Nejistá sezóna mistra Hrádeckého (4.)

Když jsem odcházel ze zasedačky našeho výtvarného družstva, roli s rozkresy nové mozaiky pod paží, musel jsem se mimoděk usmívat. Další továrna, další úkol socialistického umění, kde budu dělníkem estetiky, lepícím kostičku za kostičkou do velké mozaiky, měl tentokrát hned dvě výhody. Mlékárenský podnik byl po všech chemičkách, sklárnách a slévárnách příjemná změna. Ne, že bych byl takový fanoušek mléčných výrobků, ale kefír je na pracovišti přece jen menší riziko než čpavek nebo kalená ocel. Navíc zatímco louhy nebo ingoty si člověk těžko nějak užije, sem tam z linky "omylem spadlý" jogurt nebo sýr mohl být vítaným přilepšením. Především ale středočeská mlékárna, usazená ve fádně ploché krajině úrodného Polabí, byla podstatně blíž Praze než všechny předchozí štace. Že by má nemilost, projevující se nulovou šancí něco udělat ve stověžaté matičce, přece jen pomalu opadala? "Koukám, že tě vyhlídka na mléko a strdí nějak rozveselila! Dokonce ani pro jednou nemám pocit, že mě svlíkáš očima.", prohodila skoro zklamaně Lída, když jsem si do skladu přišel vypsat objednávku materiálu. "To mi křivdíš, Liduško! Celou cestu k tobě si představuju, jak Ti nalepím po jedné kostičce na každou..." "Zadrž, vilný dekadente! Jednak se nápadně opakuješ, protože lepit mi ty svoje skládanky na kozy jsi chtěl už posledně. A vidíš, pořád jsem neozdobena.", přerušila mě černovláska, o které se tradovalo, že pod skladnickým pláštěm v létě nic nenosí. "To právě Lidko bohužel vůbec nevidím, ale podívám se rád.", pokoušel jsem se vlichotit a zaparkoval oči tam, kde šikovně rozepnutý knoflíček odhaloval část žlábku mezi dvěma nemalými ňadry. "Neřekla jsem, že ti něco ukážu. A neříkej mi Lidko, tak mi říká manžel.", zavrtěla hlavou, až se jí prsa hezky zavlnila. "Hlavně jsem ti ale chtěla říct, že v té mlékárně pracuje jako náměstek bratranec našeho náměstka. A pokud se ptáš, jestli bejt sprostý hovado je dědičný, tak rovnou říkám ano. Neudělej tam nějakej průšvih, Emile! V kancelářích, kam my, prostý skladnice, sotva dohlídneme, se prý šušká, že bys to brzo mohl mít zase dobrý. Pak ti třeba dovolí ty 'Koupající se ženy', cos mi tuhle ukazoval, když sis patrně myslel, že mě to tak uchvátí, až se ti na fleku svlíknu modelem." "A svlíkneš?", kul jsem železo. "Co já vím? Na továrny potřebuješ ženy z lidu, tamto vypadalo fakt jako umění. Tam bych se nehodila...", natočila si pramen vlasů na prst způsobem, který mě přesvědčil, že pokud někdy 'Koupající se ženy' udělám, Lidka mi bude najisto jednou z modelek. Za diskrétní varování jsem jí ale byl vděčný. Taková tehdy byla doba. Vždycky se o někom něco někde povídalo - bylo dobré vědět, kde a co.

Lidčinu prognózu potvrdil provozní náměstek Koutský, hřmotný chlapík s brunátnou tváří, hned na první schůzce, kde se po chvíli objevila růžolící, statná mlékařka s bílou lodičkou na hlavě, pod bílou košilí viditelně se pohupujícími ženskými tvary a několika sklenicemi ovocného mléka na tácu. "Jen si nabídněte, mistře. A kdybyste to chtěl proložit něčím ostřejším...", halekal tak žoviálně, až to spolu s viditelně rudým nosem svádělo k domněnkám, že on sám už si svůj kefírek něčím řízl. "No pěkné, pěkné. Škoda, že se Vám na tu mozaiku nevešla nějaká ta kravka, když jsme mlékárna! Ideálně s pěknými vemeny!", dumal nahlas nad rozvinutým výkresem a mrkal na mě tak pitomě, až mnou projel nával nevole. "Třeba takovými, jako má tady naše Anežka!", rozchechtal se vzápětí, zneužil toho, že se slovansky tvarovaná mlékařka zrovna skláněla vedle něj se sklenicí, a popadl ji bez skrupulí za její objemné poprsí. "Co říkáte, to by byl motiv, co?"? hulákal hulvátsky a pro případ, že bych byl snad slabomyslný, potřásal mi Anežčinými vnady přímo před nosem. Zardělá mlékařka zrudla ještě víc a až po chvíli se jí s námahou povedlo vymanit své prsy z jeho dlaní. Uhladila si halenu, přes kterou jí na oblinách ňader zvedaly látku surovým ohmatáváním vztyčené bradavky, omluvně se na mě usmála a s rozpaky vycouvala ze zasedačky. Prvotřídní trapas... "To je ale ohromný nápad, pane náměstku!", pronesla do ticha s dobře znatelnou ironií vedoucí propagačního oddělení. Sprosťák se na ni, sám viditelně trochu rozhozený z toho, jak právě pomuchloval Anežčiny dudy, podezřívavě podíval. "Ideální by byla Laktos, bohyně mléka.", pokračovala s hraným zápalem černovláska s drzou ofinou. "Počkejte, soudružko, bohyně radši ne, to by nebylo moc..." "Ale kdepak, pohanská bohyně, takže protiklerikální, pokroková!", utnula jeho koktání. "S výraznými ženskými tvary, obnaženým poprsím. Alegorie mléčné hojnosti. Jeden prs visící, mlékem těžce nalitý... druhý by si podepírala dlaní a z cecíku odstřikovala proud mléka, kterým by sytila zástup lidových mas pod sebou. Taková božská kojná pracující třídy.", vykládala rozohněně, až i jí na halence, na hrudníku oproti Anežce prakticky nezvlněné, vystoupily vzrušením dva dobře patrné hroty. Dal jsem si pozor, abych jí na ně nezíral příliš okatě. Náměstek, silně znejistělý, očividně nedokázal bezpečně určit, jestli to myslí vážně, nebo si z něj dělá legraci, a tak s neurčitým koktáním do sebe otočil sklenici ovocného mléka a se soudružskými pozdravy se rozloučil. "Dobytek!", ulevila si černovláska, pak mě zpražila pohledem a natáhla ruku. "Alice, vedoucí propagace. A nečumte mi na kozy, není skoro na co. Od toho jste tu měl chudáka Anežku.", dodala se sebeironií, co občas používají holky s prsy "po tátovi". "Těší mě, Emil Hrádecký. To bylo teda hodně divné, co?" "To bylo, ale bohužel ne až tak neobvyklé. Koutský je prase, navíc prvního panáka vodky si dává hned po ránu. Holky z výroby si s ním užijou svoje. Naštěstí je to ten typ, co jenom ochmatává. Já bych ho i za to kopla do koulí, ale naštěstí se svými mínus jedničkami nejsem jeho cílovka. Zato oplácanější holky aby si daly do podprsenky pastičku na myši." "Nehrozilo by, že jim scvakne jejich vlastní, to... prso?", nadhodil jsem nevinně. Alice si mě pobaveně změřila. "Některým holkám prý bolest na kozách dělá dobře. Říkala kamarádka, co jí jeden kamarád ukazoval jeden takový hooodně sprostý západoněmecký časopis. Já nevím, já jsem slušné děvče, podobné věci si ani nepředstavuju. Tak půjdeme okouknout místo Vaší realizace, mistře?", dodala kousavě a já celou cestu po schodišti nahoru sledoval její pěkný zadek, jak ho za chůze nakrucuje pod přiléhavou sukní. Pokud jí chyběly ženské křivky vepředu, vzadu rozhodně ne.

Následující týdny jsem si společnost ironické černovlásky i dalších pracovnic mlékárny užil víc, než jsem čekal. Jakkoliv to na vzdálenost nebylo daleko, do Prahy bylo odpoledne tak mizerné spojení, že se prakticky nevyplatilo během týdne odjíždět. A tak jsem si připsal na seznam ohavných podnikových ubytoven další položku. Ta zdejší navíc ztratila na významu následnou výstavbou nedalekého sídliště, které vyřešilo bytovou otázku většiny zaměstnanců, takže jsem byl jedním z mála jejích obyvatel a někdy si připadal jako ve strašidelném zámku. Jak jsem tak bloumal prázdnými chodbami, všiml jsem si barevných šmouh za jedněmi dveřmi s mléčným sklem, zkusmo za ně vzal a ... vzápětí s překvapením zíral na celostěnovou mozaiku, zdobící zřejmě bývalou zasedačku nebo společenskou místnost. Podle stylu práce s barvami jsem dopředu věděl, co mi vzápětí potvrdily drobné iniciály dole v rohu. "Majeský? Neznám.", zavrtěla Alice hlavou. "Ale možná jste si všiml, že jsem mladé děvče, takže pokud učil Vás, musel být z minulého století." "Nebuďte drzá, Alice, jsem od Vás starší maximálně o pár let." "Dáte mi na holou, když budu drzá?", vyplazila na mě jazyk a teatrálně natočila zadeček, svými oblými křivkami velmi lákavý. Nicméně, přestože to prohlásila za tu nejtrapnější záminku, co kdy slyšela, se po práci se mnou na mozaiku šla podívat. Mé líčení studentských let v ateliéru profesora Majeského poslouchala na půl ucha, dílo nicméně prohlásila za ucházející. "Aspoň je to abstrakce, žádný prsatý dělnice jako ta hrůza u brány. Věřil byste, že Koutský jednou donutil tři holky, co na to mají proporce, aby mu tam zapózovaly nahatý?", protáhla s hraným pohoršením. "A Vy žárlíte, protože Vám neřekl?", ušklíbl jsem se a v duchu potlačil vzpomínku na vánoční večírek sochařského ateliéru, kde po půlnoci vznikaly takové kompozice, že by Myslbek spolkl špachtli. "A co bych tam asi tak ukazovala? Já když se vyprsím, tesař si mě splete s fošnou. Nevěříte?", zamračila se Alice, jako většina holek se skromnou výbavou patřičně háklivá na tohle téma, jakkoliv ho nadnesla sama. "Tak já nejsem tesař, a co nevidím, to nemůžu..." Dál jsem se nedostal, protože si s potutelnými ohníčky v očích prudce vyhrnula červený svetřík až ke krku a vystavila mému pohledu dvě malá, plochá ňadra, ze kterých proti mně trčely růžové hroty bradavek na vystouplých dvorcích. Stála s prsy odhalenými a vyzývavě si mě měřila. Neměl jsem po ruce žádnou příhodnou odpověď, protože v duchu hesla "ukázaná platí" bylo jasné, že se svým horním objemem skutečně na předobraz bohyně Laktos, který po mém příjezdu tak znepokojivě vykreslila, aspirovat nemůže. A tak jsem za jeden naběhlý zobáček vzal a stiskl ho mezi prsty, až se lehce zachvěla a sykla. Potahal jsem bradavku, ztvrdlou jistě nejen chladem, až se Alici skoro neexistující mini prso propnulo, a pak udělal totéž s druhou. Pokaždé se kousla do rtu, aby nevzdychla. Její dívčí, nedospělý hrudník mi připomněl kamarádku Klárku, která se kdysi na táboře nestyděla seznámit mě se svými tehdy ještě teprve pučícími dívčími půvaby v rámci oblíbené hry "Vadí, nevadí". Stiskl jsem vzrušením tvrdou bradavku mezi prsty silněji, až Alice znovu sykla, a potáhl ji víc než předtím, skoro až na hranu bolesti. Sevřela rty silněji a prudce přikývla. Vybavil jsem si její narážku první den, že "některým holkám prý bolest na kozách dělá dobře", a zakroutil malým cecíkem několikrát do stran. Tentokrát už vzdech nedokázala potlačit a toužebně vypnula hrudník proti mé ruce. Přejel jsem jí po rtech prsty, které mi pomalu a důkladně olízala, a pak mezi nimi růžové jahůdky napučených cecíků mnul, až vlhce klouzaly. Začala zhluboka oddychovat, a když jsem pak obě kozičky nečekaně sevřel za jejich vzrušené hroty a zatřepal jimi, slastně zasténala. S přivřenýma očima vypínala svá maličká ňadra proti mým dráždícím prstům, rychle si rozepla rifle a zajela rukou do nich. Její pravidelný, stále se zrychlující pohyb značil, že tahle holka dobře ví, jak si vymrskat frndu, a nestydí se udělat si dobře. Zvedl jsem jí malá prsa za bradavky co nejvýš, aby se propnula a dráždila jí je svou vahou, tiskl je mezi prsty a nechal ji dospět k vyvrcholení, které na sebe nenechalo dlouho čekat.

Udýchaná, prožitou rozkoší zrudlá Alice si ještě několikrát promnula kundičku, jejíž kudrnaté, černočerné chloupky jsem zahlédl pod její rukou vykukovat v rozepnutých riflí zpod růžových kalhotek, zamrkala, jako by se vrátila do reality z nějakého snu, a rozhlédla se po místnosti. Pak došla, malinko nejistě, snad díky právě doznělému orgasmu, ke stolu v rohu. Rozepnuté rifle si jedním pohybem stáhla i s kalhotkami na kotníky, vysadila svůj pěkný zadek, mezi jehož půlkami se v tmavém drnu chloupků vlhce leskla její právě vymrskaná mušle, a opřela se v mírném předklonu o desku stolu. Chvíli jsem bez dechu sledoval, jak se mi ta polonahá kočka takhle beze slova nabízí, a pak jsem jí zlehka přešel prsty po křivce pravé půlky. Zareagovala tím, že se v rámci možností, které jí rifle, skopané až na nárty, nabízely, rozkročila na maximum. Když jsem jí začal zlehka ohmatávat horké obliny masité kundičky, několikrát zhluboka vzdychla, a pak nečekaně mrskla pánví proti mé ruce tak šikovně, že dva mé prsty s mlasknutím zajely do horkého sevření její štěrbiny. Využil jsem ten nečekaně plynulý průnik k tomu, abych jí prcinu několikrát důrazně projel, zatímco jsem si spěšně rozepínal kalhoty a lovil z nich své beznadějně vztyčené péro. Když jsem jí žaludem několikrát projel rýhu mezi závojíčky a zatlačil na dírku, vcucla ho do sebe stejně, jako předtím mé prsty. Pamětliv toho, že si Alice v sexu spíš než na něžnosti potrpí na tvrdší zacházení, sevřel jsem oběma rukama pružné půlky její pěkné zadnice a začal ji zezadu pořádně píchat. Setkalo se to se slastným sténáním a rytmickým protipohybem jejích boků, takže jsem jí brzy do mokré a čuráku lačné frndy zajížděl až po koule a žaludem ji mrdal hluboko do pičky. "Juuj....juuuuuj....jo, joooo....mrdej....mě....takhle....joooo....roztrhni....mi....ji....!", povzbuzovala mě udýchaně, poprvé od chvíle, kdy mi předvedla nahá svá skromná prsa. Zatínal jsem zuby, abych nekřičel nahlas, prsty jsem nemilosrdně svíral její prdelku a přirážel tak, až mi koule o ni hlasitě pleskaly. Bylo jasné, že po delší abstinenci budu brzy finišovat. Snažil jsem se ten okamžik oddálit co nejvíc, protože Alice, jakkoliv si už na své přišla předtím hlavně přičiněním své šikovné ruky, teď dávala stále hlasitějšími vzdechy najevo, že se blíží ke svému druhému vyvrcholení, ale nakonec jsem cítil, že už to nejde zastavit. Jelikož šlo o spontánní milování, otázku neplánovaného početí jsem tak nerad, ale přesto musel řešit urychleným vytažením svému na maximum napnutého klacku z pícháním krásně doširoka rozcapené frndy Alice, která se přes clonu prožívané rozkoše rychle zorientovala a zmocnila se mého péra hbitě rukou. Stačilo mi prsty několikrát přejet přes žalud, a už jsem s hlasitým chroptěním chrlil cákance semene na její ploché kozičky, které mému stříkajícímu čuráku nastavila. Možná byla sama překvapená, jak důkladně jsem jí je zcákal, ale přijala tu celou nadílku ochotně a přejížděla si mým škubajícím se klackem po svém plochém hrudníku, dokud jsem úlevně nevystříkl poslední dávku. Ke svému druhému vrcholu se mezitím stihla dovést opět rukou sama.

Po podobných nečekaných zážitcích mohou nastat dvě věci. Buď se dotyčná zastydí za to, jak se spustila, a začne se mi vyhýbat, nebo vezme věci, jak jsou, a nebude z nějakého spontánního zablbnutí si dělat vědu. Nepochyboval jsem, že Alice bude druhý případ, v čemž jsem se nespletl. Když mě druhý den z železného ochozu viděla lepit od rána své dílky mozaiky, co se mi pod rukama jen zvolna rozrůstala, roztáhla pusu do širokého úsměvu a rozpustile mi zamávala. Pak se ujistila pohledem, že v ruchu provozu nás nikdo nesleduje, otočila se a přidala teatrálně rozpustilé poplácání se po zadečku, opět lákavě obtaženém těsnou minisukní. Dal jsem si záležet, abych za ní necupital natěšeně moc brzy, ale druhý den jsem to nevydržel a o polední pauze zaklepal na její kancelář. "A hele, zástupce dekadentní umělecké fronty. Copak mi neseš? Neodolatelný návrh na nový propagační kalendář podniku?", ušklíbla se. "Neodolatelný návrh samozřejmě nesu, ale s kalendářem to nemá co dělat." "Hm, dovedu si představit.", ušklíbla se pobaveně, zatímco jsem odhadoval, jestli pod tenkým rolákem má něco jako podprsenku. A jestli vůbec takové věci její šatník zahrnuje. "Buď klidný, náš propagační profil se plně podřizuje zvrhlé estetice státními podniky produkovaného socialistického porna, jaké hoví lidem ražení Koutského.", odfrkla opovržlivě a vytáhla z desek za sebou jakýsi kalendář. Zalapal jsem po dechu a na chvíli zapomněl na svůj plán rozpustilou fešandu svádět: na listu s měsícem lednem se prsila solidně obdařená dáma, která si nechávala po barokně klenutém a tíhou maličko už povislém, stále ale velice lákavě plném poprsí stékat bílé proudy mléka, které si na ty mocné dudy s lehce pitomoučkým výrazem lila z jakési nádoby. "Co to proboha je?", vykulil jsem oči. "Podnikový kalendář z předloňska.", rozesmála se Alice, upřímně pobavená mým zděšením. "A další měsíce jsou ještě lepší. Pokud jsi zvědavý, jestli ukážou i pipinu, doporučuju červenec. Chlupy vykukují i v květnu a říjnu, ale u červencové pozorný divák zahlídne i poštěvák, protože ta dáma není dole zarostlá zase tak moc, navíc je blondýna. Zato březnová černovláska má dole drn jak divoženka a neholí si ani podpaží. Snad neprozrazuju příliš. Na všech veletrzích jdou tyhle akty s holkama, co si lejou na cecky kefír a máchají se v jogurtu, ohromně na dračku. Koutský je vyměňuje s kolegy z jiných odvětví za podobný, kde si zase nahoře i dole kudrnatý krasavice navlíkají na kozy pneumatiky nebo vykukují nahatý zpoza válcovaných trub. Je to hooodně specifický odvětví umělecké fotografie. Mám ti dát kapesník a chvilku tě nechat o samotě?" "Tebe taky donutil pózovat?", nahodil jsem udičku. "Blázníš? S mými skromnými půvaby ses už seznámil, připadám ti jako vhodná do party těch kozatic a prsalín?", zamračila se. "Kdybych pracovala v Dřevoně a hledali manekýnku, co si stoupne mezi dvě fošny a bude dělat třetí, tak možná..."

Usoudil jsem, že sebelítost nad jejím skromným poprsím jí nesluší, a tak jsem odvedl pozornost tím, že jsem ji přes rolák chytil za trčící bradavku a začal ji důrazně potahovat. Tohle měla očividně ráda, takže okamžitě přestala se stížnostmi a po chvíli s námahou procedila mezi zuby, že chce, aby to zase trochu bolelo. Pak si rolák vyhrnula, a když jsem jí nadržené cecíky pořádně vytahal, podala mi beze slova dvě velké kancelářské sponky. Trochu jsem se zarazil, ale rázně přikývla a sama si na jeden z růžových hrotů sponku natáhla. Kov jí bradavku ohnul, ale trčela dál jako malý špunt, a když jsem ji začal cucal, Alice tiše sténala slastí. Druhý cecík jsem jí už sponkou ozdobil sám, zatímco si rychle vyhrnovala sukni. ""Někdy mám ráda na poštěváku tohle!", zašeptala mi horce do ucha, zašátrala poslepu na stole a vtiskla mi do ruky prádelní kolíček. "Potrap mi píču....", sykla a strhla si kalhotky ke straně. Měla ji pod nimi už hezky mokrou, očividně hodně nadrženou a ochotnou nechat se vyplácat, roztahovat, prstit ... a i ten kolíček jsem jí nakonec na jeden z pysků nacvakl, na klitoris jsem si netroufl. Nespokojeně frkla, ale když jsem jí za vlasy trochu zvrátil hlavu a nasměroval jí do podbřišku svůj z kalhot narychlo vytažený čurák, nadšeně přikývla. Bylo to pro mě dost nové, v posteli jsem byl zvyklý se k ženám chovat spíš něžně, ale Alice mi podstatně rozšiřovala obzory toho, co taky může mít ženská při mrdání ráda. Kolíček na její kundě mě sice, když jsem jí začal pičku ojíždět, trochu dřel do čuráku, ale pokaždé, když jsem za něj zatahal, Alice doslova vyjekla, a udělala se dlouho předtím, než to přišlo na mě, s takovou prudkostí, že mi zaryla nehty bolestivě do ramen. Pak se sesula na kolena a s výrazem láskyplné oddanosti, tak komicky afektovaným, až jsem se přes svou nadrženost konečně se taky udělat div nerozesmál, mi čurák kouřila, dokud jsem nedosáhl svého i já.

A tak mi následující týdny příjemně ubíhaly v továrně, kde to pro jednou nesmrdělo tak, že se člověk bál o zdraví, laškováním s Alicí, která by sice na prsa nevyhrála ani s těmi několika děvčaty ze spřáteleného Vietnamu, co se učila na lince na jogurty, ale bylo to děvče s chutí i fantazií. Vůbec tu lidi ve srovnání se smutnými, uštvanými a zahořklými dělníky a dělnicemi ze severočeských chemiček a oceláren vypadali veselejší. "Mistře, nemáte chuť na jogurt? Testujeme nově višně a broskve. Skočte si támhle, děvčata Vám dají.", usmála se na mě jednoho rána starší paní, která se vždycky zastavila na konci směny podívat se, co mi pod rukama přibylo. Představa malé svačinky se mi zamlouvala, navíc dvojice učnic se po mém oznámení, že paní mistrová vzkazuje, aby my daly, málem potrhala smíchy. "To že říkala? Já nevím, já se stydím. Co myslíš, Helčo, máme panu mistrovi dát?", culila se blondýnka, které přes její mládí bílou halenu šponovaly kozy, objemem do mlékárenského průmyslu dokonale pasující. "To nevím, třeba nás pak bude chtít malovat. Nahatýýýý!!", vyprskla brunetka, která měla sice kozičky o něco menší, zato jsem se ale s jejich pružností mohl vzápětí až nečekaně detailně seznámit, když mi je během toho, co jsem si nápadně dlouho vybíral mezi příchutěmi, opřela o předloktí. Jakkoliv proti Alici měla poprsí podstatně výraznější, o absenci podprsenky jsem ani tady nemohl pochybovat. "Tak co, mistře, namalujete nás?", vyzvídala prsatá bloncka, když jsem pochválil jakost jejich výrobků. "Že by si to tvůj Tonda vyvěsil do šatní skříňky místo těch kozatejch rajd, co tam má teď?", dobírala si ji kamarádka. "Kozatou rajdu bych svedla hravě.", pohodila blondýnka vzdorně hlavou, až se jí tvary na hrudníku jakoby na podporu toho tvrzení hezky zavlnily. "Tak skicák tu mám, pokud vážně chcete...", prohodil jsem co možná nejležérněji. Obě děvčata vykulila oči, protože do teď to celé brala zjevně jako trochu košilatou slovní hru. "Já teda ne, já na to nejsem oblečená.", zajíkla se blondýna, najednou nečekaně stydlivá. "Já jsem zase neoblečená skoro přesně na to.", mrkla na mě Helča tak vyzývavě, že jsem beze slova vytáhl z kapsy pláště malý blok. Teď byla pro změnu řada na ní, aby vyjukaně couvla. "Vidíš, Helčo, to bylo řečí...", dobírala si ji s rychle nabitou, trochu nezaslouženou převahou prsatice. "A tak jo.", hlesla pod tlakem brunetka, čímž nás oba zaskočila. Blondýna pokrčila rameny a nechala nás nenápadně zmizet směrem ke skladu. "Tak ale rychle. A pindu Vám neukážu, jenom kozy!", zadrmolila Helča, když mě odvedla do místa, kde jsme byli sami. "Ukažte, co sama chcete, hezká jste i takhle.", usmál jsem se povzbudivě, zatímco se štelovala na krabici v póze, kterou zřejmě považovala za svůdnou. "To určitě říkáte každý, mistře. Aby se Vám svlíkly.", zaprotestovala, zatímco nesměle rozepínala knoflíčky. "Divila byste se, jak málo se k malování aktů dostanu.", musel jsem se zasmát. "No moment, umíte to vůbec?", zarazila se v momentu, kdy se mezi cípy halenky zrovna objevily obliny jejích prsou. "Heleno, důvěřujte mi, pak mi sama řeknete, jestli to umím. Nebo Váš kluk." "Já to nemám pro svýho kluka, ani s nikým zrovna nechodím.", zazubila se a zavrtěla hlavou. Mělo to v dané situaci ten nejhezčí možný efekt: kulaté kozičky jí díky tomu z výstřihu polorozepnuté halenky vyklouzly, podle mého správného odhadu nespoutané košíčky žádné podprsenky, a nahé se hezky zavlnily. "Jejda, a je to: kozy venku.", glosovala to už uvolněně. Naznačil jsem jí gestem, že tahle kompozice je už akorát, a začal rychle črtat. "Tak proč se necháte malovat?", zajímal jsem se po chvíli ticha. Helča, s ňadry odhalenými jako řecká hetéra, pokrčila rameny. "Tak jednak jste sympaťák, za druhý mě ta kráva Majda docela vyhecovala, za třetí jsem nikdy nic podobnýho nedělala a celkem mě to rajcuje ... a taky mi připadá, že teď jsem celkem hezká. Až budu mít tři děcka a prsa po nich až někam k pupíku, tak si třeba, až ten můj nemožnej starej bude zase čumět na fotbal, ten obrázek vytáhnu a vzpomenu si, že jsem bývala celkem k světu.", usmála se, když si můj rychlý akt prohlédla a k mé radosti až potom si beze spěchu schovala svá kůzlata zpátky pod halenku. Prsatá Majda pak po mně několik dní vrhala toužebné pohledy, ale na další malování už nějak nedošlo.

A pak byla mozaika najednou hotová, příslušná komise moudře pokývala hlavami, ředitel podniku mi bez zaujetí potřásl rukou, zatímco náměstek Koutský tentokrát chyběl, když jeho hvězda (možná dočasně) pohasla po pár dní starém odhalení, jak si to na stojáka rozdává v dámských šatnách s jednou z pracovnic, která styk neoznačila za zcela dobrovolný (Alice mi s neobyčejnou chutí a škodolibostí den předtím líčila, jak "tu nebožačku klátil zezadu, až jí dudy lítaly jak vemena, a uklízečka je nachytala ve chvíli, kdy prosila, ať se jí vycáká na cecky, aby jí nenaštěkal do boudy, že už má děcka tři"). Se samotnou vedoucí propagace jsem se patřičně vášnivě (a styk to byl z obou stran velice dobrovolný...) stihl rozloučit už předchozího večera, kdy se stavila na ubytovně, svým nenapodobitelně spontánním způsobem se přede mnou vysvlékla od pasu dolů a začala si hrát s chloupky své frndy, dokud jsem se nepřestal ovládat a neomrdal ji ještě na podlaze mého pokoje. Když jsme pak na konci leželi vedle sebe, Alice celá záda zcákaná, usmála se na mě a zeptala se, jestli ještě jednou může vidět tu mozaiku. Na vteřinu jsem se zadmul pýchou, ale myslela mnou objevenou mozaiku profesora Majeského. Když jsme vyrazili do zasedačky o patro výš, naprosto se nenamáhala si natáhnout aspoň kalhotky a já za chůze fascinovaně sledoval, jak jí mezi lopatkami stékají na její hezký zadek pramínky mého semene, jak jsem se jí před chvílí udělal na záda. "Je to fakt hezký, Emile. Jakej on byl?", prohodila pak zamyšleně. "Šikovnej, hodnej, měl to těžký. Komouši, ještě před tím za války Němci, nikdy o tom moc nemluvil. A pořád žije, měl bych se za ním zastavit. Možná ani neví, že to tu vydrželo.", zastyděl jsem se, že jsem se za profesorem od promoce nebyl. "Však děláte věci, co vydrží. To je hezký. Až já to tu zaklapnu, zůstane po mně pár letáků, možná mě Koutský zlomí na další kozatej kalendář. Ty mozaiky tu ale budou spoustu let. Jsi šikovnej, Emile.", usmála se Alice a dala mi pusu. Překrásně nahatá a pořád se zády ode mě tak nesmlouvavě zcákanými. Připadal jsem si rázem jako laureát státní ceny... Na krátké rozloučení si našla druhý den chvilku i má nečekaná modelka Helča. "Tak se mějte hezky a děkujeme za všechno, mistře! Já teda obzvlášť, povedla jsem se Vám.", zazubila se, když mě potkala na chodbě. "Kdybyste mě v tom skladu tuhle chtěl ohnout, dala bych Vám.", dodala s věcností, která mě vyděsila. "No, buď nejsem Váš typ, což je možný, protože se leccos špitá o Vás a paní vedoucí propagace, která je na rozdíl ode mě hubená koza skoro bez koz, nebo jste prostě takovej frajer.", pokrčila rameny. "Je to to druhé, Helčo. Jsem děsnej frajer. A mimochodem, jste docela můj typ. Tak si ty tři děti a nemožnýho starýho ještě promyslete!", kontroval jsem a vysloužil si na rozloučenou další mlaskavou pusu.