“Běžné” dopoledne
Vyšli jsme z domu a Klára rozhodla, že pojedeme autem a “přepneme” do módu, kdy spolu budeme mluvit jako dva “normální“ lidé co spolu chodí, ať si na to prý zvykneme. Nabídl jsem, že pojedem mým autem, s čímž souhlasila. Cestou jsme se opravdu bavili o běžných věcech a nebýt semene na mém obličeji, tak by nikdo ani nepoznal, jak zajímavý vztah začínáme tvořit. Oba jsme se shodli na tom, že máme hlad, takže mě Klára odnavigovala k jedné útulné pekárně, kde prý vaří i kávu a dá se v klidu posnídat. Zaparkoval jsem, vystoupil, rychle oběhl auto a otevřel Kláře dveře, abych dal najevo že, i když spolu komunikujeme normálně, nezapomínám na to být galantní. Ona to přijala s úsměvem, vystoupila a chytla mě za ruku. Šli jsme tak držíc se za ruce, jako dva zamilovaní puberťáci směrem k pekárně, která krásně voněla na celou ulici. Když jsme byli u dveří, které jsem opět galantně otevřel, Klára mi zašeptala do ucha. “Buď poslušný!” A šibalský úsměv na její tváři dával najevo, že snídaně nebude jen tak.
“Ahoj Klárko!”
“Ahoj Zuzko!”
Vítala se má Paní se slečnou za pultem malé útulné pekárny, hned jak se objevila ve dveřích. Za ní jsem šel já a hned došlo na představování.
“To je Pavel, můj …” a aniž by to dořekla, tak jí Zuzana skočila do řeči.
“No nekecej, tak to jste zvládli rychle. A splňuje všechno co potřebujete?”
“No vždyť mě znáš, když něco chci, tak to dlouho neodkládám, a jestli jsem se v něm nespletla, tak toho možná splňuje i víc. Respektive, není nic co bych chtěla a on mi nechtěl splnit, že Pavle?” A vrhla na mě pohled, jakým se dívali královny na své lokaje.
“A,A..Ano .” Vykoktal jsem ze sebe a nevěděl jak ji mám oslovit, když jsme na veřejnosti, ale je evidentně probíráno mé submisivní postavení s kamarádkou, se kterou jsme se ještě ani nestačili pořádně pozdravit a představit.
“Co tady koktáš, ty neumíš odpovídat celou větou?” Zvýšila na mě má paní hlas, jak přísná paní učitelka na nezbedného žáka, až se naším směrem podívali dvě starší dámy, co seděli, v odlehlejší části pekárny, u jednoho ze stolečků.
“Omlouvám se Paní Kláro, samozřejmě Vám splním každé přání, které bude v mé moci.” Pokusil jsem se napravit mé předchozí zaváhání, ale jen polohlasem, aby obě dámy neslyšeli, což se zřejmě povedlo, protože se vrátili do družného hovoru mezi sebou.
“No to je lepší, teď pozdrav tady Zuzku, pro tebe paní Zuzanu, je to má nejlepší kamarádka, tak se podle toho chovej. Nemám před ní žádné tajemství, takže ví co jsem měla v plánu a evidentně správně poznala kdo jsi.”
Zuzana mi to naštěstí usnadnila a nastavila mi hřbet ruky k polibku, jako nějaká kněžna, čehož jsem využil a letmo jsem jí ruku políbil.
“Dobrý den paní Zuzano, rád Vás poznávám.” Vypadlo ze mě automaticky.
“Taky tě ráda poznávám Pavle, a těším se až tě poznám ještě víc, snad mi tě Klárka někdy půjčí.”
“Někdy určitě Zuzi, víš že nejsem lakomá. Dneska jsme přišli ale jen na snídani, máme před sebou ještě nějaké nákupy a tak.”
“To je jasný, jste mými hosty co si dáte? Máme dneska výborné koláče, croissanty, křupavé rohlíčky, nebo něco jiného?”
“Já si dám koláč s mákem a to tvoje výborný kafe.”
“A co mám donést tobě, Pavle?”
“Tak smim-li, tak si dám také ten koláč, ale místo kávy, kterou nepiji, raději čaj.”
“No jasně že smíš, chci tě mít jako poslušného a oddanýho suba, ale hladem tě trápit nebudu.” Uklidnila mě Klárka a usmála se.
“Tak jo, posaďte se támhle ke stolečku, hned vám to donesu a pokecáme. Mám tu na praxi jednoho učně, tak jen zavolám ať jde místo mě k pultu, ať obsluhuje, kdyby přišli další zákazníci, bez tak se vzadu asi už jen fláká.”
Šli jsme se tedy, k jednomu ze tří stolků, které zbyli volné, vedle toho kde klábosily ony dvě starší dámy. Své paní jsem odsunul židli a počkal, až se posadí, teprve pak jsem si sedl i já. Vybral jsem si židli, která byla zády k oněm dámám, protože jsem se chtěl vyhnout jejich pohledům. Stačilo, že na mě zíraly, když jsme přicházeli ke stolu.
Z útržků rozhovoru jsem pochopil, že se již loučí a budou naštěstí odcházet. Tušil jsem, že hovory u našeho stolku budou krapet peprnější, a nestál jsem o to, aby je někdo slyšel. Když šli při odchodu kolem, jedna z nich se ke mě naklonila a řekla.
“Mladý muži máte na obličeji, asi špatně rozetřený krém a vypadá to divně, měl by jste si to otřít.”
V tu chvíli jsem nevěděl jak reagovat. Ani jsem se na ni raději nepodíval a jen jsem hlesl. “Děkuji za upozornění, ale já vím.”
V tom se do toho vložila Klára.
“On se o tom stydí mluvit, ale musí mít na obličeji vrstvu tohoto speciálního krému, protože mu to pomáhá s jedním problémem.”
“Ach tak, to se omlouvám, nashledanou”
A následovala první dámy ven z pekárny.
V tom už si k nám ale přisedla Zuzka, položila na stolek koláče, a ptá se o co šlo. Když jí Klára popsala situaci, a čeho si ty dámy všimli, a co to opravdu je, tak obě propadly záchvatu smíchu.
“Ukaž, no jo, už jsem si všimla prve, ale říkala jsem si, že je to asi něco jiného, než sperma, že by to bylo moc brzo, aby tě takhle ozdobil hned první ráno, ano ono ne. Ale to je dobře jen si zvykej. Jak se cítíš, když máš semeno milence své nadcházející na ksichtu, a ještě takhle na veřejnosti?”
Díval jsem se na Zuzku a nevěděl co říct, tak jsem opět jen hlesl. “Je to zvláštní pocit”
V tom mi Zuzka hmátla do rozkroku a nahmatala měkkou bouli, kterou mi tam dělal ocas.
“To má tak velký péro?”
“Ale né, má takovýho průměrnýho chudáčka, tohle je jen ocas od análního kolíku, kterej má teď připnutý na koule, aby věděl jak to mají chlapi, předurčení k šukání, vepředu naducaný.”
“Ale na vrchu je něco tvrdšího, je v kleci?”
“Zatím není, ale bude brzo, neboj. A ty mě Pavle neštvi, odpovídej celou větou, upřímně a když má Zuzka zájem, o to jak vypadá tvůj penis, tak jí máš nabídnout, že jí ho ukážeš ne.”
“Omlouvám se Madam, je to pro mne hodně nové, vím že se musím učit a zlepšovat své reakce. Abych tedy odpověděl lépe na dotaz paní Zuzany, musím říct, že to, že mám na veřejnosti semeno Pána na svém obličeji, je hodně ponižující pocit, ale současně, mě to, že to dělám pro potěšení mé paní Kláry, hodně vzrušuje. Jestli máte zájem paní Zuzano vidět můj penis, nemám problém Vám ho někde v soukromí ukázat.”
“No začal jsi dobře, ale ten konec si zase posral. Jak v soukromí? A jak jestli má zájem? To snad musíš vycítit, že má zájem.
Prostě si rozepni poklopec a ukaž jí ho!”
Rezignovaně jsem přitakal, a začal pod stolem hledat zip od poklopce.
“Počkej já mám ráda, když mohu sama.”
Zuzka odstrčila mou ruku, rozepla zip a už můj tuhnoucí penis držela v ruce. Hm no zase takový drobeček to není, v kleci mu bude hodně těsno.” A vytáhla ho z poklopce ven. Ještě že stolek měl ubrus, který celou scénu u mého rozkroku kryl jako opona, protože zrovna přicházel onen vypomáhající učeň, a nesl dámám kávy a mě čaj.
Všichni jsme se tvářili jako by nic, i přesto, že zatímco on před nás pokládal horké nápoje, tak Zuzana mi pod stolem zkušeně dráždila můj stojící penis. Naštěstí si snad ničeho nevšiml, protože bez mrknutí oka nám popřál dobrou chuť, a dokráčel.
Já se s otazníky v očích, střídavě díval na svou Paní a na paní Zuzanu. Ty se ovšem tvářili jako bych tam nebyl a bavili se mezi sebou.
“Jakou má výdrž?”
“Víš že ani nevím, ještě jsem ho takhle netestovala, ale má zakázáno stříkat, tak až to na něj půjde, tak tě musí upozornit.”
“Tak to předpokládám, že to ohlásí. Moc se mi líbí pojem, který vymyslela Madam Aradie, kterou považuji za svůj vzor.”
“Myslíš ”otrocký orgasmus” jo to je výborný název. Znáš ho Pavle?”
“Ano Paní Kláro znám, měl jsem tu čest u paní Aradie absolvovat několik lekcí.”
“Tak to je super, že ti to nemusíme vysvětlovat. Od teď, když si s tebou bude mít zájem někdo takgle hrát, tak je budeš hlásit. Je ti to jasný?”
“Ano je mi to jasné, má Paní”
“Výborně, a snídej! Musíme ještě na ty nákupy.”
Netrvalo dlouho a já hlásil těsně před výstřikem svůj otrocký orgasmus.
Zuzana okamžitě přestala, nechala mě vydechnout, sníst sousto koláče, napít se čaje a pokračovala dál. To se opakovalo šestkrát, než jsem zvládl dojíst koláč a vypít čaj. Nabízela mi ještě jeden koláč, ale ten jsem s diky odmítl, i přesto, že byl opravdu vynikající, protože mi bylo jasné, že by mé mučení pokračovalo ve stejném režimu. Mezi tím, se holky stihly pobavit o nákupech oblečení, a tak podobně, což jsem dokázal vnímat jen velice okrajově.
“No myslím, že sis Klárko vybrala dobře, zdá se být učenlivý a šikovný. Myslím, že ti ho budu trochu závidět.”
Na to konto mi přivodila ještě jeden bonusový otrocký orgasmus, který jsem poslušně ohlásil.
“Můžeš si ho schovat a zapnout poklopec!”
Oznámila paní Zuzana, vytáhla ruku z pod stolu a prohlížela si ji.
“No trochu mi jí, ten jeho nezbeda poslintal, podívej.” Ukazovala ruku, potřísněnou mým preejakulátem, mé paní a přičichla si k ní.
“Ale vůně je to vzrušující, to se musí nechat.”
Já si mezi tím nacpal můj nadržený a neukojený penis zpátky do poklopce do společnosti chlupatého ocasu. Stihl jsem to akorát včas, protože se u nás opět objevil učeň a ptal se, zdá ještě něco nechceme.
Má Paní měla již kávu vypitou a koláč dojedený, takže jen oznámila, že děkujeme, ale že budeme muset běžet.
Zuzana se proto zvedla a pochválila vedle stojícího klučinu za to, že ji dobře zastoupil, protože nás nejen stihl obsloužit, ale ještě zvládl vyřídit tři další zákazníky u pultu, přičemž ho pochvalně pohladila, nebo spíš podrbala ve vlasech.
Udělala to ovšem právě tou rukou, na které jí ulpěl můj preejakulát, takže si jí defakto otřela do jeho vlasů. Holky se na sebe šibalsky usmály. Pak jsme se již jen rozloučili, poděkovali za vynikající snídani a vyrazili směrem k autu.
“Všiml sis, myslím že si Zuzka ke vlasům toho hrocha během dne ještě párkrát přivoní, je to v tomto ohledu pěkná fetišistka, ostatně jako já.”
“Ano má Paní, všiml a chápu to”
“No to je dobře, ještě abys to nechápal. Než pojedeme koupit jídlo, zastavíme se ještě támhle naproti, koupím ti dárek.”
Poslušně jsem kráčel se svou paní, která mě mě opět chytla za ruku a začala se normálně bavit o tom jak si pochutnala na koláčích a jak se u ní dobře pobavila, z čehož jsem usoudil, že jsme opět v partnerském režimu. Semeno na mém obličeji bylo již suché, takže bylo méně nápadné, zato jsem začínal jemně cítit zápach moči z mých nohou, které jsem si ráno, jako nezkušený pejsek počůral.
Přešli jsme ulici a ocitli se před nějakým ZOO obchodem.
“Budeme kupovat nějaké zvířátko?” Zeptal jsem se, když Klára otevřela dveře a táhla mě dovnitř.
“Teď rozhodně ne, ty mě stačíš, jen nevím jestli si víc pes, nebo prase.” A zasmála se svému vtipu.
Procházeli jsme mezi regály a vitrínami s různým zvířectvem, krmivem a podobně, takže zápach z mých nohou se naštěstí ve směsici zvířecích pachů ztratil a já se nemusel tolik stydět.
V tom k nám přistoupil prodavač. “Máte nějaké, přání mohu vám s něčím poradit?”
“Ano, sháním obojek a vodítko pro pejska.” Nezaváhala ani na vteřinu Klára.
“A jak velký je to pes?”
“No je to takovej mix, představte si buldoka kříženýho s dogou, když si stoupne na zadní, tak je vysoký asi jako tady můj snoubenec.” A ukázala na mě. Trochu jsem znejistěl, ale když se na mne prodavač podíval, usmál jsem se a kývnul hlavou na znamení souhlasu.
“Takže větší plemeno, obojky máme tady, můžete si vybrat. Jestli mohu poradit, tak pokud je již vycvičený, doporučuji silnější kožený, nebo pro výchovu je lepší stahovací, zde například tento kovový.”
“Mám v plánu ho vycvičit, takže zvolím ten stahovací, a tenhle kovový je pěkný, tak proč ne.”
“Máme ho ve třech délkách, máte změřený obvod krku?”
“Je to nemám, ale myslím že i krk má tady s přítelem téměř totožný, viď Pavle.” A mrkla na mě.
Už mi bylo jasné o co zde jde, ale nechtěl jsem, aby to samé došlo i prodavači.
“No jestli nás máš s Benem takhle ve voku, tak až mi půjdeš kupovat košili, tak ho na zkoušení můžeš vzít místo mě.”
Prodavač i Klára se pobaveně usmáli, což bylo dobré znamení, že jsem snad situaci zachránil. Klára přistoupila na mou hru.
“No když myslíš, že jste s Benem ve zkoušení věcí tak zastupitelní, tak já vyzkouším ten obojek na tobě.” A už mi kolem krku zapínala kovový obojek s podlouhlými nerezovými oky, který mezitím vybrala.
“Ukaž, délka OK, a docela ti sluší, vypadáš v něm jak rocker.” A poodstoupila ode mne, aby si mě prohlédla a vrhla tázavý pohled na prodavače.
“Jestli se vám na příteli tak líbí, tak můžete vzít rovnou dva.” Pokusil se o vtip i prodavač. Kdyby jen, tušil, nebo možná že i tušil, jak je blízko pravdě.
“No myslím, že nám bude stačit jeden.” Odpověděl jsem za ni, načež jsem ho sundal a vrátil Kláře do ruky.
“Jo jeden stačí, ještě bych si vzala to vodítko, nejlépe v podobném stylu, tak dva metry dlouhé.”
Prodavač nám dal znovu vybrat a Klára zvolila opět nerezovou ocel, požadované délky.
“Máte ještě nějaké další přání?”
“Ještě se mi líbí tahle větší miska na žrádlo, tak mi ji k tomu také přidejte.”
“Výborná volba, je mělčí a širší, určená právě pro plemena s plošším čumákem, jako jsou buldoci.” Pochválil Kláru, za její výběr, prodavač.
Po výběru mysky jsem byl z nákupu trochu zmatený, že by měla Klára přeci jen psa? To už jsme ale stáli u pokladny, Klára zaplatila, a usměvavý prodavač se s námi loučil se slovy. “Děkujeme za nákup a ať je pejsek poslušný a spokojený. Nashledanou.”
Také jsme poděkovali, rozloučili se a šli směrem k autu.
“Tak co budeš poslušný a spokojený pejsek, nebo spíš čubka?” Podívala se na mě Klára, která si mě opět vedla za ruku a já si v tu chvíli nebyl jistý, zda je to má milovaná Klárka, nebo ještě milovanější Paní.
“Ano má Paní, budu a jsem Váš poslušný a spokojený pejsek, a když si to budete přát, budu i čubka, vždyť to víte.”
“Tak si to vyzkoušíme, tady je můj dárek, který smýš sundat jen s mým, či pánovým svolením.” A nasadila mi, teď už bez pochyby můj obojek, uprostřed ulice, na krk. Naštěstí nebyl nikdo poblíž, takže jsem se tolik nestyděl,i když vytáhla i vodítko, které připnula k obojku, a odvedla mě s ním až do auta.
Vodítko mi v autě sice odepnula, ale obojek mi již zůstal a to, i po dobu nakupování v místním nákupním centru, kde jsem se nervozitou dost potil, což zvýrazňovalo aroma mých pomočených nohou. Měl jsem dojem, že se na mě všichni dívají. Jen jsem nevěděl, jestli pro to co cítí, nebo pro to co vidí na mém krku, či jinde. Taky to mohl být samozřejmě jen můj pocit, pramenící z pocitu trapnosti a mého ponížení, které si plnými doušky, vedle mě kráčející Klárka, užívala. Spokojeně se totiž usmívala, nad pro ni uspokojující situací, kdy pro její potěšení, takto ponížený, potřísněný, s kolíkem v zadku a boulí v rozkroku, jdu nakupovat, a ještě mě to ve skrytu duše, mého potlačovaného já, vzrušuje.
Nervozita ze mě spadla až ve chvíli kdy, jsme s naloženým nákupem v autě, odjížděli z obchoďáku domů, a já věděl, že mě v bezpečí domu, kde se mnou bude jen má Paní a Pán, již žádná, podobně trapná situace snad nečeká.
