Zneužit učitelkou 1.část
Jako student střední školy jsem byl vším, jen ne dobrým studentem. Pravidelně jsem chodil za školu. Ani ne proto, protože bych se bál učiva, nebo spolužáků. S obojím jsem neměl problémy. Byl jsem jen prostě plný semene. Když mi bylo šestnáct, musel jsem masturbovat aspoň dvakrát denně, ale ideálně vícekrát. Klidně 5x každý den. Ve škole to nešlo a po škole jsem měl další povinnosti. A doma plný byt sourozenců, nikdy žádné soukromí. Když jsem se ale ulil ze školy, měl jsem půl dne klid a příležitosti. A nebudu lhát…zalíbilo se mi masturbovat na nezvyklých místech, nebo tam, kde mě může někdo i spatřit. To vzrušení bylo skvělé. Za ty roky jsem si to udělal na spoustě šílených míst. Bylo to někdy v březnu, kdy jsem si opět dovolil se ulít. Byl jsem ve druháku. A skončil jsem v parku. Byl to větší park a v zadní části nikdo moc nechodil. Jen výjimečně. Udělal jsem si to tam mnohokrát a ani tento den neměl být výjimkou. Pořádně jsem se rozhlédl a rozepnul si poklopec. Bylo ještě chladno, ale to mě nikdy nezastavilo. Vytáhnul jsem si ho a začal jsem ho masírovat. Netrvalo dlouho a byl tvrdý jako kámen. Začal jsem si honit. Normálně to netrvalo déle, než pár minut, ale byla zima a trvalo to trochu déle. Možná právě v tom chladnu mi to přišlo nějaké jiné, možná citlivější. Seděl jsem a pokračoval jsem v masturbaci. Není to tak nápadné, jako ve stoje. Po chvíli jsem ucítil, jak se to ve mně tlakuje. Na veřejných místech jsem byl vždycky ohromně natlakován a stříkal více, než normálně a ani teď to nebylo jinak. První proud vystříkl snad dva metry daleko a následovaly další a další. Takových 7-8 mohutných výstřiků. Seděl jsem s příjemným pocitem uvolnění, pořád ještě s penisem v ruce y kterého visela kapka semene, když se za mnou ozvalo „tohle si zítra vyřídíme ve škole“. Škubnul jsem v naprosté panice, otočil se a spatřil mou chemikářku, paní Přikrylovou, která jen zakroutila hlavou a dala se k odchodu. Nezmohl jsem se na žádnou reakci, na žádný pohyb. Nikdy v životě jsem se tolik nestyděl. Aspoň ne do té doby. Nikdy v životě jsem se necítil tak ponížen. To jsem ještě nevěděl, že už za pár dní oboje překonám.
Druhý den jsem šel do školy s pocitem naprostého zmaru. Netušil jsem, co mám dělat a co se bude dít. Chemii jsme měli až po obědě, ale ani do té doby jsem nebyl schopný se soustředit na cokoliv jiného. A pak to přišlo. Hodina chemie. Zazvonilo a čekali jsme na příchod naší chemikářky. Byla to tak 40 letá, přísně vypadající paní. Vysoká, štíhlá, vlasy stažené, přísné brýle s ještě přísnějším výrazem. Nebyla namalovaná, neměla ani nalakované nehty. Ale vždy upravená. Vždycky patřila k největším strašákům všech studentů. Přísnějších učitelů jsme moc neměli. Nejspíš žádného. Ve chvíli kdy přišla a jako vždy za sebou rázně zavřela dveře se mi doslova rozklepaly nohy. Sedla si. Zvedla hlavu a zadívala se přímo na mě. „Radku, k tabuli!“ zavelila. Nemohl jsem ani dýchat. „Nebudu to opakovat!!“. Stoupnul jsem a ucítil jsem, že mě nohy sotva drží. Než jsem došel k tabuli, prožil jsem mnoho psychických i fyzických kolapsů. Aspoň jsem měl ten pocit. Zastavil jsem se u tabule a ani jsem nepípl. „Vyjmenuj všechny esenciální aminokyseliny. Napiš vzorec dvou z nich a vytvoř mezi nimi peptidickou vazbu“. Ve třídě to zašumělo. Nečekaně těžká otázka. Já ovšem ani nepípl. Stále jsem se nezmohl ani na slovo. Nějakou dobu na mě jen upřeně zírala. Já se koukal do země. Připadalo mi to nekonečné. Pak se konečně něco ozvalo: „ Možná, kdyby ses věnoval raději studiu, než…“ odmlčela se. „Za pět samozřejmě a po hodině přijď za mnou do kabinetu“. Odsunul jsem se k lavici, sednul si a zbytek hodiny jsem měl už jen v mlze. Po ní jsem jako tělo bez duše vstal a došel ke dveřím kabinetu. Zaklepal jsem. „Vstupte!“. Rozklepaně jsem otevřel dveře a vešel jsem.
Stoupnul jsem si před její stůl. Nechala mě chvíli jen stát, přišla mi nekonečná. „Dívala jsem se na tvou docházku, absentuješ pravidelně. Očekávám, že ze stejných důvodů, jako včera? „
„Ano“, vysoukal jsem ze sebe.
„chápeš, že záškoláctví je vážný problém, že ano? A obnažování na veřejnosti je dokonce trestný čin? Jako učitel toto chování musím nahlásit na úřady. Kromě školního postihu by se tomuto měla věnovat sociální správa. Přeci jen tu mluvíme o porušování zákonů“.
Nezmohl jsem se ani na slovo.
„ale možná, když pochopím, proč se tak chováš, tak dokážeme tvé chování napravit. Proč chodíš za školu?“
Jen jsem stál a nedokázal nic říct. Červený jsem musel být až na patách.
„bojíš se chodit do školy? Něco ti tu dělají?“
Zavrtěl jsem hlavou, že ne.
„tak je to kvůli té masturbaci? Nemáš kde jinde? Kolik máš sourozenců?“
Styděl jsem si snad ještě víc, než když mě chytla. Čtyři, zakuňkal jsem.
„7 členná rodina v bytě. Myslím, že rozumím, jak k čemu vedlo. Nechci ti zničit kvůli tomu život, když je to takhle.“
„Děkuji“, oddechl jsem si. „Já už to nikdy neudělám“. Pořád to byla noční můra, ale aspoň jsem si oddechl, že se to nebude dál řešit. „Můžu jít?“.
„Co prosím? Nechci ti zničit život, ale snad si nemyslíš, že tě lze nechat jít jen tak bez trestu?! Co by to byl za příklad tobě i ostatním? Souhlasíš, že za porušení kázně by měl přijít trest? Očekávám, že ano.“
„Ano“, řekl jsem a myslel jsem to vážně.
„No, ale oficiální cestou to nelze, pokud ti nechci ten život zničit. Měla bych to nahlásit sociálce, třídnímu…tak co s tím? Souhlasíš, že přijmeš nějaký individuální, neoficiální trest?“
„Ano! Samozřejmě!“, vyhrkl jsem skoro až radostně. „Udělám cokoliv“.
„Dobře, přijď dneska po škole na tuto adresu. Tam bydlím a vyřešíme to, teď musím jít na hodinu a ty ostatně taky“.
Nečekal jsem, že to dopadne tak, že budu muset jít k ní domů, ale byl jsem sakra rád, že to nedopadlo hůř. Zbytek dne jsem přemýšlel, co budu muset dělat za trest. Uklidit u ní? Pomoci s malováním? Venčit psa?
Odpoledne jsem přišel na danou adresu, našel si na zvonku její jméno a zazvonil. „Pustím tě, Radku. Třetí patro“ a ozval se bzučák u vstupních dveří. Vstoupil jsem. Byl to takový starý činžák bez výtahu. Majestátní barák, s vysokým stropem. Udržovaný. Dokonale se k její strohosti hodil. Došel jsem do třetího patra, kde byly pootevřené dveře. Přišel jsem k nim a když jsem se chystal zaklepat, ozvalo se „pojď dále“. Vešel jsem. „Tady jsem“, ozvalo se z vedlejší místnosti. Vstoupil jsem do ní a tam spatřil paní učitelku, jak sedí na kancelářském křesle, které si ovšem dala před stůl. Mezi mnou a ní tak nic nebylo. Stále měla přísně stažené vlasy, na sobě halenku bez výstřihu a na nohách sukni, která byla na její poměry kratší, než má ve škole, ale stále do více než půlky stehen. A na nohách silonky pleťové barvy. Boty neměla žádné. Seděla, jednu nohu měla přes druhou. Vypadala trošku ležérněji, než ve škole, ale stále přísně. Stoupnul jsem si a čekal.
„Tak co s tebou? Celý den přemýšlím nad tvým trestem. Napadá tě nějaký?“
„ne“, odpověděl jsem a mé oči těkaly po místnosti, připomínající pracovnu. Na ní jsem se styděl podívat.
„Já jsem došla k názoru, že tvůj trest musí splňovat několik věcí. Musí to být trest. Mělo by to být pro tebe těžké. Zároveň by měl vyřešit tvé chování. Příčinu tvého nevhodného chování. Jen tak lze zajistit, že se to nebude opakovat. Platí, že si ochotný k individuálnímu trestu?“
„Ano, určitě“
„Dobře. Tvůj trest za masturbaci za školou bude, že musíš masturbovat tu, pod dohledem učitele“.
zamrkal jsem…“Cože?“.
„Vidím, že ti to je nepříjemné, takže první část je splněná. Je to trest. A zároveň nebudeš muset masturbovat za školou, takže je to i korekce tvého chování“. Jen jsem mlčky stál a hanbou se propadal do země. Snad 5 minut. Nekonečných 5 minut.
„Dobře, vidím, že jsem se snažila vyřešit tuto situaci zbytečně a že nemáš zájem to vyřešit takto. Tak odejdi a vyřešíme to tak, jak se to má řešit.“
„ne, počkejte“, vylétlo ze mě naprosto nečekaně. „Když to udělám, bude to vyřešeno?“
„za poslední dva roky máš 18 zvláštních absencí. Očekávám 18 masturbací. Jen tak je to přece fér, nebo ne? Myslíš, že můžeš dva roky porušovat řád a vyřeší se to za 5 minut?“. Opřela se do křesla a protáhla si kotníky. „Nemám tolik času, takže jak to vyřešíme?“
Nemohl jsem si dovolit vylétnout ze školy a hrozně jsem se bál otce, když by přišla sociálka. Věděl jsem, že si ho musím vytáhnout, jen jsem nevěděl, jak na to. Chvíli jsem tam stál a nedokázal udělat vůbec nic.
„Dobře, takhle to nepůjde. Jak chceš“ a vstala. Strach zvítězil nad studem a ponížením. Rozepnul jsem si poklopec. Opět si sedla, dala si nohu přes nohu a opřela se. Svléknul jsem si kalhoty a nějakou dobu stál s trenýrkami na sobě.
„pokračuj, to je v pořádku“, dodala mi odvahu. Sundal jsem si i trenýrky. Studem jsem se skoro propadl. Vzal jsem ho do ruky a začal jemně masírovat. Trvalo dlouho, než se mi začal aspoň trochu nalévat krví. Nakonec jsem začal po něm jezdit rukou. Ona seděla asi metr ode mě a upřeně se dívala. Bez jakékoliv emoce. Nadále jsem si ho honil a po chvilce už byl nalitý krví. Zrychlil jsem a cítil, že to už dlouho nevydržím. Paní Přikrylová stále seděla bez jakéhokoliv viditelného zájmu, ale s upřeným pohledem na mou masturbaci. Ještě trochu jsem zrychlil a netrvalo dlouho a první proud semene ze mě vytrysknul tak, že jsem to ani sám nečekal. A paní Přikrylová také ne. Dopadl ji na halenku s takovou silou, až cukla. Další dávky ji pokropily nohy i podlahu. To už proběhlo opět bez jejího viditelného zájmu. Chvíli jsem tak stál, díval se, jak je od semene. Doslova. Bylo ho mnohem víc, než obvykle. Měla zkropenou halenku a nohy úplně od semene, které ji stékalo po nohou dolů. Ona jen seděla. Nic neříkala, nijak se netvářila. Prostě jen seděla celá od semene a dívala se na mě.
Začal jsem se natahovat pro trenýrky. „Co to jako děláš?! Myslíš si, že toto je normální? Já jsem na tebe tak hodná, že to nikam nehlásím. Nabídnu ti řešení a na oplátku nejen, že mi postříkáš podlahu, ale i mě a pak máš tu drzost se začít oblékat? Tak snad to nejdřív utřeš! Slušnost by byla se zeptat, kam můžeš“
„Omlouvám se“, začal jsem zmatkovat. Natáhla se pro krabici kapesníků a podala mi je. Pár jsem jich vzal a začal utírat podlahu.
„Opravdu? Začneš podlahou? To je pro tebe to důležitější? Takhle mi ukazuješ respekt?“
„Nevěděl jsem, že mám i vás…“
„samozřejmě! Vidím, s tebou bude ještě hodně práce, než tě naučím se chovat.“, podotkla. „Očisti mi nohy!“, dodala.
Kleknul jsem si k jejím nohoum. Poprvé si sundala jednu z druhé a položila si ji na mé stehno. Vzal jsem kapesník a začal z nich otírat sperma. Ani když jsem na ni stříkal, neviděl jsem v ní nic erotického. Cítil jsem stud, strach a ponížení. Ale teď, s nohou na mém stehně jsem si ji prohlížel a začal v ní vidět něco víc. Měla vlastně hezké nohy. Štíhlé, oholené. Štíhlé kotníky, dlouhé prsty. Jemné paty. Trochu je uvolnila a dala od sebe. Zahlédl jsem její kalhotky. Byly krajkované. Naprosto mi to nesedělo k její strohé osobě. Drobné, krajkované kalhotky, které sotva zakrývaly to, co mají zakrývat. Vystřídala nohu a i druhou mi dala na stehno. Očistil jsem i ji a koukal ji na nohy a na kalhotky a uvědomil jsem si, že ho mám zas tvrdého jako kámen. Sundala i druhou nohu a všimla si toho i ona. Trochu se usmála. Byla to její první emoce za celou tu dobu a já ji naprosto nečekal. Byla to zároveň první lidská emoce a já se díky ní přestal cítit až tak moc poníženě.
„Vidím, že ty bys těch 18 masturbací zvládl už dneska“ a pořád se lehce usmívala. „Přijď ve čtvrtek ve stejnou dobu, s tvým trestáním jsem ještě zdaleka neskončila“. Přikývnul jsem. Obléknul se a odešel.
Při odchodu jsem se pořád cítil ponížen a plný studu, ale zároveň jsem se těšil na čtvrtek. Tehdy jsem ještě vůbec netušil, co vše mě čeká v průběhu školního roku. Ale o tom třeba v druhém díle.
