Železniční povídka

Mělo to být úplně obyčejné focení aktů v kupé osobního vlaku, ale to bych musel fotit s normální modelkou a ne s holkou co všechno komplikuje a dělá podle sebe. Našel jsem rychlíkový spoj, co málo kde zastaví, aby byl klid a neřešili se přistupující cestující . Měli jsme jet brzy ráno o víkendu, když není takový provoz, ale vše bylo zase jinak. Už od rána byla opět nadržená a pořád by se jen líbala. To je sice hezké, ale přípravě na focení to moc nepřidá. Na nádraží jsme dorazili s předstihem, aby vše proběhlo v klidu. Po zaparkování mě začala hladit a říká, také se tak těšíš ? Jo a moc. Začala mě rozepínat kalhoty a hladit ptáka rukou. Kolem byl klid, nikde ani živáčka. Byl jsem nervózní, aby nám to neujelo. Strčila hlavu pod volant a říká, uvolni se a strká si ptáka do pusy. Jí se to řekne, ta si hlavu s ničím neláme a myslí jen na to co by kde ošukala. Nechávám se kouřit a pořád sleduji okolí. Vím, že dokud se neudělám nepřestane. Jsem pořád nesvůj, ale hraju její hru. Vyhrnu jí sukni a mačkám tu její našpulenou prdelku. Zase nemá kalhotky, což mě nepřekvapuje, ale na focení si je vzít mohla. Je vždy na fotkách hezké, kdy se sundávají. Ale co, v brašně nosím jedny, nebo dvoje náhradní různých stylů. Tisknu jí zadek a mám pocit, že mi každou chvíli prasknou koule. Na tohle je dost šikovná a nedělám si iluze, že takhle kouří jenom mě. Ta představa, že je to taková děvka mě rozpaluje do běla. Naposled se rozhlédnu do kola, zda někdo nejde, pořádně zmáčknu prdel a druhou ruku si jí přidržím za vlasy, kdyby se cukala a potom už jen stříkám. Ani se nezakucká a pokračuje v kouření, jako by nic. Zvedne hlavu rozhlédne se kolem, otevře dveře a celý obsah úst vyplivne na chodník vedle auta. Potom si pusu otře ubrouskem ze dveří a zeptá se. Dobrý? Líbilo? Řeknu jen zkušeně, jo nebylo to špatný. To jsem řekl jen tak, aby si moc nemyslela, ale takovou kuřbu jsem už dlouho nezažil. Srdce mi bušilo až v krku a sotva jsem popadal dech. Úplně jsem zapomněl, že máme něco fotit a že nám jede vlak. A co ty optal jsem se starostlivě, abych nevypadal jako sobec. To neřeš, já se připomenu později. Toho jsem se bál, ale připomněla by se stejně i kdybych jí to nedlužil, tak co. Nejspíš bude chtít ošukat v kupéčku, což by neměl být problém. Jízdenky si kupujeme na poslední chvíli, tak honem na perón. Vlak zrovna přijíždí, podle plánu a má volná kupé, tak nastupovat. Ty chceš jet zrovna tímhle povídá znuděně. Ne asi, říkám si pojedeme na cisterně ne. Jasně to bude úžasný říkám jí. To nebude ono. Takových fotek z kupéčka je plný internet, buď trochu kreativní, pojedeme jiným. Taková šance a ona jí takhle zahodí. Fotky úplně zadarmo, prázdný vlak skoro pro sebe a ono to není pro madam to pravý. Trochu to rozdýchám, abych jí nemusel říci, že je píča a v klidu povídám. Jak chceš, tak vyber vlak ty. Podívá se do telefonu na odjezdy a říká, za chvíli pojede courák, tak pojedeme smím. Jo courák pro coury, to sedí povídám si. Ale tam není kupé, tam na nás lidi uvidí. A tobě to vadí povídá s úsměvem. Jasně že mi to vadí, když se nemohu soustředit na práci a musím sledovat, kdo se kde pohne a kam jde, říkám si v hlavě. Vůbec ne miláčku, tak jedem. Po půl hodině přijede vlak, je čistý a moderní, tak aspoň to. Než zastaví vybírám místo kde by to šlo. Jí by to bylo jedno, ta ukáže kozy všude a ostudu neřeší. Mám to honem pojď. Je to průchozí vlak a tak vybírám místo tak, abych nemusel hlídat oba směry. Pod svícnem bývá největší tma. Za námi je už jen kabina strojvůdce. Sedáme si tak, aby to opticky vypadalo, že je zde plno a nikdo sem už nešel. Povedlo se. Lidé si sedají o řadu níže pod nás a já mohu pracovat. Fotím jí v sedě, v kleče s kalhotkami i bez, cudně i s nohama do praku. Když se blíží další zastávka, opět si posedáme tak, aby dojem plného obsazení byl dokonalí.Takto se to opakuje každou zastávku. Škatulata hýbejte se! Mám bezzrcadlovku, což je strašná výhoda. Dá se nastavit tak tiché focení, že nevím zda jsem to vyfotil, nebo ještě ne, když stojí a já fotím kundičku až od podlahy a nevidím do hledáčku, nebo na display. Zrovna fotím špulící se prdelku namáčknutou skoro až na okno vlaku a ona na mě zašeptá. Oprcej mě!

Teď mezi lidmi, to se úplně zbláznila říkám si. Dělám že neslyším a fotím dál, snad jí to přejde. Špulí jí a prsty se rozevírá. Projíždíme kolem závor, kde stojí auta na přejezdu a všichni se dívají. Podle té vyšpulené kudničky by jí stejně nikdo nepoznal, ale ně asi ano. Otáčím hlavu obličejem do vlaku. Tak ošukáš mě nebo ne! Nebo si mám někomu říci, třeba průvodčímu. Jasně že ano, uklidňuji situaci, ale nejdřív tě pohladím rukou. Třeba, když jí vyprstím dá pokoj, říkám si. Sahám do brašny a vytahuji černou latexovou rukavici, kterou nosím preventivně. Nikdy totiž nevím co jí kde napadne a strkat jí prsty špinavý z vlaku, nebo rozhledny mi nepřijde moc hygienický. Nahnu se k ní a zašeptám. Hezky tě vyprstím, ale nesmíš ani ceknou. Tiše přikyvuje a nastavuje se. Teď si tě vychutnám ty děvko. Uvidíme jak dokážeš být potichu říkám si. Ty která vzdycháš i když ti sahám na kozy, tak schválně. Odkládám foťák a věnuji se té náročné operaci. Pomalu do ní strkám prst po prstu. Už tam jsou tři a ani hlásek. Kouše se do rtů, ale mlčí. Ani nekňučí, to mě trochu naštvalo. Většinou u tří končíme, protože má malou kundičku, kterou jí žádný meloun neprošel na svět, ale vzal to oklikou. Už jen palec a malíček, tak co tě přiměje zazpívat ty děvko! Ruku mám celou oslintanou a latex se leskne. Začínám zrychlovat a přirážet a má štěstí, že mi palec a malíček nedovolí do ní zajet až po loket. Rukou si drží pusu, aby nekřičela a nevydá ani hlásku. No tak nic teď tě roztrhám na kusy. Přikládám všechny prsty k sobě a připravuji nevyhnutelných pět prstů na steč. Ty děvko, teď zazpíváš, i kdyby si měla vylézt z vlaku po kolenou. Najednou zaslechnu o pár řad před námi. Jízdenky prosím. Vytahuji z ní prsty a strhávám rukavici a cpu jí do kapsy u kalhot. Tu svojí děvku plácnu po vyšpulené prdeli, ale nereaguje. Asi si myslí, že je to součástí hry. Má to ráda, když u toho dostane pár ran na holou. Plácnu jí znova, až to mlaskne. Průvodčí jde, schovej kundu. Nevrle si přehodí sukni přes zadek a sedá si jako slušná holka. Podáváme průvodčímu lístky a tváříme se strašně znuděně. Jen co odejde začne mě hladit chodidlem rozkrok a vytahuje prsa z výstřihu halenky. Sakra už zase, to jí to nestačilo. Málem nás chytli. Rozepíná mi kalhoty a vytahuje mi ptáka z kalhot. Bránit se by bylo zbytečné. Bere ho do pusy a ve chvíli je jako z kamene. Zvedne se jako když se protahuje kozy na chvíli schová a rozhlíží se zda je vzduch čistý. Otočí se ke mně zády, nadzdvihne sukni a sedne si na ptáka. Potom vytáhne kozy z halenky a dá mi na ně ruce. Svíjí se jako had a šeptá. Jsem jen tvoje, jen tvoje kurva. To mám rád, když tak krásně lže, že je jen moje, ale hlavně miluji, když o sobě mluví sprostě. Tahám ji za bradavky, aby se co nejdříve udělala. Tahám jí tak, že mi chvilkami přijde, že už za ně visí a nemůže pořádně přirážet. Už kňučí docela dost a jde do finále. Konečně, konečně se udělá, sláva! Alespoň budu mít na chvíli klid. Když vím, že už o nic nejde s chutí se do ní vystříkám. A máš to ty děvko. Akorát přijíždíme na výstupní stanici, tak honem ven a hlavně nenechat nikde žádné stopy. Rovná si sukni a halenku. Rychle vystupujeme říkám. Ještě musím na záchod povídá.. To už nestihneme jdeme. Tak to se asi pochčiju říká. Vyčůráš se venku, jdeme. Venku je park a do pasu keře. Stoupne si za ně a postaví se tak, abych na ní viděl. Jen se rozkročí a sukni si zvedne až k halence. Ani si nedřepne a začne močit. Schválně se na mě dívá abych měl asi výčitky, že nemohla v klidu ve vlaku. Já mám akorát výčitky, že jsem to nestihl nafotit, nebo natočit, ale to bych jí tím akorát naštval. Teče to z ní jako z protržené hráze. Divil jsem se, že s tímhle mohla šukat a že si nepočůrala nohy, to bych jí přál. Když dočůrala bylo ještě vidět, jak z ní kape husté semeno. Tak se nezlob, už nebyl čas a hladím jí po vlasech. Potom jsme se vrátili na nádraží už v klidu a bez emocí a nafotili ještě nějaké fotky. Na tomto nádraží jsme se ještě zdrželi a nafotili pro vás speciální galerií, ale o tom zase až příště. J+P