Je rok 1998, jsem hodná spořádaná dcera, každý den doma plním přidělené domácí práce - vynést koš, zalít kytky, nebo umýt nádobí. Někdy všechno najednou, když vyhandluju se sestrou a bratrem nějaké protislužby. Jsem pilná studentka 3. ročníku gymnázia, ne premiantka ale ani na chvostu, žádné průšvihy ve škole, 3x týdně nějaký kroužek a každý školní den do 21:00 doma. S účesem do culíku a průměrným obličejem, v oblečení, které většinou dědím nebo sháním po sekáčích, proplouvám životem, aniž by kdokoliv v okolí cokoliv tušil. Taková je moje maska.
Je to zhruba rok, co jsem si uvědomila, jak mě vnímají muži. Ano, správně, ne kluci, muži. Jak se stačí pousmát, dotknout sebe/jeho, natočit se, ... Jak se jim zaleskne v očích, občas naskočí boule v kalhotách, a všimla jsem si, jak se mi tahle role líbí. Takže to postupně testuju, trénuju, zkouším si, co funguje a co mi projde, kde jsou hranice - zatím jsem na žádné nenarazila. Pokusné objekty nehledám ve škole, nebo mezi kamarády, to je výhoda velkoměsta – výběr je téměř neomezený.
Využívám svou fiktivní kamarádku Lenku, se kterou poměrně často vyrážím někam ven... Není to problém, máma si už dávno nepamatuje jména mých spolužáků, natož když řeknu, že je to holka z ročníku níž. Mobil je jen na předplacený Goučko, takže veškerá kontrola je maximálně sms, jestli jsem v pořádku dorazila tam či onam. Foťáky jsou na film, takže není div, že žádnou Lenky fotku nemám, vyvolání je drahý a já jsem ta hodná, spořivá, ta s klidnou a pohodovou pubertou :) Dokonce jsem jednou uplatila starší sestru spolužačky, aby hrála "matku" a odsouhlasila našim, že není problém, abych odjela k nim na chatu, jsem „zlatíčko, se vším na návštěvě pomáhám a Lenku navíc doučuju, takže u nich můžu přespat, kdykoliv budu chtít...“ Jak snadné, Watsone! Takže si vytvářím kamarády nové, které ale nikdo z rodiny nebo mého okolí nezná a já tak můžu být jakákoliv chci, i když vlastně ještě nevím vůbec co chci.
Je pátek. Doma si beru batůžek - kartáček, sada kalhotky+ tričko. Nabíječku nepotřebuju, mobil vydrží nabitý 5 dní. Ještě ze sklepa ukrást malou láhev pálenky od strýce a vyrážím do „Zajíce“ přečkat, než bude devět a otevřou Moss - klub, kde hrajou pohodovou hudbu a nikdo nic nekontroluje, natož co si nesete v batohu. Z peněz za bratrovy úkoly si odpočítávám stovku na marjánku a zkontroluju kolik mi zbývá, objednám si pivo. Na věk se nikdo neptá, výčepní mě zná a ví, jen to neřeší. Zatímco hraju šipky sama se sebou, pivo pomalu zvětrává. Nenápadně si loknu pálenky z batohu. Je hnusná, ale hlt piva to zase spraví a teď už jen hřeje v břiše.
Další pivo mi objednává postarší chlápek, prý podnikatel - jako každý druhý v téhle době. Jde na to od lesa, že si jako zahrajeme šipky spolu a u toho mi koupí pivo, souhlasím. Myslí si, že nevidím, jak mi pořád čumí na prsa. Mám pevné trojky a žádnou podprsenku. Schválně. Schválně si po nich přejedu rukou, jakože jsem se pocintala. Málem se zadusím pivem, když vidím, jak ztěžka polknul a pak hodil šipku někam do háje.
Sedáme si ke stolu v rohu a já si hraju na nevinnou, nic netušící, a on mi to žere i s navijákem. Mudruje a poučuje mě o kdečem.
"Ty seš tak super, jak všechno znáš, fakt!" Podpírám si bradu, prsím se nad stolem a visím mu očima na rtech, jen jako. "Škoda že kluci ve třídě nejsou jako ty."
"Proč? Líbí se ti nějaký? Chodíš už vůbec s někým?"
"Ne. Všichni jsou telata. Ještě jsem s nikým nechodila."
Kecám.
Jeho ruka se ovíjí kolem mých ramen.
"Neboj, to přijde. Dej tomu čas a možná dej šanci i těm, u kterých by tě to nenapadlo."
"Myslíš? Děkuju, jsi hodný," pusa na jeho tvář a přitulím se, položím mu hlavu na rameno. Jeho hluboké povzdychnuti a chvilka ticha.
"Copak? Chtěl jsi něco říct?"
Dívám se mu do očí a dávám mu šanci, kterou využívá a dává mi pusu. Na to, kolik měl řečí, nelíbá bůhvíjak, ale nechávám ho. Jakoby nic mu pokládám ruku na stehno a cítím pod dlaní jeho ptáka.
"Ježíš promiň," odtahuju se a on mě chytá za zápěstí.
"Nech tam tu ruku. Aspoň víš, co se mnou děláš."
"Nevadí?" opět můj lehký stisk a jeho zalapání po dechu. "Nebolí tě to, když se ti takhle mačká v kalhotech?"
Další rádoby nevinné jemné stisknutí přes látku. Chytá mě za zátylek a strká mi jazyk až do krku. Vzrušení mu prospívá. Líbá najednou mnohem líp. Druhou rukou mi sjíždí na prso a já se neodtáhnu, zavzdychám.
Nastavuju mu hrudník, cítím, jak jsem vzrušená a jak potřebuju dotyk právě na bradavkách. Jeho klacek mi tepe přes kalhoty do dlaně. Kouše mě jemně do jazyka. Překvapeně ucuknu. Tohle jsem nečekala. Odtahuju se, s úsměvem si cucnu piva a pak se k němu znova nakláním. Chytá mě za nohu a přitahuje mé stehno přes jeho. Koleno mám tak v jeho klíně a můj klín v obepnutý džínách je nastavený pro jeho dlaň. Pokládá dlaň přesně na šev procházející mezi mými pysky a tře ho, tlačí dovnitř a se stejnou žádostivostí tlačí svůj jazyk do mé pusy. Tentokrát koušu já jeho, lehce, ale možná pořád moc silně, protože sykne. Příště musím něžněji, ukládám si do zápisků z dnešní lekce v mojí hlavě. Bere můj obličej do dlaní a zkoumavě si mě prohlíží. Nasazuju svůj telecí pohled vzhůru a dělám, že nechápu co s ním právě dělám.
„Promiň já nechtěla,“ stahuju se schválně, sedám bokem, nohy k sobě, půllitr do ruky. „Nevím, co to do mě vjelo, asi moc piva.“
"Nechtěla bys jít odsud někam pryč?"
"Jo, klidně, a kam? Počkej, nejdřív si odskočím a trochu se upravit, za chvilku jsem zpátky, jo?"
Sbírám batoh a mířím k záchodkům.
O 10 minut později už nastupuju do tramvaje, sama, a milý podnikatel nejspíš ještě pořád čeká, až se k němu vrátím z WC, anebo mě už vyráží hledat, ale nejdřív musí zaplatit moje pivo a šipky.
V Mossu jsem o dalších 15 minut později.
Jako holka při vstupu před jedenáctou vstupný neplatím, razítko na ruku a vplouvám do suterénu. Mířím rovnou k baru, s pivem si beru i sáček trávy a sedám ke stolku v rohu. Je tu šero, pohodová hudba a já se nudím. Kámoška Dita, kterou znám už nějaký ten týden právě z Mossu, dorazí nejdřív tak za hodinu.
Umotám si malé brčko, jenže odpálit ho nemůžu, na to je zatím moc prázdno ani zahulíno od cigaret ještě moc není. Tak to jdu odpálit na záchodky. Sedám na dřevěný pult s umyvadlem, popotahuju nasládlý kouř a čtu si ve vrstvách samolepek na stěně překrytých načmáranými tagy a vzkazy. Prostě pohoda.
Z kabinky vylézá nějaká slečna, určitě starší jak já, spiklenecky na mě mrkne a já jí podávám špeka.
„Alice, a ty?“
Zkušeně nasaje vzduch, a přitom procedí mezi zuby „Petra,“ aniž by vydechla jediný obláček a podává mi štafetu zpět.
A tak mám o pár chvil později nové přátele. Šestice vysokoškoláků ze Strahova, 4 kluci a 2 holky. Je sranda. Strejdovu pálenku jsem nechala kolovat pod stolem a na oplátku dostala dalšího špeka. Aspoň zbytek sáčku ušetřím na příště. Tančíme na Busta Rhymes, Alanis i J.A.R, je úplně jedno co hrajou, každý si jede podle svýho a příležitostně se o sebe jednotlivá těla otírají a vlní ve společném rytmu. Když dorazí Dita je nakonec už po jedenácté a já jsem slušně rozjetá.
„Počty jsou vyrovnány!“ hlásí se smíchem kluk vedle mě, když si sesedáme zpátky ke stolu. Dita pronáší něco o tom, že míň chlapů by neškodilo a hned mi vlepí pusu na rty. Nic spolu nemáme, ale je to jedna z věcí, kterou máme ověřenou jako roznětku na chlapy, který nás chtěj dostat - že se začnou mnohem víc snažit, když vycítí konkurenci, které se nehodí dát v rozhodujícím souboji pěstí. Funguje to i tentokrát.
„Hele, já pusu nedostal, když jsi si k nám přisedla.“
Hodinu po půlnoci je polibků už víc než hodně. Hitparádu rádiových hitů střídá DJ a rozjíždí Techno trance session. Druhý joint v trapu a hudba mě pohlcuje, jsem napumpovaná adrenalinem, alkoholem a endorfiny. Pořád ještě jsem mládě, zkušenosti nabírám pomalu, ale vím, že ho chci a on mě. Přemýšlím, jak ho přimět, aby přestal být tak gentlemansky opatrný a nebral ohledy na můj věk. Cítím v sobě živel, chci dosáhnout svého.
Po jednom zvlášť vydařeném songu mu sedám obkročmo na klín. Kluk, který zůstal u stolu s Petrou, to komentuje, nerozumím, co říká, ale asi se dobře baví. Zavlním se v bocích, to funguje vždycky. Pár rukou mě chytá pevně za zadek a já se spokojeně usměju. Líbáme se a já zkouším nový trik, jemně ho koušu do rtu, pak i do jazyka. Něco zavrčí a přitiskne si mě za zadek ještě těsněji k sobě. Pohybuje se mnou po jeho klíně, třu se o něj, je to jako bychom spolu šukali ale úplně oblečení. Hudba mi tepe celým tělem, jako moje kundička.
Otvírám oči a ležím v posteli ve studentském pokoji, nahá s tím klukem vedle mě. Jak se vlastně jmenuje? Mám v hlavě prázdno. Ne, pomalu se mi vybavují jednotlivé části. Kontrolní pohled potvrzuje druhý pár v objetí na vedlejší posteli. Dita se v průběhu večera vytratila s nějakým jejím objevem. Musím jí pak zavolat z domova, jak si to užila. Kolik je vlastně hodin? 10, to je pohodě, to ještě můžu spát. Před očima se mi ale znovu odehrává moje další poprvé, co si můžu dát do sbírky a spát mi najednou už nejde.
Sjíždím si rukou mezi nohy. Pořád jsem tak moc vlhká. Lehce rozbolavělá, ale příjemně, začínám se pomalu hladit.
Přesně takhle mokrá jsem byla, když mi strčil ruku do kalhot on - když jsem mu seděla na klíně na lavici u zastrčeného stolu v Mossu. Nahmatal mojí mokrou štěrbinu s naběhlým poštěváčkem navrchu a začal ho drtit svými prsty, ze strany na stranu. Nemohla jsem uvěřit, že ho to nechávám udělat, co kdyby nás někdo viděl, co kdyby nás vyhodili? Co kdybych se začala pohybovat proti jeho prstům?
Držela jsem se ho za ramena a polibkem se do něj vpíjela, abych neutekla, abych nekřičela, aby hlavně nepřestal.
Po prvním orgasmu jsem se mu opřela o rameno, pořád s jeho rukou na mým pahorku a špičky prstů přitisklé na kundičce. Tak tohle si musím přesunout na mým seznamu někam nahoru. Tohle bylo skvělý. Bylo to jím, nebo to bylo tím místem? To budu muset vypátrat.
Ze zamyšlení mě probírají jeho prsty opět vibrující na mým spouštěči. Ach bože, to si dělá prdel, ne, teď ne, ještě ne, potřebuju se vzpamatovat… A nebo jo, ještě, ještě. Sténám mu do ucha a tentokrát se mu jemně zahryznu do lalůčku a jemně zatáhnu. Boky se tisknu proti jeho ruce, vlním se ze strany na stranu a zarývám mu nehty do ramene, když mě zaplavuje další vlna energie a já pak u ucha cítím jeho horký dech a slyším jakoby z dálky.
„Myslím, že je na čase vyrazit. Protože tohle už dýl nevydržím a Charlieho to představení, taky docela rozpálilo, jenže jeho princezna usnula jak Růženka.
Ohlížím se na pár sedící přes roh stolu. Karel neboli Charlie si hladí bouli na kalhotách, zatímco se na nás spokojeně usmívá a jeho přítelkyně s hlavou na zchumlaný mikině na stole spí jak zabitá. „Neboj, jakmile se Petra probere, bude sranda i s ní, jen si vybrala slabší chvilku.“
„Tak jí vzbuď, Charlie, vyrážíme na kopec. Teda, předpokládám že jedeš taky, Alice?“
Jasně, že jsem jela. Těch poprvé bylo ten večer ještě několik, ale to by bylo na delší povídání.
Je 6 večer a já vcházím do bytu.
„Ahoj,“ ozve se z kuchyně, „díky, žes dorazila brzo, akorát dělám večeři, dáš si?“
„Čau. Ani ne, dík.“
„A jak jsem si to s Lenkou užily?“
„Jo dobrý. Koukaly jsme na video – má 1. i 2. sérii Buffy, tak jsme koukaly skoro do rána. Její máma akorát strašně hulí v obýváku, tak si musím umejt hlavu, mám jí hrozně načichlou a pak se půjdu dospat, nevadí? Zítra si musím udělat nějaký věci do školy.“
…. Prostě hodná, spořádaná dcera s bezproblémovou pubertou ;)
Tahle povídka vznikla z náhlého popudu, vytvořit něco na dané téma. Ano, je netradičně hodně soft, ale snad zaujme i tak. Je ze života.
