Co se má stát,…se stane

Chtělo se mi napsat, za kopci a údolím, žil a byl jeden skřítek…ale to by byla jiná pohádka,…i když možná někdy na to dojde😅.

Janča,…šedivá kukadla a tmavé, na mikádo střižené vlasy, štíhlá, ve svých 35 letech stále bezdětná kamarádka, co si ráda po práci občas zajde pobavit na roh náměstí ke skleničce vína s místními i turisty, probrat aktuální dění ve světě…tak tahle nebojácná a jindy usměvavá holka se po pár mileneckých nezdařených vztazích, jež neměly dlouhého trvání, vydala prozkoumat stránky, které nejsou pro kohokoliv…milenci ji trošku víc pocuchali, než by si přála. Jeden byl moc velký klubový hráč “škatulky hejbejte se z místa na místo ted”, druhý (to byl pár) procházel špatným obdobím ve svém vztahu a ten třetí měl zrovinka “vyjasňující období” se svou milenkou…. Po těchto zážitcích cítila se trošku, jak to říci, …divně. Chtěla, aby o ní někdo pečoval, avšak zároveň chtěla být jakoby trestána. Nebo to byl boj o přežití? Přes den v pohodě, když jsme se v tu dobu spolu obě scházely, ale něco ji chybělo. Měla vždycky svou hlavu…

No a tak se dostala na seznamku, kde plenky nejsou doménou miminek a biče sviští vzduchem. Ale vedle toho i pár zajímavých holek v latexu jsem viděla a celou řadu mužů, kteří byli přímo k zulíbání (vypadali upraveně, příjemný vzhled, někdy u rybníka, někdy s pejskem na výletě, někdy s rukama pod bradou vybízející k zamyšlení). Probíraly jsme se tím hnojem a najednou Janča vyhrkla ”ano, to je ono” a ukázala na jednoho muže, co působil decentně. Usoudila jsem (ačkoliv většinou nikdo z nich nebyl můj typ), že by ji mohl takový muž stanovit jistý řád v životě (holka bloudila jak bosorka v lese). Potřebovala lehce korigovat, a když bude chtít někoho škádlit, pak by ji malinko přitáhnul láskou, zajistil stabilitu. A tak jsem kámošku vyfotila v krajkovém body (to tam žádná holka neměla) a šupky, dupky, vstříc novým zážitkům. Byly jsme na to dvě, co by se mohlo stát…

Bylo pondělí ráno, profil založen a fotka vystavena. Ten den se mi hůř pracovalo. Janča stále volala a posílala fotky nových a dalších mužů. O fotogalerii ve spodním prádle kolikrát ani nemohla být řeč, neb prádlo chybělo leckdy úplně a zbyly jen…provazy a řetězy. Jindy prádla bylo tolik, že vlastně ani nebylo možné poznat, jaké pohlaví se za zprávou skrývá. Ozvalo se vícero mužů, avšak bylo patrné, že místo zkušeností, spíš chytit za vlasy chtějí a jen skotačit, poslat dál. Jiní byli jasně vulgární. Jakmile jim žena nepadla k nohám po páté zprávě, označením za lhářku a neposlušnou “děvku” byla jistá cesta, jak své pošramocené ego zpátky narovnat. Ale jen v jejich očích. Třeba to tam zkouší dodnes bez úspěchu. Kdo ví.

Nicméně nás s Janou zaujala zpráva od tří pánů…jeden bydlel blíž, ale spíše mladší kluk (30 let) a hlavně moc neodpovídal profilu razantního muže, který Jana hledala, ale na mne působil příjemně, já bych se asi ukecat nechala. Nicméně, kde není žár, nehoří, já svého chlapa měla. Takže jsme koukaly dál…druhý působil mohutně, ne moc výrazným dojmem, fajn kluk jako kamarád na diskuzi ohledně nevšedního tématu a nadhledem, …a pak ten treti,…ten Janču zaujal. Muž, který zdál se být již plný doušků zkušeností, psal, že s děvčaty to umí…posílal fotky z práce a cest, psal o zálibách, o situacích během dne, ale tak jako nevtíravě, přirozeným způsobem. Byl galantní a zdvořilý. Janča najednou měla znovu jiskru v oku.

Hledá prý subinku, neb ta předešlá již vylétla z hnízda. Jemu bylo tak 55. Samo o sobě zajímavé zjistit, proč se tak stalo, proč někdo, kdo se stará o svou drahou, ji pak nechá odejít, odemkne klec?

Dominant může být přeci jen ten, který si získá srdce subinky za to, jaký je a ta jako jeho oddaná žena, bude ráda učit se a přijímat vše, co lepším člověkem ji činí. Dominant pro ni musí být ten, ke komu vzhlíží. Co se mohlo stát, že subinka změnila svého ochránce?

Ten Janin “nový” pán působil moudře, psal srozumitelně a s vtipem, jakoby přesně věděl, čím imponovat. Janě se podlamovala kolena…Trošku jsem byla nesvá, když se blížil den D, osobní setkání. Místo a čas si ještě mohla zvolit podle sebe, aby věděla, že si ji váží. Těsně před setkáním poslal fotku s tím, že si to může rozmyslet, že chápe, že je to velké rozhodnutí a on již starší pán. Jakmile přijde na setkání a on se do ní zakouká, pak už z toho prý jen tak lehce nevybruslí, protože lidská řeč je nádherný nástroj k omámení.

Nebudete tomu věřit, celý život i já jsem víceméně nebojácná,… miluji divoký sex a taju pod doteky, jež do jiného světa lákají….ale i já jsem cítila, že to nebude mít ten správný efekt.

Ta fotka, kterou poslal, byla zvláštní, ačkoliv vlastně krásná a plná lásky. Několikrát jsem se na fotku podívala a stále nad ní přemýšlela, a pak mi to došlo.

Co na té fotce bylo? Nic víc než jen sedící pes a vedle něho jeho pán. Ten pes, byla dobrmanka,…sladká, něžná, oddaná, vlastněná. Věděl, proč ji Janě posílá, chtěl se výsledkem pochlubit, jak moc umí zkrotit divoké stvoření.

No, povím vám, delší dobu mi trvalo, než jsem ho z hlavy Janě vyrvala ven. Ona miluje vášnivou lásku s nábojem exotiky (ananas, kokos, mango…prostě vůně dálek, jakýchkoliv), něčeho, co obohatí vzájemně smysly obou. Ale tohle bylo moc,…. Ta holka by byla za chvíli jako loutka bez duše.

A tak šel její život dál… jednoho muže s výraznými BDSM sklony jsem od ní odklonila, po jejím boku se záhy stejně objevil druhý, ale to už byl naštěstí slabší odvárek. Důtky šlehaly její záda často a noční cvičení na neznámých místech, která byla čitelná pouze ze zpráv zaslaných pár hodin předem spolu s instrukcemi, předurčovaly silné zážitky. Nikdy nezapomenu, jak jela na první rande. Muže znala sotva z fotky. Dle instrukcí, 20 min před dojezdem si měla zasunout kolík do zadečku. Pak přijela na místo určení, kde nechala auto a dál už jela pouze se svým novým objevem na osamocenou chatu v lese (samozřejmě bez signálu, jako z filmu). Než tam dorazili, uhnul muž na lesní cestu a tam musel vyzkoušet, jestli opravdu “všechny” instrukce byly dodrženy a je způsobilá dalšího zacházení….ano, byla. A tak se začal odvíjet příběh, který byl zajímavý zkušenostmi, na druhou stranu i ledasco vzal.

Pomalinku od vázání a dutek docházelo k potřebě a strádání citu a něhy. Vztah chladl, evidentně moc času na vzájemné sdílení pocitů díky práci, a pak hraní nebylo a po půl roce odezněla důvěra. Šrámy na duši po “tvrdé” lásce zůstaly, ale chuť a sílu vstát v sobě Jana nakonec vždycky našla.

Takže hurá na seznamku…kam to bude teď?

Hrnu si rukávy (…kašlu na rukávy, odhazuji rovnou celou košili 😄) a připravuji foťák…”Jani, úsměv!” CVAK! CVAK! CVAK!