Martina klečela na kolenou a urputně drhla dlažbu na chodbě v přízemí jejich rodinného domu. Před chvílí konečně uspala dcerku a měla tak trochu času na úklid. Sice si mohla pořídit moderní mop s kbelíkem pro snadné ždímání, ale ráda to dělala po staru. Mýdlovou vodou a ručním rýžovým kartáčem a nakonec vytřela podlahu v chodbě hadrem na smetáku. Její prsy se v hlubokém výstřihu letních květovaných šatů pravidelně pohupovaly do rytmu mechanických pohybů a byla tak zabraná do práce, že si ani nevšimla mladého muže stojícího opodál, který se dychtivě vpíjel očima do jejího kyprého zadku, ukrytého pod vzdušnou sukní z tenké látky. A když se Martina v jednu chvíli otočila přímo k němu a sáhla po starém plechovém kýblu s vodou, jeden prs jí samou horlivostí vypadl z výstřihu a líně se mu houpal před očima. Bez dechu tu nalitou, mléčně bílou masu s velkým tmavým dvorcem a naběhlou bradavkou pozoroval a klacek mu začal okamžitě tvrdnout. Martina přestala na chvíli pracovat, napřímila se, bezmyšlenkovitě si ho vrátila zpět na místo a s unaveným gestem se posadila na paty. Odfoukla si z tváře pramen vlasů a hřbetem ruky si otřela zpocené čelo. Když zvedla oči, uviděla na konci chodby tmavovlasého mladíka a okamžitě ji upoutal jeho napnutý rozkrok. Chvíli rozpačitě pozorovali jeden druhého, než se rychle otočil a zmizel ve dveřích na zahradu. Martina ještě několik vteřin zírala na místo, kde předtím stál, pak potřásla hlavou a znovu se vrátila ke své práci.
Jmenoval se Matěj, bydlel s rodiči v sousední vesnici a byl to kamarád jejího plnoletého syna Standy. Výjimečně svolila, aby u nich po čas konání jejich prvních společných závodů družstev, které pořádal místní spolek dobrovolných hasičů a jehož byli oba členy, přespal. Matějovi bylo sice teprve krátce po osmnácti, ale na svůj věk byl nezvykle vyzrálý a vypadal skoro jako hotový mužský. Až ji to překvapilo. Jejich tým se na závodech umístil na druhém místě a večer se na hřišti konala tradiční hasičská zábava.
Martina, čerstvá sedmatřicátnice, bydlela s přítelem a se dvěma dětmi v malém domku na samém okraji vesnice, kde byly domy rozesety dál od sebe, což jí vyhovovalo. Ráda se držela stranou od všetečných pohledů i dotazů místních starousedlíků a své soukromí si až úzkostlivě střežila. A dobře věděla proč. Svobodná ženská před čtvrtým křížkem se dvěma dětmi jim trvale ležela v žaludku. Z prvního vztahu měla plnoletého syna Standu a se svým současným přítelem Honzou vytouženou dceru Rozárku, které byly sotva dva roky. Poprvé otěhotněla velmi mladá a vztah jí nevyšel. Přestože se pár měsíců pokoušeli žít na psí knížku, nebyli dostatečně zralí, a tak se jejich cesty brzy rozešly. Ani netušila, kde je jejímu bývalému konec, o svého syna se dlouhodobě nezajímal a jí to tak vyhovovalo. Neuvedla ho ani jako otce, za což si zpětně musela pogratulovat. Býval by propil i střechu nad hlavou, kdyby k tomu dostal příležitost. To její současný přítel Honza byl z úplně jiného těsta. O čtyři roky starší, dobrácký a vysoký hromotluk se srdcem na dlani a skvělý táta pro její děti. To on umetl Standovi cestičku do řad svých kolegů dobrovolných hasičů a tam se také Standa s Matějem seznámili. Čas od času se sice zapomněl s chlapama v hospodě u rybníka, ale nebylo to nic, co by mu nedokázala odpustit, protože šlo pouze o nahodilé případy. Martina byla vyšší postavy, urostlá a žensky tvarovaná. Měla dlouhé, husté kaštanové vlasy, zelené oči a široký úsměv. Po dvojnásobném mateřství jí zůstala velká povislá prsa a lehce zvýšená tuková zásoba v oblasti břicha, boků a zadku, ale právě to jí dělalo pro Honzu přitažlivou a on už několik dní nosil v kapse prstýnek v malé aksamitové krabičce s hedvábnou stužkou a sbíral odvahu, aby svou vyvolenou požádal o ruku. Chlapi v hospodě ho pravidelně hecovali, a dostal od nich ultimátum do konce měsíce, jinak že půjdou a řeknou to Martině sami. A to Honza přirozeně nemohl dopustit.
Standa s Matějem a Honzou seděli u stolu na dvorku za domem a hráli "Prší" s mariášovými kartami. Martina vyšla z domu s kýblem špinavé vody, vylila ji do malého kanálu uprostřed, na chvíli se zastavila a mlčky je pozorovala s rukou opřenou v bok. Voda na mřížce kanálu mezitím tvořila mýdlové bubliny a hlasitě odkapávala do výpusti. Matěj k ní polekaně zamrkal a pak rychle sklopil oči pod stůl. Několik knoflíčků v jejím výstřihu bylo stále rozepnutých a on si mimoděk vzpomněl na scénu v chodbě, když se vracel z toalety v zadní části domu. "Matěji, nezdržuj, jsi na řadě!" houkl na něj Standa a on rychle vybral kartu z vějíře ve své ruce a položil ji na hromádku uprostřed stolu. Vzápětí Honza bouchl svou kartou o stůl a vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu. Hlasitě se rozesmál a rozcuchal oběma svým soupeřům vlasy. "Co děláš?" zabručel Standa nevrle, zbývala mu poslední karta a kdyby Matěj vybral jinou, určitě by vyhrál on. Takhle musel přijmout prohru a naštvaně se na Matěje zašklebil. "No co?" pokrčil rameny, "nemáme snad druhé místo?" "Správně!" zazubil se Honza a radostně zatleskal rukama, "dneska jsme jim to kluci pořádně ukázali!" Martina svraštila obočí a s mrzutým výrazem ho okřikla. "Ztiš se! Vzbudíš Rozárku! Víš, co mi dalo práce uspat ji?" Honza se na ni provinile usmál a přiložil si prst na rty. Vzápětí se z útrob domu ozval tlumený dětský pláč. Martina zničeně zakroutila hlavou, položila kýbl na zem a spěšně zamířila zpět do chodby.
V podvečer se všichni tři nachystali a vyrazili na hasičskou zábavu na fotbalovém hřišti za rybníkem. Martina jim mávala a v náručí přitom houpala Rozárku. Těšila se, až si od nich konečně odpočine. Matěj se vrátil ze zábavy dřív než ostatní, popřál jí dobrou noc a spěšně zamířil ke schodům do podkrovního pokoje, kde přespával. Sice se jednalo o pokoj, který Martina s rodinou trvale nevyužívala, ale pro potřeby hostů posloužil dokonale. Martina vyšla z obýváku na chodbu a chvíli ho pozorovala, dokud nezmizel v neproniknutelné tmě na vrcholu schodiště. To světlo budou muset dát co nejdřív do pořádku, ještě si na schodech někdo ublíží, napadlo ji a pak se vrátila zpět k televizi. Asi o půl hodiny později zvedla ustrašeně oči ke stropu. Zaslechla Matějův tlumený výkřik a potom tupou ránu, až se strop otřásl. Rychle vyběhla po schodech k podkrovnímu pokoji, rozrazila dveře a rozsvítila světlo. Našla Matěje sedět na podlaze, zády se opíral o lůžko a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Na sobě měl jen trenýrky a ona se zalíbením pozorovala jeho mírně osvalenou postavu s nahým hrudníkem a širokými rameny. "Cos to tady vyváděl, prosím tě?" zeptala se ho udiveně. "Nevím, asi jsem měl noční můru a spadl z postele. Občas to tak mívám, naši už jsou na to zvyklí," zamumlal a přitom si třel bolavé místo na čele. "Budeš tam mít pěknou bouli." Martina se usmála, přistoupila k němu, sklonila se a pomohla mu na nohy.
Matěj s neskrývaným úžasem zíral na její lehkou noční košilku s tenkými ramínky a decentní krajkou ve výstřihu, která těsně obtahovala její obrovská, nalitá prsa. Na místech, kde se hroty Martininých bradavek napínaly proti její tenké látce, se rozpíjely dvě mokré skvrny. Přirozeně si jeho zkoumavého pohledu všimla. "Co koukáš?" uculila se, "jsem kojící matka, no, však to taky jednou poznáš!" Položila ho na lůžko a pak přešla k oknu a otevřela ho. "Vyvětrej si tu," lamentovala, "jak tu můžeš spát, prosím tě?" Matěj se zatajeným dechem pozoroval oblé kontury jejích objemných stehen s tukovými dolíčky a kyprého zadku. Martina se vzápětí otočila zpět do místnosti a opřela si ruce v bok. Její noční úbor toho opravdu mnoho nezakrýval. Přes košilku jí prosvítaly prsy s velkými terči tmavých dvorců a z lehkých kalhotek se zesíleným bavlněným klínem vystupoval trojúhelník tmavých chlupů. "Nemohla byste tu chvíli počkat..," hlesl prosebně, "aspoň než usnu, je to tu strašidelné, necítím se tu dobře." Martina si ho přeměřila a pak pokývala hlavou. "Můžu," přitakala a sedla si k němu na postel. Chvíli ho hladila po vlasech a Matěj se spokojeně natáhl na lůžku, zavřel oči a pravidelně oddechoval. "Víš, co jsem dělala Standovi, když nemohl usnout?" uculila se. "Co?" otevřel oči a usmál se na ni. A Martina mu začala bříšky prstů přejíždět po tváři, pokračovala na šíji a ramena a to celé několikrát zopakovala. Matěj dlouze vydechl a otřásl se. "Jsi lechtivý?" naklonila se nad ním a vrazila mu ruce do podpaží. Matěj sebou začal házet a bránil se a chvíli spolu zápasili, když Martině vypadl jeden prs z výstřihu přímo do jeho tváře. A on se k němu okamžitě přisál ústy. Martina na něj chvíli nevěřícně zírala, sál ji tak silně a žádostivě, až pronikavě zasténala a když se otočila a pohlédla do jeho rozkroku, uviděla jeho ztopořený klacek. Vzrušilo ji to a v ten moment už jednala čistě impulsivně.
Váhala jen malou chvilku, než mu ho vytáhla z trenýrek a několikrát s ním zapumpovala v ruce. Matěj nepřestával sát její bradavku a druhou rukou mačkal její volný prs, ze kterého se řinula mléčně bílá lepkavá šťáva a stékala mu v proudech po předloktí. Martina přerývaně oddechovala a masírovala ho čím dál rychleji. Po chvíli se Matějovo tělo napnulo a jeho čurák sebou několikrát zacukal, než jí jeho husté semeno začalo prokluzovat mezi prsty. Matěj tlumeně sténal s ústy ucpanými jejím prsem a třásl se po celém těle. Martina mu ještě několikrát přetáhla předkožku přes žalud, než si strčila potřísněné prsty do pusy a důkladně je olízala. Chutnal jí. Vlastně jí moc chutnal.
Na druhý den ráno se Martina dusila vzteky. Honza se Standou se ze zábavy vrátili až v brzkých ranních hodinách, a to ještě Honza dovlekl Standu, který nedokázal jít po svých, na zádech. Oba vyspávali kocovinu a ona mezitím v kuchyni připravovala oběd. Na prahu se objevil Matěj s batohem na zádech. "Tak já už půjdu, autobus mi jede za deset minut," usmál se, "a děkuju za všechno." Martina si otřela čelo a unaveně vydechla. "Aspoň, že ty máš rozum," a pak ukázala hlavou do chodby, "ne, jak ti dva." Matěj mlčky přikývl, zvedl ruku na pozdrav a pak se otočil k odchodu. Na chvíli se zarazil a strčil hlavu zpět do kuchyně. "Chtěl jsem Vám poděkovat, já ještě.." a poté sklopil oči do podlahy. Martina položila paličku, kterou zpracovávala maso na řízky a spěšně si utřela ruce do zástěry. "Potom bychom to měli dokončit," řekla pomalu. Matěj k ní zvedl své planoucí oči a horečně pokýval hlavou.
