David byl evidentně nadržený jak stepní kozel. Markétě by ho až bylo trochu líto, kdyby své pocity odvozovala pouze od až nezdravé barvy temně fialové hlavičky jeho obdaření, nekontrolovatelného chvění se celého jeho nástroje včetně připojeného depozitáře, kdy mu to celé samovolně pulzovalo a cukalo, a nadrženého, přerývaného dechu doprovozeného hladovým výrazem, který vrhal směrem k Lence. Ale právě onen neskutečně natěšený pohled malého kluka, který si právě jde hrát se svojí oblíbenou hračkou ji lehce přesvědčoval o tom, že není žádný důvod k obavám či k pocitům směřujícím k politování.
Postupně si tím ale přestávala býti tolik jistá. Lenka si totiž z nějakého neznámého důvodu dávala načas a dlouho si Davida jen zadumaně měřila. Ať již vědomě nebo ne ale při tom neustále přidávala další polínka pod rozpálený kotel, když si velmi smyslně hrála jednou rukou se rty, zatímco druhá se jí ledabyle toulala mezi vlastními doširoka rozevřenými stehny, jak jinak seděla na patách. A když pak Lenka věnovala pohled Markétě, vyzvaná okamžitě správně vytušila, že Lenčiny úvahy zahrnovaly také ji samotnou. Respektive její přítomností byly významně ovlivněny.
„Bude v pořádku Market, když to z Davida alespoň očistím?“, otázala se jí Lenka zamyšleně nakonec. Velmi působivě si přitom hrála na zdrženlivou, naráz jistých pravidel dbající dámu, která by v případě vystavení stopky neměla žádný problém své kamarádce vyhovět.
Na toto poselství David maně vytřeštil oči, úsměv mu pohasnul a prosebný pohled pak již byl neprodleně vyslán směrem k Markétě. Tu to přinutilo k uvolněnému smíchu, během kterého ji ani nenapadlo, aby přestala Jirku uvolněně masírovat, sama se zahřívající z impulzů, které k ní vysílal jeho pevný, horký a pevně vyztužený dlouhý úd. Ten, který tak vzorně reagoval na její dotyky a laskavou péči, která mu byla věnována. Jirka jí to koneckonců velmi vstřícně a zodpovědně vracel podmanivým hlazením, které věnoval jejímu boku.
Nehrozilo tudíž, že by David měl být vystaven nějaké trýzni, proti které by byla středověká inkvizice pouze slabým odvarem, kdyby ho nechali jen tak pojít na úbytě. Markéta se pod vlivem výše popsaných okolností totiž cítila velmi velkoryse. Beze snahy zkoušet Davidovu schopnost sebekontroly tak promptně vyslala k Lence nadřazený, královský pohled, a blahosklonně usoudila, že „Té šlehačky by asi byla škoda, Leni.“
A po chvilce té důstojné zdrženlivosti poskytla i dovětek, kterým věřila získat nějaké ty body navíc: „David si, snad, i nějakou tu odměnu přece zaslouží, ne?“.
Do Davidova souhlasného, zuřivého pokyvování hlavou s lehkým úsměvem ještě odvodila „To ale ostatně jsi schopna vyhodnotit především ty.“
A aby neponechala žádný prostor pro omyl, s úsměvem věnovaným Jirkovi se ho otázala „My se zatím začneme krmit sami, že ano?“.
Jirkovi ukázkově vyjelo obočí nahoru.
Ale zatímco Markéta usilovně přemýšlela, k jakým úvahám by ho tak mohla vést její věta, kterou chtěla toliko naznačit, že oni laskavě poskytují potřebný prostor Lence pro orální hrátky, během kteréhož času se budou sami osvěžovat tím, co jim zásoby poskytnou, Jirka již sáhnul po něčem před sebou, a než se Markéta nadála, nabízel jí k zakousnutí banán.
Krásně velký, ohnutý banán.
Hmmmm, zajímavá výzva.
Ale Markéta se tak hrozně nechtěla vzdát kontaktu s Jirkovým penisem, že zaváhala na startu.
Výrazně.
Až tak, že Jirka s ještě širším úsměvem jí přestal hladit, a využil obě své ruce k tomu, aby z banánu odloupal slupku až tak daleko, aby ho byl stále schopen držet v sevřené dlani a pak ho již okázale, nenásilně a něžně nabídnul Markétiným ústům.
S pohledem upřeným do jeho klidných očích, ve kterých ale stejně hořely divoké reje plamínků, se Markéta jen lehounce předklonila, a pak se již její plné rty rozestupovaly kolem dužniny a tak, že skoro srolovala její nejsvrchnější část rovnou dolů, putovala po ní níže až k Jirkově ruce. Odkud se zase vydala vzhůru.
Její práce byla tak svědomitě poctivá, že skutečně něco vydřela, takže při dosažení vrcholu opustila nabídnutou pochoutku, polkla, co jí utkvělo v ústech, a labužnicky si oblízla rty. Musela přitom nahodit ten co nejkoketnější výraz, protože kromě Jirkovy nehasnoucí pozornosti byla za ním schopná rozeznat i Davida, který na poslední chvíli stihl zabránit slině, aby mu z úst neskápla dolů na bradu.
Když se s vysunutým jazýčkem vracela zase zpátky, aby předvedla, jak hbitý a mrštný ho má a je ho schopna přetavit do působivé špičky, mrkla rozpustila na Lenku.
To byl pro ni startovací signál k tomu moci se věnovat kratochvíli, na kterou David již tak natěšeně čekal.
Rychle si ověřiv, že po dobu odkladu nakupená hmota pochopitelně stihla značně změnit skupenství, ještě bleskově napatlal novou vrstvu, aby si měla Lenka na čem pochutnat, dostatečně včas, než k cílovému prostoru dorazila její ústa. Lenka tak napoprvé s požitkem sebrala vydatnou část čepice na vrcholu a prvním soustem si pochutnala v zásadě pouze na šlehačce. Rozhodně si ale ani trochu nestěžovala a kousíček po kousíčku důkladně čistila Davidův apendix od nánosu lepkavé hmoty. Neváhala ani vracet se na již základně očištěná místa a neustala v činnosti, dokud si nebyla úplně jistá, že Davidovu chloubu a pýchu pokrývají již maximální sliny z jejích úst. Natáčela si ho přitom dle potřeb ze strany na stranu, takže pohyby jejího jazýčku či sání rtů nemohly pozorným divákům rozhodně uniknout.
Nebylo divu, že po většinu tohoto času již měla nehynoucí pozornost Markéty i Jirky. Navíc, banán prostě nemohl vydržet věčně a když mu Markéta ranou z milosti konečně ukousla hlavičku stejně zručně, jak nejvýkonnější kat, Jirka bez meškání pomohl s likvidací zbytku tropického ovoce, které Markétě přineslo takovou spoustu radosti. Zároveň přitom bylo velmi účelnou pomůckou, kterou Jirkovi prokázala, kdyby snad o tom, nedej Bože, měl nějaké pochybnosti, že byla Lence vždy vzornou žačkou s přemírou vlastního talentu. Minimálně, co se týče orálních kvalit.
Nikterak se pak nebránila tomu, když se Jirka vnavigoval za ni, obemknul ji svými silnými stehny a nechal jejich těla spojit v letmém, ale kompaktním splynutí. Markéta byla navíc velmi ráda, že jinak zásadní aktivitu nevyvíjel, a kromě bedlivého pozorování Lenčina úsilí se bavil především tím, že jak sebe, tak Markétu, zásoboval kusy červeného vína, které jednotlivě trhal ze střapce. Rušivé myšlenky, zda ty enormní tmavě modré až fialové koule jsou větší nebo menší než ty dvě jeho, vlastní, výlučně jemu přidělené, se Markétě také podařilo zahnat poměrně záhy. Nebo je alespoň zasunout hlouběji do jejích úvah.
Lenka jejich pozornost ostatně vytrvale plně zaměstnávala. Z očisty, která jí zabrala tolik času a poskytla dostatek prostoru pro fantazii a inspiraci, totiž naprosto plynule přešla do nefalšované felace. Že však i nadále nespěchá a Davida si hýčká, prokazovala také tím, že ve vzduchu lehce kymácela nožkama, překříženýma v kotnících. Její komíhání se krásně přenášelo také do hry svalů na zadní části stehen i pevného, kompaktního, drobnějšího zadečku. Nakonec to bylo asi málo i Davidovi, protože ten ji sice laskavě, ale neoblomně zakotvil temeno hlavy ve svých dlaních a jal se jí nenásilně diktovat tempo. Lenčina hlava tak záhy vzorně lítala po Davidově pístu nahoru a dolů jak dobře namazaný parní stroj. Aby nedošlo k žádnému zadrhnutí, jistila Lenka i tím, že si oběma ručkama hrála s Davidovým šourkem.
Došlo to pochopitelně tak daleko, že Markéta zapomněla, že nemá pouze zírat, ale má i průběžně jíst. Jirka jí tak s lehkým uchechtnutím další bobuli do úst doslova musel natlačit. Ještě více ho pobavilo, že ji Markéta ihned zkousla dříve, než nad tím začala přemýšlet. Po Jirkových prstech, které naštěstí nedošly újmy, tak začala téci dolů hroznová šťáva. Což jí Jirka nedaroval, takže Markéta se střelhbitě přistihla při tom, že jemně cumlá a saje jeho prsty, až po střední články uschované v jejích ústech.
Oběma jim bylo jasné, že zajištění vláhy touto cestou bylo naprosto zbytečné, v každém případě však Markéta vydechla blahem, když Jirka nasliněné prsty brzy přenesl do mokra jejích slabin. Raději se však opatrně napjala a ustrnula, když Jirka tentokrát zkušebně lehce zajel i dovnitř. Společně pak rychle nechali Lenku Lenkou a plně se s Jirkou ponořili do zkoumání, jak daleko za vstupem se nachází tenká membrána, k jejímuž ohrožení protržením díky jejich pozvolnému postupu nemohlo dojít.
Trochu je tak překvapilo v momentě, kdy se Jirka s pekelnou soustředěností probíral luxusní výbavou Markétina předpokoje, že vedle nich nastalo ticho a klid. Když tak oba popatřili, přivítaly je zvídavý Lenčin pohled i trochu pobouřeně nespokojený Davidův dravčí výraz, ke kterému měl právo i přesto, že Lenka jej stále poctivě masírovala dlaní. Do vrcholu měl zřejmě stále ještě kus a zkušená Lenka jej k němu dosud nepustila, majíce nejspíš nějaké jiné záměry.
„Nejste nějací moc neopatrní?“, adresovala Lenka Markétě a Jirkovi bez váhání nevybíravě. Samozřejmě ale hlavně prostořece a v dobré letoře, takže nebyl žádný důvod se ani tímto jejím prohlášením, stejně jako bedlivý zrakem, kterému byli rázem podrobeni, nijak znepokojovat. S Jirkovým nekřesťanským klidem to ostatně nehnulo ani o coul a dál se probíral Markétinými nejsvrchnějšími záhyby. Což nebylo aktuálně zrovna žádoucí, protože ta měla značný problém nepřivírat slastí oči, když Lenka zjevně čekala, že s ní bude konverzovat a kontakt udrží. Když jí však naprosto nečekaně projel brutálně silný impulz, napnula se, a nekontrolovatelně oči úplně zavřela. U toho Markéta velmi dobře vnímala, jak se jí komíhají rozhoupaná prsa a chvějí napjaté svaly na těle.
Konečně se výboj rozplynul natolik, že zvládla zase zaostřit a byla si jistá, že by na Lenku zazírala jako bazilišek, kdyby jí její stav velmi silného vzrušení jen trochu dovolit rozehnat mlhu před víčky a nasadit jiný než poblouzněný výraz. Takto byla ráda, že se vzmohla alespoň na repliku „Tak akorát“, vydechnutou s patřičnými obtížemi.
Jirkovi i Lence to ale absolutně stačilo. První nemilosrdně, či naopak velmi milostivě, záleželo na úhlu pohledu, beze spěchu vyprostil prsty ze zaplavené oblasti a dosti nesmlouvavě je vsunul mezi Markétiny rty, takže té nezbylo, než bez velkého přemýšlení je vpustit dovnitř a začít znovu čistit. Už v tom měla i docela praxi. Jakmile však dostala možnost ochutnat sama sebe, projela jí další vlna vzrušení. Lenka se pro změnu výjevem jí naservírovaným s naprostým požitkem pokochala a pak dala letmou pusu na Davidovu stále ještě nevystřílenou bambitku, pročež se vrátila zpátky do sedu.
David na ni jen konsternovaně zíral.
Okolní svět považoval momentálně za velmi nehostinné, nevstřícné místo.
Vydrželo mu to ale asi jen tři, čtyři sekundy. Pak se rázem zase rozsvítil jako vánoční stromeček a zvesela zahlaholil „Nezahrajeme si Člověče, nezlob se?“.
Jirkovi s Markétou nezbylo než nevěřícně zírat na Lenčinu prudkou reakci vedenou především jejím nehraně šokovaným zvýšeným hlasem zabarveným palčivým obviněním „Ty jsi se snad úplně pomátl!“.
Davida to ovšem k ničemu nestrhlo, neboť se jenom uculil. Naopak chlácholivě se pokusil Lenku uklidnit vysvětlením „Samozřejmě, že bychom poupravili pravidla“.
I tak bylo zjevné, že jeho dobře mířený šíp terč zasáhl jen někde těsně u okraje a příliš nezabodoval. Lenka se nadále mračila, byť se zjevně snažila si rozebrat, zda by jeho návrh přece jen mohl mít nějaké validní základy. Ale to už David nahazoval dál.
„Řekněme .... modrá - ovoce? Červená ... šlehačka? Hnědá ... hmm ... cokoli na přirození s tím, že v předchozích dvou případech vítěz určí, kam bude pomůcka umístěna, kdekoli jinde na těle?“.
Lenka se pochopitelně chytala mnohem víc než Jirka s Markétou. Byla i proto logicky první, kdo se ozval. S doplňující otázkou.
„A jak vyřešíš to, že tu nejsme jen my dva, he?“.
Dle Davidových pokleslých koutků úst velmi efektivně trefila hlavičku na hřebíček.
Nevzdal se ovšem bez boje.
„Nóóóóó ...“, protáhl nejprve, načež se s umírněně nadějeplným výrazem, a zároveň značně prosebným, obrátil přímo na Jirku a Markétu, kterých se jeho handrkování s Lenkou zřejmě bytostně týkalo nejvíc.
„Třeba by se nebránili tomu si s námi zahrát takovou pěknou, hm, hru.“
I přes jeho asi zjevně velmi nadsazený optimismus si i on musel nejprve polknout, než byl schopen pokračovat „Kde bychom si dali svačinku z těl někoho druhého ...“, hluboký nádech, „s tím, že poživatelem bude vždy ten, jehož figurka bude nejblíže té, která vstoupí na označené pole.“
Vida prakticky neznatelnou změnu ve výrazech, o nějaké silné pozitivní reakci by asi nedokázal hovořit ani vybroušený rétor, se silnou dávkou defétismu s hlasem klesajícím k šepotu, dle jeho názoru asi i zbytečně, dodal „Poživatel by samozřejmě určoval, kam jmenovitý předmět umístí ...“.
Lenka moudře neříkala nic. Její pohled směrem k Davidovi vyřkl vše podstatné. Ani ona nebyla takový blázen, aby ji něco takového napadlo před Markétou a Jirkou v tuto chvíli, byť i jen z legrace, navrhovat.
Markéta na druhou stranu přemýšlela. Dosti uvolněně. A to díky tomu, že Jirka byl i nadále nepohnutelný sloup klidu a harmonie. Stavu duše, který úspěšně přenášel právě na dívku v jeho náruči. A protože ta nenašla až tak nic, co by jí mělo extra vadit – no dobře, Davida sice až tak nezná, ale byl jí sympatický a nechat si od něj z těla něco sníst, nebo něco pojíst z toho jeho pěkně stavěného, zdravého, to přece není něco zas tak světabortícího, ne? – aniž by rovnou využila práva veta, obrátila se s radou na Jirku.
„Co si o tom myslíš?“, zeptala se ho přes rameno.
Odpovědí jí bylo nejprve lehké sevření jejího ňadra doprovozené zataháním za bradavku trčící kolmo před jako špunt a pak i jeho uvolněná odpověď adresovaná formou nenásilné otázky směrem ke zbývající dvojici.
„Jaká jsou normálně pravidla?“, otázal se jich.
Davidovi už odvaha ale zjevně došla. Vymizela stejně jako vzduch z prasklého balónku a svoji kapitulaci projevoval také upřeným pohledem do deky, kde konečně brala za své i jeho předtím zdánlivě nezdolatelná erekce. Vzala to proto na sebe Lenka. S těžkým výdechem stroze utrousila „Modrá – orál, červená – klasika, hnědá – anál.“
V tu dobu již i Markéta měla správné tušení, jaký je asi význam zabarvení políček. Ale něco jí v tom ještě pořád trochu nesedělo. A nebyla sama, dle Jirkovy pobavené repliky adresované přímo jeho mužskému protějšku.
„E tu, Davide?“.
Davida otázka značně zaskočila, jak sebou trhnul. A potřepal hlavou. A usilovně přemýšlel, na co že se ho to vlastně Jirka ptal. Až v něm konečně vzplanula jiskra poznání a on s odmítavým gestem zatřepal rukama před sebou.
„Neeee“, dodal vzápětí. „Prohrávající buď poskytuje, nebo si volí, jak to uděláme. Ve hře je vždy jen Lenčina prdelka“, vysvětlil pak s jistým ulehčením.
„Lenka to tak hrozně miluje!“, vypálil pak ještě, maje asi pocit, že by měl nějak ospravedlnit jistý nerovný přístup v této oblasti.
Jirka mu to ale nehodlal dát úplně zadarmo, neboť se ho na to téma s humorem doptal „A víš o tom, že v zadku je mnohem více nervových zakončení než vepředu, takže to i pro chlapa může být docela požitek?“.
Markétu při té představě polilo horko, jako kdyby jí právě hodili do rozpáleného olova, byť mohutný odliv jejích šťáv, které se z ní vyvalily, si s tímto pocitem určitě nespojovala.
A nebyla v tom rozhodně sama, protože Lence zasvítily oči jak lampionky a v hlavě se jí určitě již rozehrával nesmírně prostopášný film plný nepopsatelných hříchů. To Markétu rozhodně nijak nepřekvapilo. Naopak jí ale velmi překvapila Davidova reakce, který nepůsobil ani trochu pohoršeně, zaraženě, zahanbeně či odsouzeníhodně, a naopak neváhal se zjevným zájmem položit Jirkovi dotaz, který určitě měly na jazyku i obě dívky na dece.
„Ty jsi někdy...?“. Dopovídat to nemusel.
Dech naštěstí nemuseli zadržovat nikterak dlouho. Jirka se za odpověď nikterak nehanbil.
„Samozřejmě. Rád objevuji nové věci a nebojím se toho. A taky nerad cokoli komukoli vnucuji, aniž bych to sám měl možnost ověřit.“
Markétou se prohnala další vlna vzrušení. Byla ale stále schopná zaznamenat, že Lenčina ruka se stejně jako ta její již nachází někde velmi blízko klitorisu, nebo přímo na něm.
Jirka to mezitím dokončil odhalením, že „Ale ne s mužem. Jenom s pomůckou.“
David se pro to okamžitě nadchl, než se stačil zastavit s uvědoměním si, že pro tuto chvíli musí všichni hovořit dosud pouze teoreticky.
„Lenka má fantastického robertka, který by se k tomu dal použít!“.
Zatímco David byl červený jak řepa, Markéta měla problém zastavit kašlání a Jirka si taktně odkašlal, aby Davidovi potvrdil jeho nebetyčnou chybu, Lenčin výraz byl vpravdě ďábelský.
„Počítej s tím, že se tvé pozadí s ním velmi brzy blíže seznámí, můj drahý“, ujistila Davida s jistotou stejnou, jako že pro každého jednou přijde smrt.
Ten již červenější být nemohl a velmi usilovně hledal vedle deky Ferdu mravence.
Trvalo nějaký čas, než Lenka od něj přenesla zrak na zbývající dvojici, kde se Markétě již podařilo zastavit příchod dalšího bouřlivého vrcholu. I přes to, že Jirka ji provokativně, něžně, zezadu škádlil zuby citlivá místa jejího drobného ouška a nepřestával si hrát s jejím těžkým prsem, stejně jako nehty s kůží na jejích stehnech. Nic říkat ani nemusel. Markétina velmi pozitivní odezva na takové hrátky mu byla naprosto dobře známá a zcela zjevně se u něj setkávala s ryze proaktivním přístupem. Markéta se tak v mysli pouze mdle pozastavila nad tím, zda by bylo případně i reálné, kdyby ona nejprve viděla v akci jeho rektum předtím, že se on poprvé zmocní jejího.
To, že ale všichni výrazně předbíhají běh událostí, jim připomněla Lenka, která se vrátila k původně nadnesené otázce. Jirkova a Markétina reakce jí přesvědčila o tom, že za zeptání v tomto případě skutečně nic nedá a nemělo by snad hrozit, že oba oslovení by kvůli pohoršení nad takovou hrou by s ní a Davidem neprodleně rozvázali veškeré diplomatické vztahy.
„Nezahráli byste si tedy s námi? Podle Davidem upravených pravidel?“, otázala se tak, že nebylo pochyb o tom, že ona je již všemi deseti pro.
Jirky se bylo zbytečné ptát. Markéta si byla naprosto jistá tím, že on bude jednat v souladu s jejím přáním. A tak aby předešla zbytečné konzultaci, rovnou se vyjádřila za ně za oba.
„Jistě“, odtušila lehce s úsměvem.
A pokud ji Jirka odhalil, že byla tak vstřícná bez smlouvání i proto, aby raději co nejrychleji aspoň na chvíli unikla jeho podmanivým prstům, nedal to dle očekávání na sobě nikterak znát a na Markétu, uniknuvší z jeho náruče a sedící nyní po jeho boku natočená do středu deky se pouze zamilovaně usmál, věnujíce celou pozornost pouze jí.
„Jsem zvědavá“, adresovala proto Markéta k němu s úsměvem, „nakolik budeme mít štěstí, že budeme v područí toho druhého“.
„Uvidíme“, odtušil pouze Jirka.
Tak jak oni byli avatary klidu (tedy Markéta o to pouze usilovala, dobře si vědoma toho, že by jen při trošku bližším zkoumání u zkoušky propadla), se David s Lenkou změnili v rychlostí rozmazané stíny. Stačilo tak málo a uprostřed deky se nacházel hrací plán, sada čtyř figurek, kostka, nádoby plné jahod, malin, hroznů, ananasu a melounu a známá velká tuba šlehačky ve spreji. K tomu přidala Lenka i jakýsi našlehaný krém.
Markéta si chtěla zajistit šťastné hvězdy nad svou hlavou, takže bez váhání sáhla po červené sadě. Jirka si zvolil modrou a David s Lenkou si rozdělili zelenou a žlutou.
Rychlé obhlédnutí bitevního pole navodilo dojem, že hra určitě musí skončit remízou, bez dohrání. Bylo tam tolik barevných políček, že oběhnout to čtyřmi figurkami dokola a stále být schopný fungovat, to prostě nešlo.
„Dohráli jste to někdy?“, nedalo to proto Markétě a musela se zeptat.
Lenka se rozesmála.
„Samozřejmě, že ne“, prozradila radostně. „Málokdy se nám povede schovat více než jednu figurku do domečku, než se na sebe vrhneme tak, že již dál pokračovat nechceme a věnujeme se jeden druhému bez dalších pravidel.“
„Většinou je to poté, co si vezmu Lenčin zadek“, doplnil David rošťácky, za což mu bylo uděleno zlostné plesknutí od jeho drahé polovičky po stehně.
„Ale ne, pokud je to jedno z prvních políček“, dodala ta trochu trucovitě se vzdorem, aby nevypadala jako příliš velká poběhlice s nepřirozeným zájmem o tuto praktiku.
Nikoho tím sice nepřesvědčila, ale nikdo jí to ani nikterak ani trochu nevyčítal či ji za to neodsuzoval. Ani v duchu.
Když ji pak David podpořil souhlasným názorem „Ano, to je pravda“, hra mohla začít.
Na základě hodu nejvyšším číslem odstartoval David. Úspěšně se vyhnul, stejně jako Lenka. Markéta však již neomylně zamířila přímo na hnědé pole. Jelikož byli na začátku, nebylo co počítat. Markéta se přiblížila Jirkově figurce, která dosud nedostala šanci vyjet.
Jirka bez váhání sáhnul pro kus ananasu.
Markéta s Lenkou hbitě pochopily, že sedět na patách pro ně pro nikoho asi nebude zrovna nejšťastnější. A tak po krátké oční konzultaci raději rovnou změnily polohu a skončily v tureckém sedu. Teprve tehdy se Jirka přiblížil, dlaní položenou na bříško dal Markétě pokyn k tomu zaklonit se a zapřít se rukama do země a teprve potom jí něžně umístil kousek ananasu přímo do puklinky, kde jej Markéta vzorně sevřela. Musela se přitom kousnout do spodního rtu, protože to zastudilo i zapálilo zároveň, jak šťáva z ananasu přece jenom byla trochu štiplavá.
Jirka jí naštěstí dlouho nenapínal, umístěný předmět sezobl z jeho držáku a drze ještě zvládl Markétu olíznout. Té se jen zatmělo před očima a v duchu mu slibovala pekelnou odplatu.
Měla ale smůlu. Dlouho se k ní nedostala.
Namísto toho slízla šlehačku z Lenčina ňadra, stejně jako z Davidovy bradavky, a z pupíku jí další kousky ovoce vyjedli rovnou všichni tři. Ta potvora Jirka jí také vsunul jahodu mezi rty a pak jí ji snědl tak rozvážně pomalu, že Markétě na konci již bušilo srdce jako splašené. Nikterak se nestyděla ani za to, že se stejně zodpovědně věnovala i Lence. Akorát ona si pro jejich vášnivý, dlouhý polibek zvolila kus melounu.
Když pak konečně přišlo na to, že David měl vykonat pastvu na jejích ústech, ověřila si, že líbá stejně dobře, jako zbývající dva. A přitom chutná zase trochu jinak. Je to celkově trochu jiné. A tak trochu jí i spadl šutrák ze srdce, že Jirka byl i přes neskonale vzrušující náboj celého polibku stále ještě o několik parníků napřed. Markéta si přitom nechtěla hrát na žádnou slečnu tajemnou a odměnou jí byl malý orgasmus, který jí projel pod sílou Jirkova očního sdělení, když si její poselství správně odečetl.
Celkově to bylo tak dobré, že Markéta se nikterak nepohoršovala ani nad tím, že nějakým hnutím osudu to prakticky pořád byla ona, kdo někam lezla, zatímco ostatní se úspěšně vyhýbali. I tak se jí dostalo velmi podnětných vizuálních stimulů např. v podobě Davida a Lenky, který jí dohnal téměř na vrchol jazykem, který se prostě musel zdržet v jejím klínu, neboť množství šlehačky, které tam nastříkal, by stačilo pro malou armádu, nebo Jirky, který si docela dlouho hrál s Davidovým pupíkem, když z něho sjížděl kupičku malin.
Než došlo k prvnímu netradičnímu zastavení stihla ještě Lenka sníst různou kombinaci ovoce přímo z Markétina pohlaví.
Zásoby již pomalu docházely, když David vstoupil na hnědé políčko. A nejblíže byla Jirkova figurka.
Již tak hustý vzduch by se nyní dal krájet. Papírem. A David váhal a zvažoval, jak se toho má zhostit.
A minimálně Lenka ho z toho nehodlala uvolnit.
Zároveň ho ale neváhala povzbudit, aby snad nechtěl být srab.
„Když to dáš“, adresovala Davidovi, „snad můžu mluvit i za Markétu, že se na Jirkovi potom stejně popaseme také“, nadnesla.
Markéta na to téma jen souhlasně pokývala hlavou.
Davidovi se sevřely oči i chřípí, ale pak již odhodlaně sáhnul po tubě.
Oči se komicky rozšířily snad i těm, kdo je možná pozorovali z Kosmu.
Jirka však jinak neuhnul. A protože byl stále až neuvěřitelně připraven, zaklonil se pro změnu on a nechal si od Davida vytvořit na vrcholku své erekce ukázkovou korunku. A zatímco se ostatní tři předklonili, aby jim nic neuniklo, či se David dostal ke svému cíli, Jirka bez sebemenšího pohnutí sledoval, jak Davidova ústa jedním mocným rozevřením uschovala jeho hříbek i se šlehačkou v ústech a pak pomalým pohybem vyjela nahoru, přičemž veškerou sladkou lepkavou hmotu odnesla sebou.
Jakmile polknul a vyčistil si ústa, předal David tubu Lence. Ta jeho čin neprodleně zopakovala s tím rozdílem, že se na Jirkovi zdržela a očistila ho stejně důkladně jako prvně čistila Davida. Když pak předala nádobu Markétě, ta věděla, kde se laťka nachází.
Což se téměř ukázalo jako chyba, protože Markéta se nechala tak strhnout tím, že by měla Jirkovi věnovat více času a péče než Lenka, že se vrátila zpátky do reality až tehdy, když v jeho napřímeném kopí začalo samovolně cukat a Jirka musel viditelně usilovněji sevřít svaly a zatnout zuby.
Odměnou jim bylo pochvalné hvízdání a tleskání.
Sice to nebylo úplně tak, jak si Markéta svoji pomstu představovala, chválila se ale i tak v duchu za to, jak zdárně se s tím popasovala. Ruměnec její rozpoložení snad příliš nezrazoval.
Pár dalších otoček a materiál došel. Ani šlehačka již nebyla.
A i přes veškerou poctivou péči prostě byl zase čas jít do vody to ze sebe pořádně smýt.
Lenka přehlédla rozestavěné figurky, provedla rychlý odečet a pak vyhlásila „Myslím, že jasným vítězem je Market.“
To však nebylo všechno.
„Měli bychom se jí teď minutu věnovat, než půjdeme všichni do vody.“
A než se Markéta vzpamatovala, byla Lenčina ústa přisátá v jejím klínu, Jirkova ústa na jejích a musel to tím pádem být David, který se iniciativně ujal úkolu postarat se o její buřičské bradavky, které ani na chvíli nechtěly skončit se snahou připoutat pozornost ostatních.
Jestli to byla minuta, Markéta nikdy nezjistila. Jediné, co byla schopná zpětně říct, že se ocitla pod náporem intenzivnějším než slabé obranné seskupení pod dělostřeleckou palbou moderní, dobře vycvičené armády, která si dorazila vyzkoušet nové zbraně.
Její orgasmus do Lenčiných úst byl jako stoletá povodeň a považovala zpětně za zázrak, že Jirkovi neukousla kus jazyka, jak odmítal opustit její ústa a ve svých tlumil její výkřiky vášně a nadšení.
Když jí na dece zanechali jak avarští nájezdníci zpustošenou zem a s radostným výskáním se odhrnuli do vody, trvalo Markétě docela dlouho, než zase vyrostla první jarní míza a ona našla sílu se zvednout na loktech a zamžourat do vody před sebou.
To, co spatřila, jí přinutilo jednak pořádně zamrkat, aby zaplašila možnost, že se jedná o vidiny, jednak jí to dalo další sílu přinutit se k pohybu.
Rozhodně nechtěla nechat Lenku zaklesnutou ve vodě mezi dvěma mužskými těly o samotě příliš dlouho.
Jirkova ústa již zase měla patřit jinam než na Lenčin propnutý krk.
Velkorysost je pěkná věc, ale je také potřeba být trochu sobec, že Market, ubezpečila samu sebe rozhodně, zatímco se prodírala vodou směrem k Jirkovi, aby ho mohla zezadu sevřít do náruče.
