Hon (LC 22)

Lord Charles byl mezi svými soukmenovci výjimka v tom, že lovu nijak zvlášť neholdoval. Sám tím byl značně překvapen. Honitba byla v jeho rodině silně zakořeněná. Navíc střelec byl vynikající. Událostmi z poslední doby si to začal vysvětlovat tím, že je jiným druhem lovce. A byl za to rád.

Dnešní hon si ale rozhodně nechtěl nechat ujít. Pořádal ho totiž lord Billington a společenské konvence mu velely pozvat i svého Nemesis. Lord Charles se již nemohl dočkat, až mu v jeho revíru udělá trochu průvan.

Den začal již nadmíru dobře. Lady Clara i Jane byly ve svých nových šatech nadmíru rozkošné. V uzavřeném kočáře, ve kterém cestovaly, s poťouchlými výrazy Lordu Charlesovi předvedly, že spodní prádla vzorně nechaly doma. Karafa vody, která cestovala s nimi, přišla nadmíru vhod, protože Lord Charles se na konci vydatné svačinky cítil skutečně zalepen. Fakt, že jeho žena dala jasně na srozuměnou, že ústa a prsty jejího muže jsou pro tuto chvíli naprosto dostačující, svědčil o tom, že na hon jela s nějakou vlastní agendou. Lordu Charlesovi se velkoryse rozhodl, že bude hodný, a nebude se to z ní snažit páčit ani tehdy, kdy byla tak krásně na hraně a dle jeho úsudku tudíž v ten moment výrazně snadněji vydíratelná.

Den zdárně pokračoval i nadále. Lov proběhl zcela v režii Lorda Charlese. Nejvýstavnější kusy patřily na jeho účet. Bylo tak uspokojivé, jak lord Billington téměř spolknul vlastní jazyk, když nebylo možné vyvrátit, že jeho úhlavní nepřítel byl vskutku králem dnešního dne. Jako by nestačilo, že Lord Charles již tak sklidil pozdvižení a byl středem všeobecného zájmu, když mu aportovali zlatí retrívři. Dosud poměrně neobvyklé plemeno vyšlechtěné lordem Tweedmouthem, do kterého se Lady Clara naprosto zbláznila a trvala na tom, že musí doplnit jejich honeckou stáj. Lord Charles již vzdal diskuze s ní o tom, že honecký pes nepatří do domácích prostor a sám si nechával zahřívat studená chodidla věrným zlatým druhem lehajícím u jeho nohou.

Nebylo žádného divu, že Lord Charles byl natolik ve víru dění, že neměl příliš prostoru vnímat, co se kolem něj vlastně děje. Zpětně si ani nebyl schopen přesně přehrát, jak a kdy došlo k tomu, že se zničehonic ocitl na menší vycházce do lesa doprovázen Lady Jane zavěšené na jeho paži. Museli se přitom dostat až dosti daleko od rozbitého ležení, protože rázem kolem nich naprosto utichl halas lidských hlasů a známky jakékoli civilizace. Opět se více soustředící Lord Charles si přitom brzy uvědomil, že ho Lady Jane nenásilně netáhne vpřed jen tak nazdařbůh, ale vede ho určitým směrem. Nebyl proto až tak překvapen, když se před nimi zjevilo malé odpočívadlo ukryté na malé mýtince. Lady Jane ho k němu okamžitě navigovala a sotva se dostali pod jeho stříšku, už byla v podřepu u jeho nohou.

Lord Charles stále ještě usilovně rozvažoval, zda je opravdu vhodné zde popustit uzdu chtíči, když k němu klečící Lady Jane dolující jeho monstrum z poklopce předeslala „Lady Clara Vám vzkazuje, Můj Pane, že se od Vás očekává, že se mě zde zmocníte. Zezadu. Bez jakýchkoliv ohledů.“

Lordu Charlesovi vyjelo obočí. Jeho rostoucí penis zatím zmizel v horkých ústech dívky, která jej začala rychle připravovat, aby spolu zvládli úkol, který jim byl uložen. Hmm, třeba sem přijde lord Billington a raní ho z toho, co provádí jeho nejméně vítaný host na jeho panství, pomyslel si Lord Charles. Rychle ale sám tuto myšlenku raději zavrhl. To, jak nakládá se svou schovankou, to by byl skandál majestátních rozměrů. Při této myšlence dokonce odstrčil ústa Lady Jane nenásilně stranou a upřeně se zadíval do jejích překvapených očí.

„Není to trochu moc, Má Milá?“, otázal se jí a pak raději rychle zkoumal prostor kolem sebe, aby se pokusil vyhodnotit, zda již dokonce nemohli být odhaleni.

„Mám Vás ujistit, Můj Pane, že se Lady Clara postarala o to, abychom nebyli spatřeni nikým jiným, než jí a osobou, kterou přivede s sebou“, zašveholila Lady Jane rychle a bez další prodlevy se znovu zmocnila údu, který protentokrát souznil s nejistotou Lorda Charlese a měl tak dosud daleko k připravenosti.

Na Lorda Charlese mocně zapůsobilo, jak neochvějně si je Lady Jane jistá tím, že Lady Clara se postará o vše potřebné. Ušklíbl se proto. Hořet v pekle se svojí ženou a Lady Jane? Vlastně již dlouhodobě s tím tak nějak počítal ...

„Koho přivede?“, zkusil to, rychle se smířiv se svým osudem, zatímco se mu jeho nástroj začal vzorněji nalévat krví.

Lady Jane jen neurčitě pokrčila rameny.

Bože dítě, ani tohle tě netrápí?

Zatímco v duchu láteřil nad příliš uvolněnými mravy dnešní mládeže, pomohl Lord Charles Lady Jane na nohy, otočil ji od sebe, stlačil jí záda dolů, takže se ochotně předklonila a chytila se rukama jednoho ze sloupků nesoucích stříšku. Nechala na Lordu Charlesovi, aby se postaral o vykasání sukně nad boky a zasunutí jeho muškety do největší kořisti, kterou během dnešního lovu ulovil. Trochu pobídnut rozhořčením nad tím, že možná riskují zbytečně mnoho, byl pohyb Lordových boků drsný a neústupný. Lady Jane tak zaúpěla nadšením.

Pokud měl Lord Charles před chviličkou ještě nějaké pochybnosti, rychle je ze sebe setřepal, když se jeho erekce bez komplikací zanořila do nory, která nemohla být připravenější. Exhibicionistky jedny, obvinil při tomto poznání v duchu jak Lady Jane, tak Lady Claru. Důsledek dopadne na vaše hlavy, sliboval jim, zkusil se však položit do úkolu, který mu byl přichystán.

Nespěchal přitom. Věděl, že musí být stále v akci, když a pokud vůbec je nalezne Lady Clara se svým tajemným doprovodem. Rozhlédl se proto kolem, jestli už náhodou nejsou na dohled. Bylo přece logické, aby se rozhlížel, když páchal něco, čemu by se měl obloukem vyhnout. Nic a nikoho však nespatřil, a tak se raději věnoval Lady Jane.

I přes její vpřed ho pobízející reakce to nebylo vůbec snadné. Červíky pochybností tančily v jeho mozku ďábelské macabre. A tak, i když stále bez umdlení stejným volným tempem kopuloval Lady Jane, neustále se rozhlížel kolem. A když se rozhodl, že to možná v rozporu s přáním své ženy nebude nijak zvlášť prodlužovat, vědom si toho, že se vnitřní svaly Lady Jane kolem něj začínají samovolně svírat, a i její zvukový projev hovoří o tom, že přichází její orgasmus, zadíval se zase upřeně přímo před sebe na místo v lese, kde ještě nedávno nebylo vůbec nic zajímavého.

Nemohl uvěřit tomu, že hledí do očí své ženy, která na něj okamžitě potutelně mrkla. Stejně tak do tváře dívky bledé jako stěna, kterou jeho žena držela před sebou, omotaná zezadu kolem ní, s jednou rukou zasunutou odzadu do jejího živůtku a cosi jí nekonečným proudem šeptající do ucha. Poznání, o koho se jedná, ho udeřilo do hlavy silou kovářského kladiva.

Nebyl schopen myslet, logicky uvažovat. A tak jen reagoval na „Ještě, rychleji“, které k němu vyslala Lady Jane křečovitě svírající dřevo před sebou.

Zarazil hlouběji, tvrději, pomaleji, s větším časovým odstupem. A znovu. Snažil se pobrat, co pro ně může znamenat to, co vidí.

A i když místo zrychlení zpomalil, důraznost a hloubka jeho šťouchů vedly k tomu, že Lady Jane neomylně nalezla svůj cíl. Chvěla se na něm tak mocně, že si ji Lord Charles raději chytil za jedno rameno, a ještě více ji narazil na svůj šlechtický totem, aby mu nevyklouzla. Svírání a zmítání bylo tak mocné, že musel ještě párkrát zapumpovat, aby rozehnal pocit, že se ocitl ve velmi na sílu utaženém svěráku. S úžasem pak popatřil na to, jak dívčina ruka sjela do jejího vlastního klína, kde se začala svírat skrz vrstvy nařasených látek. Ruka Lady Clary ji tam vzápětí následovala, a aniž by Lady Clara přestala s litanií slov, přinutila ji tam se svíráním pokračovat. I přes to, nebo právě proto, že dívka zjevně také spěla k neodvratnému konci.

Lord Charles tak naprosto nemohl uvěřit výjevu informujícímu ho o tom, že dívka zavřela oči, položila se více do náruče ženy za sebou a její tělo se roztřáslo nekontrolovatelnou křečí. V duchu s ní procházel jejím orgasmem, sám uchopil Lady Jane ještě pevněji, a protože ta již byla znovu aspoň částečně nohama zpět na zemi, nic mu nebránilo v tom, aby nerozjel usilovnou jízdu, na jejímž konci bude jeho vlastní triumfální salva.

Stále bez mrknutí pozoroval Lady Claru, které se dokonce podařilo dostat zmíněné ňadro z kontur jeho úkrytu, takže na Lorda Charlese vykoukla růžová zduřelá bradavka posazená na sněhobílé, objemné kouli. Dívka znovu otevřela oči, a přestože sebou stále lehce zmítala, usilovně se Lordu Charlesovi znovu zahleděla do očí. Tenhle pohled velmi dobře znal.

Byl lovec. Naprostý, nefalšovaný lovec. A ukazoval jí, jaké to je, být jím uloven.

Bral si ... ne, nebylo možné říci nebohou Lady Jane, neboť ta vítala jeho násilnický projev s chtíčem, který musel být jasný každému, kdo je pozoroval ... jako pravý dobyvatel. On určoval sílu, rychlost, tempo a žena před ním byla nádobou, která poskytovala pouzdro jeho meči. Pouzdro, do kterého byl jeho meč bezohledně znovu a znovu zasouván.

Lady Jane rychle spěla k dalšímu vrcholu. Ideální parketa pro to dokončit vlastní cestu. Lord Charles se naposledy vzepjal na špičkách, trhnul Lady Jane za účes, za který ji nyní držel, takže jí v její extázi pomohl vyvrátit bradu k nebesům, ustrnul a pustil to do ní.

Vokální projev Lady Jane zřetelně sdělil světu, k čemu právě došlo.

Lord Charles i nadále hovořil pouze očima a tím, jak pevný zaujímal postoj, přestože v jeho koulích burácelo a mocnými stahy přesouvaly vystřelené náboje do kožíšku jeho velmi cenné trofeje.

Dívka v náruči Lady Clary vypadala, že je v permanentní křeči a co nevidět se zhroutí.

A když Lord Charles konečně vyklouznul z přeplněné Lady Jane a nechal ji padnout unaveně na kolena na prkna pod nimi, aby tam vydýchávala nasazení uplynulých chvil, spíše bezmyšlenkovitě vzal svůj úspěšný injektor do ruky a požitkářsky si ho přetáhl. Skutečnost, že dívka před ním vyvalila oči a vzápětí v náručí Lady Clary omdlela, ho beze vších pochyb ujistily o tom, že zábradlí okolo mansardy bylo tak nízké, že obdaření Lorda Charlese měla jako na dlani a rozhodně ho nepřehlédla ...

Lord Charles téměř vyrazil rychle za svojí ženou pomoci křísit padlou dívku, ta ho však zarazila jasným gestem, okázale mu dávala najevo, že je vše v pořádku, on obstál nad očekávání, a zatímco lehce popleskávala děvče, které teď jistila na zemi, po tváři, dalším pokynutím rukou odesílala Lorda a Lady Jane zpátky tam, odkud přišli.

Lordu Charlesovi naštěstí rychle spadl kámen ze srdce, když viděl, že dívka se vzápětí probírá. Protože si také uvědomil, že vlastně nijak netouží po tom, aby jí třeba musel vysvětlovat, co že to vlastně činil, bleskově se alespoň základně upravil, sesbíral padlou Lady Jane a vlekl ji zpátky směrem k lesu.
Lady Clara měla jistě vymyšleno, co bude dívce nyní říkat, a on u toho opravdu nemusel být.

Když dorazili na vratkých nohách zpět, přivítal je pořádný cirkus. Lord Charles netušil, co bylo jeho příčinou. Stačil mu ale rychlý pohled, aby se ujistil o tom, že Lord Billington i jeho žena byli plně zaneprázdněni jeho likvidací, takže minimálně oni si žádnou neplánovanou vycházku do lesa rozhodně neudělali. A to snad pro tuto chvíli stačilo. Stejně jako jeho usilovná víra, že během cesty zpět on i Lady Jane natolik vyschli a zvládli se upravit, že nikomu nebude vůbec nic divné.

Jeho výrazně zrychlený tep se ale začal více zklidňovat teprve až tehdy, kdy se do reje těl úctyhodně nenápadně vmísila i Lady Clara a po ní i její schovanka, která dorazila z úplně jiného směru bok po boku s mužem, u kterého bylo naprosto v pořádku, že jí dělal garde.

Lady Clara měla hodně co vysvětlovat a Lorda Charlese opravdu zajímalo, za jaké nitky tentokrát sahala, že dala dohromady takový scénář. A proč vlastně.

I když se již moc dlouho nezdržovali, než vyrazili domů, stálo Lorda Charlese jisté ne nepatrné úsilí, aby se důsledně vyhýbal kontaktu s Lady Winnifred. Jediným dítětem lorda Billingtona z jeho druhého manželství. Manželství se ženou tak kostnatou a povrchní, že vpravdě dělala svému muži čest. Dívky, jejíž přítomnost a chování na tajném rendezvous mu nedopřávaly klidu.

„Hodláte mi to nějak osvětlit, Má Paní?“, otázal se proto ne překvapivě své ženy hned, jakmile byli v kočáře dostatečně daleko od kterýchkoliv zvídavých uší.

„Pro tuto chvíli, ne“, odtušila ta bez uzardění a s tajemným úsměvem si začala rozepínat horní část šatů. A než mohlo z rozevřených úst Lorda Charles zaznít nějaké slovo nesouhlasu s jejím postojem, navázala „A je jen na Vás, s jakou budete nyní plnit své povinnosti.“

Lord Charles na ni nevěřícně nepokrytě civěl.

„Vaše Lordstvo bylo neuvěřitelně inspirativní“, pokračovala Lady Clara nerušeně tónem, kterým dala jasně najevo, že vše podstatné bylo právě vyřčeno. Na Lorda Charlese také vbrzku vykukovaly její ztopořené bradavky a zrychlené zvedání jejího hrudníku výmluvně hovořilo o tom, že vývoj, který mohly s Lady Winnifred sledovat, má stále ještě v živé paměti a měl na ni stejný dopad jako vždy.

Lord Charles proto uvážlivě zavřel ústa a rozhodl se raději moudře spolupracovat. Jeho rychle se nadívající penis ostatně mohl rozhodovat za něj. Již bez šatů se nacházející Lady Clara tak z jeho poklopce lovila již patřičně tuhnoucí hmotu.

Lord Charles se proto poté, co byl Lady Jane zbaven ošacení na horní části těla, s kalhoty staženými ke kotníkům pohodlněji uvelebil v sedadle a nezaujatě sledoval, co na jeho tubusu provádí ústa jeho ženy. Pomohl jí až v tom se na něm příjemně uvelebit, a přitom obdivoval změnu ve výrazu jejích očí, jak do ní hlouběji a hlouběji pronikala jeho hlavice navedená na místo jistou rukou Lady Jane. Jízda, kterou jeho žena rozjela, výrazně převyšovala uklidňující klimbání kočáru, a skončila teprve tehdy, když ji Lord Charles poctil příslušným podílem na dnešní kořisti.

Zatímco na něj hleděla z protějšího sedadla, s hlavou Lady Jane vraženou mezi nohami, odkud ta vylizovala, co se dalo, jasně mu dávala najevo svoji nadřazenost. To Lorda Charlese ale trápilo mnohem míň než návrat nehezkých úvah stran toho, zda jeho zajetým konvencím se silně vzpírající žena opravdu může zamýšlet i to, že se od něj podobná spolupráce bude v budoucnu vyžadovat i u Lady Winnifred. Pravda, byl pro něj naprostý šok, že ji dneska Lady Clara přivedla s sebou, čímž Lady Winnifred prokázala chování, které by do ní nikdy neřekl, což byl jistý příslib toho, že by mohla být povahově jiná než její nemožní rodiče, a zbavit ji třeba věnečku, jako tomu učinil s Lady Jane, to byla sama o sobě zajímavá myšlenka, přesto měl dosud značné obavy stran toho, jaký by v přímé konfrontaci podal výkon, když by byl vystaven její odulé tváři a neforemné postavě ...