Jsou to asi dva roky, co za mnou přišel otec s myšlenkou pořízení investičního bytu. Hromady peněz se nám válely po akciích, spořicích účtech, dluhopisech a podobných produktech. On s mámou jeden byt má a je fajn mít pasivní příjem, tak že mi třeba půl milionem pomůže a zbytek si zaplatím sám. Souhlasil jsem a začal hledat nějaký developerský projekt, protože jsme chtěli byt nový. Ve dvacet kilometrů vzdáleném menším městě několik takových domů stavělo přímo město, což se zdálo jako spolehlivý investor a tak jsem se o to začal zajímat, nakonec vyhrál dražbu a čekal, až dům postaví a předají mi ho. Nakonec jsem zařídil kuchyni a krásný nový byt byl připraven k pronajímání.
Trvalo to téměř dva měsíce, než jsem našel nájemnici. Za deset let, co mají rodiče zkušenosti s pronajímáním, se nájemníci hledají čím dál hůř. První nájemníky jsme sehnali do 2 týdnů, poslední roky se nám to pod měsíc nepovedlo. Buď si to rozmyslí oni nebo neprojdou nějakým naším sítem. Jednoho dne mi na prohlídku přišla paní nebo spíš ještě slečna jen o pár let starší než já, bylo jí lehce přes třicet. Čerstvě po rozchodu se chtěla co nejrychleji odstěhovat, celou dobu sršela vtipem, líbila se mi jako žena i jako nájemnice. Jako obvykle si vzala čas na rozmyšlenou a já absolvoval ještě asi další dvě prohlídky, které nedopadly. Slečna Petra se mi měla ozvat do neděle a já byl celou neděli netrpělivý. Usmyslel jsem si, že buď byt vezme a když ne, zkusím ji sbalit, chtěl jsem ji někam pozvat, byla sympatická a já věděl, že je nezadaná. Když se v neděli rozezvonil mobil s tím, že byt bere, byl jsem rád a zklamaný zároveň. Jedna ze základních pravidel majitelů nemovitostí je nic si nezačínat s nájemníky, protože buď z toho vznikne vztah milenecký nebo partnerský, v každém případě to končívá neplacením, tedy neplacením v penězích.
Sešli jsme se v domluvený čas, všechno jsme si prošli, podepsali smlouvu, předal jsem jí klíče, sebral první nájem a kauci a rozloučili jsme se. Dva týdny jsem o ní neslyšel, pak mi přišel e-mail, že nefunguje lednice. Proklínal jsem se, že si komplikuji život a proč jsem do celého bytu nakoupit vestavěné spotřebiče, o které se samo sebou musím starat. A tak jsem tam poslal reklamačního technika, kterého odmítla s tím, že lednice začala záhadně fungovat. Tak první si 2 týdny nevšimne nefunkčního spotřebiče a pak se opraví sám, zajímavé, no ale problém vyřešený, nájem mi skončil na účtu, všechno se zdálo idylické.
Uběhl měsíc a blížil se termín platby dalšího nájmu. Seděl jsem doma v obýváku pod puštěnou klimatizací a vzpomněl si na Petru, jak asi trpí v bytě bez klimatizace s okny na jih, kam půl dne paří slunce. Telepatie zřejmě funguje, jak jinak si vysvětlit, že se mi rozezvonil mobil a volala mi. Nesnáším telefonáty od nájemníků, v podstatě vždy to evokuje malér. Zavolala mi, že lednice přestala fungovat a navíc rekuperační jednotka hlásí zanesený filtr a já říkal, že mám jeden doma, tak jestli bych se nestavil jej vyměnit. Lednice podle ní chvíli jde a chvíli ne, že tomu ale nerozumí, že je jen ženská a že třeba stačí opravit dvířka, že možná nedovírají. Ten den se mi to ale nehodilo a další čtyři dny se to nehodilo jí, tak že se ozve, až bude mít chvíli volna. To jsem tak večer ležel doma ve vaně a asi to znáte, právě v koupelně se nejlíp přemýšlí. Když měla platit nájem poprvé, volala mi, že nejde lednice a jestli bych nepřijel, servisního technika vzápětí odvolala, aby lednice 3 týdny fungovala a pak se záhadně před platbou nájmu i s rekuperační jednotkou pokazila. Lednici spravovat nebudu, ale filtr umím vyměnit sám. Zdá se mi to, nebo mě do toho bytu chce před splatností nájmu za každou cenu dostat? Nebo jí jen křivdím?
Dva dny po splatnosti nájemného, který mi neposlala, telefonát, že je doma a jestli bych se nezastavil podívat se na ten filtr a na tu lednici. Musím říct, že jsem byl nervózní jako sáně v létě. Všechno mi to evokovalo nějakou trapnou zápletku v laciného filmu pro dospělé. Sebral jsem filtry, sedl do auta a vyjel za ní. Přijdu k bytu a zazvoním. Otevře Petra v takovém delším tričku s výstřihem a že už mě čeká. Hrnu se k lednici, zatímco mi nabídne kávu, kterou ze slušnosti přijímám. Když se natahuje pro hrníček a já čapím u lednice, povšimnu si, že pod rádoby šaty má tanga a že ty šaty jí končí v polovině zadku, jde nejspíš o tričko. V mrazáku je maso tvrdé, tedy zmrzlé tak, že bych s ním zabil a lednice se taky nezdá zrovna dvakrát teplá. Petra to jen okomentuje slovy, že dnes zrovna nějak funguje. Bez komentáře se přesunuji k rekuperační jednotce, na které kontrolka zaneseného filtru nesvítí. Když jsem byt přebíral, byl mi předávám se svítící kontrolkou a když jsem filtr vyměnil, svítila stále. Shodil jsem jističe, abych ji restartoval, ale kontrolka se okamžitě znovu rozsvítila. Až v návodě jsem se dočetl, že v takovém případě kontrolka svítí do resetu jednotky a to se dělá stiskem nějaké kombinace tlačítek po určitou dobu, jinak stále upozorňuje na nutnost výměny filtru. „Vy jste tady něco mačkala?“ ptám se. „Jen jsem ji zkoušela zeslabit, zdálo se mi, že je moc hlučná. Ta kontrolka ještě chvíli před tím, než jste přišel, svítila, pak zhasla,“ vysvětlila mi. Věděl jsem, že lže. Pro jistotu jsem ji otevřel a filtry zkontroloval. Byly čisté jako nástroj chirurga. Znovu jsem ji smontoval a dostat jsem kávu. Sednul jsem si a zatímco ona neustále žertovala a smála se, jak jsem kouzelný, že všechno s mým příchodem funguje, já seděl s poker facem a přemýšlel, co bude dál. Nějak jsem nemohl uvěřit, že po mě asi každou chvíli vyjede a hlavně co budu dělat. V hlavě mi ještě zůstávala otázka dlužného nájmu. No co můžu ztratit, řekl jsem si a po usrknutí kávičky ji upozornil na pár dní trvající dluh. „Jejda, já úplně zapomněla. Omlouvám se, hned to napravím,“ řekla a vzala mobil do ruky. Já tele naivní si myslel, že mi peníze ihned převede a bude všechno v pořádku. „To jsem ale pako zlobivé, že?“ řekla a jako zaměřovacím laserem mi svůj zrak namířila přímo do mých očí. No ty vado, a je to tady. Snažil jsem se neusmívat, tvářit se vážně, ale dost dobře to nešlo. To už nemůže být náhoda. Ale co teď? Rozdat si to s ní v podstatě znamená rozloučit se s pasivním příjmem, na který jsem si ještě ani pořádně nezvykl a hlavně který by mi pomohl k vytouženému auto, které plánuji příští rok koupit. Rozum velel jednoznačně být za tvrďáka a trvat na financích, za to hormony a druhý mozek měl názor zcela opačný, hele líbí se ti, ty se jí asi taky líbíš, jak si užij a pak uvidíš. Být v animovaném seriálu, v hlavě by mi seděla opička a mlátila činely o sebe. Prostě obě rozhodnutí byly špatně. „To se stane, pošlete mi to hned?“ vysypal jsem rozechvěle ze sebe. „Chvilinku,“ řekla strašně pomalu a něco dělala v mobilu. Dole boule, na tváři smrtelný pot. Že jsem jí seděl na posteli, na kterou mě posadila, protože neměla křeslo ani židli nebylo z mé strany zrovna taktické umístění. Malinkatou kávu jsem vypil a hrníček odložil na stůl. Položila na stůl svůj mobil, hrníček odnesla do kuchyně a vrátila se ke mně. Opřela se to futra dveří a tiše povídá: „Já mám takový menší problém.“ Polknul jsem tak hlasitě, že to musela slyšet. Celý jsem se rozechvěl. „Jaký?“ řekl jsem skoro koktavě. „V tom bytě je hrozné horko a tak jsem si koupila přenosnou klimatizaci, ta se ale pokazila a je na reklamaci, takže je tu pořád horko a navíc jsem tento měsíc měla vyšší výdaje,“ řekla a nedokončenou větu zakončila úsměvem. „Takže pošlete půlku a zbytek s další platbou?“ navrhnul jsem. Tentokrát jsem do rozpaků dostal ji, zřejmě s takovým návrhem nepočítala. „Mě spíš napadlo,“ začala větu, posadila se vedle mě a dala mi ruku na koleno: „že bychom to tento měsíc nějak alternativně vyřešili, co?“ Už asi nemělo dál smysl dělat hlupáka a jestli doteď byla nějaká naděje, že si něco namlouvám, najednou to bylo jasné. Než jsem ze sebe něco dostal, vzala mi ruku a dala si ji na stehno. Z dosavadního oslovení paní Jagošová jsem přešel na poměrně osobnější Petro. Ihned zareagovala, naklonila se ke mně a svým horkým dechem řekla: „Ano?“ Věděl jsem, že zaváháním jsem odhalil svou slabost, kdybych ihned rázně zakročil, nic by si nedovolila, takto jsem jí dal najevo svou náklonost. Moc dobře vidí, že váhám, že to zvažuji. „Jak si to vlastně celé představujete?“ zaskočil jsem ji nejspíš svou otázkou. Nechtěl jsem přijít o celý měsíční nájem jen kvůli pár zasunutím. „Nemůžeme si tykat? Já jsem Petra,“ navrhla tykání. Nechtěl jsem si ji pouštět ještě víc k tělu, už tak to bylo zahranou. „Tak jak si to představujete?“ zopakoval jsem otázku a zůstal u vykání. Dala mi ruku do rozkroku, ale zvážněla. „No trochu si zazlobíme, uděláme si oba dobře,“ pak zůstala dlouhá odmlka. „A co za to?“ ptám se opatrně. Zarazilo ji to, v jejích očích jsem četl, jako by to snad nebylo jasné. Rozpačitě mi začala vysvětlovat, že bychom na ten dluh mohli zapomenou. Už jsem byl opět věcný, ucítil jsem zase její váhání a upřímně jsem jí řekl: „Ale nečekáte, že vám za jedno odpoledne odpustím celý nájem?“ Asi to čekala, ale pohotově nabídla těch večerů víc. „Petro, já ten byt nekupoval kvůli…,“ začal jsem kazit to cosi ve vzduchu a vysvětlovat jí, že jsem spíš na peníze, ale umlčela mě jazykem v mých ústech, vzápětí si na mě přesedla a povalila mě na postel a já jí chytil za zadek, čímž jsem vypadl z vyjednávací pozice. Rukou mi vyhrnula tričko a hladila mě po hrudi. Dávala si záležet, abych nemohl protestovat. Když ruku dostala pod mé kalhoty a chňapla ho, rozhodnul jsem se neprotestovat, však ono to nějak dopadne. Nebyli jsme dohodnutí, co za to a konec konců to z právního hlediska nic na dluhu nemění a už vidím jejího právníka, jak u soudu dokazuje počet styků a vyčísluje slevu z nájmu. Svléknul jsem jí to tričko a ona ze mě doslova strhla kalhoty. Zahodila kalhotky a vší silou ji přitiskla na mou bouli v boxerkách. Rajtovala po bouli a celé boxerky mi zvlhly její šťávičkou. Zavřel jsem oči a čekal nějakou předehru, místo ní mi potáhla boxerky tak, že kašpárek vyskočil a než bys řekl kondom, byl v ní. V pozici koníčka klusala svižněji než kde jaký žokej a já se s tvrdým kolíkem nezmohl na odpor. Její nalubrikovaná škvírka klouzala a stahovala mi mou chloubu. Bušila do toho tak razantně, že jsem se potil a to jsem jen pasivně ležel na posteli, vše dělala ona a nenáviděná gravitace. Nemělo to dlouhé trvání, její klus byl intenzivnější než má ruční práce, navíc kombinace krásné holky a tak trochu zakázaného ovoce, nebo chcete-li porno klišé udělaly své. Vůbec poprvé jsem byl nechráněný v cizí holce a ještě se do ní udělal.
A víte co, dlužný nájem jsem tak nějak přestal řešit, protože problémy přichází nové a nové. Teď se třeba klepu, aby z té opravy lednice nebyl potomek, který nejen že bude na alimentech ždímat mou peněženku mnoho let, ale ještě oba zaberou můj byt, protože přeci nevyhodím matku svého dítěte na ulici. Přitom stačilo nepodlehnout svým hormonům…
