7.Část
Už asi víc slyšet ani nechci, jsem hloupý, tohle mě nikdy nenapadlo, ponaučení pro všechny, nikdy nevěřte lidem, každý myslí jen sám na sebe.
Šel jsem do pokoje, lehl jsem si do postele a moje psychické zdraví na tom také nebylo zrovna nejlépe.
Pořád mi běhalo hlavou že nevím co mám dělat a že díky té podělané smlouvě z toho nemůžu ani vycouvat, v tu chvíli bych to přirovnal ke smlouvě s Ďáblem.
Z mých myšlenek mě vytrhne zaťukání na dveře.
“S” vejde do pokoje
S: nespíš?
Já: Ne
S: víš…já… nechtěl jsem tě nějak rozrušit
Já: myslíš tím že jsi mě chtěl políbit?
S: ano, chápu že je to hra, nebo spíš pro mě to byla hra ale čím více se známe, tím více si myslím že my dva prostě máme být spolu
(Lhář jeden, nevěřím mu ani slovo, tohle možná zabírá na ostatní ale na mě ne!
Po tom co jsem slyšel, tyhle sladké řečičky se mnou nic nedělají ale v tu chvíli mě něco napadlo, popravdě už nemám co ztratit.
Co když v něm vyvolám pocity tak silné že si to rozmyslí… jak říkám stojí to za zkoušku, stejně mám přijít o vše)
Já: víš co? Myslím si to také
S: vážně?
Já: jistě, všechny věci se dějí z nějakého důvodu a já věřím že i to že jsme se potkaly tak nečekaně , něco znamená
S: cítím to úplně stejně
Já: možná nejsem připravený na sex ale už teď vím že by jsi neudělal nic co by mi ublížilo a věřím ti
(Viděl jsem jeho překvapený a zároveň zamyšlený a provinilí výraz, přesně ten co jsem vidět chtěl, aby si uvědomoval co se mi chystá udělat )
Já: jsem teď vážně unavený, byl to dlouhý den, myslím že půjdu spát
S: dobře, nechám tě a uvidíme se zítra ano?
Já: myslel jsem, jestli nechceš zůstat tady se mnou, tyhle domy mě děsí… zůstaneš?
S: dobře (překvapeně)
(Ačkoli mi to bylo nepříjemné, byla to součást plánu a věděl jsem že do svatby se mi stejně nic nestane protože potřebuje abych řekl “ANO” )
Dal mi ruku kolem pasu, držel mě pevně, přimáčkl jsem se na jeho hruď a po nějaké chvíli jsem usnul.
Je další den ráno, otevřel jsem oči a rozhlížím se po pokoji abych se zorientoval kde právě jsem, dívám se na “S” který leží vedle mě a stále mě drží, ještě spí, pousměji se ale rychle si vzpomenu na včerejšek a přejde mě to, sundám ze sebe jeho ruku, jdu do koupelny se osprchovat a převléci se.
Pokračuji dolu, kde už čeká snídaně při které již sedí John a Margaret
Margaret: dobré ráno drahoušku
Já: dobré ráno “S” ještě spí
John: ano, hodně pracuje a tak vždy když je tady tak vyspává dlouho
Margaret: jaké máte plány na dnešek ?
Já: netuším, myslel jsem že vám budeme pomáhat s přípravami na svatbu, přece jen je to za 4 dny
Margaret: tím se vůbec netrap, skoro všechno už je zařízeno, jen mě zajímá kolik budeš mít hostů, však víš, rodina a přátelé
Já: vzhledem k tomu že moji rodiče určitě nepřijdou tak nebudu tak náročný a pozvu tak 10 lidí
John: tvoji rodiče se neúčastní? Bude se přeci ženit jejich syn
Já: nemám v rodině moc dobré vztahy, těší mě že vy s “S” to tak nemáte a za to vás velice obdivuji (podívám se na Margaret) vychovaly jste skvělého syna
Margaret: děkuji
(Trochu mě děsí že takhle mluvím ale v jejím obličeji nevidím ani kousek zamrzení nebo pochybnosti)
Vzal jsem si croassant a dal kávu, zbytek snídaně jsme se bavili o květinách a počasí nic extra.
Pokračuji nahoru po schodech a zastavuji se ještě v koupelně kde jsem nechal svou tašku s hygienickými potřebami, vešel jsem dovnitř a v tu chvíli se i otevřel závěs z vany kde stál “S” celý nahý a mokrý, ani jsem se neunavoval si zakrývat oči, jen jsem se omlouval a vzal si svoji tašku a zase odešel, nebudu lhát že můj pohled nesklouzl trochu níže.
Vyšel jsem ven a při odchodu jen prohlásil
Já: “E” má vážně štěstí
Sedím v pokoji na posteli a přichází “S”
Já: omlouvám se , John říkal že spíš dlouho, nenapadlo mě že….
S: to je v pohodě, co budeme dnes dělat?
Já: myslel jsem že budeme vašim, nebo tedy spíše Margaret pomáhat se svatbou ale očividně o to nestojí takže nevím
S: no, má ráda všechno pod kontrolou a vzhledem k tomu že jde o svatbu jakou jde, je to jedno
Já: souhlasím… všiml jsem si že venku máte stáje, můžeme se projet?
S: jezdíš na koni?
Já: jistě že ano, miluju koně
S: to zní dobře
“S” zařídil aby nám připravili koně a my se šly zatím převléci a sejdeme se ve stájích
Vcházím do stáje a stojí tam dva nádherní koně, jeden bílý a druhý hnědý, pomalu jsem se k nim přiblížil a pohladil je po hlavě
S: počkej pomohu ti nahoru
Já: si hodný, děkuji ale myslím že to zvládnu sám
Dostal jsem chránič hlavy, dal jednu nohu do sedla ale jak jsem se odrazil, nezůstal jsem na koňi ale přepadl jsem na druhou stranu
S: si v pořádku?
Já: jistě
“S” mi podává ruku a zvedá mě ze země
S: teď už si necháš pomoct?
Jen jsem přikývl a s jeho pomocí se vyhoupl nahoru.
Vyjeli jsme, bylo nádherné počasí, projížděli jsme přírodou, loukami a lesem, užíval jsem si každý moment, čerstvý vzduch, bylo to úžasné a uvolňující, na chvíli vypnout a neřešit nic.
Zastavili jsme na velkém kopci a u stromu uvázali koně , pokračovali jsme až na samí vrchol kopce kde byl nádherný výhled na vše v okolí.
Posadil jsem se na trávník a kochal se výhledem, “S” se usadil vedle mě
Já: není to nádhera? (“S” se na mě divá )
S: ano, to je…. A výhled taky ujde
Já: vtipálku
S: víš, to co jsme probírali večer, myslel jsi to vážně?
Já: jistě, víš, kdybychom se potkali za normálních okolností a nemuseli se po týdnu hned brát ale prožili normální seznamovací románek…. Myslím že by nám to šlo
S: myslíš že za těchto okolností to nepůjde?
Já: to nevím
S: nikdy jsem nepoznal člověka jako ty, tak upřímného a silného
Já: člověk musí být silný, vždycky jsem měl strach a nepouštěl si lidi moc k tělu, bál jsem se že mi ublíží
S: mě jsi si ale připustil blízko
Já: neměl jsem moc na výběr
S: ale měl, tu smlouvu si podepisovat nemusel, vždycky máme na výběr
Já: tobě věřím , jsi po dlouhé době člověk kterému to říkám, tak to nepokaz
(“S” se na mě podíval provinile, vypadal že ho něco vážně trápí, se skleněnými oči se podíval na výhled a nic neříkal, vypadal že se rozbrečí)
Já: děje se něco?
S: víš já..(povzdechne si) zapomeň na to, všechno je v pořádku
Já: dobře, kdyby jsi si chtěl promluvit, jsem tu pro tebe dobře?
S: dobře
(Zvedám se ze země a podávám “S” ruku)
Já: můžu ti pomoct? Měli bychom se vrátit
S: samozřejmě
Vrátili jsme se a znovu se museli osprchovat
Při převlékání mi “S” pověděl že “E” nepřijede, prý hodně práce, tím lépe pro mě
Mohu pokračovat snáze v tom aby se cítil provinile z toho co se mi snaží provést
S: matka mi řekla že tvoji rodiče na svatbu nepřijdou
Já: ano, víš… nemáme dobré vztahy
S: smím se zeptat co se stalo?
Já: nikdy jsme nevycházeli moc dobře, měli na mě spoustu požadavků, chtěli ze mě mít někoho přesně takového jako jsou oni, ale to já nechci, chci svůj život, svoji cestu, chtěl bych v životě dokázat něco sám, nechci se přiživovat na rodině, hledám sám sebe a kam patřím, nechci se snažit někomu jenom zavděčit
S: rozumím ti, tohle dělám celý svůj život
Já: to věřím, vypadá to že Margaret má pro tebe celý život už nalajnovaný
S: je to tak
Já: co by jsi chtěl dělat ty?
S: nemám na výběr
Já: jak jsi řekl přece ty sám, každý má na výběr….. kdyby jsi mohl dělat cokoli, co by to bylo?
“S” se zamyslí a podívá se na mě pohledem který jsem predtím viděl jen v telenovelách, tak krásným klidným a zamilovaným
S: něco ti ukážu
Následuji ho chodbami až k zamčeným dveřím úplně na konci, z kapsy vytáhl klíč a odemkl je, vešli jsme dovnitř a nevěřil jsem svým očím
Já: to je hudební sál?
S: ano
Hudební nástroje kam se jen podíváš ale mou pozornost uchvátil klavír přímo uprostřed místnosti a kytary kterých byla plná celá stěna, včetně té kytary která byla uprostřed celé téhle sbírky
Já: to je D-200 Deluxe
S: ano, ty se vyznáš v kytarách?
Já: trochu ano, tohle je pořádný retro a také pěkně dráha ale není nad klasiku že
S: to ano (překvapený výraz)
Já: takže si chtěl být kytarysta? Měli jste na střední nějakou kapelu?
S: ano, byli jsme nejlepší a vystupovali na různých školních i veřejných akcích
Já: co se stalo? Proč jste skončili?
S: vypadl nám hlavní zpěvák a postupně i bubeník… nechtěli jsme hledat nové členy a zakázek postupně ubývalo… pak jsme to prostě vzdali
Já: to je chyba, protože ta nejvíce trnitá cesta, přinese největší ovoce……. Zahraješ něco?
“S” se jen pousmál, vzal kytaru, posadil se a začal hrát, chvíli jsem nevěděl o světě, zavřel jsem oči a zaposlouchával se do hudby která byla tak krásná, klidná a procítěná, nikdy jsem necítil od “S” tolik emocí jako právě teď.. na závěr jsem začal tleskat, byl trošku v rozpacích a daroval mi trsátko, byl jsem strašně nadšený a pořád jsem jen děkoval
Já: děkuji, děkuji, děkuji …
S: jsi vždycky takový?
Já: jako jaký?
S: no takový, dostaneš od někoho úplně obyčejnou věc ale vyneseš ji do nebes jako by to byli diamanty
Já: darované věci od srdce mají větší cenu než diamanty
(“S” se na mě divá, troufl bych si říct až zasněným pohledem a nic neříká, jen se divá)
S: opravdu jsem nikdy nepoznal člověka jako jsi ty
Já: to beru jako lichotku
Zbytek dne probíhal velice klidně, setmělo se a já požádal “S” jestli dnešní večer bude trávit opět se mnou, připomněl jsem že mě tyto veliké domy trochu děsí.
Řekl že hned přijde jen si musí něco ještě vyřešit s Margaret.
Lákalo mě jít za nimi a poslechnout si o co se jedná, otevřel jsem dveře od pokoje a stál za nimi John který si chtěl promluvit, pozval jsem ho dál a usadili jsme se na postel
Já: trápí vás něco?
John: vlastně ano, stále mi nejde do hlavy proč tu svatbu chcete tak moc urychlit
Já: vaše žena vám neřekla o co se jedná?
John: Margaret mi říká jen to důležité ale nezatěžuje mě zbytečnostmi, proto jsem přišel za vámi, vypadáte jako člověk který nerad chodí kolem horké kaše jak se říká
Já: Johne , můžu se na něco zeptat?
John: ano
Já: jste s Margaret opravdu šťastný? Protože mě nepřijde že bych u vás viděl nějakou lásku
John: láska časem zmizí a stane se z ní zvyk a v našich státech si bohužel nemůžete vzít někoho dokud nejste rozvedení a Margaret mě nepustí, navíc už mi nezbývá moc času a proto jsem rád že vidím svého syna šťastného s tebou, takový už dlouho nebyl a Margaret mi dává co potřebuji, každý miluje trochu jiným způsobem a já vím že mě Margaret stále miluje i když trochu po svém….. jsem unavený a myslím že si půjdu lehnout
Já: myslel jsem že chcete probrat tu svatbu?
John: myslím si že jsi skvělí člověk a můj syn také, pokud k tomu máte své důvody , věřím že jsou správné….. dobrou noc
Já: dobrou noc
Ve dveřích se vystřídá John s “S”
S: je vše v pořádku?
Já: ano, John si chtěl jen popovídat… ale neboj, nic jsem mu neřekl
S: toho si cením , má slabé srdce
Stejně jako předchozí večer jsme si ještě chvilku povídali a leželi vedle sebe “S” ani nic nezkoušel, zbylých asi deset minut jsme na sebe jen koukali a pak “S” usnul.
Otočil jsem se na záda a přemýšlel o tom všem co se děje a co se stalo.
Nemohl jsem usnout a vzpomněl jsem si na hudební sál který mi “S” ukazoval.
Vytáhl jsem si klíč z jeho kalhot a přesunul se do sálu, večer byl ještě krásnější, měsíc svítil skrze obrovské okno a prosvítil celý sál, usedl jsem ke klavíru a začal hrát.
Na klavír hraji už od svých šesti let, prociťoval jsem každou notu.
Najednou si ke mě přisedl “S” který už chvíli stál ve dveřích, jen seděl, poslouchal a díval se na mě, když jsem skončil zeptal se
S: neřekl jsi že hraješ na klavír
Já: Neptal jsi se
(Zdál se mi hrozně zkleslý a nesvůj, hrnuly se mu slzy do očí a tak jsem se musel zeptat )
Já: je všechno v pořádku?
S: ne, ne to není….. musím ti říct pravdu!
PS: omlouvám se že není tato část tak zajímavá, ale je velmi důležitá k ději který se odehrává potom a aby bylo vše pochopeno.
Děkuji za to že jste ji dočetli a budu rád za Like nebo komentář
“M”
