O rytíři a drakovi - soutěžní

Jede rytíř v těžké zbroji,
plný pytel, péro stojí.
Hledá k sobě dívku něžnou,
co se stane jeho kněžnou.

Náhle spatřil oči dračí,
jak se na něj zlostně mračí.
Z dálky slyšel ženu volat,
rozhodl se draka zdolat.

Saň se vznáší, chrlí plamen,
rytíř sebral velký kámen.
Napřáhl se, prudce hází,
drakovi to plány kazí.

Obluda se k zemi kácí,
lidstvo opět úder vrací.
Rytíř uťal hlavy všecky,
v jeskyni pak spatřil cecky.

Pomohl té dívce nahé,
políbil ji na rty vlahé.
Vytáhl ji z dračí sluje,
vrazil do ní svého chuje.

Už se chvěje pod tou tyčí,
heká, sténá, sprostě křičí.
Rytíř do ní tvrdě buší,
až mu z toho rudnou uši.

Slastná křeč a už ji plní,
dívka jenom blahem vrní.
To je pro něj žena pravá,
milá, krásná, k tomu hravá.

Brzy byla svatba slavná,
doba na to byla správná.
A co dál se přihodilo?
Dítě se jim narodilo!

Popřejme jim život dlouhý,
plný lásky, štěstí, touhy.
Jak dlouho to může trvat?
Neptejte se, běžte mrdat!