LC 3

Hřebec se na zadních vzpínal za klisnou. Majestátní, hrdý, enormní. Spojený s ní v zuřivém aktu. Jeho černočerná srst ostře kontrastovala s panenskou bílou klisny pod ním. Všichni, kteří měli ruce a nohy a měli to právo se účastnit se seběhli, aby mohli oslavit tento obrovský manažerský úspěch Lorda Charlese. Přitom jen on a jeho žena věděli, že vavříny tohoto úspěchu náleží právě jí. A pravděpodobně dalšímu blíže neurčitelnému množství hlav její špionážní a záškodnické sítě. Jedním z dalších plánů Lorda Charlese bylo získat do budoucna do této sítě bližší, řídicí přístup, protože aktuálně mu to připadalo tak, že s její pomocí by mohl nabýt vlivu podobnému tomu, který měl v dobách Alžběty I. Sir Francis Walsingham.

Atmosféra byla bujará, oslavy radostné. A očekávání toho, co jim přinesou budoucí pokolení jejich stáje, velká. V mumraji spojeném s přijímáním gratulací a sklízením obdivu Lord Charles nevěnoval příliš pozornosti tomu, že ho úslužný lokaj žádal o to, aby vyhledal Lady Claru v prostorách stájí. Stále ještě se plně nesoustředil, když si s překvapením uvědomil, že ruch zůstal kdesi vzadu za ním a on se ocitnul v relativních chladu a přítmí velikých vrat vedoucích ke kójím, kde byly ustájeny největší klenoty jeho sbírky. Vůbec nevěnoval pozornost tomu, kam a proč vlastně jde. Hlava v oblacích.

Sotva si jeho oči zvykly na změnu světelných podmínek, zřetelně rozpoznal postavu své ženy stojící před stáním jejich mohutného černého hřebce s dlaní nataženou před jeho chřípí. Vydal se s úsměvem směrem k nim. Jeho svižný krok však brzy začal uvadat, až se zastavil docela. Lady totiž obrátila pozornost k němu. Vyslala mu vstříc vyzývavý úsměv, pootočila se a opřela se pozadím do velkého balíku sena připraveného ke zkrmení. Její ruce bez prodlení sáhly dolů a začaly vytahovat nahoru cípy její útlé jezdecké sukně. Měla docela problém dostat ji přes boky, ale nepolevila, dokud ji neměla celou srolovanou u pasu. To se již lord zastavil kousek od ní docela. Při pohledu na les hustých černých chloupků rašících v jejím klíně se mu podařilo bezmyšlenkovitě ukousnout špičku dosud nezapáleného doutníku, který svíral v koutku úst. Zatímco lovil ze vzduchu k zemi padající tlustý válec, nesl se k němu její šťastný smích.

„Doufám, že v jiných věcech dnes budete šikovnější, můj Pane“, doprovodila smích vesele vzápětí. Již zase pod bedlivým pohledem svého muže si přitom bezelstně začala rozepínat sněhobílou košili. Nesnažila se ji ale vytáhnout ze srolované sukně. Zatímco zdaleka ne tak malý lord v nohavicích rostl, poslala jeho nositeli i další verbální výzvu. „Náš šampion již dneska předvedl, co se v něm skrývá.“ King of Avalon jako na znamení souhlasu ryčně ze své kóje zaržál. „Jsem si jista, že se nenecháte zahanbit.“

Ta drsně a jinou reakci nepřipouštějící slova ještě visela ve vzduchu a lord si v duchu vybavoval jejich poslední intimní setkání ve společnosti Martina a služebné, od kterého již opět uplynulo drahně času. Času, ve kterém lord více než dobil baterie a ve kterém se i přes značné časové zaneprázdnění mnohokrát přistihl při tom, že mu něco chybí. Úměrně tomu, jak mu naopak něco zjevně přebývá. Zatímco se proto nyní vpíjel do očí své ženy, hltal její smyslné křivky, které v tomto jezdeckém kostýmku nikterak neskrývala, nýbrž naopak zvýrazňovala, oceňoval vysoké jezdecké boty se zastrčeným bičíkem a slušivou žokejskou čepičku, sám uschoval překážející doutník do kapsy své vesty, a aniž by se zdržoval dalšími ceremoniemi, začal si rozepínat poklopec. A vůbec poprvé i on sám vyslal ke své ženě verbální poselství o tom, že její výzvu přijímá. „Věřím, že budete spokojena, má Lady.“

Jeho vydatný, sebevědomý, sytý baryton sám o sobě stačil k tomu, aby po zádech Lady Clary proběhl mráz vzrušení. Obsah sdělení, a především rychle tuhnoucí nástroj, který Lord Charles mnohem zkušeněji doloval z útrob svého oděvu, však byly více než vítaným bonusem. Přesto ani na chvíli nezastavila hbitou hru svých prstů, se kterou neskončila dřív, než košili mohla dostatečně rozhalit k tomu, aby ji mohla upnout pod konturami svých prsou uvězněných pod saténovou košilkou a podprsenkou. Do jejího stále provokujícího výrazu se vkradl moment náhlého překvapení, když Jeho Lordstvo si před ní začalo bez bázně a hany honit Jeho majestátní pyj. Nepoznávala ho. A to i přesto, že ona byla důvodem proměny jeho osobnosti. Lorda její překvapení vyloženě potěšilo. A kul železo, dokud bylo žhavé.

Aniž by jeho pravačka ustala s jistými, sílu evokujícími pohyby, vydal se chůzí nájezdníka k připravené hostině. Její hlavní chod se mu ostatně vzorně servíroval, neboť Lady Clara se lehce vysunula vzhůru, nechala záda spadnou dozadu, opřela se zátylkem do dřeva za sebou, zvedla nohy do vzduchu a doširoka rozevřela kolena od sebe. A s neskrývaným zájmem čekala až se na ni vrhne snad konečně naplno probuzená šelma stojící již přímo před ní. Nebo se k plnému probuzení aspoň blížící. I přes tento optimismus následující vývoj nečekala.

Ústa Lorda Charlese přistála mezi jejími stehny, než stačila mrknout. Jeho silné ruce se zmocnily jejích stehen a přidržovaly se za ně, zatímco ji začal ochutnávat. Dlouhý, táhlý výdech, který překvapená Lady vyplodila, ladil s pomalými, zkoumavými tahy širokého lordova jazyka, kterými poctil nabídnuté lůno. Na Lady Claru šly rychle mdloby. Sladké mdloby. Mdloby podnícené nečekaně aktivním přístupem svého muže a jeho neskrývaným, nehraným a nefalšovaným zájmem.

Navíc, jeho nezkušenost byla roztomilá. Jeho neobratný, netrénovaný jazyk rozkošně podnětný. A opatrnost a něžnost, se kterou objevoval dosud neprobádané území a která byla v takovém protikladu k jeho hřmotné postavě a normálně odměřenému chování, nesmírně vzrušující. Ukázal se také jako učenlivý, trpělivý žák.

Nechal se vést rukou své ženy diktující mu jednak tempo, jednak místa, na která by se měl zaměřit. Snažil se následovat signály jejího těla. Zde zůstat déle. Tady zkusit více přitlačit. Tady najít přesně to, co by tak mohla mít lady za mysli, když si ho více přitáhla, rychleji mu dráždila kůži na hlavě. Vůně, kterou vydávalo její vybuzené pohlaví, byla podmanivá, chuť velmi netradiční, ale rozhodně ne odpudivá. A hlavně žila. Reagovala na jeho podněty. Poddávala se jeho útočícímu jazyku. A dříve, než mu začal umdlévat, mohl vnímat křeč, která začala postihovat její tělo. To ho ještě více povzbudilo.

Lady Clara dýchala usilovněji a usilovněji. Těžkým, přerývaným dechem. Třásly se jí již nejenom nohy, ale přidala se i horní část těla. „Ještě chvilku .... vydržte .... už tam budu“. Chvění bylo patrné i v jejím hlase. Lord Charles sice neměl nejmenší představu o tom, na jaké místo hodlá jeho paní dorazit, intuitivně ale soustředil svůj tlak na právě napadané místo a zkusil více přitlačit, zrychlit práci jazyka. „Anooooooooooooo“, které mu zacpalo ušní bubínky, bylo zbytečným projevem toho, že se úspěšně dostal až do cíle. Její stehna se pokoušela sevřít jeho hlavu v kleštích, zmítající se tělo se snažilo dostat z dosahu jeho nepolevujícího jazyka. Zastavil nakonec spíše až proto, že měl strach, že se pod jejími obdivuhodnými otřesy rozpadne bytelně vypadající slaměná podsada. Dlužil svému bratranci jednu z nejcennějších lahví archivního rumu, ale byla to cenná oběť.

Jeho instrukce mu velely ochutnat zaslouženou sladkou odměnu, pokračovat ještě nějakou dobu poté, co dosáhli stanoveného vrcholu. Jenže jeho bezprostřední intuice mu velela jinak. A navíc už více nedokázal čekat. Trpělivost byla vyčerpána. A dobře udělal. Pohled, který mu věnovala jeho žena, stále ještě se snažící dostat pod kontrolu pochody svého organismu přetočeného přes závity, nezapomene do konce života. Nedokázal by ho přesně popsat a vystihnout. Mísil se v něm šok, nevěřícnost, ustrnutí, překvapení, naděje a spousta dalších emocí, které nebyl schopný uchopit. Hluk od vchodu mu ale na chvíli zabránil v tom, rovnou do své ženy vstoupit.

„Můj Pane, neviděl jste .....?“. Zbytek Martinovi otázky byl již zbytečný, jak se jeho oči nejspíše přizpůsobily přítmí. „Ať nás teď nikdo neruší!“, zaburácel mu lord v ústrety a s těmito slovy si posunul boky Lady Clary blíže k sobě, nadzvednul jí zadek výše do vzduchu a bez sebemenšího zaváhání zaplul do výsostných vod jeho domovského přístavu. Martinovo „Ach“, tiše k nim dolehnuvší od vchodu, bylo přebito stejným zvukovým projevem Lady Clary. Jedna její noha se ocitla na lordově ramenu, druhá jí byla zeširoka rozevřena a bylo s ní bezohledně manipulováno, dokud lord nenašel správnou pozici, která mu umožnila plynule vnikat co nejhlouběji. Lady Clara se proměnila v nádobu dychtivě chytající jeho vášeň.

Košilka i podprsenka byly staženy dolů pod prsa. Ta vyzdvihnuta z omezujícího sevření. Zaklesnuta do držící je těsné látky. Sevřena v mohutné tlapě. Prohmátnuta, štípnuta do bradavky. Sama Lady Clara pak byla přitažena zezadu za krk a stala se kolébkou, závěsem, do kterého staccatem hrdých koňských kopyt dupajících do kamenných kostek na výročních výstavách narážely z výšky dopadající lordovi boky. Nešetřil ji ani trochu. „Takto ... nějak ... si ... to ... Má ... Lady ... představovala?“, vypadlo z něj postupně mezi jednotlivými přírazy. „Ještě“, vzmohla se ona pouze na výdech. Se zaťatými zuby vrážel dál. S jeho nasazením neučinilo nic ani protočení panenek jeho ženy a další prudká vlna otřesu, která se prohnala její bytostí krátce poté, co se do toho sotva obul. Ostatně mu její ruka, svírajícího ho za paži tak pevně, že mu na ní musely zůstat otisky jejích prstů, dávala jasně najevo, že rozhodně se od něj neočekává, že by měl zvolnit či polevit.

Chtěl ji tam dostat alespoň ještě jednou. Po zbytek dne ji zbavit slov. Schopnosti rozumně myslet. Zajistit, aby měla problémy udržet ladnost svých pohybů. A vtlouct jí do hlavy podobně jako se tesají runy do kamene, že pokud ona ho bude provokovat a dráždit, on jí nebude chtít zůstat nic dlužen. A že by to mohl být nakonec i on, kdo bude diktovat iniciativu.

Hřebec ve stáji mohutně ryčel. Kopyty kopal do dřevěných desek před sebou. A z druhé strany narážela do stěny jeho kóje hlava Lady Clary, jak mu Lord Charles dokazoval, že i on se chce počítat mezi plemeníky.

Jeho úd byl mocný. Dominantní. Velký. Dlouhý a tlustý. Neochvějně pevný. Tepající ji v pravidelném rytmu. Snažící se proniknout kamsi do jejího břicha. Vyjít ven druhou stranou pupíku. Ještě více se obalit ohromným množstvím sekretu, který produkovala její hedvábná, pevnou rukavičku mu připomínající puklina. Tak nádherně sametové místo. Svírajícího ho bezchybně ve svých útrobách. Umocňující vjemy, kterými jejich vášnivé spojení bombardovalo obě zastřené mysli.

Rozvaha šla již dávno stranou. Poslední zbytky snahy o nějakou důstojnost již úplně odhozeny. Na jejich místa nastoupila jediná touha. Živočišný pud projevit mužnost a uspokojit při tom samičku. A ta naštěstí vycházela vstříc. Když se lord podepřel rukou na slámě u jejího boku, její pata se bez váhání zahákla za jeho záda a pomáhala mu v udržování tempa a napětí. A v jejich kulminaci. Jejich oči si navzájem posílaly svědectví o tom, že se blíží erupce, kterou ani jeden z nich nebudou schopni nijak ovládat.

Bylo úplně jedno, kdo byl první. Záblesky, výbuchy a exploze se slily v jeden velký ucelený blok. Křičeli do všemožnými zvuky protkané stáje své nadšení. Svoji euforii. Jeden dával. Druhá přijímala. Ve společném napětí. Ve společné křeči. Propojeni těly i duší. A trvalo dlouho, než nastal nějaký aspoň trochu relativní klid. Oáza, ve které našli jeden druhého. A začali se líbat. První polibek z vášně. Následek uspokojeného chtíče. Stejně tak žádostivý, stejně tak potřebný. Dlouhý, předávající si informace o nezbytnosti dalšího opakování. A který by neskončil, kdyby nedošel dech.

Konečně se Lord Charles narovnal. Pokusil se srovnat si zmožená záda. A protože povadající erekce se již nebyla schopna více udržet vevnitř, nechal ji vyklouznout ven. Vyvalil se za ní souvislý proud husté bílé látky, která dopadla na slámu u jeho bot a vytvořila úctyhodné jezírko. Nemůžu se sice rovnat s Kingem, pomyslel si lord, ale myslím, že se nemám vůbec za co stydět.

Jeho žena ovšem tok jeho myšlenek spolehlivě sledovala a rozhodně nemínila nechat jeho mysl příliš ovládnout vítězoslavnými a sám se sebou spokojenými pocity. „Myslím, že Vaše Lordstvo projevilo jistý potenciál“, přivítal jeho pohled její úšklebek a zdánlivě posměšná slova. „Když na tom bude pracovat, mohlo by i v této oblasti dosáhnout určité, doufejme že nezanedbatelné, úrovně.“ Vědoma si však toho, že obsahem, který byl spíš plný příslibu než negativního hodnocení, se jí nejspíše nepodařilo lorda příliš srazit z výšin dolů, a jehož případná hrozba byla srážena jiskřičkami spokojenosti v očích i kolem koutků úst, odstrčila raději hravě svého muže od sebe a jala se spravovat si vykasanou sukni. „V tuto chvíli“, dodala přitom, „by Vaše Lordstvo ostatně mělo více pozornosti věnovat tomu, že již dlouho mešká na slavnostní hostině. A mohu-li být tak smělá, bylo by vhodné se zamyslet nad tím, jak zdůvodníte svoji nepřítomnost a stav, která má aktuálně daleko k dokonalosti.“

Naposledy přelétla svého muže od hlavy k patě odsouzeníhodným výrazem, kterým chtěla podtrhnout správnost svých slov, rukama si ještě jednou uhladila látku kolem stehen, jak to jen šlo, a zatímco se vydávala prostorem stáje k menšímu vchodu blíže k obytné části statku, zvládla ještě přes rameno prohodit: „Omluvíte mou absenci po ten krátký okamžik, kdy se budu převlékat a dávat si vanu, že ano? Jsem si jistá, že každý pochopí, že dáma se potřebuje v tomto náročném dni upravit.“

A zatímco, podobně jako vlajková loď, odplouvala s hrdě vztyčenými vlajkami z vítězné bitvy, vrátil se Lord Charles do reality a snažil se uvést do stavu, ve kterém by i nadále mohl dělat své rodině čest na probíhajícím banketu. Nepřesvědčivý dojem z toho, co bylo možné na pomuchlaném a propoceném oblečení potřísněném snad jen kusy zvířené slámy a narušené úpravě hlavy ještě zachránit mu naštěstí aspoň částečně přebíjel vyplavený adrenalin a vědomí toho, že v některém z úkolů, které si předsevzal, jistě neselhal. Pohyb Lady Clary, se kterým se od něj vzdalovala, svědčil o tom, že i přes absolutní snahu o přetvářku nebylo žádných pochyb o tom, že její loď utrpěla v zuřivé bitvě četné zásahy, které se podepsaly i na její schopnosti elegantně a bez škobrtání se pohybovat ....