Po půlnoci plýtvám spánkem na to, abych psala smutný porno ve třetí osobě. Asi se z toho neuděláš, a ani to tak není zamýšleno.
Její kuchyně zažila věci. Ráda se tam nechávala ojíždět zezadu, opřená o kuchyňskou linku a napůl při vědomí. Nebylo nic jiného, jenom chlad linky na nahých prsou, protočené oči a pořádný penis, který jí vymrdával starosti z hlavy. V téhle pozici se jí snadno zapomínalo na zítřejší ráno, na hádku s kolegyní, vlastně i na to, kdo to do ní zrovna vráží. To je krása sexu zezadu, nemusely ji trápit falešné pohledy do očí a šeptání o lásce, která existuje právě jenom v jejich slovech, jenom v téhle chvíli.
Byla ona, její vzdechy, její pocity, občas příjemná bolest. Svět zmizel.
Když odešel, z pravidla v kuchyni zůstávala ještě o chvíli dýl. Třesoucíma se rukama setřela průhledné kapky z kachlí, opláchla si ve dřezu obličej, a když se jí podařilo s metodickou přesností odstranit všechny důkazy na tomhle místě činu a studu, lehla si na podlahu. Někdy si mezitím nandala aspoň triko, většinou nahá, plný kontakt se studenou zemí. Stojící bradavky a vymrdaná díra nebo dvě, ale pocitů zbylo pomálu. Pořád nemyslela na zítřejší ráno, zato se na ni snášela všechna rána včerejšků. A hlavně jejich noci.
Její kuchyně zažila věci, když si nahá nasazovala sluchátka, pokoušela se splynout s chladnou, mrtvou podlahou a potichu se otřásala dušenými vzlyky.
