Každý občas potřebuje vymalovat, náš hotel není výjimkou. Dříve k nám chodil jeden starší pán, svědomitý a poctivý. Jednoho dne zavolal, že už končí, a že firmu předal synovi. Čekali jsme co bude. Nu, co očekávat od generace Z? To nikdo neví.
Potřebovali jsme vymalovat kus garáže, tak jsme zavolali. Mladý hlas slíbil, že se přijde podívat, co a jak, tak jsme čekali. Bylo krátce po jedenácté, když přijela bílá dodávka a z ní vystoupil velice atraktivní a pohledný mladý muž. Možná dvaadvacet třiadvacet let. Na černých vlasech naražená kšiltovka, na tvářích husté upravené vousy, odhadem přes 190cm vysoký. Když vešel dovnitř, s kolegyní se nám zatajil dech. Mě v tu chvíli nadvakrát, protože mi někoho připomínal. Ne někoho, koho jsme znal, ale prostě někoho... Nevěděl jsem.
Opřel se o pult, usmál se a vystrčil chlupatou ruku s vizitkou. "Dobrej. Jsem Hynek. Přebral jsem kšeft po tátovi," promluvil hlubokým hlasem. Otázal se, jestli může vidět tu část, kterou má vymalovat. Nabídl jsem se, že mu to ukážu. Šli jsme spolu ven, zavedl jsem ho do podzemních garáží a ukázal mu část spadlé omítky a místo, které bude potřeba vymalovat. Hynek se na to chvíli koukal, něco si bručel pod vousem a osahával zeď. Naklonil se, načež na mě vyšpulil svůj parádní, aspoň přes kalhoty dobře viditelný, pevný zadek. Mikina se mu trošku vyhrnula a já uviděl linii černých chloupků táhnoucí se od beder a končící za gumou boxerek. Hynek něco říkal, ale nedával jsem pozor, jelikož mi myslí problikl záblesk něčí tváře, nemohl jsem to zachytit, opravdu mi někoho připomínal. Zpěváka, herce? Hm, myšlenky se rozutekly správným směrem. Hm, ne herce, nejspíše nějakého pornoherce. Ano, to je ono.
Hynek se otočil ke mě a přerušil mé myšlenky. "Nojono, nejdříve je potřeba zeď oškrabat, vyrovnat, vyhladit. Pak se může malovat."
"A kdy by jste mohl přijít?" ptám se.
"No, v podstatě mám všechno v autě. Standard," řekl a usmál se.
Málem se mi podlomily kolena z toho úsměvu. Cítil jsem z něj nějaký citrusový parfém.
"Tak směle do toho," řekl jsem jen a nechal ho o samotě. Nevydal se za mnou, ještě studoval zeď garáže.
Uběhla hodina perné práce, kdy jsem si na malíře ani nevzpomněl. Telefony, e-maily, rezervace. A najednou se zjevil před pultem. "Tak, hotovo," řekl.
"Prosím?"
"No, ne tak úplně, ale oškrabal jsem to a vyhladil. Jen počkat až to uschne. Zastavím se zítra. Mohli byste tam dát nějaké kužely, ať tam nikdo neparkuje?"
"Vy jste s tím hotový?" zeptal jsem se, jestli jsem správně slyšel.
"Jasný, ne nadarmo mi říkají Tornádo," zazubil se. Mávnul rukou a byl v tahu.
Pro jistotu jsem se podíval, zda mám zítra denní směnu. Mám, takže mám štěstí. Uff.
Druhý den odpoledne jsem čekal na pana Tornáda, a byl jsem jak na jehlách. Okolo desáté, tentokráte dříve, profrčela bílá dodávka. Venku parno, takže pan Tornádo tomu přizpůsobil šatník. Och můj bože! Opět kšiltovka, na sobě jen černé tílko a černé šortky. Zpod tílka se dral ven chomáč černých chlupů, ruce na tom byly podobně. Nejkrásnější však byly černě zarostlé hnáty, které nezakrývaly šortky. V tu chvíli bleskla hlavou ta správná tvář a mozek dosadil jméno. Vzpomněl jsem si. Jako by byl dvojčetem jednoho pornoherce, Grag Stone má tuším přezdívku. Nebo je to model, v tu chvíli jsme nevěděl. Bylo mi to vcelku jedno, zato reakce v rozkroku na sebe nedala dlouho čekat. Pocítil jsem pnutí v penisu.
Tornádo vešel dovnitř. "Dobrej, jak se vede?"
"Ujde to, co vy?"
"Taky skvěle, " řekl a mrkl na mě.
Tedy, opravdu na mě mrkl, nebo jsem si to jen představoval? Opřený o pult koukal na mě a usmíval se. Poškrábal se v hustém porostu na bradě. Chtěl něco říct, ale zazvonil telefon. Zvedl jsem ho a on pochopil. Mávl rukou a odešel. Na čele se mi perlil pot, když jsem vytvářel rezervaci. Chtěl jsem se za ním podívat, penis bolel potlačovanou touho, ale bohužel mi nebylo dopřáno. Práce, práce, práce. Nu což, stejně sem bude muset přijít. Díval jsem se na něj jak jde pro své věci do auta. Několikrát prošel v různých intervalech tam a zpátky, ale na mě za sklem se ani nepodíval. Nejspíše se mi to mrknutí jen zdálo. Taky, kdo by mrkal na někoho, jako jsem já? A speciálně někdo, kdo vypadá jako pornáč? A stejně, určitě je hetero. V mysli se mi vynořil obraz onoho pornoherce. Vzdychnul jsem.
"Nějakej problém?" ozvalo se.
Ani jsme nepostřehnul, že pan Hynek Tornádo už se zase opírá o pult. Na tvářích, vousech a pažích měl kapičky bílé barvy.
"Ne, vůbec žádný," odvětil jsem.
"Že jsi tak vzdychl," na to on.
To mě trošku natlakovalo. "Promiňte, pane Tornádo, ale, my už si tykáme?"
Vůbec ho to nevyvedlo z míry. Rozesmál se na celou recepci. "Pane Tornádo? To je dost dobrý. A ne, netykáme, ale můžeme," řekl a napřáhl chlupatou hnátu. "Tornádo Hynek," představil se.
Stiskl jsem mu ruku. Mým tělem jako by projel elektrický proud, tak na mě zapůsobil jeho stisk ruky. Štíhlé prsty s jemnými chloupky. Žádný "rybí" stisk. Držel mou ruku o něco déle, než by se asu slušelo. Představil jsem se též.
"Tak je to v cajku. Máte to natřeno, stěna je jako nová," řekl.
"Vy jste... tedy TY jsi skutečně tornádo."
"Není čas ztrácet čas," řekl a opět mrknul. Ze zadní kapsy šortek vytáhl pomačkaný papír. "Potřebuju podpis na fakturku. Sazby jsem nechal stejný jako měl táta. Je tam jen jiný číslo účtu, tak si to vokopíruj."
Fakturu jsem okopíroval a založil, jeho jsem podepsal a připojil datum a razítko. Chvíli se na papír koukal a pak se zeptal: "Nemáš tužku?"
"Mám," řekl jsem a chtěl mu ji podat, ale on mě zarazil a přisunul papír blíže ke mě.
Nechápal jsem a vrhl po něm tázavý pohled. Tornádo se usmál a řekl: "Prosil bych pod podpis tvé číslo, mistře."
"Prosím?" zalapal jsem po dechu.
"No, viděl jsem tě na grindru, když jsem tu byl včera. Tak sem si řek, že to zkusím," odvětil klidně.
"Aha," hlesl jsem tupě. Můj mozek odmítal spolupracovat. "A nač...," nedořekl jsem.
"Nu, nechce se mi psát na seznamce. Moc to nemám rád. Takhle tě aspoň můžu pozvat na rande kdykoli. Přijde mi to víc v pohodě," řekl.
Vyváděl mě z míry ten jeho klid. To, jak na mě upřeně koukal. Na mě! Hlas se mu netřásl. Zježily se mu však chloupky na rukou. Okolo něj obestřen závan pižma a citrusové vůně.
Beze slova jsem nu na fakturu napsal své číslo. "Dík," řekl a mrkl na mě znovu. "Ozvu se."
Čekal jsem, že se otočí a odejde, to se však nestalo. Stále se klidně opíral o pult.
"Ještě něco?" zeptal sem se.
Odkašlal si. Poprvé vypadal, že je v rozpacích. "Nu, víš, vidim, že sem dou lidi, a nerad bych teďkonc odcházel."
"Aha," hlesl jsem, a pak mi to došlo. Naklonil jsem se blíž přes pult a podíval jsem se mu do očí. Do krásných tmavě modrých očí rámující něžné řasy, nad kterými bylo husté černé obočí. "Tobě stojí, viď?" zašeptal jsem.
Přikývl, ale neřekl nic.
"To je moc hezký kompliment," řekl jsem.
Usmál se. "Uff, docela se mi ulevilo, že to bereš takhle," řekl.
"Já to chápu. Je vedro, a to jsou vcelku normální tělesné reakce."
"No, spíše reakce na tebe," řekl teď i on tiše.
"Prosím?"
"No, už jsem si tě všiml včera. Líbí se mi, když je chlapa kus. A tebe je."
Wow, tak tohle jsem nečekal. Málokdo by byl tak odvážný tohle říct. Takové věci se lépe píšou než říkají nahlas a osobně. A já zrovna nejsem štíhlý, mám menší bříško, zato měřím 183cm, což není málo.
"Nu, Tornádo, tebe je taky kus."
Rozesmál se. "To vim," řekl a zmlknul.
Dívali jsme se na sebe, já do jeho tmavě modrých, on do mých hnědých očí.
Olízl si jazykem suché rty, naklonil se blíž a zašeptal: "Chtěl bych tě svlíknout a opíchat."
Deset vteřin jsem neřekl nic. Četl jsem z jeho očí chtíč, on totéž musel číst z mých. Viděl jsem, jak ztuhl, jak celá jeho bytost čeká na mou odpověď. Deset vteřin je někdy velké ticho. Přitáhl jsem si blíže fakturu ležící mezi námi a pod své telefonní číslo napsal i svou adresu. "Nu, proč ne," řekl jsem roztřeseným hlasem.
Očka se mu rozzářila. "Máš čas dnes večer?"
"Končím v sedm. Přijeď v osm," řekl jsem.
Přikývl a řekl: "Nejraději bych se na tebe teď vrhnul."
Usmál jsem se. "Nech si to na večer, Tornádo."
"V peřinách nejsem tornádo."
"Uvidíme."
Nadechl se. "Tak večer. Snad si to nerozmyslíš."
Já? A rozmyslet se? Nikdy, chtělo se mi zakřičet. Nikdy! Nikdy, nikdy, nikdy!
Ať už je večer!
Pokračování příště.
