Byl to jeden z těch vlahých letních večerů, kdy se vzduch tetelí vůní vína, květin a očekávání. Já a má přítelkyně, které jsem s láskou říkal Prdelka, jsme se vydali tančit do altánu v Grébovce.
Ona patří k ženám, které znají své tělo a nebojí se ho mít rády. V létě často nenosí spodní prádlo, krása těla má právo být viděna. Zcela neomylně najde toho, kdo si její nabízené krásy všimne a to je začátek jejího představení.
Ten večer si vzala červené šaty s bílými puntíky, s širokou kolovou sukní, střevíčky na podpatku. Nic víc. Věděl jsem to, byl jsem u toho, když se oblékala. Z koupelny vyšla nahá, ještě vlhká, vonící po mýdle. Když jsem se na ni podíval, vzplála ve mně okamžitě touha. Usmála se, zvedla varovně prst a s jiskřivým smíchem mi pošeptala: „Teď ne! Později na sebe budeme mít dost času.“
Vklouzla do šatů a otočila se zády, abych jí pomohl se zipem. Nadzvedla dlouhé vlasy a moje oči sjely po linii její šíje, páteře, až k oblinám zadečku. Které vykukovaly z dosud rozepnutých šatů. Ten pohled zmizel pod látkou, ale v mé mysli zůstal vypálený jako fotografie.
Já sám jsem nebyl dobrým tanečníkem, na rozdíl od mé přítelkyně. Ta naopak pro tanec žila a věděl jsem, že protančí celý večer. Můj okamžik tance přijde na řadu až později. Vybral jsem si místo s výhledem na parket. Tak abych mohl sledovat ji i ostatní děvčata, která se již scházela, postávala nebo seděla kolem tanečního parketu. Všechny ve vyzývavých šatech nebo kraťasech těsně obepínajících jejich zadeček. Tričku, průhledné halence nebo pouze tílku. Prostě v oblečení, které víc odhalovalo, než zakrývalo.
Objednali jsme láhev vína a zatímco jsme si povídali o banalitách, skleničky se pomalu vyprazdňovaly. Víno nám stoupalo do hlavy a s ním i její chuť tančit.
První tanec patřil mně. Prdelka se zvedla a s ladností, která jí byla stejně přirozená jako dýchání, vkročila na parket. Její šaty sotva zakrývaly polovinu stehen a každý krok, každý zákrut jejího těla odhaloval o něco víc. A ona to dobře věděla. Nebyla to náhoda. Bylo to promyšlené, řízené poodhalování krásy, s jasně daným tempem a vlastními pravidly. Nikdy neukázat všechno hned na začátku. Jen náznak. Křivku, záhyb, oblinu. Tak akorát, aby každý pozorovatel, muž i žena, napjatě čekal na další pohyb, další otočku, další závan větru, který možná na okamžik odhalí víc.
Občas se to skutečně stalo. Šaty se vznesly, závoj odlétl a její zadeček se zjevil v celé své nahotě. Krátce, náhle, jako blesk. Výjev, který si pozorovatel mohl uložit do paměti jako vzácný snímek. Svatyně, kterou před světem chrání jen tenká látka její sukně.
Snahou tanečníka je se s partnerkou sblížit co nejvíce. Při tanci mu partnerka nabízí své tělo, kterého se může, ba dokonce musí dotýkat. Je to jeden z mála okamžiků, kdy se jí smí dotýkat nejen rukama, a nejen na obvyklých místech. Má možnost přitáhnout si její tělo k sobě a tím se dotknout i těch nejintimnějších míst. Jejího klínu. Její svatyně, kterou před tanečníkem chrání jen tenká látka její sukně.
Nyní se s ní otírá jemně o mé stehno, které proniká v rámci tanečních kroků mezi její nohy. Zpočátku náhodně, pak záměrně. Doteky zesilují. A s nimi i vzrušení, které mezi námi pulsovalo.
Cítil jsem, jak v ní napětí narůstá. A věděl jsem, že je čas ji propustit.
Takové ženy nemůžeš vlastnit. Můžeš je jen doprovázet, obdivovat, chránit... a v pravý čas je pustit na svobodu.
Sedl jsem si zpět ke stolu a nechal ji vplout do víru tance, mezi muže, kteří náš úvodní výstup sledovali s očima plnýma žádosti. Teď ji mohli mít po dobu skladby pro sebe.
Zářila.
Věděla, že jejich pohledy patří jí — a že jim může nabídnout přesně tolik, kolik chce. Ani víc, ani míň. Tančila s každým, kdo ji oslovil. Každý krok, každé otočení boků bylo gestem, výzvou, hravým flirtováním. Sukně létala, zadeček se zjevoval a zase mizel pod látkou. Pohledy ji hladily, ale žádný se jí nedotkl. Její tělo bylo na parketu, ale duše zůstávala se mnou.
Pozoroval jsem ji a společně s ostatními muži i ženami se pokoušel zahlédnout víc než jen letmé záblesky jejích křivek. Ale nebylo nám přáno. Její hra byla důsledná a dokonale režírovaná. A právě to bylo na ní tak vzrušující.
Mezi jednotlivými tanci se ke mně vracela, aby se napila vína, které ještě víc zjemňovalo její smysly a rozpouštělo i poslední zbytky ostychu. Potom se znovu vracela mezi tanečníky, jejichž doteky byly stále odvážnější. Sledoval jsem jejich nohy, jak se snaží proniknout co nejblíž mezi její stehna. Toužili po dotyku její svatyně... A když se její klín otřel o jejich stehno, pohledy se změnily. Z plachých a obdivných se staly hladové a neklidné.
Nebyla sama, kdo se na tanečním předváděl. Sukýnky se zvedaly, boky se kroutily, výstřihy rozevíraly. Mezi nimi se mi naskytl pohled na míhající se prsa v podprsenkách i bez nich, zadečky v brazilkách, tangách a dokonce i holých. Vzduch byl nasycen smyslností.
A já tam seděl a nechával na sebe působit víno a přehlídku těl. Hlava se mi motala. Můj mozek si začal skládat jednotlivé kousky odhalených žen. Z jedné kousek zadečku, z druhé prsíčko, s další holé bříško. Složil je do obrazu, ve kterém zmizeli tanečníci a na parketu zbyly jen nahé ženy.
Nedokázal jsem už jen sedět. Zvedl jsem se a šel si pro ni.
Ve chvíli, kdy jsem k ní přišel, jsem tanečníka po jejím boku tiše vystřídal. Neprotestoval. Byl jen jedním z mnoha, kteří si vychutnali její blízkost. Já byl ten, kdo měl právo si ji vzít.
Přitiskla se ke mně, jako by po tom celou dobu toužila. Její dech byl rychlý, horký. Tiskla se ke mně a tančila tak pomalu, až se pohyb změnil v pouhé houpání těl. Svět kolem nás zmizel, zůstalo jen teplo, dotek a rytmus.
Moje ruka sjela pod okraj šatů a narazila na její stehna — nahá, horká, hebká. Neuhýbala. Moje prsty se vydaly výš, až na obliny zadečku. Přitiskla hlavu k mému rameni a nechala mou ruku bloudit pod její sukní.
„Jestli půjdeš ještě o kousek dál,“ zašeptala, „ukážeš můj zadeček úplně všem.“
„Vadí ti to?“ zeptal jsem se tiše.
Neodpověděla. Jen mi zůstala ležet na rameni.
Přejížděl jsem po její kůži, zvedal látku šatů a její zadeček se postupně odhaloval všem okolo. Tentokrát to nebyla její hra — byla to ta moje. Její tělo se ocitlo na jevišti, které jsem jí sám připravil. A lidé okolo — ti, kteří předtím zahlédli jen letmé záblesky — teď měli možnost spatřit její krásu naplno.
Její dech se zrychloval. Cítil jsem, jak ji ta nahota vzrušuje. Tančili jsme dál, pomalu, jako bychom tím pohybem chtěli dát každému čas ji obdivovat.
I já jsem byl silně vzrušen a můj úd byl napnut k prasknutí. Tlačil na její bříško a ona musela cítit tepání, které jím procházelo.
Pak se ke mně znovu přivinula a šeptla: „Nepůjdeme si na chvíli sednout?“
Souhlasil jsem a pustil látku šatů — a ta padla jako opona, která zakrývá jeviště, na kterém byl v hlavní roli její zadeček. Ale místo ke stolu mě zavedla jinam — k lavičce u vinice. Na místo, odkud bylo stále dobře vidět na parket. Místo, které si zvolila pro své pokračování.
Lavička mezi keři vína nabízela jen částečný úkryt, ale to nebyla náhoda. Vybrala ji schválně. Stejně jako já jí před chvílí odhalil zadeček všem, i ona teď chtěla sehrát své představení.
Posadila se a přitáhla mě k sobě. Začala mě líbat s vášní, která v ní doutnala celý večer. Její jazyk se proplétal s mým a její ruka se beze studu svezla k mému klínu.
Zkušeně rozepnula zip kalhot a můj ztopořený úd vyskočil ven, osvobozený z těsného sevření. Poklekla přede mnou do trávy a zakryla mě vlastním tělem. Její hlava klesla do mého klína, chvíli jen nehybně spočívala a já na něm cítil její horký, zrychlený dech.
Pak si mě vzala do úst.
Podíval jsem se na ni a v měsíčním světle zahlédl její vystrčený, částečně odkrytý zadeček, směřující k tanečnímu parketu. Musela vědět, že je vidět. A musela vědět, co je vidět. Její obliny byly lehce poodhalené, mezi stehny vykukovala její mušlička jako omluva, jako dar pro všechny, kdo se na nás dívali. Výkupné za to, že nás nechají být.
Mé vzrušení rychle narůstalo a hrozilo, že přeroste mez, kdy ho jsem schopen ovládat.
Chtěl jsem ji zastavit. Cítil jsem, že se blížím k vyvrcholení. Ale jen zvedla hlavu, podívala se mi do očí — a pohyb úst zrychlila. Každý další pohyb byl hlubší a rychlejší. Položil jsem jí ruce na hlavu, abych zastavil její pohyb a připravil ji na můj výstřik. Když jsem dosáhl vrcholu, zůstala nehybně, se rty obepínajícími jeho hlavičku a čekající na poslední záškub, na poslední kapičku. Naplněná mou touhou mě nechala uvnitř svých úst. Můj úd pomalu měknul, ale ona si s ním hrála dál, jazykem kroužila kolem jeho hlavičky, jako by nechtěla dovolit, aby ten okamžik skončil.
Já zatím zvolna přicházel k sobě.
Rozhlédl jsem se po parku. Většina lidí se bavila dál, tančila, smála se. Ale pár očí nás přece jen sledovalo. Jeden pár seděl opodál. Muž si zcela bez okolků pod tričkem hladil partnerčina prsíčka, zatímco ona upírala pohled přímo na Prdelku. A ani na okamžik pohledem neuhnula. Evidentně nechtěla propást ani kousek z Prdelčina představení.
Když si toho všimla i má partnerka, posadila se vedle mě a zadívala se stejným směrem. Nemohla ji předtím vidět a přesto to věděla že jí sleduje. Věděla, že má diváka.
„Všiml sis té dívky?“ zašeptala.
„Ano,“ odpověděl jsem tiše. „Dívala se na tvůj zadeček celou dobu.“
Ještě chvíli ji pozorovala, pak se beze slova pohnula. Zvedla nohy na lavičku, kotníky roztáhla na šířku boků a kolena přitáhla až pod bradu. Vznikl tím průhledný trojúhelník, který zcela jistě odhalil víc, než by kdo čekal. Její mušlička, sotva schovaná mezi stehny, byla najednou viditelná v celé své kráse.
A čekala, jestli dívka pohledem uhne.
Neuhnula.
Měl jsem chuť se Prdelky dotýkat, oplatit jí to, co mi před chvílí dala. Ale zarazila mě tichým: „Počkej chvíli.“ A dál sledovala dívku naproti.
V tom jejich vzájemném pohledu byl silný erotický náboj.
Už nebylo pochyb, že se navzájem sledují. Její přítel se stále věnoval jejím ňadrům a krku.
Prdelka převzala iniciativu.
Pomalu, téměř obřadně, začala rozevírat kolena. Spolu s nimi se rozevřely i rtíky její svatyně. Bez ostychu, bez studu. Jen čisté přijetí vlastního těla a touhy, aby bylo viděno.
Dívce naproti se zrychlil dech.
Zatímco její partner stále věřil, že to on způsobuje její vzrušení, ona upírala oči jen na nás.
Bylo vidět, že ji pozorování Prdelky vzrušuje natolik, že se nedokáže jen dívat. Měla potřebu se dotýkat své svatyně, a tomu bránily její kalhotky. Viděl jsem, jak jí ruce zmizely pod sukní. Palečky zachytila okraj kalhotek a pokud možno nenápadně, aby na sebe neupozornila nikoho dalšího, si je sundala. Pomalu, přes zadeček, přes stehna, až spadly ke kotníkům. Její přítel se krátce zarazil, ale pak je beze slova vzal, schoval do kapsy jako trofej a pokračoval v dotecích.
Mezitím se Prdelka začala hladit. Přirozeně, s ladností. Jednou rukou si rozevírala rtíky, druhou si kroužila po poštěváčku, pomalu, s jistotou ženy, která má situaci pevně v rukou.
Její prsty se pohybovaly zkušeně, sebejistě. Každý krouživý dotek po poštěváčku byl veden s přesností tanečnice, která zná své tempo. Její vnitřní rtíky se rozevíraly pod lehkým tahem prstů. Mužům i ženám, kteří měli to štěstí být v tu chvíli v dosahu pohledu, nabídla nevšední podívanou.
Dívka naproti se již dál nedokázala ovládat. Zatímco se její přítel stále věnoval jejím ňadrům a krku, ona se opřela o sloupek tanečního altánu a její pohled byl upřený jen a jen na Prdelku. Ruka jí sklouzla pod sukni a tam zůstala skrytá okolí. Co tam dělá, prozrazoval každý sval jejího obličeje, každý nádech, každé pohnutí boků.
A pak to přišlo.
Prdelčina těla se zmocnila křeč rozkoše. Ztuhla, zadržela dech, a pak se jí tělo roztřáslo. Její stehna se napjala, instinktivně se k sobě přitiskla, čímž mezi sebou uvěznila její ruce, které stále ještě tancovaly po její lasturce. Hlava se zaklonila a z úst se jí vydralo lehké zasténání, které provázelo její extázi.
Nechal jsem ji doznít její vrchol. Nohy povolily sevření a sklouzly z lavičky dolů. Tím uvolnily ruce, ty opustily její klín a volně se položily vedle ní na lavičku.
Teď nastal čas, abych jí vrátil, co mi před chvílí darovala. Poklekl jsem z boku k lavičce, tak, abych nebránil výhledu, a sklonil jsem hlavu k jejím stehnům.
Její klín byl stále rozevřený, vlhký, třesoucí se. Zabořil jsem do něj obličej a jazykem jsem začal dráždit poštěváček. Jeden prst jsem vsunul do její jeskyňky. Přijala ho beze slova, beze studu, a její tělo se mu přizpůsobilo s hříšnou ochotou. Brzy jsem přidal i druhý. Její mušlička je pohltila, jako by na ně čekala celý večer.
Sál jsem její knoflíček lásky a cítil, jak pod mým jazykem tvrdne. S každým sáním, s každým pohybem prstů se její tělo opět blížilo k novému vrcholu. Teď už ani nedýchala, jen se svíjela a napínala. A pak najednou přišlo to, co se děje jen zřídka.
Výstřik.
Horký proud její rozkoše mi skropil obličej. Neucukl jsem. Její tělo se zmítalo v další rozkoši a já jsem nepřestával v jejím dráždění. Další orgasmus následoval vzápětí po doznění toho prvního byl již slabší, ale přesto dokázal její tělo roztřást slastnou křečí.
Opustil jsem její klín až poté, co se její tělo zklidnilo. Zvedl jsem se a posadil se vedle ní. Po tváři mi stékaly kapičky její touhy. Uklidněná, rozkoší unavená, sáhla do kabelky a vytáhla jemný kapesník, kterým mi začala něžně otírat tvář. Její doteky byly něžné a jemné, jako by mi tím děkovala beze slov.
Rozhlédl jsem se. Parket dál pulsoval hudbou, ale někteří lidé, jak jsem si všiml, se dívali naším směrem. A pak jsem ji zahlédl i ji dokázal uspokojit dívku, která nás pozorovala. Posunula se s přítelem kousek do stínu, dostatečně daleko, aby zmizeli z dohledu prakticky všech, ale pořád blízko nás.
A tam, v polostínu, se odehrávala jejich vlastní hra.
Dívka naproti byla zcela pohlcena vlastní rozkoší. Její přítel netušil, co se v ní odehrává, ale pod sukní měl svou ruku a ta ruka teď hrála její hru. Dlaní se dotýkal jejích stehen, prsty jí vklouzly do klína, který byl tou dobou už dávno vlhký a připravený.
Její tvář, slabě nasvícená světlem z altánu, se zkřivila v stahu slasti. Jednou rukou si zakrývala ústa, druhou svírala sloupek, jako by potřebovala něco, co ji ukotví, aby se nerozpadla na kousky. Její boky se chvěly, napínaly a pak se rozechvěla celá.
Orgasmu se oddala naplno jako by zapomněla, že je na veřejnosti. Její tělo přetékalo vlnou za vlnou, až ji nakonec zcela ovládly. Kolena jí poklesla, svezla se příteli do náručí a on ji objal s něžnou pýchou. Myslel si, že ta bouře patřila jemu. Netušil, že to byl dar od ženy, která seděla naproti nim.
A právě v tu chvíli dívka otevřela oči.
Její pohled nás našel okamžitě. Neomylně, s tichým vděkem a drobným úsměvem. Prdelka neslyšně zatleskala. Dívka se usmála, naklonila se k příteli a políbila ho. On se spokojeně usmál, šťastný, že naplnil její touhu.
Pak odešli. On ji držel, hrdý a sebejistý. Ona se o něj opírala, poddajná, stále ještě lehce omámená.
Zůstali jsme sami.
Hudba v altánu zněla dál. Vinice tiše šuměla a její stín nás skrýval v náručí. Prdelka se ke mně otočila a pohladila mě po tváři.
„Půjdeme domů?“ zašeptala.
Přikývl jsem.
Zvedli jsme se mlčky, ruku v ruce. Pomalu jsme scházeli po kamenných schodech zpět na cestu. Parket jsme obešli obloukem. Nezdravili jsme nikoho, nevraceli se ke stolu. Naše představení skončilo. Opona padla.
Věděli jsme, že to nejintimnější nás teprve čeká. A že to, co se mezi námi odehrálo, bylo víc než jen hra těl — bylo to spojení dvou, kteří vědí, jak chutná touha i radost z pohledů druhých.
Doma, v soukromí ložnice, nás čeká další rozkoš…
