Vzduch se ani nehne a i on je snad už lepkavý. Jako naše těla. Dusno. Prádelna. Už i tady na horách…Travnatá louka s kruhovým výhledem do krajiny. Kráčíme spolu za ruku. Bosí. Ty v letních volných šatech, tak tenkých a průhledných, že jsou snad z pavoučí dílny. Já v teplákových kraťasech. No…elegance sama! 😊
Každý krok stojí úmornou námahu. Kráčíme k nejvyššímu místu louky. Dobře víme proč. Jedině tam se vzduch vždy alespoň trošku pohne. Dokonalé místo s panoramatickou vizuální nadílkou. 20 % blízký smrkový les v našich zádech, 30 % zalesněné údolí pod loukami. Na jedné z nich jsme MY a za tím údolím v dálce holý hřeben pokrytý vykvetlými travinami konce července, které jej barví do zlatova. Zbytek táhlé zorného pole plní údolí uvozené zalesněnými kopci a v něm několik vsí. Za nimi se na jeho konci rozprostírá okresní město s nezbytnými komíny polorozpadlých továren a panelovým sídlištěm šplhajícím se až za úpatí přilehlého kopce.
Konečně jsme tam. Našli jsme to místo. Zlatou žílu. Koridor kde se bytí stává snesitelnějším. Je to vždy sázka na jistotu. Na tom vyvýšeném kousku teď vzduch opravdu proudí a příjemně zastudí na mých zpocených zádech. I Tobě musí být ten pocit dopřán, a proto ti šaty přetahuji přes hlavu. Ten krátkodobý nepoměr je hned napraven. Jsme nazí. Oba. A dobře víme, proč zrovna teď a tady. Chytáme s vzájemně za ruku. Náznak temné oblohy nad lesem, když jsme sem přicházeli. Teď je les už zcela pohlcen a jakoby z něj se valí černošedomodrá mračna směrem na nás. Netrvá dlouho a stojíme přesně na hranici. Za námi a nad námi peklo. Před námi sluneční paprsky osvětlující celé údolí. Porve zahřmí. Vítr zesiluje. Les za našimi zády začíná šumět tím známým chorálem. Hřmot se stupňuje, jako kontrakce v lůně matky před porodem. Osamělý suchý strom (stará jabloň?) začíná tančit tak, jak vítr píská…naprostá submisivita, oddanost…Skvostné. V mžiku se tmavá mračna převalí přes naše záda a my pozorujeme, jak se ta zkáza blíží vstříc údolí, které máme jako na dlani. Nastavuješ větru svoji liščí kštici v různých úhlech. Jsi tak hravá. Vlasy ti jednou vlají nad hlavou, pak zas zakrývají tvojí tvář. Roztahuji ruce a nastavuji se té síle živlu. Otáčím se jako napíchnutý na rožni a nechávám se grilovat tou nespoutanou silou větru. Na zádech a zadku příjemně chladí, na prsou břichu a v rozkroku zase více vnímám sílu a intenzitu s jakou nás teď opanuje. Otáčím se a ty se mnou, protože jsem stále spojeni rukami. Tancujeme. Vedu tě a náš tanec nemá dané kroky. Je to čistá improvizace, ale o to je vášnivější a vychází z podstaty situace, kterou definují čas a prostor. Udržujeme si odstup. Mezi námi je pořád dobrých padesát čísel. Zahřmí a my víme, že je to jen otázka pár minut. Je to už příliš blízko. Teď už tu energii cítíme, i kdybychom nechtěli. Dala by se totiž krájet. Pouštím tě, ale jen proto, abych si mohl stoupnout za tebe. Má hruď se letmo dotkne tvých zad, penis tvé skvostné prdelky. Ruce nechávám viset kolem těla. Bradou a nosem zajíždím do tvých vlasů a začínám se s nimi mazlit a saji jejich vůni. Sjíždím obličejem na jedno rameno a pak na druhé. Mé vousy tě hladí i škrábou. Znovu si přivoním k vlasům, probojuji se jimi ke tvé šíji a saji její vůni. Pak pokračuji se stejnou strategií k oběma trapézům. Ruce se zvedají od těla a začínají velmi zlehka jen konečky prstů hladit od ramen dolu tvé ruce a pak zase zpět nahoru. Posbírám levou dlaní tvé vlasy do podoby copu něžně ale s náznakem dominance jej tahám do strany. Otáčíš se a odhaluješ mi tak své další zbraně. Dívám se na sebe. Prohlížíme si své oči, jako bychom se viděli poprvé. Jako bychom se neznali a snažili se pohledem prozkoumat podstatu toho druhého. Už to je začátek naší společné konzumace. Zatím téměř bezkontaktní přesně tak, jak nám velí pravidla naší společné hry. A teď už i tvé ruce začínají pracovat. A také ony si dávají záležet, aby se dotýkaly jen konečny prstů, jen letmo a pomalu, aby každý obdařený centimetr těla měl čas aktivovat patřičný receptor a vyslal report do centra rozkoše v mém mozku. Naše obličeje se teď přibližují, aby se minuly jen letmým dotekem rty. Tak krásně jsme to zase rozehrály. Ty se jakoby náhodou otřeš o mé, teď už pulzující péro, já oplácím podobně na tvých ztopořených bradavkách. Ten pocit dusna a ulepenosti rázem odchází. Vítr a stín ochladil okolní vzduch tak znatelně, až nás oba příjemně mrazí a čert ví, jestli jen z toho…Teď by nám přišlo vhod se k sobě více přitulit, ale pravidla jsou jasně daná, ještě ne, stále čekáme. Blesky bičují nebe kolem nás. Ale ani ta struhující scenérie nám nedovolí odtrhnout zraky jeden od druhého. Doprovodný hřmot nám trhá uši a otřásá našim tanečním parketem a my zcela mimo jejich rytmus tancujeme tu naši. Jako bychom cvičili tai-chi jen s cílem se co nejvíce a co nejneznatelněji dotýkat. A v tom…se snese první kapka.
Ještě více zastudí na našich tělech! A je jedno na koho dopadla ta úplně první, protože teď se zcela mění chod našich myslí, mozků, duší a podstat. Už to odstartovalo. Přesně podle našich pravidel. Chytáme se dlaněmi a zvedáme ruce. Začíná souboj. Kdo s koho! Zapíráme bosé nohy do trávy. Z nebe nás častují provazy deště. Tráva je kluzká. Jen neuklouznout. Naše těla teď z profilu vytvářejí písmeno A. Mhouříme na sebe oči. Cením na sebe zuby. Pliveme na sebe, abychom se navzájem rozhodili a přinutili toho druhého k chybě…Osudové chybě.
Má drahá. Všechna čest, jakou sílu dokáže tvé křehké tělo vyvinout. Všechna čest, s jakou vervou se snažíš vzepřít fyzikálním zákonům. Ale…Víš. Je to marné…
Mé ruce si tě navedou mírně doprava nad naši osu a pak se vší silou a rasancí švihnou do protipohybu. Podlamují se ti kolena a kontrolovaně, držená mnou, padáš do trávy. Vyjekneš snad hrůzou z nenadálé prohry, snad šokem ze setkání s mokrou trávou. Málem to zasyčí když se spolu ocitneme na zemi v trávě. Ač již nějakou dobu soustavně chlazení, stále jsme tak rozpálení, ale teď už ne na periferii, ale uvnitř. Mírně se od tebe odtáhnu, abych se ti mohl podívat do očí a hned to vidím. Ty přece nejsi poražená. Jsi vítěz a dobře to víš. Typická liška. Typická liščí „prohra“. Ten předem prohraný boj byl jen cestou, jak dosáhnout toho po čem už od rána toužíš, a ještě si při tom užít trošku potřebné zábavy a vyhnat mé vzrušení do vyšších otáček. Chceš prostě, abych se tě zase zmocnil. Dělal si s tebou, co budu chtít a dával ti najevo jak moc se u toho bavím.
Ty jedna manipulativní děvko. Zase si to se mnou tak krásně zahrála. Tak pojď, dostaneš to, po čem toužíš. Po čem oba toužíme. Ruce ti zvrátím za hlavu a opřu se o ně. Nohama si tě připravím. Chvíli počkám. Podívám se ti do očí. Ani nemrkneš. Zavřu ty své, nasaji tu krásnou vůni místa a okamžiku, což na mých rtech vyčaruje úsměv a už jsem v tobě. Hrubě do tebe vjedu až zalapáš po dechu, a přidám další 3 – 4 tempa, abych pak přestal a kochal se tím, jak tvá pánev ihned navykla a pokračuje dál v tom vyžádaném kontra pohybu. To mě rozesměje. „Zmetku!“ řekneš a s úsměvem kroutíš hlavou. A teď už v naprosto pomalém tempu začínám šukat tvoji kundičku, tvoji duši, tvoji mysl, tvoji hlavu, prostě celé tvé já. A dělám to nejrafinovaněji jak dokážu. Střídám tempa, když vidím jak začínáš sténat a šílet zpomalím, nebo dané tempo zcela rozhodím. A když už si myslím, že máš dost, že potřebuješ oddechnout, tak začnu šukat sebe. Dělám si to tak, aby ses mohla kochat a napást mé nefalšované rozkoše. Máš mě v přímém přenosu. A já dobře vím, že má rozkoš je i tvá rozkoš, a že když nezabere prostá mechanika, tak toto tě vždy dostane, vždy odstřelí na druhou stranu zrcadla…Počkám si na ten moment a i já teď na oplátku vychutnávám tvůj obličej stažený stejně jako tvé útroby ve vlnách nesnesitelného potěšení. V ten moment z tebe vyjíždím a přesouvám se nad tvá ústa. Pokračuje prohlídka tvých útrob. Můj žalud masíruje tvé mandle a tvé mandle masírují můj žalud. Dokonalá symbióza. Dešťové kapky se mísí s tvými slzami, které vyhrknou vždy, když se začínáš dusit a na druhém konci s tvými šťávami, které z tebe vyvěrají přesně ve stejný moment jako slzy. Jsme součástí celé té krajinné scenérie a není asi hezčího pocitu. Otáčím polohu svého těla a znovu mizím ve tvém hrdle. S nejhlubšími zásuny do tvého krku začíná tvá kundička opět ronit a později doslova stříkat tu tvoji živou vodu, což mě neuvěřitelně vzruší. A když už se ten oboustranně příjemný zážitek začíná měnit jen ve tvé soustavné lapání po dechu vyjíždím ven. Lehám si vedle tebe na záda a ty dobře víš proč. Víš že chci zpátky do tebe a víš přesně kam. Protože i ty teď netoužíš po ničem jiném. Klekáš si nade mne. Olizuješ prsty a připravuješ svoji prdelku na nastávající zážitek. A dobře víš, že když si nahoře, bude to zážitek fenomenální, oboustranný a naprosto osvobozující. Jako vždy to trvá jen pár vteřin a ty křičíš tentokrát překonána zvuky přírody ze všech sil, a přesto téměř neslyšně to své rozkošné „kurva…kurva….aaaa….úúúúúúž“ a v ten moment se i já maximálně uvolním, a pustím do tebe dávku své nahromaděné energie, což tě ještě více odrovná….ruce se ti podlomí a končíš na mé hrudi…líbám tvé mokré vlasy…a kolem nás? Kdoví…možná právě blesk ve dví rozpůlil tu suchou ovocnou tanečnici, která se tak ráda nechala ovládat větrem. Ale to my dva zjistíme až za několik minut. Až když z nás vyprchá alespoň část té získané extáze, pro kterou neváháme udělat cokoliv.
