Nejistá sezóna mistra Hrádeckého (2.)

"No páni, tomu říkám umění.", pokýval jsem uznale a snažil se aspoň na chvíli nesjíždět z plátna na dvojici nahých modelek, které pózovaly mému kamarádovi a profesně úspěšnějšímu kolegovi Danovi pro jeho dost expresivní dvojitý akt. "Já nevím, ta blondýna se mi myslím vyvedla, ale ta druhá... nemám ty proporce asi tak v oku.", zažertoval. "Super, že ses stavil. Pro dnešek to nechám plavat, dáme flašku, pokecáme. Nejsi autem, že ne?" Při představě, že bych já, socialistický umělec ne právě v kurzu, vlastnil auto, jsem se upřímně rozesmál. "Ne, autem fakt nejsem. Jsem tu vlakem. Slečny modelky se k nám přidají?", poškádlil jsem kamaráda, o jehož novém ateliéru jsem se dověděl náhodou přes kamarádku jedné známé, co má známého, který povídal, že ... Když jsem dostal od dotyčné ve skladu výtvarného družstva, kde jsem fasoval materiál na své tovární mozaiky, telefonní číslo, v duchu jsem počítal, kolik let jsme se s Danem neviděli. V té době se lidi po škole rozprchli podle umístěnek všude možně, vztahy někdy vychladly, jen občas jsem se dověděl přes známé, že ten a ten to a to... Dan ale vypadal, že mě vidí opravdu rád. "Tak slečny modelky se možná přidají obě, ale ta blondýna určitě, protože je to taky paní malířová.", představil mi pobaveně dost neobvyklým způsobem svou manželku Ivetu. "Takže se k nám přidá, ale k mání není. Terezka nevím, to je takový jančidlo střelený...", pokrčil rameny, zatímco jsem zpracovával informaci, že mu modelem stojí nahá jeho žena, a šel vyhlásit konec malířského sezení. "Holky si s náma dají skleničku.", vrátil se s lahví vína, když obě nahé ženy beze spěchu a beze studu odkráčely, zřejmě se obléct. Pak se začal vyptávat, jak mi jde od ruky série průmyslových mozaiek; zřejmě i on slyšel od nějaké známé, co má kamaráda na Svazu umělců, o mém momentálním, ne tak docela dobrovolném, výtvarném poslání.

"Nepozval jsi mě na svatbu.", zmínil jsem po chvíli, abych nemusel vypočítávat, v kolika fabrikách už jsem ty mozaiky lepil, a opravdu se snažil, aby v tom nebylo příliš hořkosti. "Nevěděl jsem ani, kam ti napsat.", usmál se kamarád nepřesvědčivě. "Nekecej. Hlavně jsi nechtěl coby perspektivní kádr na veselce politicky nespolehlivýho živla." "Emile, neblbni, víš přece, jaká je teď doba...", vzdychl Dan. "Doba je taková, jaký jsou lidi.", zafilozofoval jsem si naplano a napil se poměrně slušného vína. "A jaký jsou lidi? Co pracující třída? Jak prcají proletářky?", zkusil Dan, očividně víc zaskočený, než jsem zamýšlel, trochu odlehčit. "Proletářky jsou na vlně pokroku: prcají jak se jim samotným zachce." "A zachce se jim s umělcem?" "I jo, zachce... někdy.", připustil jsem a vzpomněl si na to sobotní ráno před pár týdny v panelákovém bytě dalšího ze šedivě bezbarvých severočeských měst. Romana byla na ženskou dost vysoká a jejích pěkných, dlouhých nohou jsem si i přes plášť nemohl nevšimnout. Černé mikádo, arogantní pihovatý nosík, elegantní brýle... a všichni dělníci z linky ji důsledně oslovovali 'paní inženýrko'. Když jsem ji v pátek večer potkal v hloučku zřejmě kamarádek v jediném baru ve městě, kde se holky nemusely bát bez mužského doprovodu, skoro jsem ji v elegantní minisukni a halence s povážlivě hlubokým výstřihem ani nepoznal. "Jé, mistr Hrádecký. Holky, tenhle pán je skutečný umělec a dělá nám v podniku to... umění.", představila mě skupince, když jsem si kolem nich nesl skleničku. "Vážně? A to jste jako malíř? To jako malujete? Třeba i akty? Jako nahotinky a táááák?", vyprskla hezky stavěná blondýna, která o barový pult ležérně opírala objemné kozy, deroucí se jí z výstřihu. "Miluno, nebuď blbá.", okřikla ji Romana. Přesto se, když jsem s hranou stydlivostí připustil, že jsme na škole samozřejmě museli malovat i nahé modelky, rozdováděná dámská společnost kolem mě shlukla jak vosy kolem bonbonu. Zřejmě paničky na tahu, říkal jsem si. Romana se kupodivu košilaté konverzace nezúčastnila, ale když se společnost v jedenáct rozcházela, dala si záležet, aby mě požádala o doprovod jako první. Kozatá blondýna i chlapecky plochá brunetka, které při absenci zbytečné podprsenky na pramálo zvlněném hrudníku přes halenku trčely dvě výrazné anténky, se obě tvářily hodně kysele... Po cestě ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že bych mířil do Romanina klínu: když jsem po otázce, jak se mi u nich v podniku pracuje, připustil problémy s lepidlem na svou mozaiku, vysoká chemička se pohroužila do rozebírání důvodů a alternativ s takovou dychtivostí, jako by po ničem jiném ani nedychtila. Než jsme došli ke skupince paneláků na kopci, měla jak příčinu (výpary čehosi, co mi odmítla přesněji vysvětlit), tak i řešení (jakési lepidlo z jejich výrobního programu). "Půjdeš nahoru? Děti jsou až do zítra u mámy. Potřebovala jsem si trochu vyrazit... a nechat se někým pořádně ojet.", vyhrkla pak s nečekanou upřímností, když jsem se chystal začít trapně loučit. Vskutku moderní a přímočará žena, tahle chemička Romana...

Divoký, vášnivý a živočišný sex, který se rozpoutal těsně potom, co jsme překročili práh jejího bytu, tomu plánu přesně odpovídal. Jen co jsem se zmocnil Romaniných hrotitých ňader, jejichž vrcholky se po několika dotycích vztyčily do podoby tvrdě trčících antén, cítil jak mi rukou rozepíná kalhoty, zatímco mě střídavě líbá a kouše do krku; jemně, ale přece jen citelně. Když mi vylovila čurák, několikrát jím nasliněnou rukou zapumpovala, takže se prohnul prudkou erekcí. Sotva jsem ji zbavil minisukně a černých, krajkových kalhotek, ze kterých na mě přes hranice tiše volalo Západní Německo, ohnula se přes pelest pohovky a nastavila se mi vestoje rozkročená. Když jsem ji hned nezačal klátit, ale přiklekl k její vystavené frndě a několikrát zabořil jazyk mezi kudrnaté chloupky, nejdřív jakoby nespokojeně frkla. Pak jsem ale přitlačil, Romana zajíkavě vzdychla a poddala se mému lízání. U vědomí toho, jak je nadržená, jsem se s její masitou pičkou zase tak moc nemazlil, spíš jsem ji tvrdě jazykem projížděl a sem tam vsál mezi rty vzrušený poštěvák, až slabě vykřikla. Lačně jsem se zakusoval do její toužící mušle, která mi tekla na tváře, rukama hnětl pevné půlky jejího hezkého zadku a postupně stále rychlejším kmitáním jazyka v její štěrbině ji nakonec, hlasitě křičící, dovedl k orgasmu. Teprve když se s chroptěním sesula na pohovku, nalehl jsem na ni a nasměroval svůj vztyčený klacek do její kundy, která ho doslova vcucla. Romana pode mnou sténala, vypínala boky proti pohybům mého klacku, mrdajícího její mokrou píču, až to hlasitě mlaskalo, a v rámci omezených možností, daných tím, že se ocitla pode mnou, nechala mé ruce drtit její hrotité prsy. Píchal jsem ji čím dál prudčeji, takže po chvíli zase skoro křičela, a v duchu doufal, že takhle moderní a emancipovaná žena bere antikoncepci. To mi přerývaně mezi několika vzdechy potvrdila a vzápětí skoro zaprosila, ať ještě chviličku vydržím a takhle úžasně ji mrdám, že se udělá podruhé. "Tak už?", procedil jsem mezi zuby s námahou, když se po několika mých dalších přírazech začala chvět a křičet už úplně bez zábran nahlas. "Jo, joooo....uuuuž.... per to...do měěěě....!", což jsem v tu chvíli už urgentně potřeboval slyšet, protože bych beztak svůj vrchol nedokázal oddalovat o nic víc. První výstřik mě až bolel, jak prudký byl, a po něm přišly ve vlnách další a další. Po delší sexuální abstinenci jsem inženýrce Romaně její mušličku, staženou kolem mého škubajícího se péra, vycákal opravdu bohatýrsky. Statečně to snesla, přestože jsem přitom pro ni možná až bolestivě zatínal prsty do jejího pěkného, pevného zadku. "Teda... to bylo... něco." vydechla, když jsem konečně dostříkal, nechal své jen zvolna ochabující péro vyjet z její vycákané pičky a vstal, takže se zase mohla svobodně hýbat. "Bože...jsem toho plná." vydechla a přitiskla si, jak malátně vstávala, mezi nohy dlaň ruky. Když se o něco později vynořila z koupelny osprchovaná, udělala mi radost hned několika věcmi: jednak tím, že se po milování se mnou nestyděla vyjít přede mě nahá, takže jsem mohl v přítmí bytu obdivovat její pohupující se hrotitá ňadra i tmavý trojúhelník mezi stehny těch krásných dlouhých nohou, ještě víc ale tím, že špitla, abych pak za ní přišel do ložnice, až se osprchuju. Radost nemuset se po chvíli ocitnout v chladné noci s vyhlídkou na několikakilometrovou cestu na nevlídnou podnikovou ubytovnu byla snad ještě větší než z pohledu na Romaninu nahotu.

Když jsem se druhý den ráno probudil, Romana vedle mě neležela. Příliš to ale nevadilo: našel jsem ji v kuchyni, kde to vonělo míchanými vajíčky, navíc na sobě měla jen jakousi ledabyle nedozapnutou košili, ve které se jí hezky pohupovala nahá prsa a dole sotva mohla zakrýt tmavé kudrny v jejím rozkroku. Rozhodl jsem se odložit snídani na později, a když mi, přece jen malinko stydlivě, popřála dobré ráno, odpověděl jsem jí nejen polibkem na krk, ale i pohlazením přes ty měkké chloupky. Nebránila se ani jednomu, a tak jsem jí, opřené o kuchyňskou linku a s hlavou zakloněnou, hladil její chlupatou kundičku, zatímco prsty mé druhé ruky zápasily s těmi málo knoflíky košile, co mi ještě bránily stisknout v dlani jedno z jejích špičatých prsou. Když se mi to povedlo, Romana vzdychla a hmátla mi po čuráku. Tentokrát ho jemně hladila, sem tam sjela rukou na koule, nechala si je vklouznout do dlaně a jemně je mnula, než zase vystoupala štíhlými prsty výš a pomalými, neuspěchanými pohyby mi stáhla předkožku a odhalila žalud. Oba jsme si počínali daleko jemněji, něžněji a pomaleji než předchozího večera, jakkoliv výsledek byl nakonec stejný: Romana, kterou jsem vysadil na kuchyňskou linku, omotala svá stehna kolem mého pasu, sama si zavedla můj klacek na rozevřenou dírku a nechala mě do ní pronikat, dokud jsem v ní nebyl až po koule. Pak zase něžnosti vystřídala stupňující se vášeň, vzdechy se slily ve dvouhlasné sténání, jak jsem jí píchal prcinu, až mi koule pleskaly o její zadek, a rukama lačně hnětl její poskakující kozičky, jejichž napružené bradavky kladly tuhý odpor mým prstům. Po chvíli jsme se přesunuli na sedačku, kde mě tentokrát Romana přiměla být dole, zatímco se s čím dál hlasitějšími vzdechy nabodávala rozevřenou kundou na můj trčící klacek, lesklý jejími šťávami, až se jí u toho kozičky natřásaly. "Pojď...dělej, stříkej... per mi to tam... horkýýý...ý...!", vyrážela mezi jednotlivými vzdechy, když jsem začal i já sténat naléhavěji. "Pane... bože...to je....úžasnýý...krásně...tvrdý...bože, jo, jooooo....!", hekala a narážela se mi píčou na péro, že ho snad musela cítil až někde v děloze. Nepřestala ani v chvíli, kdy jsem jí obě nadstakující kozičky stiskl a s táhlým výkřikem jí začal cákat do frndy. Využila mé částečné erekce, aby se zběsilým narážením pičky na můj cákající klacek i ona nakonec včas dovedla k orgasmu, po kterém se na mě vyčerpaně zhroutila. Snídani jsme si dali až potom.

"Hele, nějak ses zasnil. To proletářky asi prcají fakt kvalitně.", vrátil mě do reality Danův hlas. "Někdy jo.", zamumlal jsem neurčitě; vysvětlování krátkého románku s rozvedenou chemičkou, co na sobou dala děti k mámě, protože si chtěla v pátek večer nechat vyšukat mozek z hlavy, jsem se chtěl spíš vyhnout. Částečně i proto, že Romana tím, jak po několikerém vášnivém mrdání dokázala další dny v práci nasadit naprosto neutrální výraz, přece jen malinko zranila mé ego. Ne že bych díky fešné a šukavé inženýrce slyšel v dáli svatební zvony, ale přece jen ten přístup "pomiluju, nechám tak", byl na hezkou ženskou až moc mužský. Na druhou stranu, aspoň mi opravdu pomohla s tím lepidlem na dílky mé mozaiky, které pak navzdory těm tajemným výparům, o kterých nechtěla mluvit, držely na stěně jako přibité. Od vyznávání se ze zraněné ješitnosti mě zachránil příchod Ivety. Z role modelky do úlohy Danovy manželky ovšem přešla jen částečně: když k nám s úsměvem přinesla tác s jednohubkami, ještě pořád byla až znepokojivě v "pracovním". Přes ramena přehozený červený župan by snad její houpavé, nízko posazené prsy i zakryl, ale to by si ho musela v pase zavázat. Ani tak by ale mým očím nezmizela čupřina plavých chloupků mezi jejími stehny. Když si k nám přisedla a začala vyzvídat, o čem si to páni umělci povídají, nijak se navíc nenamáhala držet je u sebe, takže jsem zřetelně vyděl oblinu jejího pahorku, rozdělenou rýhou na dva pod chloupky se hezky rýsujícími bochánky pysků. Sice jsem chápal, že když jsem ji předtím viděl kompletně v rouše Evině, nemusí teď dělat drahoty, ale přesto mě pohled na ženské půvaby Danovy manželky poněkud znervózňoval a toužebně jsem vyhlížel příchod druhé modelky, štíhle Terky, která si prý jen šla zavolat. "Tak cajk, jen musím stihnout vlak v půl desáté.", oznámila zvesela, když se k nám připojila, a chopila se poslední ze čtveřice skleniček. Mou nervozitu ale příchod útlé černovlásky moc nerozptýlil, spíš naopak: k naší společnosti si totiž přisedla ještě méně zahalená, než Iveta. Konkrétně tedy kompletně nahá. Zřejmě s nahotou neměla žádný problém obecně; zatímco Ivetě kůže na jejích hruškovitých, plných prsech, které se jí pohupovaly zpola odhalené v župánku při každém pohybu, přecházela směrem ke kulatým vrcholkům do bledě neopálené a naznačovala obrys plavkové podprsenky, na snědém těle Terky jsem jakékoliv světlejší zóny po plavkách marně hledal i dole. Zřejmě naturistka. Až mě udivilo, jak mě její opálené tělo s černočernou houštinkou mezi nohama svou nahotou vzrušuje, jakkoliv si toho zřejmě vůbec nebyla vědoma a sem tak se s nehranou bezprostředností poškrábala na levém prsu, zatímco vyzvídala se zvědavostí patrně upřímnou podrobnosti o mé tvorbě.

"Naši dělají oba ve fabrice, ale jediný co si vybavuju uměleckýho, je nějaká socha u vrátnice.", zamyslela se. "Zdejší knoflíkárnu asi na seznamu nemáte, co?", nadhodila s nadějí, když jsem jí, zcela věcně a bez stopy chlubení, které fakt nebylo na místě, vypočítal seznam skláren, chemiček, železáren a dalších fabrik, co mě ještě čekají. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si uvědomil, že z nás čtyř si povídáme jen já s Terkou, zatímco Dan a Iveta do hovoru už nějakou dobu nezasáhli. Mírně mě vykolejilo zjištění, že ani nemohou - tiše, ale zaujatě se totiž líbali, zatímco Dan podebral jeden z velkých, pokleslých prsů své ženy dlaní a hnětl jako špunt trčící růžovou bradavku, která jeho prstům kladla tuhý odpor a pokaždé, když ji stiskly, zase vystřelila vztyčená nahoru. Iveta měla své "dudlíky" zřejmě nejen výrazné, ale i dost citlivé, protože se při jejich dráždění chvěla a přes rty jí v pauzách mezi polibky sem tam uklouzlo tiché vzdychnutí. Dan jí po chvíli přesunul druhou ruku mezi nohy, přikryl jimi její macatou buchtu a začal ji rytmickým pohybem třít, zatímco Iveta mu rozepínala kalhoty. Když z nich vylovila jeho péro, sklonila se, několikrát ho olízla a pak celý čurák vzala do pusy a začala pomalými pohyby hlavy kouřit. Jak byla v mírném předklonu, k břichu visící prsy se jí přitom houpaly, dokud je Dan nechytil do dlaní a nezačal trčící růžové cecíky potahovat. Zíral jsem na tu scénu, která nenabízela mnoho alternativních výkladů, poněkud zaskočeně, zvlášť proto, že zatímco Dan se důsledně vyhýbal jakémukoliv očnímu kontaktu, Iveta se při stále důraznějším kouření jeho péra na nás upřeně dívala, a pokud jsem dokázal správně odečíst z jejích rtů, mezi kterými klouzal vlhce se lesknoucí Danův klacek, usmívala se na nás. "Asi bych měl.. měli bysme...bychom...", koktal jsem polohlasně směrek k Terezce, ta ale pobaveně zavrtěla hlavou, až se jí nahá kůzlata zatřásla. "Nepokažte jim to. Iveta je ráda, když se někdo dívá." "Vy se budete dívat?", vytřeštil jsem oči. "Hmmmm... jo. Asi teda nejen.", mrkla na mě rozverně a beze studu si vsunula dlaň mezi opálená stehna. Sedla si tak, aby měla Iveta mezi ně dobrý výhled, a začala se hladit.

Seděl jsem vedle ní a nevěděl, kam s očima, naprosto konsternovaný vývojem situace. Jasně, na vejšce byly občas večírky, kde ... no, to je jedno, ale teď a tady už jsem si jako vysokoškolák moc nepřipadal, zatímco u Terezky jsem naopak měl obavy, jestli je vůbec zletilá. Teprve když jsem si ji opatrně prohlédl, zatímco vedle mě s nohama doširoka roztaženýma beze spěchu masturbovala, všiml jsem si drobných vrásek kolem očí a došlo mi, že mladistvý vzhled je jen dojem, ve skutečnosti jde o slečnu jistě pětadvacetiletou. Přispívala k němu jistě její drobná prsa, zakončená tmavými bradavkami na maličkých dvorcích, ze kterých teď trčely jako dva kamínky. Pral jsem se s touhou ji za jeden ten kamínek vzít. Dvojice naproti nám každopádně dospěla k činnosti, ke které už nějakou dobu směrovala: Iveta pustila ze sevření rtů Danův čurák, lesklý a parádně ztopořený, přidřepla nad něj, rozevřela svou macatou frndu, nasměrovala si odhalený, rudý žalud na svou vlhce lesklou díru a začala s tichým hekáním dosedat, takže v její rozcapené mušli postupně zmizel žilnatý čurák až po koule. Chvíli pohupovala boky, snad aby se její štěrbina přizpůsobila tomu nemalému péru, a pak začala zvolna přirážet. Její těžké, povislé prsy se rozhoupaly, a jak pohyby pánve zrychlovala, postupně se já začaly na hrudníku házet a nadskakovat, dokud je Danovy ruce nechytily a silně nestiskly. "Líbí se Vám takový velký dudy?", zašeptala mi z nenadání do ucha Terka, až jsem sebou trhnul. "Nebo máte radši malý bochánky... jako mám já?", dodala s malou provokací v hlase. "Já nevím... já mám rád takový i takový. Blonďatý i černovlasý.", zahrál jsem to na jistotu. "Tak pokud netrváte pro dnešek na blonďatý...?", nadhodila Tereza šeptem. Pak vzala mou ruku do své, na které jsem ucítil stopy vlhkosti, o jejichž původu nebylo pochyb, a vzápětí ji přivedla přímo ke zdroji. Cítil jsem přes kudrnaté chloupky její horké závojíčky, a když jsem se vydal na průzkum mezi nimi, přes dírku jsem dospěl až ke střapečku vzrušeného poštěváčku. "Hmmmm.... tam ... ano...", zamumlala Tereza a přimáčkla svou rukou tu moji ke své buchtičce tak energicky, až mé dva prsty zajely do jejího horkého lůna. Trhla sebou, ale ruku ještě víc přimáčkla. Když jsem se sklonil a stiskl zuby její vzrušený cecík, tiše vzdychla a hmátla mi do rozkroku. Zatímco jsem jí sál maličké prso, cucal a jemně pokusoval tvrdou bradavku a prstil horkou, úzkou pičku, vysvobodila můj klacek a zkoumala prsty jeho tvrdost. Když byla spokojena, jako lasička se mi vysmekla, sedla si obkročmo na mě tak, aby viděla na druhou dvojici, a podobným pohybem jako předtím Iveta si navedla můj klacek do své kundičky. Byla horká, ale tak hezky úzká, že jsem do ní pronikal jen pomalu a v duchu se děsil, naštěstí zcela nesmyslné, obavy, jestli si svou ještě nešukanou kundičku nenaráží na mé péro panna. Hlavou mi prolítla vzpomínka na to, jak jsem kdysi při bohatýrském úkolu zbavit kamarádku Janu nevinnosti postupoval tak nepřesvědčivě, až mi Janina sykla vztekle do ucha, že se snad radši odpaní držadlem od švihadla... Ale stejně jako jsem tenkrát přerod kamarádky z děvčete v ženu nakonec dokonal, i teď jsem Terčinu kočičku nakonec dobyl. Když mé péro v její úzké štěrbině zmizelo až po koule, několikrát stáhla poševní svaly, až jsem měl pocit, že mi ho svou pružnou kundičkou vyždíme, a začala energicky přirážet.

V poměrně pasivní roli jsem přijímal její rajtování, tiskl ta pružná, malá kůzlata i tuhé rozinky na jejich vrcholcích, a pořád trochu nesměle pokukoval přes Terčino rameno po mrdající Ivetě. Ta už klečela na všech čtyřech, tvrdě ojížděná zezadu, až se ji visící kozy jako dvě těžká vemena házely sem a tam. Vlastně to bylo opravdu svým způsobem hodně vzrušující, sledovat při šukání druhou dvojici, jak si to rozdává kousek do nás. Iveta taky podle všeho, i když jsem to nemohl ze své pozice vidět, udržovala i přes stále hlasitější hekání a vzdechy s Terezkou oční kontakt. Ten přerušila ve chvíli, kdy Dan s chroptěním pustil její nahou zadnici, za kterou ji do té doby při mrdání držel, až své dlaně obtiskl na Ivetiny půlky. Rychle se otočila bokem k nám, abychom neztratili výhled na velký závěr, podepřela si své převalující se dudy s růžovými bradavkami jako špunty rukama a nastavila je Danovu výstřiku. Ten přišel po několika pohybech její ruky na lesklém, vzrušením prohnutém klacku, a pak už další a další cákance dopadaly na kozy Ivety. Dál mu pumpovala čurákem, nechala si ostříkávat své nastavené kozeny a rukou divoce kmitala mezi svými stehny. Když Dan s posledním výstřikem odpadl, otočila se naplno směrem k nám, s nohama doširoka roztaženými si před námi vyprstila svou rozcapenou kundu a s křikem se udělala. Díval jsem se, jak sebou cuká v přívalech rozkoše, jak jí bílé pramínky z koz stékají na kulaté břicho a pod něj, na mokré blonďaté chlupy na vrcholící píče, a cítil jsem, že je toho na mě definitivně moc. Terezka nejdřív mé horečné varování ignorovala a dál mi na klacku rajtovala svou úzkou pipinou, ale pak naštěstí včas zavnímala a zvedla se, takže můj čurák z její kočičky vyjel. Dál na mně seděla, vzrušeně oddychovala a rukou hladila mé péro i svou frndičku. Pak se stalo něco, co jsem zase nečekal: Iveta přes clonu své vlastní rozkoše zaznamenala změnu u naší dvojice, po čtyřech přišla k nám, až jí dudy visely skoro k zemi, a zatímco jednou rukou pohladila Terčinu čárku, druhou jemně, ale důrazně stiskla mé koule. Ucítil jsem, jak se její těžké, měkké cecky opřely o má stehna, když nás oba, každého jednou rukou, zvolna a beze spěchu vedla k vyvrcholení. Jak se jí povedlo zajet Terce zespodu do štěrbiny dvěma prsty, ta se začala vypínat a nabodávat se na ně, takže svou frndu třela o mé péro, kterým jsem se jí o ni opíral, zatímco mi Iveta mnula koule. Bylo to příjemné, ale můj výstřik tím jemným drážděním přece jen oddálila. Zato Tereza se po chvíli prohnula, vykřikla a zaplavila mi kořen čuráku vlnou horké vlhkosti, jak se udělala. Pak už Iveta orgasmus neodpírala ani mně, z koulí svou ruku přesunula na mé beznadějně vztyčené péro a několika pohyby mě přivedla k prudkému výstřiku. Cítil jsem, jak dávkami semene sprchuju Terezce její ploché bříško a zřejmě i bochánky malých koziček, pak jsem na škubajícím se klacku ucítil lačně sající rty, které nemohly být Terčiny, a přes clonu prožívané slasti mi došlo, že mé semeno teď polyká Iveta. Nepřestala s tím ani poté, co se rozkoší vyčerpaná Tereza sesula vedle nás, a s kozami opřenými o má stehna mi pečlivě sála škubající se čurák. Dokud jsem nevystříkl poslední dávku, ale i dlouho potom. Teprve když Terka vstala a pípla, že už musí na vlak, pustila mé ochablé péro a vstala. Taky jsem musel na vlak a těch dvacet minut k nádraží bylo opravdu těžké cvičení z nezávazné konverzace...