Dobře. No, tak my bysme chtěly pracovat jako sexuální pracovnice. Nejlépe v nějakém lepším podniku…“
„No super. To vám hned můžu zařídit. Jestli si teda dobře rozumíme, tak nechcete dělat tanečnice, ani servírky, ale chcete být na pokoji.“
„Jo. Asi jo. Předpokládám, že za to je nejvíc peněz. A upřímně řečeno, nemáme ani na ubytování, takže potřebujeme takový podnik, kde budeme mít tohle všechno do začátku zařízené.“
„Dobrá. V tom případě není nad čím přemejšlet a jedeme rovnou do Tiffany. Majitelka klubu je moje dobrá kamarádka a jsem si jistej, že široko daleko neseženete lepší podnik.“
„Super. Tohle jsme přesně potřebovaly. Jak se vám odvděčíme?“
„Tak to asi probereme později… Chápu to teda správně, že ani dneska nemáte kde spát?“
„Přesně tak. Potřebovaly bysme to všechno zařídit nejlépe hned. Myslíte, že to půjde? Teda, myslíš, že to půjde, Frenkí?“
„Myslím, že jo, ale nemáme moc času. O půlnoci mám jeden důležitej kšeft a majitelka klubu, paní Stella, asi bude taky hodně vytížená, takže to budeme muset vzít hopem…“

Strip bar Tiffany praskal ve švech. Všechna tři pódia byla obsazena zpocenými tanečnicemi, které předváděly více či méně poutavou show. Kompletně všechny boxy byly obsazeny převážně zahraničními hosty, kteří si objednávali drahé lahve šampaňského a na jejich stolech často tančily striptérky v síťovaných silonkách. Kromě holek, které nabízely soukromé tance, se prostorem potácelo několik podnapilých mužů a mezi nimi kličkovaly servírky s bytelnými půllitry plzeňského piva, případně s tácy, na kterých měly strategicky rozmístěny pestrobarevné drinky ve vysokých sklenicích.
Nechat si v takovém fofru zavolat paní Stelu bylo trochu troufalé, avšak já si byl naprosto jistý, že tohle stojí za to.
Na baru jsem objednal jednu dvojitou whiskey pro sebe a dvakrát whiskey sour pro Markétu a její kamarádku Petru. Všechny barové stoličky byly obsazeny a tak jsme ve stoje pozorovali okolní cvrkot. Holky se zdály docela v pohodě a já byl jednoduše ve svém živlu, protože jsem to prostředí upřímně miloval.
Paní Stela se objevila v zápětí. V jedné ruce držela kuba libre a tvářila se celkem spokojeně.
„Tak co pro mě máte, pane Sýkora?“ přešla rovnou k věci.
„Víte, paní Stelo, tady ty dvě slečny by chtěly pracovat pro váš podnik a potřebovaly by začít nejlépe hned.“
„Vážně? A co jste pro to ochotné udělat?“ otočila se na slečnu Markétu.
„Cokoliv bude potřeba. Budu k vám upřímná. Utekly jsme z našeho rodného města a teď jsme tady a nemáme žádné peníze, ani kde spát. Potřebujeme se postavit na vlastní nohy a…“
„Dobře. Dobře,“ skočila jim do toho paní Stela. „Takže, jestli si rozumíme, vy obě se ucházíte o pozici sexuální pracovnice. Ano?“
„Ano. Přesně tak.“
„Super. V tom není nejmenší problém. Bohužel teď nemám moc času, abych vám všechno vysvětlila. Takže pro zatím jen tak ve zkratce… Funguje to tak, že vy platíte za pronájem pokoje a my se staráme o všechno ostatní. Ceny pokojů jsou různé, podle jejich velikosti, vybavení, ale i podle dne v týdnu a tak dále. První dvě noci máte zdarma a nepochybuji o tom, že si zvládnete vydělat na ubytování. Pro dnešek vám to můžu zařídit v hotelu Art. Je tam ubytováno několik našich holek.“ Začal jí zvonit telefon. Podívala se na displej. Típla to. „Budu už muset jít… Jestli tedy máte seriózní zájem, tak to uděláme takhle: Tady máte klíče od pokoje číslo patnáct. Ten je dneska úplně poslední volný a tak se o něj budete muset nějak podělit… Tady pan František půjde s vámi a vyzkouší vás. Běžný zákazník se obvykle na pokoji zdrží nějakých dvacet minut, tak řekněme, že já a pan František se tady sejdeme přesně za půl hodiny. Tedy přesně ve dvacet tři hodin. A jestli mi řekne, že bylo všechno v pořádku, tak máte práci.“

Pan Hynek nás vpustil do druhého patra, kde byly pokoje, a při tom na mě velmi nápadně mrkal. Asi jsem s těma dvěma krasotinkama vypadal jako opravdový frajer, ale necítil jsem se tak, protože jsem vůbec nevěděl, co jim mám jako teď vykládat a jakým způsobem je mám „vyzkoušet.“ Přišlo mi to divné a zároveň vzrušující.
V druhém patře bylo narváno skoro stejně jako dole, jen atmosféra tam byla docela jiná. Bylo tam horko a ve vzduchu se vznášel opar drahého parfému, laku na vlasy a sexu.
Takový typický návštěvník podniku se obvykle ve strip baru zpíjel drahým šampaňským tak dlouho, až ho nakonec přemohl chtíč a tak vyrazil právě sem. Někteří páni pak zapluli do pokoje s první ženskou, která se na ně usmála, avšak mnoho z přítomných vytrvale korzovalo prostorem a mlsně si prohlíželo ženy v negližé, jako by šlo o nabídku masa v uzeninách.
Markéta a Petra vypadaly ve svých šatech najednou velmi nepatřičně. Provedl jsem je okolo té promenády nadržených opilců a namejkapovaných princezen až k pokoji číslo patnáct.
Zamkl jsem za námi dveře a zbývalo nám pětadvacet minut. Holky dostaly jeden z těch nejlepších pokojů, kde byla obrovská luxusně povlečená postel, malý dřevěný konferenční stolek a kožené křeslo. Vedle postele malá skříňka a na ní do komínku vyskládané bílé ručníky. Po levé ruce oddělená koupelna zářící čistotou.
„Rovnou si můžete odložit,“ začal jsem své zaškolování. „Co nejdřív si budete muset obstarat vysoký podpatky a nějaký erotický prádlo. To je něco jako dres kód podniku. Dneska si ale vystačíte s tím, že budete ve spodním prádle. Nevím, co bych vám tak řekl… Ceny si určujete samy… Většinou tady holky dělaj orál za osm set, klasiku za litr nebo dva… případně to mají podle času. Jakože dvacet minut za litr… ale vy dvě jste mnohem hezčí, než většina holek tady, takže si můžete účtovat mnohem víc… No, vždyť víte.“
„Jasně, Frenkí. My víme…“ odpověděla Markéta a v ten moment už seděla na posteli bez podprsenky. Měla hezká kulatá prsa a ve tváři takovou skoro až dětskou krásu. Typoval bych, že jí nemohlo být více než dvacet a to ani nemluvím o slečně Petře, která zatím pozorovala dění z kožené sedačky. Přistoupil jsem k posteli a ona mi začala rozepínat poklopec. S erekcí jsem sice problém neměl, ale nemůžu říct, že bych si to úplně užíval. Pořád se mi honilo hlavou, co je to za podivnou situaci. Jakože přivedu dvě mladé holky a teď mám za úkol je vyzkoušet… Každopádně mě nenapadlo mě nic lepšího, než pokračovat ve žvanění.
„Kdyby se vám nějaký chlápek nezdál…“ pokračoval jsem zatímco Markéta jezdila pusou tam a zpět, tam a zpět. „Třeba, že by byl moc opilej, tak ho klidně pošlete do hajzlu. A stejně tak, kdyby vám někdo nevoněl. Buď ho neberete nebo mu nabídněte, aby si dal nejdřív sprchu.“
„Jasně, Frenkí.“ odpověděla znovu Markéta, položila se na záda a sundala si kalhoty i spodní prádlo. Měla sněhově bílé nohy. Její pipka byla bez jediného chloupku a lehce narůžovělá. Za normálních okolností by mi možná přišlo až nepatřičné s ní souložit, ale na druhou stranu jsem už v sobě měl několik kořalek a tak se ve mě probudilo zvíře. Byla přímo rozpálená a šlo nám to spolu docela dobře. Slečna Petra nás celou tu dobu pozorovala, což mě najednou začalo vzrušovat. Když jsme to zrovna dělali zezadu, tak mě napadlo, že bychom mohli vyzkoušet nějakou prasárnu a tak jsem se jí zeptal, jestli jí ho můžu šoupnout do zadku. „Jasně, Frenkí.“ odpověděla znova a já ze šuplíku vytáhl lubrikační gel.
„Jo a to jsem vám zapomněl říct, že tady v tom nočním stolku je vždycky hromada kondomů, lubrikační gel, ubrousky a tak dále. Doporučoval bych vám nikdy to s nikým nedělat bez gumy, jako třeba právě teď…“ cpal jsem jí ho do zadku a ona vydávala tiché teskné zvuky. Držel jsem jí pevně za bok.
„Tu tvou kamarádku už asi nezvládnu vyzkoušet…“
„Ne. Ne. Počkej,“ řekla Markéta. „Ona ti ho alespoň vykouří, že jo, Péťo.“
Slečna Péťa neříkala nic. Jen přišla k posteli, sundala si tričko a podprsenku, abych viděl její prsa a klekla si na kolena. Vytáhl jsem ho Markétě ze zadku a stoupl jsem si přímo ke slečně Petře, připravený na závěrečné číslo. Nesměle otevřela pusu a já jí ho strčil hluboko dovnitř. Stačilo několik pohybů a všechno to explodovalo přímo tam.
„A nakonec to nejdůležitější,“ pokračoval jsem. „Ve všech pokojích jsou štěnice. Jakože odposlech. Takže kdykoliv se něco posere, stačí, že by třeba jenom někdo zvýšil hlas, tak tu máte do dvaceti vteřin vyhazovače a ten se o všechno postará. Co já vím, tak se zatím nikdy nestalo, že by se něco stalo.“

Vycházelo to přesně na čas. Bylo pět minut před třiadvacátou hodinou. Já si na baru dával další whiskey a paní Stela se vynořila zpoza mých zad.
„Tak jak to šlo? Co holky?“
„Jsou úžasný. Vůbec tomu nemůžu uvěřit. Vědí co chtějí a… No však víte, dělají to prostě dobře.“
„To opravdu ráda slyším. Tohle se vám teda, Františku, opravdu povedlo. Takhle mladé a hezké holky jsme tu ještě rozhodně neměli. Jen doufám, že je to moc rychle nesemele. Tady máte něco od cesty,“ podala mi několik bankovek.

...

Celý příběh je v knize Lepší Podnik.
Pro více informací pište prosím do zpráv.
S pozdravem
Baťůžkář