Olga
Kapitola I - Touha
Petr měl tajnou touhu, být krutě a bezcitně mučen ženami. Často masturboval u porna, fotek a videí žen. V hlavě se mu ale při masturbaci neodehrávaly nudné šukací rituály, jako u většiny mužů, ale vždycky si představoval, jak ho ta žena (starší, mladá dvacítka, nebo i drzá puberťačka – na věku nezáleželo) krutě týrá a mučí na genitáliích. Jako pomůcku si nejprve genitálie bolestivě škrtil různými provazy, které si utahoval tak, že mu genitálie až modraly a bylo to nepříjemné, ale velmi ho to vzrušovalo. Pak si na to vytvořil speciální přístroj, který si nasazoval na rozkrok, obsahující ocelové lanka a motorky, jež ty lanka utahovaly. Celé se to ovládalo dálkovým ovládáním, na kterém bylo možné pohodlně ovládat zaškrcení varlat, penisu i genitálií celkově. V přístroji byl zabudován i takový taser, jež měl zavedenou sondu dovnitř do varlat a na zmáčknutí knoflíku na dálkovém ovladači vyslal do supercitlivých varlat elektrický výboj regulovatelné intenzity. Bolelo to šíleně, daleko více, než nějaký kopanec botou. Jak rád by nějaké ženě poníženě na kolenou předal ten ovladač, aby ho tak měla zcela ve své moci a mohla si s ním dělat cokoliv...
Jednoho dne se konečně rozhodl, že zajde za jednou starší padesátiletou ženou a poprosí ji, aby jí mohl být navždy jejím otrokem. Bál se, že se žena v první chvíli vyděsí a bude volat o pomoc, ale snad jí dokáže vysvětlit, že se ho nemusí bát. Petr tedy šel a našel ženu na zahradě. Jmenovala se Olga. Měla už vrásčitou tvář, která jí dodávala přísné vzezření a mohutné pevné poprsí. Prostě dominantní žena, která mu bude skvěle vládnout a které se zcela odevzdá, jako nejponíženější otrok. Svlékl se do naha, v rozkroku už měl z domova nasazený svůj přístroj se středně utaženými lanky. Zaškrcení penisu ho udržovalo v silné erekci a zaškrcení varlat v něm vyvolávalo touhu, být ovládán. Předstoupil před Olgu, poklekl a oslovil ji: „Má paní!“. Žena na něj vytřeštila vyděšené oči a začala křičet: „TÁHNI! TÁHNI TY PRASÁKU, VYPADNI! CO TADY CHCEŠ?! CO TO DĚLÁŠ?!“. “Má paní, prosím vyslyšte mě! Já vám neublížím! Udělám, cokoliv mi řeknete, paní! Má paní! Budu plnit jakékoliv vaše příkazy. Udělám cokoliv!“. „Táhni ty perverzní prase, nebo zavolám policajty!!! Táhni z mý zahrady!!!“. „Má paní, prosím, moc prosím, na kolenou vás prosím! Můžete si se mnou dělat cokoliv, cokoliv budete chtít, všemu se podrobím, prosím paní, prosím!!!“. Olga se mírně uklidnila, když viděla, že před ní bezmocně klečí a nemůže jí tak ublížit. „Co to má znamenat, co to tady předvádíš? To mám být jako tvá domina a šlehat tě bičíkem? To jsi tenhle úchyl?“ „Ano paní, prosím paní, nechám si od vás všechno líbit, cokoliv, můžete si se mnou dělat, co budete chtít. Budu pro vás dělat třeba nějaké namáhavé práce, co mi poručíte. Vytírat podlahu, kopat něco na zahradě. Všechno udělám bez odmlouvání. Třeba i nějaké zbytečnosti, jen pro vaše pobavení, nebo si na mě můžete vylévat vztek, když vás někdo naštve, cokoliv... všemu se podrobím.“ „Tak pracovat budeš, říkáš?“. „Ano paní, cokoliv mi poručíte je pro mě posvátný příkaz, který musím vyplnit.“ „Tak to by mohlo být zajímavé...“ V jejích očích se objevil úsměv a krátce se docela mile zachechtala. „Tak fajn, to bychom mohli zkusit, zní to jako skvělá zábava... A... (zahleděla se mu do rozkroku), co to tam máš, prosimtě?“ „To je speciální přístroj má paní...“ napřáhl k ní ruce s dálkovým ovladačem v dlaních, aby si ho vzala. „Zaškrcuje mi varlata a penis, vše se ovládá tímhle ovladačem, má paní. Předávám vám ho, abyste mě mohla snáze ovládat a mučit.“. „Och..., tak to je velmi milé... S tím si užijeme určitě spoustu srandy.“ a ovladač si převzala. Teď je zcela v jejích rukou – naprosto bezmocný. Ta naprostá bezmoc se mu moc líbila. „Takže tohle ti svírá varlata.“ a stiskla tlačítko na ovladači. Jeho středně zaškrcená varlata se začínala svírat více a více. Olga sledovala na Petrových očích vzrůstající bolest. „Tak to je skvělé!“ a vysmála se jeho bolesti na celé kolo. Petr si všiml, jak se při smíchu třáslo její bujné poprsí. Byl tak rád, že ji pobavil, že se jí jeho mučení líbí. Olga si pohodlně sedla na zahradní lehátko a přehodila si nohu přes nohu. Měla oblečené krásné lesklé silonky. Ženské nohy v silonkách se Petrovi velmi líbily, Olze neskutečně slušely. Cítil jak se mu středně zaškrcený penis zalévá krví z toho vzrušení. „A tímhle ti zaškrcuju pindíka...“ zmáčkla tlačítko na ovladači. Krev, která se mu před chvílí v návalu vzrušení z pohledu na její silonky nahrnula do penisu v něm byla najednou uvězněna a penis mu stál jako špalek. Když si sáhl na žalud, tak mu připadalo, že je tvrdý, jako kámen. Měl srach, aby mu tím tlakem ta jemná kůžička nepraskla. Hekal vzrušením. Podíval se Olze do tváře, pobaveně se na něj usmívala. „A teď konec lenošení a budeme pracovat!“ „Už dlouho jsem toužila, mít tady na zahradě bazén, velký bazén! A ty mi teď na něj vykopeš pořádnou díru v zemi. Samozřejmě nahý a vzrušený. Támhle je kůlna, je v ní rýč, lopata a kolečka, dovez si je!“. Petr poslušně vstal z kleku, přešel do kůlny, na kolečka naložil rýč a lopatu a přijel zpět před Olgu, sedící pohodlně na lehátku. Při chůzi se mu pořád v rozkroku tyčil a třepal jeho pevně zaškrcený penis a varlata. Cítil na nich pobavený Olgin pohled. „V kůlně jsou i tyče, dones mi je a já ti označím místo, kde budeš kopat.“ Petr poslechl příkaz a poníženě v pokleku předal Olze tyče. Olga vstala z lehátka a všechny čtyři tyče postupně zarazila do země, aby vytyčila místo, kde bude bazén. V jednu chvíli k němu byla otočená zády a Petr mohl obdivovat její krásný plný padesátiletý zadeček v silonkách. „Tak a kopej!“ Petr bez váhání uchopil rýč a začal vykopávat hlínu. Olga už to nemohla vydržet a vybuchla smíchem. Smála se a smála, nedokázala přestat. Ten pohled na chlapa, co pracuje nahý se ztopořeným bimbáskem, třepajícím se v rozkroku byl prostě neuvěřitelně vtipný. Petr koutkem oka opět pozoroval její bujné poprsí, jak jí dovádělo na hrudi, při jejích salvách smíchu. Olga doslova brečela smíchy a Petr byl nesmírně šťastný, že svou paní pobavil. Po několika dlouhých minutách se konečně uklidnila a něco ji napadlo. „A víš ty co? Víš jak bude ještě větší sranda? Já si sem pozvu kámošky! Máš něco proti tomu? Samozřejmě že nemáš! Musíš poslouchat na slovo a já si můžu dělat cokoliv, žejo?!“ „Ano paní!“, hlesl Petr. Olga vytáhla mobil a vytočila číslo. „Čáu Žani, to nebudeš věřit, co se mi stalo. Fakt nebudeš, hned přijď ke mě a uvidíš! Bude to stát za to slibuju! .... Ne, neřeknu, přijeď hned! Čáů!“ „Tak a teď ještě Simonku a bude mejdlo...“ „Čaues Simi, prosimtě na nic se neptej a přijď ke mě! Nebudeš litovat, slibuju, bude mejdlo! Čůs!“ „Tak, za chvíli jsou tady, zatím hezky pracuj!“. Asi po půl hodině se ozval zvonek. Olga se zvedla z lehátka, že půjde otevřít, pak se ale zarazila. Pomalu se otočila na Petra, její oči se šibalsky leskly: „A nebo víš co? Běž otevřít ty...“ Následovala Petra ke dveřím, aby jí neunikla následující scéna. Petr otevřel dveře. Stála tam žena středního věku s černými havraními vlasy. Od Petrovy tváře rychle sjela pohledem do rozkroku, když si uvědomila, že neznámý muž, co jí otevřel, je zcela nahý. Nad tím, co v rozkroku uviděla, zůstala stát, jako opařená s vytřeštěnýma očima a s pusou otevřenou dokořán několik vteřin, než se zpoza muže ozvala salva smíchu její přítelkyně Olgy. Žaneta se celá zakoktala: „Co... co... coto... toto.... to...o...“ a přidala se s výbuchem smíchu ke své kamarádce. Jak salvy smíchu opadly, tak řekla Olga: „No představ si to, tenhle chlapeček ke mě přišel a chce, abych mu byla dominou. Prostě má rád ženskou dominaci, když si s ním ženy dělají, co chtějí. Doslova, a má rád když ho taky mučí na koulích a pindíku. Líbí se mu ta bolest a bezmoc.“ Žaneta na to: „No to je... to je... to je skvělý! To je skvělý, máš otroka!“ Olga: „Jo, už jsem ho zapřáhla, kope mi na zahradě bazén. Nahý. S podvázanýma kulkama a pindíkem.“ Žaneta se pozastavila nad velikostí Petrova penisu, se zájmem si ho prohlížela a řekla: „No teda, ten ale je velký a žilnatý.“ Olga: „No bodejť, když je tak silně zaškrcený, normálně tak velký není.“ Žaneta znenadání natáhla ruku, chytla Petra za žalud a zkusila, jak je tvrdý. „No ty vole, to je něco.“ Petr byl překvapený a neskutečně poctěný, že se ho žena dotkla, ještě na tak intimním místě. Cítil její jemnou ruku. „Ale fuj, nešahej na něj!“ zkritizovala ji Olga. „Ještě tě oplodní.“ Po těch slovech následovaly další šílené záchvaty smíchu. Znovu se ozval zvuk domovního zvonku. „To bude Simona, taky jsem jí volala, uděláme mejdan! Žani, pojď se schovat za dveře, necháme ho zas otevřít!“ Petr opět otevřel dveře neznámé ženě. Simona byla o něco mladší než Olga s Žanetou, měla asi něco přes třicet. Vypadala velmi odměřeně a arogantně už od prvního pohledu. Překvapeně na něj upírala zrak a pendlovala přitom mezi jeho tváří a rozkrokem. „Ehm..., je... doma Olga?“ Olga s Žanetou to už za dveřmi nevydržely a vybuchly smíchy. Simona pootevřela více dveře, aby na ně viděla: „Co se to tady děje? Kdo to je? Co tady dělá? Co... co to má mezi nohama?“. Olga jí vše vysvětlila a pak se vydaly na zahradu. Sedly si do pohodlných lehátek, otevřely si flašku vína a kouřily jednu cigaretu za druhou. Petr se před nimi lopotil s kopáním díry a vozil kolečka plné hlíny na druhý konec zahrady. Bolestivě tvrdý penis, který ztratil kontakt s krevním oběhem byl celý fialový a necitlivý. Při fyzické námaze se mu pořád před zraky žen třepotal ve vztyčené poloze mezi nohama. Petr poslouchal jejich konverzace. Donesla se mu třeba věta, že: „No to je dost, že ten mužský chtíč konečně dělá neco užitečného.“ Pak si ho zavolala Olga: „Takže kriple, ta díra, kterou si vykopal, je k ničemu. Já jsem si to totiž rozmyslela a ten bazén bude v jiném místě zahrady, takže tu díru zase zakopej a začneš kopat na jiném místě!“ Petr jen unaveně hlesl: „Ano paní, jak poroučíte paní.“ Poslušně díru zase zavozil hlínou a začal kopat na nově vytyčeném místě. Už se stmívalo a Olga si ho znovu zavolala k lehátku. Poslušně přiklusal a polekl na kolena. „Pro dnešek s kopáním přestaň, vytřeš podlahu v celém domě! Pořádně a pečlivě, přijdu si to zkontrolovat! A s kámoškama jsem se dohodla, že si tě budeme půjčovat. Zítra půjdeš k Žanetě, má velký dům, který taky pořádně vyšůruješ!“ „Ano paní, jak poroučíte paní!“
Kapitola II - Žaneta a Nikola
Hned brzy ráno dorazil k Žanetě, měla opravdu velký dům, který dostal příkazem šůrovat. Během práce uslyšel hlasy, které se přibližovaly. Jeden z nich byl Žanetin, ten druhý byl mladší. Pak se před ním objevila Žaneta s asi sedmnáctiletou dívkou. Dívka měla na nohou oblečené lesklé černé legíny, které kopírovaly její tvary. Dívka měla v ruce krátký bičík. „No tý vado, tak to je hustý toto!“ a začala se smát. Žaneta řekla: „Tak tohle je má dcera Nikola, tu budeš taky poslouchat. Niki, můžeš si s ním dělat co chceš.“ „Teda to je ale úchyl, fůj, takovej kripl! Co kriple?!“ Naklonila se k Petrovu uchu asi na 20 centimetrů a vychutnávala si každé písmenko toho slova: „K R I P L! Jsi K R I P L! Ukaž varlata!“ Petr si poslušně sáhl do rozkroku a vyzdvihnul svá bezmocně zaškrcená varlata a držel je, aby je měla Nikola v pohodlném dosahu svého bičíku. Napřáhla se a ŠVIH! Petra zachvátila prudká bolest, vyjekl a zchoulil se bolestí, jak bičík zasáhl citlivá varlata. „Ale, co je to, nekrýt se, neuhýbat, ukaž VARLATA!“ zakřičela Nikola. Petr, stále v bolesti spolupracoval a opět nastavil svá varlata jejímu bičíku. ŠVIH! Petr vykvikl vysokým tónem a ze všech sil odolal nutkání se krýt před další ranou, aby Nikolu nenaštval. ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! Každý úder se přesně trefil přímo do jeho zmučených varlat! „Tak se mi to líbí, tak to je správné. K R I P L E!“ Bolest byla šílená... Puberťačka si užívala svou moc, kdy se jí naskytne možnost takhle ztrestat dospělýho chlapa? Jak kolem něj Nikola chodila, tak k němu byla někdy otočená zády a Petr tak mohl obdivovat její krásnou drzou třesoucí se prdelku, napěchovanou v krásných lesklých legínách. Tak rád té rozkošné mladinké prdelce sloužil!
Pak vzala Nikola Petra na párty, kde mu skupina jejích sedmnáctiletých kamarádek, řádně připitých, zkouřených a rozdováděných přikázala si na varlata uvázat závaží a tancovat v rytmu HIP-HOPu. Petrovi se nesmírně líbilo, jak se mu asi 20 mladých pubertálních holek směje na celé kolo, když se snaží tančit a na varlata pověšené závaží, vážící asi 2 kila mu s varlaty nepříjemně škube při divokých pohybech. Dívky ho bujaře povzbuzovaly, smály se, poskakovaly kolem něj a tančily. Všechny měly na nohou oblečené přiléhavé lesklé legíny, jež kopírovaly slastné tvary spodních částí jejich tělíček. Všude kolem něj se natřásaly jejich rozkošné prdelky, stehýnka a pod tričkama a blůzkami jim poskakovaly jejich roztomilé kozičky. Petr se na tu podívanou nemohl vynadívat. Pak si ho zavolala Nikola. Poslušně před ní poklekl. On, čtyřicetisedmiletý dospělý chlap, před sedmnáctiletou drzou puberťačkou. V kleku měl tvář na úrovni jejího pasu. Podvědomě vnímal její vagínu, schovanou pod lesklými, přiléhavými elasťáky a klaněl se jí. Nikola mu vlepila silnou facku na levou tvář. „Tak co, kdo je tady pánem?! Kdo je pánem tvorstva?!“ Vlepila mu další facku, ještě než stihl odpovědět. „Vy paní!“ hlesl. „Přesně tak retarde! Impotente! KRIPLE!“. Další silná facka zleva a zprava druhou rukou. Znovu a znovu mu vlepovala facky střídavě z jedné a druhé strany. „Tak se braň, ne? Máš svaly, jsi silný muž a já slabá malá, bezbranná, neozbrojená holka, tak se braň!“ Další příval facek. „Braň se!“ „Ne, paní, prosím ne, nedokážu se bránit, nedokážu vám ublížit!“ „Tvoje chyba!“ Následovala další série facek z obou stran, při níž se Petrova hlava jen třepala. Pak Nikola zvolala: „Koule, jdou se mučit koule! Ukaž koule!“ Petr oddaně zvedl své zaškrcené varlata, aby je měla Nikola v pohodlném dosahu bičíku. ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! Po každé ráně následovala šílená bolest. Pak si dívky bičík půjčovaly a za bouřlivého jásotu a smíchu ho švihaly a švihaly. Petr byl i přes šílenou nepříjemnou bolest nesmírně šťastný, že je pobavil a rozesmál.
Ráno po návratu z HIP-HOPové párty ho probudil ze spánku další švih bičíkem do varlat. Kroutil se na zemi bolestí. Stála nad ním Nikola jen v úzkých malých kalhotkách, ze kterých jí čouhal velký kus zadečku a tričku a řekla: “Vstávat kriple! Vstávat, jdem točit kriplí porno!“. Petr se zmátořil a poklekl před Nikolou na kolena. Ta mu vlepila facku..., a další..., pak si v puse nachrchlala sliny a plivla Petrovi přímo do tváře velkou porci. Petr se neodvážil si je otřít. Nikola se na něj drze rozesmála. „Kriple, pýčo!“ „Pojď, budem točit porno! Budeš mi pózovat a já si tě budu natáčet a fotit!“ „Uvaž si na koule zase to závaží, jako včera na party a budeš tancovat!“ Petr si poslušně přivázal pevně na varlata ocelové závaží o váze asi dvou kil. Nepříjemně mu stahovalo varlata k zemi. Nikola pak na Hi-Fi věži pustila nějakou HIP-HOP odrhovačku, kde rapoval nějaký černoch, osolila hlasitost, vytáhla mobil, namířila jej na Petra a přikázala: „TANCUJ! POŘÁDNĚ! PŘIDEJ! VAL TO! ROZJEĎ TO KRIPLE!“. Petr se snažil tancovat a nakrucovat, podle přání Nikoly. Závaží na varlatech divoce poskakovalo a s varlaty mu silně škubalo. Nikola ho vášnivě povzbuzovala a natáčela si video na mobil. Pak vypnula hudbu. „Teď si nafotím nějaký detaily.“ Ohnula se s mobilem a nafotila si detaily jeho zaškrcených genitálií ze všech stran. Jak kolem něj chodila, tak měl Petr možnost sledovat ten velký kus prdelky, který jí čouhal z nedostatečně malých kalhotek. Pak poodstoupila a vyfotila si ho několikrát celého z několika úhlů. „Tak! To bychom měli... Doufám, že si teď uvědomuješ, co to pro tebe znamená kriple?! Mám tvoje nechutný fotky, skvělý detaily, super kvalita. Takže tě mám v hrsti a budeš dělat, co ti řeknu, jinak..., jinak se tyhle fotky objeví všude a uvidí je všichni. Všichni tvoji příbuzní a známí. Moc bych si teda, být tebou, rozmyslela jestli mi odmítneš poslušnost, nebo mi zdrhneš! JASNÝ!“ „Ano, paní, jak přikazujete paní!“ hlesl bezmocně Petr. Měla ho zcela v hrsti.
Kapitola III: Simona a smrt
Byla na řadě Simona. Petr nevěděl, co si o ní má myslet. Byla taková tajemná, moc nemluvila, jen se na něj povýšeně dívala. Když měly Olga s Žanetou své chlámací záchvaty, tak se Simona vůbec ani trochu nezasmála. Pořád ho jen svým ostřížím zrakem mlčky pozorovala. Zatímco Olga a Žaneta byly v jádru normální hodné holky. Ano, krutě ho mučily a týraly, ale to bylo jen kvůli tomu, že je o to požádal a chtěl aby to dělaly. Tak mu v tom prostě vyhověly, aby mu tím udělaly radost a měly to celé prostě jen za takovou srandu. Jenže u Simony měl podezření, že je opravdu zlá, bezcitná a bude ho mučit, protože to sama bude chtít a bude z toho mít potěšení. Měl z toho trochu strach, ale zároveň ho lákala a vzrušovala možnost, dostat se do rukou ženy, která ho bude opravdu nenávidět a nebude na něj brát žádné ohledy. Už byl u jejího domu. Byl opravdu luxusní a v zahradě viděl velký bazén. Tady asi nebude muset kopat díru na další... Paní Simona je určitě hodně bohatá a mocná. Venku viděl zaparkovaná dvě superluxusní auta, jejichž cenu si ani netroufal odhadovat. To druhé patří zřejmě jejímu muži Karlovi. Nesměle zazvonil. Po chvíli čekání se otevřely dveře. Stála v nich Simona. Měla na sobě krásné červené latexové šaty, na nohou lesklé silonky a luxusně vypadající lodičky. Petr poklekl na kolena a pozdravil: „Dobrý den, má paní! Přišel jsem na váš příkaz, má paní! Budu poslušně plnit vaše příkazy, paní! Zde je ovladač mých genitálií paní, poníženě vám jej odevzdávám.“ Změřila si ho svým klasickým bezcitným pohledem a vzala si z jeho napřažené ruky ovladač. Pokynula mu, aby šel dál. Otočila se přitom zády a vedla ho pomalou rytmickou chůzí do své pracovny. Petr vnímal klapot jejích lodiček po podlaze a její kroutící se luxusní prdelku, rýsující se pod latexovými šaty. Simona došla do pracovny a otočila se na Petra: „Svlékni se do naha a hadry hoď támhle do rohu!“ „Ano, paní, jak přikazujete paní!“ hlesl Petr a uposlechl její příkaz. Pak před ní klesl na kolena a očekával další rozkaz. Simona si sedla do pohodlného koženého křesla a přehodila si nohu přes nohu. Pak na něj několik dlouhých vteřin jen upírala svůj pohled a nakonec se zeptala: „Kolik peněz máš našetřeno?“. „Asi dva a půl milionu korun, paní.“ odpověděl po pravdě Petr. „Všechny mi je odevzdáš.“ To nebyl příkaz, nebo dokonce dotaz, ale suché konstatování. „Tvůj mobilní telefon...“ a natáhla k němu ruku. Petr poslušně vstal, zaběhl do rohu, kde si předtím odložil všechno své oblečení, vytáhl si z kapsy mobil a přiklusal zpět k Simoně. Opět poklekl a vložil do její nastavené dlaně svůj mobil. Simona si jej položila vedle počítače na stole. „Přihlašovací údaje do internetového bankovnictví.“ Petr jí je poslušně sdělil. Slyšel klapání klávesnice pod jejími hbitými prsty. „PIN k mobilu a k bankovní aplikaci.“ Petr jí bez váhání opět vyhověl a vše jí nadiktoval. Simona si vzala jeho mobil, odemkla, otevřela aplikaci, potvrdila operace a bylo hotovo. Celý obsah jeho spořícího i běžného účtu, kde měl celoživotní úspory si během pár okamžiků převedla na svůj účet. Na ty úspory šetřil celý život, několik desítek let. Nepil, nekouřil, nic zbytečného nekupoval a většinu peněz z každé výplaty spořil a spořil. Chodil jen z práce do práce, nic z života neměl. Jen si ve dnech volna honil penis u porna na internetu. A teď jsou všechny ty peníze pryč. Na jejím kontě. Na kontě zazobané slečinky, která si žije v takovém luxusu, že i ty jeho celkem slušné celoživotní úspory jsou pro ni jen takovým kapesným na přilepšenou. Tak neskutečně vypočítavá a chladnokrevná ona je. Zřejmě tenhle nápad dostala hned, jak ho u Olgy uviděla a jen čekala na vhodnou příležitost, kdy s ním bude sama a nebude se o ty peníze muset dělit s ostatními. Nebo by jí kamarádky tenhle nápad spíše rozmluvily, protože nebyly takové bezcitné mrchy. Tak tohle je za tím jejím tajemným pohledem, který na mě pořád upírá. Na tohle celou dobu myslela. Petr by měl cítit vztek, nenávist a odmítnout se nechat takhle ožebračit, ale jeho hormony ho donutily k naprosté rezignaci, oddanosti a úctě, vůči té ženě. Chtěl jí dál být poslušným otrokem a podrobit se jakémukoliv jejímu vrtochu. „Peněženku!“ a nastavila opět svou ruku s dlouhými nalakovanými nehty. Petr jí do ruky poslušně peněženku odevzdal. Vytáhla z ní všechny peníze. Nejen papírové, ale i drobné. Ach ne, udělá ze mě naprostého žebráka, ani těch pár drobných mi nenechá, tak šílená je její bezcitná touha po penězích... Peněženku bez peněz jen s doklady mu vrátila. Petr slušně poděkoval. „Tak a teď...“ vzdychla, jakoby z toho byla unavená „... si můžeš třeba vytřít podlahu???“ rozhodila ruce „Když se ti to líbí? Támhle se jde do koupelny, všechno potřebné nářadí najdeš tam. Celý dům, spodní patro, první patro i druhé patro. Vytřeš i chodník venku okolo bazénu. Jdi!“ Petr se poslušně zvedl, šel do koupelny, našel kýbl, napustil vodou, přidal saponát a namočil v tom hadr. Sešel do spodního patra ke vchodu a začal pečlivě centimetr po centimetru na kolenou šůrovat podlahu. Občas okolo sebe slyšel projít Simonu. Její podpadky hlučně klepaly po podlaze a Petrovi připadalo, že se ten zvuk zarývá přímo do jeho varlat, jak ho to vzrušuje. Pak se postupně dostal až do její pracovny. Simona si ho prakticky vůbec nevšímala a dělala si jen své věci na počítači. Byla pohodlně usazená ve svém koženém křesle a měla přehozenou nohu přes nohu, přičemž si s tou horní pohupovala. Petrovi se nesmírně líbily její krásné nohy v krásných lesklých silonečkách. Klaněl se před ní a pečlivě a namáhavě drhnul prakticky neexistující prach na čisté podlaze. Najednou uslyšel, že se blíží nějaké kroky. Do pracovny vpadla asi sedmnáctiletá dívka. Měla dlouhé jemné blonďaté vlásky, které jí poletovaly okolo roztomilé něžné, usmívající se tvářičky a na sobě džínovou bundu a těsné džíny. „Ahoj mami, tak jsem doma! Představ si, ten výlet byl úžasný, byli jsme...“ náhle se zarazila, když uviděla Petra, nahého se zaškrcenými ztopořenými genitáliemi klečet na podlaze a drhnout podlahu. Zůstala stát, jako opařená s otevřenou pusou. Simona sledovala její pohled a řekla: “Ále, toho si nevšímej, to je jenom takový kripl, co se nám tu teď bude starat o úklid.“ Mírně se u toho usmívala. Petr ji snad poprvé viděl se zasmát. „Víš, to je takový ten úchyl, co má rád, když mu vládnou ženy a nechá si od nich všechno líbit. Je tu zcela dobrovolně a líbí se mu to. Nikdo ho k ničemu nenutí. Nemáme ho tu na řetězech, může kdykoliv odejít. Normálně jednou přišel za Olgou a poprosil ji, aby jí mohl sloužit. Tak jsme se s Olgou domluvili, že si ho budem ještě s Žanetou půjčovat, ať má radost, chudák... Ta paní Helena, která k nám chodila uklízet už nepřijde. Zrušila jsem jí smlouvu, uklízet nám teď bude úplně zdarma tenhle úchyl a jde mu to dobře.“ Pak se obrátila k Petrovi: „Tohle je má dcera Jitka, budeš ji taky poslouchat a dělat, co ti řekne!“ Jitka pořád koukala s otevřenou pusou a pokoušela se ty informace od své matky nějak vstřebat. „Nemusíš se bát, on ti neublíží. Má obrovskou slabost vůči ženám a nikdy by žádné neublížil. A i kdyby, tak máme tohle...“ a ukázala Jitce dálkový ovladač. „Ovládá to ten přístroj, co má mezi nohama. Můžeš tady jednoduše regulovat sílu zaškrcení jeho varlat a penisu, nebo mu dávat i do koulí elektrošoky. Takže kdyby se o něco pokusil, tak toho bude velice brzo litovat.“ Jitka se jen nesměle zeptala: „A opravdu se mu to líbí? Vždyť ho to musí strašně bolet?“ a upírala na Petra soucitné pohledy. „Jistě, že ho to bolí, ale ta bolest ho právě vzrušuje a líbí se mu to. Na, tady máš ten ovladač a běž si s ním hrát.“ Jitka si vzala ovladač a prohlížela si ho. Byla na něm malá tlačítka: „varlata plus a mínus, penis plus a mínus, genitálie plus a mínus a velké červené tlačítko „SHOCK“. Zkusila ho zmáčknout. Petr divoce vyjekl, až sebou Jitka trhla, vypískla a dala si ruku k ústům. Petr se svalil na zem, držel se na varlata a svíjel se bolestí. Jitka se začala horečnatě omlouvat: „Ježiši, promiň, promiň, to jsem nechtěla, promiň!“ „Neomlouvej se mu, mu se to líbí. Ani nevíš, jakou jsi mu tím udělala radost.“ konejšila ji matka. „A teď už mě prosím neruš, mám tady plno práce, která už měla být dávno hotová. Vem si ho do pokoje a pohraj si s ním.“ Jitka mu nesměle pokynula, by šel s ní. Následoval ji do jejího pokoje v horním patře. „Pojď, sedni si.“ Petr poslechl: „Ano paní...“ a sedl si na dlouhý gauč. Jitka si pomalu sedla naproti němu a chvíli se mu dívala do očí. „Tobě se to opravdu líbí?“ „Ano, paní.“ „Jsi tady dobrovolně, nikdo tě k tomu nenutí?“ „Ano, paní.“ „Já..., moc se omlouvám za ten šok, nevěděla jsem, že je to tak silné. To jsem nechtěla, moc se omlouvám...“ „Ne, to je v pořádku, klidně si se mnou dělejte, co chcete, já... mě se to líbí... líbí se mi bolest, co mi způsobujete, já... udělám všechno, co mi řeknete... budu plnit vaše příkazy... můžete mě ponižovat, nadávat mi, smát se mi, cokoliv...“ Jitčiny něžné milé očička ho pak dlouho pozorovaly a snažily se mu z očí vyčíst nevyřčené. Pak se Jitka znovu odhodlala k další otázce: „Líbí se ti taky něha? Něžné milování?“ Petr chvíli mlčky otvíral a zavíral pusu, jak nevěděl, co má říct. Jitka mu pomohla: „Líbí, že?“ Petr pomalu přikývl. „Jak se to dává dolů?“ zeptala se Jitka a ukázala na věc mezi jeho nohama. „Vzadu na ovladači je tlačítko „Eject“. Jitka ho zmáčkla. Ozvalo se cvaknutí a přístroj na Petrových genitáliích se otevřel a osvobodil jeho zaškrcené, uvězněné genitálie. Petr si ho sundal a položil na zem. Koukal se přitom do těch milých Jitčiných kukadýlek, ze kterých cítil velký soucit. Jitka odložila ovladač, natáhla se a pohladila něžně Petra po vlasech. „Tohle si nezasloužíš, jsi hodný, nezasloužíš si takovou bolest a utrpení.“ „Chceš něhu?“ „Řekni mi, co teď cítíš. Co teď opravdu cítíš? Co by si teď chtěl udělat? Řekni mi to!“ Petr, celý zmatený a nesmělý ze sebe nakonec dostal, co zrovna cítil: „Já..., já..., já bych..., já..., já bych tě chtěl..., chtěl bych tě obejmout...“ DOPRDELE, opravdu to řekl?! Opravdu řekl, co zrovna cítí, nemohl věřit vlastním uším, že řekl, co zrovna řekl. Jitka se na něj vrhla, své ruce mu obtočila okolo krku a přitiskla k němu své něžné tělíčko. Jeho tvář skončila zabořená do jejích hustých, hebkých, jemných vlásků. Cítil její příjemný jemný parfém. Pravou rukou ji hladil po těch krásných jemňounkých vláskách a levou ji hladil po zádíčkách a přitom ji k sobě jemně tiskl. Bylo to tak krásné, tak neskutečně krásné, mít ji v náručí. Tolik po obejmutí toužil, tolik mu chybělo. Za celý život se nikdy nenašla holka, co by ho obejmula, až teď! Celý se rozněžnil a začal jí něžně šeptat do ouška: „Sluníčko, sluníčko maličké, beruško křehoučká, roztomiloučká, něžňoučká, si tak křehoučká, sluníčko, sluníčko...“ Jitka to nevydržela a začala se mu v náručí smát, její tělo se roztřáslo smíchem a Petr slyšel její něžný chichot. Pak se ale zarazila: „Ješiš promiň..., promiň..., ty si mi tu vyléváš srdíčko a já se ti směju, já su blbá...“ „Ne, ne sluníčko, směj se, směj, to je dobrý..., já..., já... moc ti sluší, když se směješ, když si veselá, usměvavá, jsem tak rád, že si veselá...“ „Jsi tak hodný, tak neskutečně hodný a milý. Prosím, už si nenech tak ubližovat, tak neskutečně krutě a bolestivě ubližovat! To si nezasloužíš!“ „Sluníčko! Beruško!“ Petr si s ní v náručí něžně pohupoval. Přál si, aby ta krásná chvíle s tím něžňoučkým křehoučkým stvořeníčkem v náručí nikdy neskončila. Po tváři se mu kutálely slzy. Tentokrát to nebyly slzy smutku, nebo bolesti, ale slzy dojetí nad tím, co právě prožíval... Byla tak neskutečně hodná a milá... Všimla si jeho slz a řekla: „Ale medvídku, copák..., proč brečíš?“, vytáhla papírový kapesník a začala mu slzy utírat. „Co je, co se děje, proč brečíš?“ „Ne..., ne... sluníčko, já..., já brečím štěstím, že tě mám, že jsi tak hodná, že mi je s tebou tak krásně...“. Jitka se tomu rozesmála. Její chichot byl tak roztomilý, tak krásně se jí při tom smály ty její roztomilé kukadýlka. Petr si pomyslel, jestli může být něco krásnějšího na světě, než ty její něžňoučké, roztomiloučké smějící se kukadýlka. Úplně se v nich topil pohledem... Znovu se objali..., on seděl na posteli, opřený zády o zeď a ona seděla na něm a byla k němu přivinutá, přichoulená. Cítil její dech, i tep jejího srdíčka a něžně hladil její jemňounké, hebounké vlásky. Byli k sobě takhle přitulení snad i několik hodin a na nějakou dobu usnuli. Petr se vzbudil a zjistil, že na něm Jitka pořád leží a hezky spinká. Ona usnula, usnula mu v náručí! Takovou k němu má důvěru, nebojí se ho, jako ostatní holky, které si myslí, že je nějaký nebezpečný úchyl, před kterým musí být vždycky na pozoru. Ona mu věří, věří mu tak, že mu klidně usnula v náručí! Je tak neskutečně hodná... Jitka se už také probrala mírně se zvedla, aby mu viděla do tváře a roztomile se na něj usmála: „Jak dlouho jsme spali?“ „Já nevím, ale bylo to krásné...“ odvětil jí Petr, jako v omámení. Usmála se na něho. Její kukadýlka si najednou všimly na jeho pořád ještě úplně nahém těle, že mu celou dobu stojí penis a pulzuje v rytmu jeho srdečního rytmu. V jejích roztomilých očičkách se šibalsky zalesklo, sáhla pro něco do šuplíku a řekla: „Ukaž...“. Jednou něžnou ručičkou chytila penis a druhou na jeho žalud z lahvičky nakapala trochu olejíčku. Odložila lahvičku a začala mu olejíček roztírat po penisu a následně penis něžně masírovat. Petr se zmohl jen na slastné hluboké vzdechy. Bylo to tak krásné, jak mu penis masírovaly její maličké roztomilé prstíky. Krouživými pohyby mu dlaní třela naběhlý žalud. Ó můj bože, to je tak příjemné... Rozplýval se Petr a dál se topil pohledem do jejích očiček. Zvedl ruku a něžně Jitku hladil po tváři, po jemňounkých, hebounkých vláskách a pořád roztouženě šeptal: „Sluníčko, sluníčko moje roztomiloučké, beruško slaďounká, jsi tak křehounká, hebounká, roztomilounká..., sluníčko..., sluníčko...“. Jitka si pak v jednu chvíli sundala tričko, pod kterým už nic neměla. Před Petrem vykoukly na svět její roztomilé kozičky. Jitka dál pokračovala v masírování jeho penisu a kukadýlkama pozorovala jeho pohled, který teď směřoval na její kůzlátka. Cítila, jak Petrova erekce o něco zesílila. Po několika dalších minutách na chvíli přestala s masírováním a tiše se zeptala: „Chceš se se mnou pomilovat?“. Roztoužený Petr byl celý nesvůj: „Já..., já..., nechci tak hned, když jsme se teprve před pár hodinami poznali, já..., já...“. „Ano, já to chápu, vím co tím chceš říct..., ale...“ chvíli se odmlčela... „chceš se pomilovat?“. Petr se cítil zmatený. Ano, chtěl se s ní moc a moc pomilovat, ale nechtěl být jakou jiní kluci, co skákali do postelí po každé chvilkové známosti s nějakou holkou. Nechtěl být, jako tihle namachrovaní kreténi. Ale sakra, on ji chtěl, TAK MOC JI CHTĚL!!! Místo odpovědi na její poslední otázku se k ní nahnul a začal jí vášnivě líbat. Neuměl líbat, nikdy se s žádnou holkou nelíbal, ale prostě dělal to, co cítil, že chce dělat. Něžně žmoulal její rty ve svých. Nejprve horní ret a pak i spodní. Jitka na oplátku žmoulala ty jeho. Její rty byly tak heboučké, měkoučké a jak se mu mezi rty kroutily... Moc se mu to líbilo. Z jejích rtů pak přešel ke krku, celý jí ho slíbal. Jitka něžně zavřela oči a nastavila mu ho. Její pootevřená ústa hluboce oddychovala, začínala se vzrušovat. Dole ve vagíně cítila, že se něco děje. Cítila, že se jí začíná provlhčovat, aby se připravila... Z krku přešel Petr k jejím prsům. Celé je kolem dokola popusinkoval, jejich krásné kulaťoučké tvary a pak se jí přisál na bradavkách. Pak jí po slepu, pusou přisátou na bradavce začal sundávat džínové kalhoty. Sundal je i s kalhotkami. Petr se zvedl, aby Jitku něžně položil do peřin a pokračoval, kde skončil. Popusinkoval její krásný pupík a pokračoval níže, do samého centra rozkoše. Jitka zhluboka oddechovala a vůbec se nebránila. Jazykem kroužil po jejích stydkých pyscích a poštěváčku. Z vagíny jí vytékala mazlavá šťávička. Ještě nějakou dobu pokračoval v dráždění jejího poševního vchodu. Nikdy se s holkou nemiloval, ale dělal prostě to, co zrovna cítil, že chce dělat. Zvedl se nad ležící Jitku a pomalu, něžně jí vsunul penis do vagíny. Pozorně při tom sledoval její výraz, kdyby náhodou zahlédl nějaký náznak bolesti, tak byl připravený okamžitě přestat. Jeho penis vklouzl do vagíny naprosto bez problému, protože byla celá provlhčená její šťávičkou. Začal s ním pohybovat sem a tam a cítil, jak se mu žalud tře o stěny vagíny. Bylo mu v ní krásně, tak překrásně, teploučko, uzoučko... Zase začal vášnivě líbat její krk. Několik dlouhých minut rozkoše. Penis se pohyboval sem a tam v její vagíně, což chvílemi vydávalo až legrační zvuky. Oba zhluboka, vášnivě oddechovali a on jí vášnivě líbal a krku a na tváři. Asi jí na tom krku udělá hromadu cucfleků, ale Jitka to určitě vezme, jako roztomilou trofej. Petr ucítil, že se blíží jeho vyvrcholení. Ještě chvíli pokračoval a pak, ještě v bezpečném čase, penis rychle vysunul a pokračoval v jeho dráždění rukou. Sladcí motýlci, poletující v jeho podbříšku najednou zešíleli a celým jeho tělem rozcloumal mohutný silný orgasmus. Silné proudy semene se řítily z jeho žaludu přímo na Jitčiny krásné prsíčka. Jitka otevřela oči, ve kterých se zračila touha s milým úsměvem pro Petra. Když spatřila to nadělení na svých kozičkách, tak si jej začala dlaněmi roztírat. Za chvíli měla celé kozičky pokryté jednolitým vlhkým filmem. Prsíčka se jí tak krásně leskly. Vrhla na Petra usměvavý pohled, ve kterém se zračila nevyřčená otázka: „Líbí se ti to?“. Petr byl hotový a ovládala ho příjemná poorgasmická únava ale věděl, že Jitka ještě orgasmus neměla. Ne, teď to nemůže skončit, také si zaslouží svou erupci rozkoše. Vrhnul se jí do klína a opět jí divoce jazykem dráždil stydké pysky a klitoris. Dělal to pořád a neúnavně, až po několika dlouhých minutách cítil, že se sebou začíná Jitka divoce škubat a její vzdechy začínají být intenzivnější. Ucítil, že i její vagína se začíná zaškubávat. Jitka ho najednou chytla za hlavu a snažila se ho odstrčit. Už dost, propáníčka už dost, já už to nevydržím. Petr ale držel, jako skála a dál neúprosně pokračoval v divokém dráždění jejích slabin. Jitka už začala zoufale kňourat o milost, protože už ten nával vzrušení nemohla vydržet. Máchala rukama po posteli, chytila polštář a začala s ním bít Petra po hlavě, ale Petr prostě neustoupil. Pak Jitka divoce vykvikla, vyjekla a několik vteřin se třásla. Petr cítil silné záškuby její vagíny. Nastalo uvolnění Jitka se na posteli slastně rozplynula. Petr se konečně smiloval a nechal její vagínu odpočinout. Zvedl se nad ležící Jitku. Otevřela na něj očičko. Bylo plné sladkého opojení. Dal jí pusu na čelíčko... na tvářičku... na druhou tvářičku... na pusinku... na krček... na prsíčka... na pupíček... na stehýnko... na ručičku... Jitka zavrněla, jako kočička. Ještě jednou jí naposled obkroužil jemně jazykem stydké pysky a poštěváček. Na ten jí pak ještě dal sladkou pusinku. V tu chvíli oba najednou uslyšeli, že se otevřely dveře od pokoje. Otočili se ke dveřím... Stála tam Simona s chladným, nic neříkajícím pohledem a několik sekund se na sebe dívali. Pak se otočila, zavřela dveře a odešla. Petr s Jitkou se na sebe podívali a Jitka se po několika vteřinách mírně usmála, Petr její úsměv opětoval a něžně při tom hladil její hladká stehínka. Ještě chvíli se na sebe takhle dívali, až uslyšeli z chodby těžké svižné kroky. Dveře do pokoje se s příšernou ránou, až se sebou Jitka trhla leknutím, rozletěly a do místnosti se vřítil Karel. Nasupeně chytil Petra pod ramenem a táhnul ho pryč. Jitka, pořád ještě úplně nahá, vyskočila k tátovi a žadonila: „TATI, TATI, NECH HO! PROSÍM, NECH HO BÝT, PROSÍM! NEUBLIŽUJ MU, PROSÍM, TATI, PROSÍM!“. Schytala od něj tak silnou facku, že odletěla přes celý pokoj a praštila se hlavou o dveře skříně. Mátořivě vstala, po silném úderu do hlavy byla tak dezorientovaná, že několikrát zakopla a upadla. Popadla tátu oběma rukama za volnou ruku, snažila se s ním cloumat, ale nehnula s ním ani o centimetr a dál žadonila a prosila, aby nechal Petra být. „Ty zkurvená couro, ty budeš šukat s takovým úchylným kriplem?!“. Karel odtáhl Petra až ke dveřím do garáže, kterými ho prokopl, že sebou Petr praštil na zem mezi ponky. Karel vešel za ním, zavřel a zamknul dveře. Bylo slyšet, jak Jitka divoce pěstmi mlátí vší silou na zamčené dveře: “TATI, TATI, NECH HO BÝT!!! PROSÍM, NECH HO BÝT!!! NEUBLIŽUJ MU PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM!!! TATI, PROSÍM, NECH HO, NEUBLIŽUJ MU, PROSÍM!!! ON JE MOC HODNÝ, NECH HO BÝT!!! PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!“. Karel pak v garáži chytil Petrovu nohu, zvedl ji a silně ji upnul do svěráku. Pak vzal i druhou Petrovu nohu a upnul ji také do druhého svěráku o kousek dál. Petr tak visel hlavou dolů mezi dvěma ponky a nohy měl pevně a bolestivě sevřené ve svěrácích. Karel tak měl volně přístupný jeho rozkrok v široce rozevřených nohách. Sáhl do šuplíku a vytáhl velké ocelové nůžky na plech. Palcem a ukazováčkem levé ruky mu obejmul varlata těsně u těla a odtáhl. Druhou rukou mu kleštěmi varlata ucvakl a praštil s nimi do nedalekého kýblu. Pak vzal pevně do ruky jeho ještě ztopořený penis a také těsně u těla mu ho nůžkami ucvakal. Penis skončil také v kýblu. Petr trpěl v ukrutných bolestech, v nichž kvílel jako zběsilý a z nyní prázdného rozkroku silně krvácel. Krev divoce stékala po jeho těle, obráceném vzhůru nohama. Karel chytil kýbl s jeho genitáliemi, odemkl dveře a odešel. Kolem něj se do garáže prosmýkla vyděšená Jitka. Když uviděla Petra v jeho stavu, tak vytřeštila oči a pusu a začala šíleně vyděšeně křičet, až se z toho sesula na kolena. Pak se trochu vzchopila, vstala, běžela ke svěrákům a povolila Petrovy nohy. Jeho tělo se sesulo k zemi, tvář měl stáhnutou do bolestivé grimasy a nesnesitelně trpěl. Jitka začala zmatkovat, nevěděla, jak by mu mohla pomoci. Když člověk krvácí z nohy, nebo ruky, tak se to zaškrtí, aby to nekrvácelo, ale jak mu má zaškrtit rozkrok? Ve zmatku se rozhlédla po garáži a uviděla hromadu hader. Jednu velkou popadla a vší silou mu ji dlaní vtláčela do krvácejícího rozkroku. „Peťo, Peťulko, vydrž, prosím, vydrž, Peťulko, Peťulko!!! Neopouštěj mě, Peťulko, jsi tak hodný, promiň prosím, promiň!!!“. Obě jejich nahá těla byla skoro celá pokrytá jeho krví, která mu proudila z přeťatých žil v rozkroku. Pak se do garáže vrátil Karel, prázdným kýblem praštil do rohu a řekl: „Ty jeho kriplovské mrdky už jsou spláchnuté do hajzlu!“. Jitka na něj začala z plna hrdla křičet: „TATI, CO JSI TO UDĚLAL?!!! JAK JSI MOHL NĚCO TAKOVÉHO UDĚLAT?!!! NENÁVIDÍM TĚ!!! K SMRTI TĚ NENÁVIDÍM A PROKLÍNÁM TY ZMRDE ZKURVENÝ!!! TY ZKURVENÁ BESTIE!!!“. „Moje dcera se nebude tahat s nějakým podělaným úchyláckým retardem!!!“ Odstrčil ji od Petra a v jeho ruce se zaleskl dlouhý nůž. Rychlým švihem jej Petrovi vrazil do krku a přeťal mu krční tepnu. Petr chvíli nevěřícně zíral a z pusy mu tekla krev. Pak se bezvládně sesul k zemi. „TY VRAHU, TY ZKURVENÝ VRAHU!!! TY JSI HO ZABIL, TY VRAHU!!! VRAHU!!!“ vřeštěla na něj bezmocná Jitka a bušila do něj pěstmi. Karel ji popadl a táhnul ji do koupelny: „Umyješ si ze sebe tu jeho krev a máš domácí vězení – do odvolání, než dostaneš rozum!!!“. Smýkl s jejím nahým tělem do sprchy, pustil kohoutek a odešel. Jitka už se jen zmohla na divoký pláč a vzlyky, které cloumaly jejím tělem, když po ní stékala voda a smývala z ní Petrovu krev. Pak se ještě naposledy vzmohla na odpor a z koupelny byl do celého bytu slyšet její řev: „JSTE VRAZI, JSTE ZKURVENÍ VRAZI, TOHLE VÁM NIKDY NEODPUSTÍM!!! VRAZI, ZKURVENÍ VRAZI!!! PROKLÍNÁM VÁS!!!“. Řvala, než jí došel dech.
V následujících dnech byla tichá domácnost. Jitka se svými rodiči vůbec nemluvila. Cítila, že pořád řvát a proklínat je stejně nemá cenu. Petrovo tělo někam zakopali a všechno uklidili a ona nesměla jít nikam ven. Celé dny a noci bezmocně brečela a vzlykala. Byl hodný, tak moc hodný, milý a pozorný a oni ho zabili! Měl úchylku, že se mu líbilo kruté mučení od žen a ženská dominace – NO A CO? Každý máme nějaké podivné touhy. Kromě toho měl i rád něhu, něžné milování, jak jsem se s ním ten den hezky pomilovala! Byl tak milý, něžný a hodný! Nikomu nikdy neublížil, ani nechtěl ublížit. Naopak všichni ubližovali jemu... Sprostě a krutě ho zabili! Mí rodiče jsou vrazi! Tak neskutečně hodný kluk to byl... proč je ten svět tak krutý? Pak jí bylo rodiči oznámeno, že si vezme Michala – obchodního partnera jejich firmy, který jim zajistil mnoho skvělých kšeftů, díky kterým hodně vydělali. Michala znala. Několikrát u nich byl na večeři a jeho úlisné, chlípné oči po ní pokukovaly a slintaly. Nenáviděla ho. Dnes večer ho pozvali, aby jí ho vnutili do pokoje a dali mu volnou ruku. Měl si užít předmanželský sex. Michal vešel do pokoje: „Tak tady je ta moje nastávající sladká kundička, achój zlatíško!“. Pokusil se ji pohladit po tváři a jeho odporná držka se jí přibížila ke tváři. Cítila jeho odporný slizký dech. Políbil jí tvář a ona cítila, jak jí na ní zůstaly jeho odporné sliny. Cítila hnus a znechucení. Věděla, že bránit se nemá cenu, tak měla v plánu se chovat alespoň jako dřevo. Nechá se od něj ošukat, oslintat, ale ať si ten zmetek připadá, že šuká mrtvolu. Třeba ho to přestane bavit a snad to ona vydrží, než se poblije... Michal se svlékl donaha. Měl nadváhu a visely na něm odporné špeky. „A teď svlíkneme naši krasotinku...“ slintal. Pomalu, nemotorně a bez jejího sebemenšího odporu jí sundal všechno oblečení. Kalhotky a podprsenku přitom po sundání projel zhluboka svým rypákem. „To je vůnička... vůnička sladké kundičky...“ Jitka cítila, že to asi nevydrží a brzo se fakt pozvrací. Pták mu už mezi nohama stál a pulzoval v srdečním rytmu. „Tak, a teď mě pěkně mojeho kamaráda pěkně rozdráždíš!“ a chystal se jí strčit penis do pusy. Rezignovaně otevřela pusu dokořán. Michal jí ho vrazil hluboko až skoro do krku. Jitce zajiskřily oči – A DOST! JE ČAS NA POMSTU!!! Zavřela pomalu oči, připravila se a vší silou zkousla!!! A znovu a znovu a znovu. Nedokázala sice to silné ztopořené prochcané maso překousnout, ale povedlo se jí přetnout silnou žílu, co zásobuje penis krví. Z pusy se jí řinuly proudy jeho krve a on vřeštěl šílenou bolestí a snažil se osvobodit. Jitka ale pevně držela a dál vší silou kousala a kousala. Tvrdé maso v jednom místě konečně povolilo a její zuby pronikly hlouběji. Kousala a kousala dál. Postupně se jí dařilo trhat další a další kusy, až cítila, že moc nezbývá. Se zaťatými zuby několikrát prudce škubla hlavou. Poslední kousek masa a kůže, které ještě měly spojení s Michalovým tělem povolily. Michal spadl na zadek a s vytřeštěným, vyděšeným a bolestí sborceným pohledem si snažil zastavit krvácení. Ukousnutý penis zůstal Jitce v puse a ta ho v zápalu nenávisti začala ještě rozkousávat. Už to šlo lépe, protože z něj vytekla krev a byl měkký a poddajný. Pak torzo penisu vyplivla na zem ve směsi krve a slin. Michal na tu hromádku upřel svůj vyděšený pohled. Jitka si pomyslela, že by jí ho snad mělo být i líto, jak tam zmateně sedí na zadku, kňučí bolestí a nechápe, co se děje. Ale znala ho a věděla, že si to ten zasraný zkurvysyn zaslouží! To bude konec kšeftíčků s jejím fotrem, to se ten zkurvený vrahoun posere, až uvidí, co mu udělala...
