Poslední paprsky zimního slunce se skrze stromy odrážejí na hladině jezera. Ty přikládáš další poleno do ohně v krbu.V ohni ten kus dřeva krásně praská a ty vezmeš láhev vína ze stolu a doleješ mě i sobě do skleniček, které stojí na stole. Podáváš mi skleničku a díváš se mi do očí... Lehce si přiťuknem a napijeme se. Bereš mi skleničku z ruky a vracíš ji i se svojí skleničkou zpět na stůl. Lehce se ke mě přitiskneš a políbíš mě.... Tak dlouho jsme na tuto chvíli čekali. Až budeme sami. Sami někde mimo celý svět .. Mimo tu realitu,ze které jsme oba na jednu noc utekli,abychom byli spolu... Oba víme, že až tahle noc skončí, tak se zase vrátíme do reality všedních dní... Ke svým rodinám... Ale než se tak stane,tak si vychutnáme to, o čem si po nocích tak vášnivě píšeme. Kolikrát jsme se uspokojili na dálku a těšili jsme se na tento okamžik?... Pošeptej mi to... Ty mi šeptáš... "to se nedá spočítat"... a zašeptáš mi do ouška "chci Tě ".... Ani jeden na nic nečekáme a vrháme se na sebe... Tiše sténám.. ach... Tak moc Tě chci.... Ty si bereš všechno to,co jsme si po nocích psali.... A já též... A nezapomněl jsi ani na ty jahody se šlehačkou o kterých jsem Ti psala. Ty víš, jak si je na mě naservírovat... Jedna jahůdka do úst... hmmm.... A ten zbytek?.... Máme celou noc... Tu jednu nádhernou noc,kdy nejen naše těla, ale i naše duše splynou v jedno. A ten nádherný pocit,který v nás zůstane navždy, protože... Vášeň, ta po které jsme tak hladoví... Touha, ta která nás k sobě táhne v nás zůstane napořád... Nádherná noc ve srubu u jezera...
