... trochu z jiného soudku pro dnešní večer ...
"Máš zpoždění, pospěš si. Už zavírají bránu." ozvalo se ze světelné záře.
Oblékla na sebe bílý hábit a udýchaně strčila nohu do štěrbiny.
"Pozdě. Jdeš pozdě. Není tu pro tebe místo." řekl andělský hlas.
"Brána se ještě nezavřela." namítla. "S nožem v zádech se blbě vstává a špatně dýchá."
"Nebuď drzá. Mimochodem - ještě jsi nezemřela. Teče ti krev." uslyšela a zabouchli ji před nosem.
"Takhle se chováte k lidem v nebi ? Kde je to vaše: Bůh tě miluje ? Zavolej si na pomoc anděli ?"
Ticho. Bez odezvy. Je odkázaná jen sama na sebe. Je to tak. Pomocnou ruku najdeš na konci rukávu. Svého. Svlékla si hábit a skutečně zezadu v místě páteře, byla čerstvá krvavá skvrna.
"Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí." Měla si tu knížku přečíst, věděla by, co teď dělat.
Vstoupila do výtahu, kterým před chvílí přijela. Kabina bez tlačítek. Ze shora ji přejela světelná záře jako scanner a výtah se rozjel dolů. Minul suterén Země a zastavil v podzemí Peklo.
V Pekle byla jen jednou. Tohle ale rozhodně nevypadalo na procházku údolím Robečského potoka.
Dveře se potichu otevřely, ale ona zůstala stát. Mysleli na všechno. I na to, že se někomu nebude chtít ven. V kabině začalo být horko. Nerada vystoupila. Dveře se zavřely a chodba se osvětlila tlumeným červeným světlem. Všimla si, že vedle vedou úzké koleje a skutečně za pár vteřin, když oči přivykly na šero, přijel vagónek. Jindy by se zaradovala, měla ráda tyhle atrakce jezdit vláčkem v podzemí solného dolu, ale teď ? Dvířka vagónku se otevřela a na sedátku leželo složené černé oblečení. Vypadalo čistě, jen smrdělo kouřem. Oblékla si ho. Byla ráda, že není nahá.
Pekelná dráha ji dovezla do menšího sálu s klenutým stropem. Bylo tu rušno. Šero a smrad. Připadala si jako na natáčení nízkorozpočtové štědrovečerní pohádky. Rozhodla se nedělat nic. Rozhodla se čekat. Přiletěla k ní čertice s červenýma očima, oblečená do krátkého rozepnutého kožíšku pod zadek.
"Musíš vystoupit."
Musím akorát umřít, pomyslela si. A já ještě nejsem mrtvá. Seděla dál.
K čertici zezadu přiskočil muž bez rohů. Mohutný a chlupatý. Otočil ji, polaskal prsa a jedno ukousl. Čertice zařvala a na malou chvilku byl vidět obraz spáleného ohniště se žhavými uhlíky. Rána se zacelila a prso opět narostlo. Čertice vyskočila, nabodla se s roztaženýma nohama skoro čertovi na jako tyč trčící penis a zařvala podruhé. On se zasmál, chytil ji pod prdelkou a odletěli v objetí.
Takže ne pohádka, ale horor. Pecka ! Nesnášela horory.
Nakonec se přece jen rozhodla vystoupit. Uviděla před sebou lavičku a zamířila k ní. Bosá chodidla měla hned špinavá. Kolem se hemžili divní lidé a čerti. Vyhnuli se a nikdo si ji nevšímal. Zdánlivě. Nestihla usednout. Objevila se vedle ní černě oděná postava, asi 2 metrová s červenými rohy a červenýma očima. V ruce měla vidle. Takové, které nosí čerti na koledu na Mikuláše. Tenhle herec vypadá jak ďábel sám. To je zlej sen, pomyslela si.
"Víš kdo jsem ?" pravila bytost hlubokým lidským hlasem.
"Belzebub ? A má pauzu na cigáro ?" odsekla hledajíc očima cedulku Exit.
Ďábel se zasmál a udeřil vidlemi o zem. V tu chvíli se před nimi zjevila velice půvabná blonďatá čertice. Tahle měla oči zelené, jinak byla černá a špinavá.
"Už zase pane ?" zeptala se, klopíc oči.
"Já jsem se tě snad na něco ptal ?" zařval na ni a roztrhl krátký kožíšek pod zadek jako měla tamta.
Čertice si povzdechla. Předklonila se, vyšpulila na něj prdelku a rukama opřela o zem. Žena vedle nich si konečně sedla na lavičku, ale bokem, aby se na to nemusela dívat. Rukama si dávala pryč z nohou pomyslná smítka.
"Dívej se, co tě čeká !" zahřměl hluboký hlas.
Rozevřel si dívčinu prdelku a plivnul na dírku. Jeho sliny byly taky červené. Palcem s dlouhým nehtem to rozetřel. Poté začal na análek foukat. Z huby mu šel kouř a dírka se rozšiřovala. Žena to se zájmem a zároveň odporem pozorovala. Natočila hlavu, co na to čertice. Té to bylo jedno. Zdálo se, že i spí. Když se anální otvor otevřel asi na 6 cm, chlupatá pazoura jí plácla přes zadek a dívka se probrala a prdelkou zavrtěla. Ďábel bouchnul vidlemi o zem. Plášť z něj spadnul a jeho péro se postavilo. Bylo velké a žilnaté a celé černé včetně žaludu. Z dírky ukanula černá kapka. Pazoura pustila vidle, chytla čertici v pase a černý čůrák se sám nasoukal do análu. Přirážení bylo pomalé a bez hlasitých projevů. Teprve v okamžiku, kdy jeho rohy přešly z červené barvy do ruda rozžhavené, chytil dívku za blonďaté vlasy a přitáhl si ji k sobě nahoru. Udělal pár rychlých přírazů. Zaklonil hlavu a zaržál jako kůň. Z chřtánu mu vyšlehl oheň. Když se uklidnil, pustil ji. Z čůráka i análku vytékala tmavá tekutina jako dehet. Blonďatá čertice sebrala kožíšek ze země, oblékla si ho a uklonila se. Než odešla, všimla si žena, že její oči změnily barvu. Byly červené.
Ďábel, stále se vztyčeným, dehtem opatlaným čůrákem, který namířila k obličeji ženy na lavičce se jí opět zeptal:
"Víš, kdo jsem ? Lucifer ! Pořádně mě očisti a kuř !"
"Ty jsi Lucifer ? Jako TEN Lucifer ? Ten Lucifer, který byl dřív Anděl ? Ten Lucifer, jehož jméno znamená Světlonoš ? A proč jsi tak hnusnej ? Můžeš si vzít na sebe podobu kohokoli, třeba myslivce a ty jsi takhle hnusnej ? Nebudu šukat s nikým, kdo se mi nelíbí a už vůbec ne, kdo mi to nařizuje. A tenhle hnus polykat nebudu !" křičela na něj žena a zároveň se smála. Potlačovala strach i vzrušení a tak ta hysterie musela jít ven. Vstala z lavičky a stoupla si před něj.
"Mám vypadat jako myslivec ?" smál se. "Tady nejsi v pohádce ! Tady jsi v Pekle." dodal a zvážněl.
"Děláš jako bys měla na vybranou." ucítila závan zkaženého dechu.
"Mám. Hodné holky se dostanou do nebe. Zlobivé kam chtějí. Možná je na čase, abych začala zlobit. A zcela určitě je na čase, odtud odejít." vyplázla na něj jazyk jako zlobivé vzdorovité dítě, které už nemá argumenty a na nic se nevzmůže.
Lucifer upřel zrak na její bosé nohy na zemi a ženě začalo být teplo. Když jí chodidla pálila, vyskočila na lavičku. Rána na zádech o sobě dala vědět a žena s bolestí spadla na zem.
Otevřela oči. Ležela na zemi mezi nemocničními postelemi a nad ní se skláněla blonďatá hlava tlusté ženy, která držela v tlustých prstech utopence, z kterého kapala octová voda přímo na její obličej. Žena si ho nacpala do pusy, aby měla jednu ruku volnou, protože v té druhé držela sklenici s naloženými buřty. Zmáčkla zvonek na sestru.
"Zavolej dr. Fialu ! Hned. To je jeho pacientka." zvolala jedna sestra na druhou a pomohla ženě na zemi vstát.
"Paní Málková, za chvíli je oběd. Tak byste nemusela ..." zdravotnice upřela pohled na flašku s oblíbenou pochoutkou.
"Když já jsem hrozně nervózní, sestři. Tady paní hrozně vyváděla." hájila se tlusťoška a flašku neodložila.
Zdravotní sestra ženu po lumbální punkci přikryla a konejším hlasem sdělila, že se pacienti převážejí z JIPky na nadstandardní pokoj až po 4 hodinách, ale že na přání pana doktora, pojede hned jak přijde.
"Miško, dobrá zpráva je, že to není od klíštěte. Blbá, že zatím nevíme od čeho. Budeš muset mít na vánoce dietu, holčičko. A to nevím jak přežiješ."
"Já zase nevím jak přežiješ ty, když mi zhubnou prsa. Moje velká prsa, bez kterých se neobejdeš."
"Tak to abych si je naposledy užil."
"Tak to abych si vzala klobásku, abych si taky užila, když jsem nedostala buřta." sáhla mu po poklopci.
******
Pánové, nemusíte šukat jako ďáblové, nemusíte být ani myslivci. Někdy nám stačí andělské objetí a koupit klobásku.
Dámy, když máte chuť na klobásku, neztrácejte čas s buřtem.
******
