Předem upozorňuji potencionální čitatele, že se jedna o mojí prvotinu. Je tam hodně omáčky, psal jsem jak mi slova přicházela pod ruku. Do textu jsem označil sekci, kde začíná samotná akce ;)
Když jsem vstupoval do přednáškové auly nemohl jsem se ubránit mírné nostalgii, jak je to vůbec dlouho co jsem tady byl naposledy? 5 let? Jakoby by to bylo včera. Tentokrát jsem zde byl za úplně jiným účelem, koho by před těmi lety napadlo, že ze mě bude programátor. Na univerzitě kde jsem kdysi studoval se totiž toto léto pořádala několikadenní konference zaměřená na nejžhavější novinky a technologie v mém oboru. Nechápu koho napadlo udělat takvou konferenci na Ekonomické fakultě, když je v Brně nejspíš hned desítky fakult, které mají k tomuto tématu blíže, ale hold to asi byla nejlevnější varianta.
Když mi v práci nabídly abych se zůčastnil, neváhal jsem. Dostanu zaplaceno jako kdybych byl v práci, něco nového se naučím a ještě to mám na univerzitu blíž než do kanceláře.
Za pár minut mělo vše vypuknout, tudíž vetšina míst už byla zaplněná, a nebylo moc z čeho vybírat. Všiml jsem si, že v jedné za zadních řad je ještě jedna židle volná a vzhledem k tomu, že přesně tam jsme obvykle sedávali, byla to jasná volba. K nelibosti ostatníchu učástníku jsem se začínal postupně procpávat až ke svému vytouženému místu.
Uf, konečně na místě, a to právě na čas, přesně ve chvíi kdy jsem se posadil, v obrovské přednáškové místnosti ztlumily světla a před publikum předstoupilo několik lidí. Začali s představováním sponzorů, programu… Moc pozornosti jsem tomu nevěnoval a když začali představovat jména jednotlivých řečníků, uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nevím, vedle koho sedím. Nenápadně jsem otočil hlavou doleva, seděl tam mladík. Potisk přes celá záda jeho mikiny vyobrazoval nějakou, nejspíš anime postivačku, držela meč a na rameni jí sedělo něco jako robotická kočka. Pff, tomuhle jsem nikdy nepřišel na chuť, ale zrovna v tomhle osazenstvu jsem byl nejspíš jeden z mála, kdo by nebyl postavičku schopný z fleku pojmenovat. Nemohlo mu být víc jak 18, ale na první pohled bylo jasné, že tenhle dostal notebook na hraní už do kolébky.
Pohled na druhou stranu mě mile překvapil, seděla vedle mě slečna. Jedna z mála v celé místnosti. Na první pohled vypadala na takovou obyčejnou holku, hnědé vlasy stažené v culíku, asi aby ji nikde nezavazeli, střední postava, střední výška, normální obličej, nebyla nějak nalíčená. Na nose jí seděli snad ty nejobyčejnější brýle, které se dají sehnat, jen aby nevzbuzovala moc pozornosti. Rozhodně nebyla škaredá, ale k tomu aby si za ní otáčel na ulici každý druhý měla dost daleko. Ani její styl oblékání nevybízel k žádným divokým představám a nechával hodně prostoru pro fantazii. Měla na sobě kostkovanou flanelku a volné kalhoty. Když jsem si jí tak prohlížel, tak bych se i vsadil, že pochází z vesnice. Nejspíš z nějaké slušné rodiny, která chodí každou neděli do kostela. Ve škole byla určitě šprtka a rodiče jí poslali do velkého města na studia. Byla první z rodiny kdo studoval na VŠ, kterou úspěšně zvládla s červeným diplomem.
Zahloubán ve svých myšlenkách a představách jsem na ní asi civěl déle než by bylo slušné, všimla si toho. Otočila se a podívala se mi do očí, lehce se na mě usmála, usmál jsem se zpět, a tím naše interakce skončila. Usměv jsem spíš pochopil jako “vím, že na mě celou dobu čumíš, tak už stačilo ty úchyle”. V tomhle prostředí to prostě holky nemají lehký, nejspíš na ní takhle musí někdo čumět každou chvíli.
Dole se konečně začalo něco a dít a já už se plně soustředil na prvního z řečníků. Jedna přednáška střídala druhou a než jsem si toho stihl všimnout, byl čas oběda s více jak hodinovou pauzou. Byla to část dne, na kterou jsem se těšil asi nejvíc, ani ne snad z důvodu, že bych byl tak hladový. Ale na jídlo jsem si chtěl zajít do podniku kousek od školy, kam jsme pravidelně chodívali na jídlo a škopek za mých studentských let. Opět ta nostalgie.
Očividně jsem nebyl jediný kdo už těšil na oběd, postavila se celá řada, ale nic moc se nedělo. Připadal jsem si trošku jak v letadle těsně po přistání. Bylo slyšet zaklapávání notebooku a cvakání klipsen od brašen a zipů od batohů… vzhledem k tomu, že jsem byl v sámem středu řady, nebylo moc možností na úprk, když v tom se ze zadu ozval dívčí hlas. “Ahoj jdeš taky na oběd do menzy?”. Otočil jsem se, dotaz přišel od té dívky, která sedí vedle mě. Trošku drze jsem jí odpověděl “No tak to určitě ne”, než jsem větu dořekl došlo mi, že asi zním jako úplný kretén. Nejdřív na ní vejrám a pak ji prakticky pošlu do prdele v první větě. Chvilku jsme na sebe koukali.
Omluvil jsem se jí “sorry, to asi znělo trochu jinak, než jsem to myslel” a začal jsem jí vysvětlovat svojí situaci, že jsem zde studoval a že mám v plánu zajít na jídlo jinam. Hned jak jsem to dořekl se mě bez okolků a jakéhokoliv váhání zeptala, zda se ke mě může přidat? Chvíli jsem mlčel a přemýšlel, měl jsem vlastně vůbec na výběr? První co mi vystanulo na mysli bylo, jak by se asi tvářila kdybych jí řekl, že ne. Každopádně jsem přitakal. Vlastně proč ne, působila mile a otevřeně, snad budem mít o čem povídat a lepší než sedět sám v rohu restaurace a srkat si svojí polívčičku. Řada se konečně pohnula.
Vyšli jsme ven z budovy, byl konec léta a svítilo sluníčko, blížící se podzim začínal být pomalu cítit ve vzduchu. Většina lidí už nosila dlouhé kalhoty a ve stínu byla bez mikiny zima. “Jinak, já jsem Marcelka” představila se mi slečna neznámá a zase se tak potutelně usmála. Představil jsem se ji zpět a kráčeli jsme spolu směrem k Restauraci u Vrtule. Padlo pár strohých vět o počasí a naštěstí se naše diskuze plynule začal točit okolo přednášek, které jsme oba poslední 4 hodiny pozorovali.
Netrvalo to ani 5 minut a vítězoslavně jsem Marcelece oznámil, že zahneme za rok a jsme tam. No zahli jsme za roh a já jsem zůstal stát jak opařený. Chvíli jsem přemýšlel jestli jsem si nezpletl cestu a nezahli jsme špatně, ale ne byli jsme určitě správně. Akorát že název hospody byl změněn na hospodu u čerta, což by asi zase tak nevadilo, zasadní problém byl v tom, že hospoda očividně už nějaký pátek nefungovala. To že naše původní občerstvovna zkrachovala, by mě zase tak nepřekvapilo, už za našich let bylo zřejmě, že nebýt naší party tak jsou výdělky podniku tak třetinové. Ale to, že to během pár let stihly zkrachovat podniky rovnou dva, mě přišlo přinejmenším usměvně.
Ze zvědavosti jsem se ještě zeptal postarší paní, která byl zrovna na vycházce se svým jorkšírkem, zda neví co se tady stalo a jak dlouho hospoda nefunguje. Mávla rukou a začala lamentovat něco o tom “že už ani ty študáci nechlastaj jak chlástavali, tak to tady zavřeli”, ale tím její monolog zdaleka nekončil. To že jsem udělal naprosto zásadní chybu, se této pání ptát na cokoliv, mi došlo vzápětí. Vnímat jsem přestal asi tak o 2 minuty později, ve chvíli když mi vysvětlovala jak by tahle země potřebovala zpátky komunisty. Zoufale jsem se podíval na Marcelku, měla usměv od ucha k ucha a bylo vidět, že se náramně baví. Prosebně jsem se na ní zatvářil. “zachraň mě” říkal můj výraz.
Ta neváhala a paní rázně přerušila s tím, že ať se nezlobí, ale my už musíme jít. Sakra to bych do tý holky neřek, kdybych jí sebou nevzal, nejspíš bych se už dneska zpátky na univerzitní půdu nedostal. Zašli jsme za roh a Marcelka v očividně velmi dobré náladě oznámila “Tak, divadlo dobrý, ale teď už mám fakt hlad”. V tom mi to došlo, věděl jsem úplně přesně kam jdeme.
Marcelka do sebe cpala třetí obložený chlebíček a ani zdaleka to nevypadalo, že by končila. Nadšeně se mi s plnou pusou snažila říct něco jako “že tohle je to nejlepší co zatím v Brně zatím měla a proč jsme sem nešli rovnou”. Na chlebíčky do kiosku vedle školy jsem si čas od času zašel jako student taky rád, ale nikdy jsem neviděl nikoho kdo by je konzumoval s takovou chutí. Tahle holka byla fakt z jinýho těsta.
Marcelka si nechala ještě dva chlebíčky zabalit sebou a vyrazili jsme zpět, program měl za nedlouho pokračovat a nechtěli jsme přijít pozdě, abychom zase nemuseli na nohy postavit celou naši řadu.
Odpolední program už se trochu velkl, ale jednalo se už asi jen o dvě hodinky. Tak jsem se ani nenadál a stál jsem venku před univerzitní budovou, s Marcelou po boku. Proč vlastně? To jsme si dali jeden oběd a jsme teď jako Bonnie a Clyde? Nerozlučná dvojka, až za hrob? Z rozjímání mě opět vyrušil Marcelky hlas “Takže mi večer ukážeš Brno?”. Co prosím? Na to jsme se kdy domluvili? O co tý holce vlastně jde? Měl jsem pocit, že to už tady dneska jednou bylo. Kategorie otázek, na který se neodpovídá ne… “Nooo jasně, a co by jsi jako ráda viděla?”. To už prý nechá na mě. Chtěl jsem jí dát svůj facebook, abychom si mohli napsat, ale v podstatě se mi vysmála, to už dneska prý používají jen “boomeři”, tak jsem dostal její “instáč” a že musí letět. Ta holka je tak drzá… A mě se to asi líbí.
Zbytek dne rychle uběhl a už jsem stál na České pod hodinami, klasické místo pro setkání, když se vyráží do města.Od večera jsem vlastně nic moc neočekával. S Marcelkou se docela dobře povídá a za těch pár chvil, co jsme spolu strávili, jsme se bavili spíš o věcech týkajících se konference a z jejího osobního života jsem vlastně nevěděl nic víc, než co dělá za práci. Hlavní důvod proč jsem na tuto schůzký kývl byl vlastně ten, že jsem byl zvědavý jestli jsem jí dobře odhadl. Měl jsem v plánu ji vzít prostě někam na skleničku vína. Trajdat po Brně se mi nějak zvlášť nechtělo, i když si myslím, že ona zrovna bude typ “hrady a zámky” a dost by to ocenila. Kdyby se mi líbila a chtěl bych jí dostat do postele, možná bych to nějak přetrpěl, ale v tomhle ohledu si myslím, že bude Marcelka dost nezajimavá. Nejspíš sex až po svatbě a tak dále…
Z mých úvah a myšlenek mě vytrhla mavající postava stojící pár metrů předemnou, “Halooo to sis mě všiml až teď? Mávám na tebe jak blázen už od tramvaje”. Podíval jsem se na ní přísným pohledem “Chtěla jsi poznat Brno, tak začnem první lekcí, v Brně žádný tramvaje nejezdí. Máme tady Šaliny a pokud chceš v Brně přežít i následujích pár dní, tak doporočuju si na to rychle zvyknout”. Chvilku jsem si užíval její zmatený výraz a začal jsem se smát na celé kolo. “No to je mi teda přívítání”. Podotkla. Hrála uraženou, ale její oči prozrazovali, že jsem jí pobavil.
Až teď mi došlo, že tady něco nehraje a proč mi tak trvalo si jí všimnou. Vůbec mě nenapadlo že by na sobě Marcelka mohla mít něco jiného než v čem jsem jí dnes viděl po celý den. Stála předmnou totiž úplně jiná ženská. Husté hnědé vlasy měla rozpuštěné, kalhoty vyměnila za sukni končící těsně nad koleny, nic co by působilo nemravně nebo zbytečně vyzívavě, každopádně sukně byla dost krátká na to aby si člověk mohl udělat trošku jasnější představu o její postavě. Flanelovou košily nahradilo obtažené tričko s elegantním sáčkem a decentním výstřihem. Pokud si Marcelka nevycpala hrudník ponožkami, tak se ta holka rozhodně neměla za co stydět. A dokonce to vypadalo, že došlo i na líčení. A vlastně mě potěšilo, že nikterak výrázné. K týhle holce mi prostě nesedělo aby byla zmalovaná. Byla tady ještě jedna věc, která zaujala mojí pozornost. Na krku se jí houpal stříbrný řetízek s křížkem. Jedna nula pro mě, já věděl že je ta holka chodí do kostela.
“Tak co kam mě vezmeš?”. “Byla jsi někdy na Špilasu?” opáčil jsem. “No to asi nebyla, to je nějaký hrad? Ty já mám moc ráda!”. Dva nula pro mě! Původně jsem tam chtěl jít hlavně kvůli vinárně s hezkým výhledem, to že by to mohlo ukojit i Marcelky touhy po historii mi došlo až teď. Rezervaci mě samozřejmě nenapadlo udělat, tak jsem s velkou úlevou sledoval zvedající se pár, který přesně ve chvíli našeho příchodu vytvořil jediné volné místo. Objedanli jsme si oba sklenku vína a nastal čas na to se o tý holce konečně něco dozvědět.
Večer příjemně utíkal, povídali jsme o všem možném. Dozvěděl jsem, že opravdu pochází z nějaké zapadlé vesnice v sudetech. Po střední ji rodiče poslali na studia do Prahy, kde si potom našla i práci a momentálně tam žije. Každopádně domů stále jezdí klidně i několikrát do měsíce. Hlavně kvůli babičce, se kterou má od mládí výborný vztah. Prostě slušná holka, která byla vychovaná pro rodinný život. Nejspíš by si ráda našla hodného manžela, který moc nevybočuje z jakéhosi standartu, nebude moc času trávit mimo domov, bude se starat o děti a když bude potřeba, tak si kvůli němu parkrát do měsíce lehne s roztaženými nohami jak prkno, aby už to měla za sebou a manžel byl spokojený…
Dopili jsme třetí sklenku vína a Marcelka vypadala, že už by ráda šla domů. Upřímně jsem toto rozhodnutí uvítal, když se zítra ráno nevzbudím s třeštící hlavou určitě mi to vadit nebude. Vyrazili jsem a Marcelka se mě zeptala jestli bych jí nedoprovodil před dům, kde má booknuté ubytování. Jasně proč ne, bydlela sice kousek, v místech kde bych určitě neměl strach, ale bylo vidět, že se jí víno se dostalo do hlavy asi trochu víc než mě. Brno neznala a nerad bych aby někde zabloudila.
Za nedlouho jsme došli před dům, chvilku jsme si ještě povídali, zatímco, marcelka v kabelce lovila klíče. Odemčela vchodové dřeve a rozloučili jsme se kamrádským objetím. Rozešel jsem se směrem k domovu, ale neušel jsem snad ani tři metry a slyšel jsem jak na mě Marcelka volá. Otočil jsem se, ze vchodu na mě koukala pouze její hlava “Prosimtě nemohl by jsi mi ještě pomoct, vypadá to že na chodbě nesvítí světlo a mě se vybil mobil, neposívitl by jsi mi na cestu?”. Jasně, po schodišti jsme stoupali nahoru, než jsme došli do posledího, třetího patra. Vypadalo to, že světlo nefunguje fakt nikde. Došli jsme před hnědě dřevené dveře na kterých byl přilepený kýčovitý nápis “welcome home”. Zacinkali klíče a cvaknutím se otevřeli dveře. Marcelka chvilku šátrala rukou po stěně vedle vchodových dveří a v zápětí nás oba oslnilo světlo. Uf tak aspoň že tady světlo funguje. Než jsem se stihl začít podrůhé loučit, Marcelka se na mě podívala. “A nechceš jít ještě na chvilku dál? Myslím, že mi tady majitelé nechali nějakou flašku vína jako dárek. A stejně, dyť ještě není ani jedenáct, nejsme přece důchodci”.
Dostala mě ta holka za jeden den potřetí do situace, na kterou se neříká ne? Vešel jsem tedy do bytu a zabouchl za sebou dveře, nebylo mi vůbec jasné o co jí jde. Jedno mi bylo jasné, nezve si mě domů abychom se spolu vyspali, tak jak by to asi normálně v podobné situaci bylo. Přímo jsem se na to neptal, ale z jejího dnešního vyprávění bylo zřejmé, že je silně věřící. Křížek na krku, který některak neskrývala, to vše jenom stvrzoval. Spíš se trochu bojím jestli ve mě nezahlédla svého potencionálního manžela, se kterým si může splnit svůj sen o velkém domě plném dětí, zlatém retrívru a SUV před barákem. “Tak co dáš si teda něco k pití?”, kývl jsem. “Posaď se třeba támhle do gauče, odskočím si a donesu ti to”. Rozhledel jsem se po místnosti. Byla to jedna, poměrně velká místnost, která ale měla vše co člověk potřeboval. Malou kuchyňku s jednoplotýnkovým sporákem, mikrovlnou troubou a malou lednici vedle dřezu. Na druhé straně místnosti byla dřevená postel, která působila překvapivě bytelně a pohodlně, vedle ni malý gaučík namířený tak, aby z něho člověk mohl pozorovat obří televizi navrtanou na zdi.
---- PRO NEDOČKAVCE, TADY ZAČÍNÁ AKCE----
Posadil jsem se tedy na Gauč a čekal. Marcelka přišla záhy. Už na sobě neměla sáčko a v ruce nesla i punčocháče. Nejspíš je musela mít pod sukní aby jí nebyla zima, toho jsem si vůbec nevšiml. Až teď, když jsem jí viděl v obtaženém tričku a v sukýnce jsem si uvědomil, že má skvělou postavu. Širší boky, utlý pas a velká prsa. Není to úplně můj typ, ale ženská je to hezká. Nalila nám každému skleničku vína a šla směrem ke mě. Sklenky položila na malý konferenční stoleček co stál před gaučem a podívala se na mě.
“To světlo mě zachránilo, já už myslela, že tě budu muset přemlouvat”. Co? Přemouvat k čemu, koukal jsem na ní nechápavě? Počkej co sis jako myslel, že se teď bude dít? “No vlastně nevím”, řekl jsem upřímně. “Aha, tak se pohodlně posaď”, stáhla si gumičku z ruky a rozpuštěné vlasy si dala zpátky do culíku, stejně jako když jsem si poprvé potkal. Každopádně teď měla v očích něco co jsem u ní ještě neviděl. Klekla si předmne na kolena a položila mi ruce na stehna, její ruce pomalu pokračovali až k mému pásku. Ten obratně rozepla a pokračovala dál, s knoflíkem trochu zápasila, ale nakonec si poradila i s ním, začala mi rozepínat zip u kalhot.
Seděl jsem tam jak přikovaný, připadal jsem si že jsem v kině a tohle všechno pozoruji z venčí. Furt jsem plně nepochopil co se tady odehrává, ale neskutečně mě to vzrušovalo, z těch pár letmých doteků jsem dokonale ztvrdl. Když marcelka rozepla zip, asi nečekala, že jí uvítá můj penis dokonale v pozoru a nemohla si odpustit poznámku “To máš takhle furt? už jsem se bála, že se tady nadřu, když jsem viděla ten tvůj nechápavej výraz, pomalu jsem se bála jestli nejseš na kluky” a zasmála se. Vešekerou svou pozornost zaměřila zpáky k mému rozkroku a labužnicky si u toho olízla rty. Začali mi pomalu rukou hladit péro přes trenýrky, netrvalo dlouho a stáhla mi trenýrky pod koule. Poprvé jsem ucítil její dotyk na mém penisu, brala ho do ruky jak tu nejcenější věc, kterou kdy životě držela. Pomalu mi ho začal honit a prohlížela si ho ze všech stran. vypadalo to, že přemýšlí odkud začne. Z leva? Nebo z prava? Pomalu začal k mému ztopořenému péru přibližovat hlavu. Tak už se asi rozhodla. Začala od spodu, její jazyk pomalu klouzal nahoru. Pak se posunula kousek do prava a udělala to samé znovu, kousek doleva a znovu. Nevím jak dlouho mě takhle trápila, ale vypadalo to, že si to neskutečně užívá. Já už jsem ale chtěl jediné, chtěl jsem aby mě sála, chtěl jsem jí svoje péro narvat hluboko do krku. Když najednou její jazyk zastavil na špičce mého penisu, dala mu lásky-plnou pusu. A pak větší a větší, za chvíli už měla v puse celý můj žalud a neskutečně obratně si s ním hrála jazykem. Na chvilku zvedla hlavu, flusla mi na něj a začala ho honit. Podívala se mi do očí “Tak už víš proč seš tady?” a šibalsky se usmála. Než jsem stačil poskládat dohromady jakoukoliv větu,která by aspoň trochu dávala smysl, už se opět skláněla do mého klínu. Asi ani nečekala, že ji odpovím. Nevěděl jsem, že tohle všechno zatím bylo jen takvé divadýlko a to hlavní má teprve přijít. Konečně, začala mě kouřít. Nahoru dolu, nahoru dolů. Každým dalším pohybem hlavy si rvala moje péro hlouběji a hlouběji do krku, až jsem cítil na žaludu její mandle. Byla jak posedlá, dávila se mým pérém a cítil jsem, jak mi její sliny stékají po koulích a začinají kapat na gauč, na kterém se tohle neuvěřitelné představení odehrávalo. Bylo mi to trochu trapné, rád bych si to úžival mnohem déle, ale věděl jsem, že už moc dlouho nevydržím. “Za chvilku budu”, hlesl jsem. Chytla mi ruku a položila si ji na temeno hlavy. Zrychlila tempo a chytla mě za koule. V tu chvíli jsem už naprosto přestal ovládat. Rukou, kterou mi ona sama položila na její hlavu jsem zatlačil dolu a cítil jsem jak mi pulzuje péro. Plnil jsem ji krk svým teplým semenem. Poctivě držela přisatá až ke kořenu a u toho všeho si ještě hrála s mýma koulema. Trvalo to snad půl minuty než jsem přestal stříkat a zažil ten nejsilnější orgasmus ve svém životě.
Sundal jsem ruku z její hlavy a kdybych už neseděl, tak se nejspíš sesunu na podlahu. První co mě napadlo bylo, jestli jsem se nenechal unést a nebyl na ní moc drsný, ale ta kurvička ještě furt nepustila moje péro z huby, pomalinku se posouvala hlavou nahoru, ale rozhodně nikam nespěchala. Chtěla si být jistá že ani kapka nepříjde nazmar. Konečně, asi vyhodnotila práci za dokončenou. S hlasitým mlasknutím ji proklouzl můj žalud mezi rty a labužnicky si olízla rty. Podívala se na mě, bradu měla celou od slin, ty jí kapaly na tričko a stříbrný křížek. Rukou si utřela skelné oči a trošku popotáhla nosem, to asi z toho jak se dávila. Znovu mě napadlo jestli jsem neudělal něco špatně. Pomalu se ji na obličeji rozzářil spokojený úsměv. Začala se hlasitě smát. “Co to jako bylo, ty točíš, mezi modlitbou a vařením buchet pro babičku porno? Něco takovýho jsem nikdy nezažil!”. “Takže se ti to líbilo, myslíš si že jsem šikovná?”. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. “Za kuřbu bych ti dal 11 z 10”.
“Tak to jsem moc ráda, a myslím že teď jsem na řadě jááááá” Usmála se na mě. Stále ještě klečela, pomalu se zvedla a namířila si to k posteli. Přesto, že v tomhle málem bytečku, to byla cesta asi na 4 kroky. Stihla ze sebe za tu chvilku sundat veškeré oblečení. Ne že by toho bylo mnoho. Kromě punčocháčů si v koupelně nejspíš sundala i kalhotky, takže ze sebe nechala sjet na zem sukni a tričko hodilo do koutu místnosti. Před postelí se zastavila, otočila se a rozverně, jak malá holka, skočila do peřin zády napřed. Pokrčila nohy a dala je daleko od sebe. Měl jsem perfektní výhled na její mušličku a ona čekala až si jí vezmu do parády. Z dálky jsem viděl jak se leskne, byla kompletně vlhká.
Vstal jsem z gauče a málem jsem se přerazil, úplně jsem zapomněl, že mám kalhoty stažené do půlky stehen a kouká mi zadek. Dokončil jsem tedy co Marcelka začala. Kalhoty zůstali zmuchlané ležet před gaučem na zemi a tričko letělo do stejného rohu, kam hodila to svoje Marcelka. Pomalým krokem jsem se blížil k posteli. Marcelka mi pokynula prstem ať pokračuji a jdu k ní blíž, zase ten šibalský úsměv. Bylo to trochu jak v levným pornu, ale to co před chvíli předvedla bylo na oskara a vůbec mi nevadilo, že v tom pornu hraju zrovna s ní.
Když jsem se dostal na postel začal jsem jí líbat nohy, dával jsem ji pomalu pusu po puse a postupně jsem se propracovával dál a dál. Stejně tak jsem jí hladil rukama stále blíže a blíže u jejího klínu. Když jsem se dostal na vnitřní stranu stehen citíl jsem, že se jí pomalu zrychluje dech. Každým polibkem a každým dotykem jsem byl blíže a blíže až jsem měl její kundičku pár centimetrů od tváře, cítil jsem její štávičku a viděl jsem jak jí stéka mezi půlky. Byla naprosto vlhká. Nejspíš si myslela, že už to příjde, ale kolem její svatyně jsem obličejem přejel na tolik blízko aby cítila můj dech, ale začal jsem jí líbat na druhé straně stehen a pro změnu se zase trochu vzdalovat. Tohle jsem provedl ještě jednou, ale už jsem jí nechtěl dál odpírat slast, na kterou se tak těšila. Když jsem se opět blížil tváří k rozkroku, zabloudila jedna moje ruka po jejím boku až k prsu, které jsem začal jemně masírovat. Zatímco tam dole odemne dostal první polibek, zatřásla se u toho. Pomalu jsem jí líbal a po chvíli jsem přidal i jazýček, nejdřív jsem pomalu jazykem jezdil od spodu nahorů, hned jsem měl plnou pusu její sladké štávíčky. Postupně jsem začal zrychlovat podle toho jak mi pohyby boků přikazovaly. Vzdychala stále více a více. Přišel čas na prstík. Zpomalil jsem svojí práci jazýčkem a začal jsem se více soustředit na oblast kolem klitorisu, mezi tím si můj prostředníček probíjel cestu do její lasturky. Nebyla to nic náročného, byla tak neskutečně vlhká a naddržená, že jsem v zápětí přidal i prst druhý. Prstíky jsem jsem začal rytmicky pohybovat tak abych jí dráždil měkkou tkáň v horní části její kundičky a pusou jsem sál její klitoris. Sténání bylo stále hlasitější a hlasitější když v tom mě chytla oběma rukama za hlavu, prohnula se v zádech a s mohutným výkřikem mi nejdřív zatlačila obličej vší silou do jejího rozkroku, aby mě pak v zápětí v podstatě odhodila stranou. Hluboce dýchala a nic neříkala. Pomalu jsem se přesunul vedle ní. Teprve až když se ji zpomalil dech podívala se na mě, opět jsme se oba začali smát. “Wow to bylo taky dobrý”. Nic jsem jí na to neřekl, jen jsem se usmál. Myslím si, že si při tom všem ani nevšimla, že jsem nikdy nevyndal prstíky z její kundičky. Klekl jsem si vedle ní a volnou rukou jsem jí chytl lehce pod krkem. “Tak to jsem zvědavej jak se ti bude líbit tohle”. “Počkej co děláš?” Začal jsem prsty v její kundičce rytmicky jezdit nahoru a dolů. Chvillu vypadal trošku zmateně a asi si nebyl jistá jestli chce abych hned pokračoval, ale rychle pochopila, že to asi zase tak špatný nebude a zavřela oči. Pohyb rukou jsem čím dál tím víc zrychloval a přidával jsem na síle. Netrvalo dlouho a opět se za hlasitého výkřiku zlomila v bedrech. Cítil jsem jak mi po rukách teče její štáva a celá postel byla mokrá od jejího mokrého orgasmu. Stále jsem ji držel pod krkem a čekal, než sebou přestane zmítat ve svém druhém orgasmu. “Tak co? Jaký bylo tohle?”. Ptám se ji. Chvíli nic neříkala a pak začala koktat “Jak si… co to.. co to bylo? To se mi ještě nestalo, já jsem se asi počurala…” a tvářila se trošku provinile “Ale bylo to skvělý!” dodala. Lehl jsem si vedle ní a vysvětlil jsem jí co právě prožila, chvilku jsme si o tom povídali a pak jsem jen tak leželi a čuměli do stropu. Oba vyčerpaní a narosto uspokojení.
“No a tak co kdybych tě ještě opíchala? Koukám, že už ti zase stojí a přece by byla škoda tenhle večer trochu neužít”. Proboha jak to jako myslí? trochu si neužít? “A to jsou všechny křesťanky vychovaný takhle, co vás v tom kostele učí? To kdybych věděl, tak se taky nejspíš nechám překecat.” Zasmála se, chytla mi moje ruce pevně nad hlavou obkročmo na mě nasedla. Pochopil jsem, že předehru máme za sebou a teď se jde mrdat. Lasturkou mi začala kroužit po žaludu a jak si byla jistá, že je v dobré pozici, tvrdě nasedla a narvala si ho tam až po kořen. Překvapením vyjekla a do široka otevřela oči. Pak začala rytmicky přirážet, držel jsem jí pevně za boky abych si byl jistý, že v každém přírazu využiju délku svého penisu na maximu. Užívali jsme si jeden druhého, když v tom sebou škubla. Skončila na zádech a já ná ní. “Teď ty, já už nemůžu.”. Rozhodně jsem se nezlobil. Chytl jsem ji pod koleny, nohy jsem ji roztáhl do stran a přitlačil k posteli. Její lasuturka jsem měl pod sebou jak na výstavě. Ovšem nemohl jsem přehlédnout, jak vyzívavě na mě hledí i její druhá dírka. “Ty víš? Co říkáš na Anál?” Hned pochopila odkud vítr fouká, z jejího výrazu bylo zřejmě, že asi moc šancí nemám. “No nemám to ráda, hrozně to bolí.” “Hrozně to bolí jen když ti tam nějaký nemehlo začně z jedničky zpát suchý péro, já si tě hezky připravím a kdyby to bolelo, tak mi hned řekneš, co ty na to?. Chvíli přemýšlela. “No tak jooo, můžem to zkusit, ale buď fakt opatrnej.” Řekla rozpačitě. Jednou rukou jsem jí stále držel nohu a na druhé ruce jsem si poctivě naslinil malíček. Je potřeba začít postupně, od nejmenšího. Nejdřív jsem si s jejím zadečkem jen lehce hrál, ale nechtěl jsem to dál odkládat. Bylo vidět, že je Marcelka trochu nervózní. Postupně jsem se začal malíčkem probojovávat do jejího zadečku, vůbec se netvářila, že by jí to bylo nepříjemné a čím větší prstík jsem jí tam nacpal, tím víc vzdychala. Tak jo myslím si, že je připravená, chytl jsem jí zpátky oběma rukama, tak jak na začátku a klek jsem si tak, že se můj penis špičkou dotýkal jejího análku. Položila mi ruku, na břicho aby mě zastavaila “Buď opatrnej”. “Budu neboj.” Poctivě jsem vše promazal a mírným tlakem jsem se začal probojovávat dovnitř, když v tom najednou jsem ucíti,l jak vše povolilo, a žaludem jsem vjel do vnitř. Marcelka trochu vyjekla, měl jsem strach, že jsme to posral, ale zasmála se a jen potichoučku řekla “pokračuj”. Pomaličku jsem začal více a více přírážet, každým pohybem jsem se dostával hlouběji a hlouběji do její prdelky a Marcelka vzdechala víc a víc. Nebylo pochyb, že se jí to líbí. za nedlouho už jsem dorážel kam až to šlo a oba jsem u toho vzdychaly jak kdybychom zrovna dokončili běh na 15km. Veděl jsem že se za chvilku udělám. Když v tom se ozvalo “Jááá….”, pochopil jsem že má Marcelka další orgasmus a už není schopná dokončit větu. Začal jsem do ní, dnes již podruhé, pumpovat svoje semeno. Orgasmus opět trval déle než jsem zvyklý a zhroutil jsem se na Marcelku. Leželi jsme tam na sobě a z hluboka jsme dýchali. Po chvíli jsme se odkulil na bok a opět jsme se smáli.
“No tak co teď? Nadhodil jsem. “No co by, jedinej důvod proč jsem si tě sem pozvala jsi splnil, tak klidně můžeš jít domů. Seš svobodnej, žádný závazky a tak.” Koukal jsem na ní trochu překvapeně a postupně mi to začínalo docházet, celý dnešek asi nebyl úplně náhoda. Ta mrcha veděla, že mě dneska ojede, už když jsem si vedle ní sedal. Když v tom vyprskla smíchy. “Prosimtě netvař se tak, dělám si srandu, dopijem ještě to víno a chvilku popovídáme ne? Dyť jsme se ho ani nedotkly.” Uf, uklidnil jsem se, chvilku jsem myslel, že jsem se v tý holce naprosto spletl. O tom, že si mě vyhlídla jako raněnou laň, kterou tady u sebe dneska klidně znásilní jsem nepochyboval, ale byla to fajn holka. Chvilku jsme ještě povídali, ale dávno už byla pryč hodiny, kdy slušní lidé chodí spát. Tak jsme se rozloučili, opět přátelským obětím, jako při našem prvním loučení, a já jsem se vydal směrem domů. Popravdě jsem se už teď trošku těšil až zítra Marcelku zase uvidím na konfereneci.
