Vodoléčba

Na vodoléčbu mě poprvé poslal lékař, abych si doléčil poraněné koleno. Vybaven poukazem na pět terapií ve vířivce, ručníkem a plavkami, jsem se vypravil na polikliniku. Oddělení vodoléčby bylo v suterénu. Vydal jsem se tam. Po zaklepání mi otevřela mladá lázeňská, byla určitě o pár let starší než já, ale hezká a tvářila se mile. Vzala si ode mne poukaz, dala mi osušku a poslala mě ke kabinkám. V jedné z nich jsem se převlékl do plavek a vyšel před kabinku. Tam si mě po chvilce čekání vyzvedla lázeňská a doprovodila mě k výklenku zakrytému závěsem. Za závěsem byla vana a vedle masérské lehátko.

„Plavky si sundejte. Do vířivky se chodí bez," řekla, a začala napouštět vodu. "Zatím si je odneste do kabinky, já to tu pro vás připravím." Trošku mě to překvapilo, ale šel jsem. Do kabinky to bylo jen pár kroků, a tak jsem tam rychle přeběhl, přirození jsem si ale pro jistotu zakrýval těmi plavkami. Ty jsem nechal v kabince, jak mi řekla, čili cestou zpět k vaně už nebylo čím se zakrýt.

Došel jsem zpátky a lázeňská už na mě čekala.

"Takhle to bude lepší," usmála se. "Tak si tam vlezte, voda dobrá? Není moc studená?" optala se.

"Ne, je to dobrý," řekl jsem a rozvalil se pohodlně ve vaně.

"Teď zapnu trysky a dvacet minut vás tu nechám. Vy si lehněte tak, aby vám proud vody šel co nejvíc na postižené místo."

Za chvíli začala ze všech stran proudit voda, jejíž zvuk spolu s hukotem čerpadla tvořil docela slušný rámus. Já jsem se natáčel, jak mi radila lázeňská, až do chvíle, kdy se mi proud z jedné z trysek strefil přesně do penisu. Bylo to velice příjemné, a tak mě ani nenapadlo uhýbat. Nechal jsem vodu protřepávat mého ptáčka, který se mi během chvilky postavil. Rozhlédl jsem se kolem sebe - nikde nikdo. Lázeňská doopravdy odešla za jinou prací a přes zpěněnou vodu by stejně nebylo vidět, co se mi děje mezi nohama. Ponořil jsem se znovu do vany i do příjemných pocitů. Vyhledal jsem místo, kde bylo působení vody na můj stojící ocas nejintenzivnější. Brzy jsem cítil, že jestli to nepřestane, tak velice brzy vystříknu. Na chvíli jsem se tedy posunul mimo dosah trysek a trochu se uklidnil. Pak jsem ho znovu vystavil blahodárnému vlivu proudící vody a nechal se znovu přivést až na pokraj vyvrcholení. Tak jsem si hrál pořád znovu a znovu a na bolavé koleno jsem si ani nevzpomněl. Cítil jsem se jako v ráji.

"Tak končíme," ozval se hlas lázeňské nad mojí hlavou. Malér! Jak vypnula trysky, voda přestala proudit a hladina se za chvíli ustálila. Najednou bylo jasně vidět až na dno vany. Prudce jsem se posadil a trochu předklonil, abych vlastním tělem zakryl svou erekci a čekal, až lázeňská odejde. Jenže ona se k odchodu vůbec neměla.

"Je čas vylézt!"

K ničemu jsem se neměl a seděl jsem pořád dál.

"Tak šup!" No, nedá se nic dělat, věčně tu sedět nemůžu. Snad nejsem první ani poslední, komu se tu postavil. Vstal jsem zrovna ve chvíli, kdy se mě zeptala:

"Jaký to bylo, příjemný?" V ten moment se jí před očima zjevilo mé na kámen ztvrdlé péro. "Vypadá to, že jo,"" odpověděla si sama a dodala: "Neměl sis tu náhodou léčit koleno?" Uvědomil jsem si, že mi najednou začala tykat. Stál jsem nahý s trčícím brkem před krásnou, ale oblečenou lázeňskou, a celé mě to vzrušovalo snad ještě víc, než ta koupel.

"Co teď budeš dělat s tímhle?" zeptala se a brnkla mi prstem o penis.

"To za chvíli přejde," řekl jsem, a začal ustupovat směrem ke kabinkám.

Sotva jsem zmizel za závěsem kabinky, oddychl jsem si a doufal jsem, že erekce opravdu odezní. Jenže nic takového - pořád mi stál jak kláda a navíc jsem byl z toho všeho pořádně nadržený. Takhle ven nemůžu, to mé šortky neschovají. Chtělo se mi stříkat a potřeboval jsem, aby mi klesnul. Je tu jedno řešení. Začal jsem si ho honit, co jiného. Slastně jsem zavřel oči, pravačka mi jezdila po ocasu jak divá a já se nemohl dočkat kýženého vyvrcholení. Už už jsem mířil do finále, když se prudce rozhrnul závěs a tam stála… lázeňská, kdo jiný. Asi slyšela mé vzdychání, které jsem se sice snažil tlumit, ale zdá se, že špatně.

"Jo tak ono to odejde samo?" ušklíbla se. Okamžitě jsem přestal onanovat, a bylo to na poslední chvíli. V penisu mi začalo mohutně škubat, ale neudělal jsem se. Kdybych řekl, že jsem si zachránil důstojnost, tak bych hodně přeháněl, ale kdybych před ní i vystříknul, bylo by to trapnější. Zíral jsem na ní a nevěděl, co říct nebo udělat. Vyřešila to ona: "Tady ne. Celý bys to tu pocákal, neuklidil po sobě a sem ještě dnes přijdou další lidi. Pojď za mnou." Chytla mě za ruku a vedla mě zpátky k vířivce. Ukázala na masérské lehátko a řekla" Tady to nebude vadit. Posluž si." Má nadrženost mě dávno přemohla, ale přesto jsem doufal, že mě tu nechá o samotě. Jako by mi četla myšlenky, řekla: "No to víš, že tu zůstanu a budu se koukat." Pak přistoupila ke mně, položila mě na lehátko. "Najednou se k ničemu nemáš. Pomůžu ti." Chytla do ruky mého ptáka, kápla na něj trochu masážní emulze a začala mě honit tak, jak jsem to nikdy nezažil. Jemně, pomalými dlouhými tahy mě dovedla skoro až k ejakulaci a pak… přestala. Začala se věnovat mým koulím, hladila je a mnula v dlani, ale mého cukajícího se péra se ani nedotkla. Uteklo mi jen pár kapek semene, což mi rozhodně nepřineslo úlevu, po které jsem toužil. To bylo v krátké chvíli po druhé, co jsem byl vteřinu před orgasmem, a nic. A když k tomu přičtu těch dvacet minut ve vaně… Nechala mě vycukat (to slovo pro mě získalo nový význam) a pokračovala v ruční práci. Tentokrát rychle a tvrdě, takže jsem byl před cílem velice brzo. Teď už mě snad nechá se dodělat. Ne, zase přestala přesně v poslední chvilce. Teď už se mi necukal jen pták, zmítal jsem se na lehátku celý.

"Copak bys rád?" zeptala se mně něžným, ale spíš posměšným hláskem. "Snad bys nechtěl stříkat?" "Jo, potřebuju stříkat, nebo se zblázním!"

"No a co se říká, když něco chceš?"

Pochopil jsem. "Prosím, dodělej mě. Nech mě stříkat."

"Já bych ráda, ale tohle já nemůžu sama rozhodnout. Budeš se muset jít zeptat kolegyně do vedlejší kóje." Zíral jsem na ní a nebyl schopen slova. To nemůže myslet vážně. Řekl jsem si, že si to prostě udělám sám a začal jsem honit. "Tak to by nešlo," zastavila mojí kmitající ruku. "To bys musel hned odejít. Myslím, že se radši půjdeš zeptat té kolegyně, né?"

Vstal jsem z lehátka a šel, kam mi ukázala. Když už jsem se do toho dal…

Vešel jsem do vedlejší kóje, kde kolegyně právě myla vanu. Byla ke mně zády a neviděla mě přicházet.

"Posílá mě za vámi kolegyně."

Otočila se na mě a chvíli překvapeně civěla.

"No to je od ní hezký," vzpamatovala se a začala si mě prohlížet. "A copak bys rád?"

"Chci, aby mi dovolila vystříknout, ale říká, že to můžete rozhodnout jen vy." Zcela jsem propadl té hře, kterou tu se mnou hrály, a tak už jsem ani neprotestoval, když mě chytla za stojící péro, které jí výborně padlo do ruky, a odvedla mě zase k té mé lázeňské.

"Tak co s ním uděláme?"

"No, uděláme ho."

"Ale málem se nám vysemenil do vany a pak i v šatně. Kdybych ho nezastavila…“

"Jak tě znám, už si ho dost vytrestala." Pak se obrátila ke mně a řekla: "Smíš stříkat, ale máš na to jen půl minuty!" zněl rozsudek. "Tady si lehni na to lehátko."

Poslechl jsem, a začal onanovat jako smyslů zbavený. Varlata se mi třepetala ze strany na stranu, až to trochu bolelo. Vnímal jsem neúprosné počítání, ale věděl jsem, že to v limitu stihnu docela snadno. První salvu jsem vystříkl při devatenácti, vůbec mi nevadilo, že se mi semeno rozprsklo po obličeji. Zato holky to velice pobavilo. Smály se, "Hodnej kluk, krásně stříká, a jakej to je rychlík. Udělá se za dvacet vteřin."

Chvíli jsem jen tak ležel a vydýchával nejlepší a nejdivnější orgasmus v mém životě. Jedna z žen mi ještě chvíli masírovala pomalu vadnoucího ptáka.

"Tak už běž, čekáme další lidi. Ty se sem na rozdíl od tebe přišli léčit."