Provazové poprvé

„Vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlela jako o něčem sexuálním. Možná tehdy, před lety, když jsem začínala. Tehdy mě to vzrušovalo a z každé session jsem domů chodila nadržená. Nikdy to ale nezašlo dál a to sexuální vzrušení postupně utichlo. A teď? Je to skvělý relax. Je to pro mě způsob, jak se odreagovat. Můžu u toho být klidně nahá, ale už mě to nevzruší v tom pravém sexuálním slova smyslu.“

To jsem si zase jednou vylívala srdíčko u vína, když se mě na to zeptal. Zajímalo ho, co na shibari vlastně vidím a jestli to má něco společného se sexem. A mně došlo, že to pro mě tenhle podtext naprosto ztratilo. Možná proto, s kým jsem vázala a jak byly nastavené hranice. Jenomže jeho otázka mi začala vrtat hlavou. Napadlo mě, jestli tím, že jsem tyhle dveře zavřela, jsem se o něco neochudila. Ale když si uvědomím, jak fyzicky i psychicky náročné to bývá, a že pocit euforie mě naplňuje pokaždé i přesto, že jde jen o provazy, prostě si nedokážu představit, že by mě u toho někdo šukal. Nebo to může být i jinak?

Nechal to ten večer vyznít do prázdna a jen pokýval hlavou. Zase jsme seděli u něj v obýváku po skvělé session, naprosto vyčerpaní a naprosto spokojení zároveň, a už jen popíjeli a klábosili. Kolikrát jsem se za ty poslední týdny a měsíce, co jsme spolu začali vázat, zamýšlela nad tím, že by mohl být skvělý milenec, ne-li něco víc. Ale vždycky jsem ten nápad potlačila s pocitem, že tohle prostě nejde dohromady a nechci si to mezi námi kazit.

Před další session se mě zeptal, jestli jsem ochotná zkusit trochu experimentovat a posouvat hranice. Netušila jsem, jak to myslí, ale posouvání hranic pro mě vždycky byla výzva, které se nedalo odolat. Takže jsem se na naše setkání začala o to víc těšit. Zvědavost mi vrtala hlavou ještě v okamžiku, kdy jsem před ním klečela v prádle, s rukama na kolenou, a čekala, až začne. Pustil nějakou temnou muziku, nechal svítit jen jedno bodové světlo v rohu místnosti, a pustil se do toho. Chytnul mě kolem hrudníku tak, že mi málem vyrazil dech. Tiskl mě k sobě a pomalu, klidně, dýchal těsně u mého ucha, dokud jsem nezačala dýchat s ním. A pak mě chytil pod krkem a držel… držel, dokud jsem mu v náruči nezvláčněla a nezačala padat. Padat… mezi záblesky. Prapodivné scény. Výkřiky. Tma. Probuzení zpátky do reálného světa. Pořád byl se mnou, za mnou, tiskl mě k sobě s prsty jen lehce přiloženými k mému krku. Došlo mi, co právě udělal. A chtěla jsem znovu. Nedopřál mi to.

Provazem mi začal svazovat ruce a spoutávat do hrudního úvazu. Zajel mi rukou do vlasů a spolu se závěsným provazem mě  vytáhl do stoje. Pak mi svázal stehna a přitáhl k pasu, že jsem musela vystrčit zadek, a zároveň jsem namísto pohodlného stání cupitala na špičkách. Jen tak tak jsem se dotýkala palci země, vyžadovalo to dost úsilí se udržet, i když mi hrudní úvaz připevněný na bambusu poskytoval jakous takous oporu. Poodstoupil, pak se posadil do křesla a pozoroval mě. Dlouhé minuty, prostě se jen kochal tím, jak bojuju s vlastní slabostí. Jak se mi nohy pomalu začínají třást. Jak se celá klepu, protože mě ochablé svaly už nechtějí držet. A jak se strašně bráním vydat ze sebe jediný hlasitý vzdech.

Když se dostatečně vynadíval, zvedl se a znovu přistoupil ke mně. Jeho blízkost mě uklidnila. Letmý polibek na krk a pohlazení po zadku, a třas byl najednou pryč. Tak málo stačilo. Zlomek vteřiny, než mi na vyšpulené půlky dopadla první rána. Jen plácnutí, následované dalším. Pak se otočil a sáhl pro něco do tašky. Důtky… ty, které jsem tak moc chtěla vyzkoušet. Jen mě nenapadlo, že je bude zkoušet on na mně. Musela jsem se pousmát. Zamračil se. Jako by mi tím chtěl říct, že smích tady není na místě. A že mě brzy přejde.

Stačila k tomu jediná rána. Vyhrkly mi slzy a z úst se vydral zděšený výkřik. Věděl, jak si zjednat pořádek. Ta další už byla mnohem mírnější. Tak akorát, abych se v provazech zbytečně necukala. I přesto jsem pokaždé zatnula dlaně v pěst a zase je povolila, když bolest odezněla. Důtky dopadaly nejen na vyšpulený zadek, ale jako by mě jimi celou objímal. Drsně, a přesto příjemně. Propadala jsem se do jiné dimenze. Tak moc, že jsem ani nepostřehla, že přestal a nástroj odložil. Zničeho nic jsem visela hlavou dolů a jen postupně mi docházelo, že mi nohy vytáhl do výšky a připevnil až k bambusu. Otevřela jsem oči, abych se zorientovala, a okamžitě se mi naskytl naprosto neočekávaný výhled. Můj obličej se pohupoval přesně ve výšce jeho rozkroku. Rozepnul si poklopec, ze kterého se vyvalilo jeho stojící péro. To, které jsem zatím mohla jen tušit přes tkaninu našeho oblečení, když jsme se už tolikrát ocitli v provazech tělo na tělo. Nechal mě ho pozorovat a bavil se mým výrazem. Bavil se. To mi prozradil jeho lišácký úsměv, když jsem mu konečně pohlédla do obličeje. Neřekl ani slovo. Přistoupil ke mně tak blízko, že jsem mohla cítit jeho vůni. S trochou úsilí mi stáhl kalhotky, takže se mu naskytl dokonalý výhled na to, že jsem pěkně kecala, když jsem tvrdila, že už mě to nevzrušuje. To on mě vzrušoval k nesnesení!

A aby ten pocit ještě víc umocnil, znovu odstoupil a prohlížel si mě ze vzdálenosti několika kroků. Jediná lampa osvěcovala můj mokrý klín a já ten jeho mohla jen tušit ve stínu. Ale tak strašně moc jsem ho chtěla! Nekontrolovatelně jsem začala vzdychat, i když se zdánlivě nic nedělo. Přišel až ke mně a žaludem se otřel o mou tvář a rty a já věděla, že ho musím ochutnat. Dovolil mi to. Chytil mě rukou za vlasy a přidržel si mě tak, abych ho mohla olíznout jazykem, sevřít mezi rty… jen kousek. Pak mi ho pomalu začal zasouvat hlouběji dovnitř, a ještě hlouběji. Přírazy zrychlovaly a já se začala dusit. Zastavil a vytáhl ho z mého krku. Spolu s ním vytekly sliny, které v dlouhých provazcích skapávaly na zem. Užíval si každou kapku, která se zastavila na půl cesty mezi mými rty a podlahou. Jen o kousek vedle dopadala taky šťáva z mého roztouženého klína, kterého se zatím ani nedotkl. Oči mu k němu ale zabloudily.

Uvolnil závěsný provaz a spustil mi nohy zase dolů, zpátky do pozice na špičkách s vyšpuleným zadkem. Chytil mě za boky a péro, stále ještě mokré od mých slin, zasunul dovnitř a projel mi kundu až na doraz. Zůstal uvnitř a jen zatínal svaly, a já z toho mohla zešílet. Pak začal přirážet. To už jsem nevydržela a rozkřičela se v neuvěřitelně intenzivním orgasmu. Pravou ruku mi přitiskl přes pusu, aby moje výkřiky utlumil, a dál mě šukal, tvrdě a bez přestání. Vzdychala jsem a sténala, zatínala nehty do dlaní v dalších vlnách vlastního vyvrcholení. Teprve když cítil, že i on bude, vytáhl ho ze mě a potřísnil mi zadek horkým semenem.

Dovolil si jen pár okamžiků. Nádech. Výdech. Nádech… Pustil se do rozvazování provazů. Prsty se mu ještě třásly, přesto spěchal, aby mě co nejdříve spustil na zem. Teprve když odvázal poslední závěsný provaz, dovolil si zpomalit. Dovolil nám užívat si rozvázání každého uzlíku, tak jako pokaždé, a přeci úplně jinak. V euforii právě prožitého. Toho, co jsem myslela, že už nikdy nezažiju. Za dveřmi, které jsem se bránila otevřít, mi ukázal jiný svět v provazech. Poprvé.