Moje láska k uniformám, sex s policistou

...Bylo mi 18 let a studovala jsem zdravotnickou školu, říkejte mi třeba Klára. Jsem vysoká zelenooká brunetka, lehce baculatější, s brýlemi. Škola, kterou jsem studovala byla přímo vedle policejní služebny a tak každá přestávka, strávená se spolužačkou u okna, s pohledem do dvora, byla samozřejmost. Tajně jsme doufali, že zahlédneme alespoň jednoho muže zákona. Zálibu v uniformách mám už co pamatuji. Hasiči, vojáci, policisté ale i záchranáři, byli vždycky pro mě tím největším lákadlem a ve chvíli, kdy se všichni bojí nebo nadávají, aby je nezastavila policejní hlídka, já doufala že uvidím fešáckého policistu. Při cestě kolem hasičské zbrojnice jsem zoufale doufala v pohled na hezké hasiče. A ve chvíli, kdy jsem ke zraněnému dítěti volala ZZS jsem doufala v sexy záchranáře.
Moje vzpomínka začíná v jeden slunný červnový den. Souvislá praxe v nemocnici a s ní praxe v chirurgické ambulanci. Den se celou dobu pomalu vláčel, pacienti si u nás podávali kliku a já zoufale sledovala hodiny, kdy už bude konec. Hlasité zabouchnutí dveří mi oznamovalo dalšího pacienta v ordinaci. Lékařka i sestřička už skákaly kolem pacienta a já jsem doplňovala zdravotnický materiál.

"Jak se vám to stalo?" pronesla lékařka za mými zády.

"Volali nás na drbana na autobusáku. Ohrožoval lidi a házel kameny na autobus. Moc se mu na CPZku nechtělo, nakonec jsme ho smotali ale skončil jsem tady" odvětil mužský hlas.

Šestý smysl mě donutil se otočit. Na lehátku seděl vysoký policista, podle oblečení sloužil u prvosledu. Odhadem tak 27 let. Hnědé vlasy, po stranách vyholené, kratší plnovous, pronikavé oči, pod vestou a tričkem s krátkým rukávem se mu rýsovaly svaly a tetování na celém pravém předloktí. Z mého zahledění mě probral až jeho pohled a slova lékařky.

"Tak hotovo. Žákyňka vám to zaváže a počkáte si na chodbě na zprávu."

Vzala jsem si sterilní čtverce, obvaz a dala se do obvazování policistovy levé ruky. Celou dobu bedlivě sledoval každý můj pohyb. Vůně kterou měl na sobě a kterou jsem při tak blízkém kontaktu cítila, byla pro mě tak omamná.

"Neutahuji to moc?" lehce roztřeseným hlasem jsem se zeptala policisty.

Jen lehce zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu a dál mě sledoval.

"Hotovo, počkejte prosím na chodbě." Stála jsem přímo před ním, ve chvíli kdy se zvednul. I se svými 180cm jsem se proti němu cítila malá.

Asi za 5 minut mi lékařka vtiskla do ruky zprávu. Má praxe už končila a tak jsem při odchodu nesla papír fešákovi, který měl čekat na chodbě. Párkrát jsem se rozhlédla, než jsem ho spatřila stát s kolegou u recepce, jak si povídají s lékařem z urgentního příjmu. Přišla jsem blíž a vyloudila jsem ze sebe úsměv. "Pane praporčíku? Můžu vás vyrušit? Nesu vám od paní doktorky tu zprávu."
"Omluvte mě" řekl svým společníkům a poodstoupil ke mně. Na hlavě už měl nasazený baret, který dotvářel už tak úžasný dojem.

"Tady je zpráva a paní doktorka vám vzkazuje, ať si to ještě chvilku chladíte, až budete mít možnost"

Policista kývl a konečně se na mě podíval.
"Jak víte že jsem praporčík?" zeptal se s úsměvem.

Lehce jsem prstem poklepala na pravou část jeho vesty, kde měl hodnost.

Tiše a lehce nervózně z doteku jsem řekla "Vždyť to máte na vestě."

Vřele se usmál "Já vím ale překvapuje mě, že vy to víte" udělal krok ode mě a rozloučil se "Děkuji a na shledanou."

Odešel i se svým kolegou a za proskleným vchodem nemocnice jsem zahlédla odjíždět policejní auto. Ještě ten večer jsem začala litovat, že jsem se ho nesnažila nějak upoutat, protože se mi neskutečně líbil ale teď už bylo pozdě, sypat si popel na hlavu.
Uběhl měsíc a já jsem byla jako jedna z vedoucích na příměstském táboře, který pořádala jedna zdravotnická organizace. Celý byl zaměřený na složky IZS a každý den byl zaměřený na jinou složku, která s námi v určité formě trávila celý den. V úterý jsme očekávali příjezd Policie ČR se služebním vozem. Když konečně policejní auto dorazilo a otevřely se dveře, nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem uviděla policistu, kterého jsem ošetřovala. Po chvíli si mě všiml a přišel za mnou.

"Tak co ruka?" otázala jsem se s úsměvem.

Pozvedl ruku, aby mi ji ukázal "Zahojilo se to dobře"

Celý den jsme si vzájemně věnovali zvláštní pohledy a úsměvy a když se den chýlil ke konci, přišel za mnou.

"Zapomněli jsme na služebně dárky pro děti. Budete tu ještě tak za 3 hodiny? Až mi skončí služba, vysadím kolegu na služebně, vezmu to a hodím vám to sem."

Chvilku jsem v hlavě počítala kdy budu odcházet.

"Tábor končí za skoro dvě hodiny, tak já tu na vás počkám a zatím si budu chystat věci na zítra."

Policista přikývl a odjel. Celý tábor byl na louce v místním lesíku. Centrem byla větší jurta, kde se dalo přebývat při nepříznivém počasí a jelikož právě to na další den předpovídali, chystala jsem věci tam. Právě jsem dávala do větší uzamykatelné skříně dokumentaci a natahovala jsem se na špičky, abych dosáhla do nejvyšší police, když v tom jsem za sebou ucítila postavu a něčí ruce těžkou krabici s dokumentací uložily do police a něžným dotekem mě pohladily po mých pažích. Prudce jsem se otočila a přede mnou stál "můj" policista.

"Tak jsem vám dovezl ty věci" usmál se, odešel do auta a přinesl dvě krabice věcí pro děti.

"Děkujeme za hezký den" poděkovala jsem i za děti.

"Není vůbec zač. Líbilo se vám to?"

"Rozhodně! Mně i dětem. A tykejte mi prosím, já jsem Klára"

"Lukáš" s úsměvem mi podal ruku "Nechceš s něčím ještě pomoct, když už jsem tě tu zdržel tak dlouho? Nebo tě alespoň odvezu domů. Stejně musím vrátit auto na služebnu"

Bez přemýšlení jsem vyhrkla "Né to je v pohodě!".

Bála jsem se s ním zůstat tak dlouho o samotě, aby nepoznal, jak moc jsem z něj mimo. Vzala jsem ze země síť s míči a vydala se ji uklidit, když v tom jsem zakopla o polštáře které byly na zemi a čekala tvrdý pád ale Lukáš mě chytil. Síť jsem upustila z rukou.
Pomalu jsem se postavila zpátky na obě nohy a sklopila oči k zemi. Hlavou mi jen běžela myšlenka "ježiši to je trapas..." Lukáš se jen začal smát a lehce flirtovným tónem řekl "Snad bys se mnou hned neskákala do peřin..."
Úplně bez přemýšlení jsem mu odpověděla "Já bych ráda ale jsou tu jen polštáře".
Lukáš se na mě zadíval a v momentě tak rychlém, že ani nevím jak se to stalo mě chytil v pase, přitáhl si mě blíž a začal mě líbat.
Můj sen se právě stával skutečností. Pomalu mi rozepínal mikinu a pořád nejistě sledoval, jestli se budu bránit. Ale já jsem si to užívala, jak jen to šlo. Svlékal mě kousek po kousku a u toho mě lehce líbal na částech těla, které právě odkryl. Už mi zůstala jen podprsenka a kalhotky. V tu chvíli se zastavil a zadíval se mi do očí.

"Mám pokračovat?" zeptal se nejistě.

Se zatajeným dechem jsem jen tiše pronesla "Nepřestávej prosím"

Sundal si vestu, tričko a odhalil mi své úžasné tělo. Dosvlékl si zbytek a stál přede mnou úplně nahý. Dokonalé tělo a vybavený byl opravdu úctyhodně. Od téhle chvíle už jsem vůbec nepřemýšlela nad tím co dělám. Klekla jsem si na kolena, vzala jeho péro do ruky a začala jsem po něm lehce přejíždět jazykem. Nejdříve po celé jeho délce a potom jen přes špičku. Vzala jsem jeho žalud mezi rty, pomalu jsem ho nechávala klouzat na krajíček do pusinky a zase ven a jazýčkem jsem s lehkým tlakem přejížděla přes uzdičku. Lukáš si se zakloněnou hlavou a přivřenýma očima užíval kouzlo okamžiku.
Po chvíli už mi celý jeho penis mizel v pusince a moje ruce mi pomáhaly.
"Klárko! Nech toho prosím, nebo se udělám"

Nechala jsem penis vyklouznout z mojí pusy a podívala jsem se na něj.
"Lehni si!" poručil přísně.

Pomalu jsem si lehla, Lukáš mi vsunul prsty pod záda, rozepnul mi podprsenku a odhodil ji vedle nás. Lehce mi jazykem přejížděl po bradavkách, které se teď tyčily vstříc slasti, které se mi dostávalo. Jemnými polibky přešel až ke kalhotkám a stáhl mi je z nohou tak rychle, jako by to dělal už tisíckrát. Rukama mě chytil za stehna a nohy mi odtáhl od sebe. Ležela jsem před ním úplně nahá a červená až za ušima. Jazykem přejel přes můj poštěváček a prstem zkoumal mojí kundičku.

"Bože ty jsi mokrá" s nadšením konstatoval a zrychlil kmitání jazykem, když ho pak nasál mezi rty a dvěma prsty v mojí kundičce zatlačil na horní stěnu, přišel ten nejintenzivnější orgasmus, který jsem kdy měla. Pak mi položil ruce na kolena, přitlačil mi nohy k tělu a špičkou svého penisu našel vchod do mojí jeskyňky. Lehkým tlakem se mu povedlo vklouznout dovnitř. Oba jsme vydechli vzrušením. Pomalými přirazy ve mně klouzal a způsoboval tu největší slast, kterou jsem kdy zažila. Když do mě zajel jak nejhlouběji to šlo, zakroutila jsem se vzrušením.

"Všechno v pořádku?" zeptal se Lukáš.

"Ach...anooo" vydechla jsem.

"A můžu...?"

"Jo, beru prášky" má odpověď ho evidentně potěšila a začal zrychlovat.
Za chvilku ze mně vyklouzl a vytáhl pouta. Ruce mi zkušeně spoutal a tentokrát ho do mě velmi energicky vrazil až po koule. Byl z toho teď divoký a vášnivý sex, který jsme si oba užívali. Své spoutané ruce jsem si položila na podbřišek a prstem si začala přejíždět přes poštěváček. Lukáše to ještě víc vzrušilo a pořádně vášnivě mě šukal. Za chvíli už jsem se prohnula v zádech a přišel na mě ještě úžasnější orgasmus, než byl ten první.
Lukáš mě obratně přetočil na všechny čtyři a zatlačením mezi lopatky mě donutil se co nejvíc předklonit. Na svojí kundičce jsem cítila jeho horký jazyk, jak slízává všechny moje šťávičky, které ze mě po orgasmu tekly. Když byl se svou prací spokojený, vzal do ruky svůj penis a znovu zatlačil na vchod do mojí kundičky a tentokrát do mě vklouzl ještě snadněji. Tak neskutečně intenzivní pocit slasti jsem cítila v celém podbřišku. Jednu ruku dal pode mě a začal mi dráždit poštěváček. Při svém dnešním třetím orgasmu jsem cítila, jak se celý napjal, hlasitě vydechl a ve mně se začalo rozlévat horko. Pomalu ho ze mě vytáhl a z mojí kundičky začalo vytékat bílé husté sperma. Teprve teď mi odemkl pouta a oba jsme ještě chvíli leželi mezi polštáři a čekali jsme až se nám zpomalí dech i tep. Ještě jsme si chvíli povídali a já jsem mu vyprávěla o tom, jak se mi líbí uniformy. Za chvíli už měl na sobě Lukáš uniformu a já své oblečení a pomalu jsme šli k jeho autu. Poprvé jsem se vezla policejním autem. Vysadil mě na autobusové zastávce a já jsem si až při cestě domů vzpomněla, že jsme si na sebe nevyměnili kontakt. Ač jsem pak obešla i pár policejních služeben a ptala se po něm, Lukáše už jsem nikdy v životě nepotkala. A tak mi zbyla jen vzpomínka a naděje, že třeba Lukáše ještě někdy potkám nebo že si něco podobného někdy zopakuji...s policistou nebo s jiným příslušníkem IZS. Po letech stále vzpomínám na zdrávku, svou praxi v nemocnici a jednoho krásného policistu, který mi ukázal krásu sexu, jak jsem ji do té doby neznala.

Jedná se o povídku smyšlenou. Pouze některé drobnosti se zakládají na skutečnosti.