Patřím do rizikové skupiny, kde je práce občas o hubu. Proto musím chodit k závodnímu lékaři na kontrolu každý rok.
Ale co, vlastně jsem i za kontroly rád, na chvilku se z práce uleju a pokaždé si prohlédnu mladou sestřičku. Její úsměv vždy naladí mužské srdce na správné tóny úderů.
Odměřená doktorka odešla minulý rok do důchodu a já byl celkem zvědavý na novou krev.
V den kontroly jsem zkoumal podivnou ceduli na dveřích.
Doktor Baharia ... ?
Průkazku pojištěnce jsem protáhl čtečkou zavěšenou u vstupu do čekárny a uběhlo sotva pět minut a sestřička volala nahlas mé jméno. Bylo jí maximálně do pětadvaceti let, malá zrzka, s kterou bych si dal hned říct.
Pan doktor vypadal mile, i když mě jeho barva kůže trochu překvapila. Tím jsem pochopil jméno na dveřích. Černošský doktor na mě cenil bílé zuby a čistou češtinou úkoloval pohlednou sestřičku.
Prohlídka začala měřením tlaku, předčítáním písmenek na tabuly a jako na základní škole opakováním slov, které mi sestřička našeptávala z kraje místnosti.
,,Teď si stáhněte kalhoty, opřete se o lehátko a vystrčte zadek!"
Pan doktor si nasadil rukavici a namazaný macatý prst mi šoupnul do zadku. Jen jsem zalapal po dechu a přistihl se, že mi je to vlastně příjemné.
,,Krev vám někdy teče?"
Odpověděl jsem, že nikoliv, doktor vytáhl prst, prohmátl mi koule a napsal pro jistotu doporučení na proktologii.
Poděkoval jsem a odešel zamyšlený do práce.
Z nemocnice jsem měl vždy divné pocity a nikdy se mi tam moc nechtělo. Nepřipadal jsem si starý a nechápal jsem, proč si v čerstvých čtyřiceti letech mám nechat kontrolovat prdel. Nakonec jsem místo nemocnice zvolil soukromou ordinaci, kterou mi vlastně i nový závodní doktor doporučil.
Objednaný jsem byl sotva týden a měl z kontroly zvláštní pocity.
Na místo jsem dorazil na davátou a překvapilo mě, kolik je v čekárně lidí . Říkal jsem si, že tu snad prosedím celý den.
Měl jsem v plánu se vrátit zpět do práce a neplácat si zbytečně dovolenou
Dveře se otevřely a z úst starší sestry překvapivě rychle zaznělo mé jméno. Vkročil jsem do ordinace plný studu a na vyzvání se posadil ke stolu lékaře. Prohlížel jsem si tvář docela hezkého chlapa, který měl charismatický hlas.
Jeho slova mě uklidňovala a můj strach postupně odcházel.
,,Máte nějaké potíže?"
Zeptal se klidným hlasem pan doktor a já jen kroutil tiše hlavou.
,,Tak si vylezte na lehátko, stáhněte si kalhoty a vystrčte zadek!"
Samozřejmě že jsem poslechl a s hrůzou čekal, co bude dál.
Ucítil jsem tupý tlak, jak se doktor pokoušel otevřít zadní vrátka. Chvilku to bylo nepříjemné, ale záhy jsem se přistihl, jak potichu sténám slastí a modlil se, aby si toho nikdo nevšiml.
Muž v bílém plášti vytáhl nástroj ze zadku, sestra mi podala papírovou utěrku a nechala mě obléci.
,,Tak pane Jirko, vypadá to dobře, i když bych vás raději viděl za týden znova. Nelíbí se mi tam jeden polyp, ale nemusíte se bát, není to nic nebezpečného, spíš je to prevence."
Trochu jsem se vyděsil, ale nic než souhlasit jsem vlastně ani nemohl.
,,Přijďte ve středu na dvanáctou hodinu, uděláme malý operační zákrok.
Zabere sotva půl hodinky!"
S díky jsem se rozloučil, od sestry vyfasoval recept na projímadlo a doma ženě raději nic neříkal. Proč ji taky zbytečně děsit.
Týden uběhl a já vypil den před zákrokem tři litry hnusné vlažné ochucené vody. Na toaletě jsem mohl první dvě hodiny i spát.
V telefonu pípla večer SMSka.
,,Přijďte do ordinace následující den v 18.00hod."
Zpráva mě překvapila a to nejen změněný termín operace, ale i způsob oznámení.
V den zákroku jsem netrpělivě čekal před ordinací.
Nikde ani noha, jen já. Dveře se otevřely a místo sestry stál mezi futry pan doktor proktologie.
,,Pojďte dál a odložte si."
,,Nechte si pouze ponožky a lehněte si na záda!"
Překvapilo mě to, ale uposlechl jsem autoritu a chvějící se čekal na další instrukce.
,,Dám vám injekci na oblbnutí, budete vnímat dění, ale nic neucítíte."
,,Teď vložte nohy do třmenů a uvolněte se!"
Roztažené nohy mi doktor pevně připoutal a ruce přichytil řemínky k lehátku.
,,Až se vám zamotá hlava, dejte vědět."
Ani nevím, jak dlouho jsem spal.
Ale vzbudila mě zima, tupý tlak v zadku a hádající se mužské hlasy.
Otevřel jsem oči a myslel, že jen špatně sním. Přede mnou stáli dva úplně nazí muži a vedli divnou konverzaci.
Poznal jsem je, závodního doktora Bahariu a doktora proktologie Malého.
Dělal jsem raději, že dál spím a snažil se z jejich hlasitého rozhovoru cokoliv pochopit.
Baharia :
,,Akorát z toho bude průser, sice to byl můj nápad, ale teď bych z toho raději vycouval."
Malý :
,,Jsem nadrženej, jen ho omrdáme, hezky jsme si ho roztáhli a vyprázdinili."
,,Podívej se na tu chlupatou díru!"
Říkal jsem si, jestli je tohle vážně jen sen, tak hodně ujetej. Jestli je to realita, tak jsem doslova v prdeli.
Cítil jsem, jak se mi zadek uvolňuje a jak mě po něm někdo hladí.
Uf, vyjekl jsem v duchu a cítil, jak mě jeden z doktorů mrdá do zadku. Žádný pomalý rozjezd, žádné opatrné zacházení. Čůrák ve mně lítal a já měl co dělat, abych nezačal křičet.
Po chvilce hlavu uchopily něčí ruce, zvedly jí a přetočili na kraj lehátka. Mužské prsty otevřely ústa, v kterých skončil druhý a nejspíš větší pinďour.
Zarazilo mě to, ale pták mi neuvěřitelně chutnal. Zatím se žádná kundička nevyrovnala tomuhle voňavému čůráku.
Dva pinďouři ve mně jezdili a já si to místo zhnusení začal náramně užíval.
Z mého ptáka ukapávalo, anál pociťoval nepoznanou rozkoš a ústa chtěla ještě víc.
Po pár minutách šoustání jsem nedokázal ovládnout emoce a začal hlasitě vzdychat.
Doktoři vytáhli vylekaně ptáky a já do sexem nabité místnosti začal potichu škemrat.
,,Chci to, chci to, šukejte mě dál!"
,,Prosím!"
Otevřel jsem oči a viděl nerozhodné muže, jak se na sebe zaraženě dívají.
Nadržený doktor Malý mě chytil zpět za stehna a nabodával do mě čuráka vší silou. Sténání jsem v sobě přestal dusit a chtěl vrátit černou klobásu do pusy.
Hlavu jsem natočil na doktora Bahariu a požádal ho, aby mi rozvázal ruce. Vyhověl mi a já si při rozvazování prohlížel jeho černého pinďoura. S volnou rukou jsem se k němu trochu naklonil a střídavě ho honil, olizoval ptáka a plné koule. Vzrušením už jsem doslova kňoural a užíval si každý dotyk těchto úchylů. Šoustání zadku se zpomalilo a se vzdychy přehlušující ty mé, jsem ucítil, jak mi proudí do zadku teplé sperma.
Doktor Baharia se nechal ještě chvíli kouřit, pak se vysvobodil z mých úst a zaujal místo svého kolegy.
Čekal jsem, že do mě ptáka rovnou zaboří a trochu jsem se jeho obra bál. Místo toho přiložil ústa k zadku, z kterého vylizoval zbytek mrdky a hojil mé rány. Zavřel jsem opět oči, ale už ne ze strachu, ale abych si ještě víc užil další pocit slasti.
Nohy se uvolnily z třmenů, já odstrčil doktora Bahariu a vyprostil se z lehátka. Ani na okamžik mně nenapadlo vstát a utéct ven z ordinace. Místo toho jsem si klekl na zem, otočil se na doktora a žádal ho o další kontrolu.
,,Tak už do mě prosím strč toho černýho kokota!"
Toužil jsem ho cítit v sobě a nechtěl nic jiného. Chtíč zatemnil mozek a já se stal prvně v životě kurvičkou.
Doktor přistoupil zezadu a nabodl mě jako sele na rožeň.
S prvním zásuneme jsem začal šíleně nahlas vzdychat. Ruce doktora mě držely pevně za boky a přitahovaly se tak, až mi pták zajížděl na dno mé propasti. Koule pleskaly v divokém rytmu o zadek a já se neudržel a křičel slastí čím dál hlasitěji. Ruce i nohy se podlamovaly a já se tak navždy chytil do návnad buzerantů.
Nevím, jestli mě chtěl druhý doktor umlčet, nebo to na něj jen znova přišlo. Ale jeho pták se napřímil, on zaklekl a strčil mi žilnatého čuráka do pusy. Teď jsem si kuřbu teprve užíval, dlaně mi svíraly vlasy a nenechaly mě uhnout ani o milimetr. Když jsem se začal dávit, čurák z úst vyjel, nechal mě nadechnout a zase mě prcal do pusy, jak kdyby to byla druhá promazaná prdelka.
Černá klobása mi dál roztahovala řiť natolik, že nemít z předešlého dne vyprázdněno, asi bych se brzy posral.
Doktor Malý uchopil mou hlavu ještě pevněji a napumpoval do úst dávky mrdky. Odstoupil dál a pozoroval svého kolegu, jak vytahuje čuráka ze zadku.
Já se pohotově otočil a sál ústy černý prokrvený chobot.
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale chtěl jsem si vychutnat další nášup a taky jsem se dočkal. Všechny šťávy skončily v ústech a přes krk pokračovaly dál.
Pozoroval jsem dva vybouřené nadržence, jak se na mě smějí.
Oba naráz se zeptali.
,, Přijdeš znova na kontrolu?"
Já pokýval s úsměvem a odpověděl.
,, Telefonní číslo znáte, pošlete mi pozvánku SMSkou."
Doktoři se začli líbat a já s bolavým zadkem zmizel rychleji, než dostanou opět chuť.
Na příští operaci si musím odpočinout.
