Hospitalizace

Další veselá příhoda z divokého života pana kapitána Altara Epetulexe, drsného velitele Strážné jednotky 3...


„Jak je možné, že jste neprovedli analýzu pomocí monitorovacích dronů flóry v asteroidové džungli!!!! Jak je tohle, kurva, vůbec možné!!!!“ hřměl kapitán Altar Epetulex, drsňácký velitel Strážné jednotky 3 na vykulené rekruty, čerstvé absolventy Vzdělávacího Bojového Institutu, mlčky stojící v předpisové formaci v otravném deštíku před vojenskou základnou Trixidon – 3, stísněně hledící na jeho perfektní velitelskou uniformu, střiženou na míru, ozdobenou mnoha odznaky za statečnost v boji, s Nejvyšším Vojenským křížem u krku.
„Co kdyby tam byly Květy Smrti!?!? Co!?!? No co byste dělali!?!???? Asi už nic, že!?!???“ řval vzteky, tváře zmodralé, z jiskrně modrých očí mu střílely blesky.
„My měli ale vést simulaci bitvy na asteroidu A-112…“ oponoval mu najednou neznámý odvážlivec „a ten oplývá typem florárního prostředí, kde se Květy Smrti přeci nevyskytují…“ špitl tiše a rozzuřený výraz ve tváři pana kapitána Epetulexe ho ubezpečil, že měl raději držet hubu.
„Prosím!?!?“ zasyčel Altar nevěřícně, zuřivě zaťal pěsti a vztek už s ním lomcoval tak, že se omladina v první řadě začala docela bát, že schytá pár facek po tlamě jen za to, že si dovolují dýchat vzduch v okolí pana velitele.
„Naposledy!!!!!!!!! Naposledy Vám říkám, že neprovedení analýzy flóry v asteroidové džungli je absolutní porušení bezpečnosti práce na bojovém poli a toho, kdo se porušení dopustí, na místě zastřelím!!!!!!!“ křičel už zuřivě, až mu přeskakoval hlas a svůj divoký hněv nasměroval na místního hrdinu, který si dovolil vznést odpor.
„Co si o sobě vůbec myslíš!!!!!“ ječel na něj, až se mladík zbledl a celý se roztřásl „já mám za sebou stovky vítězných bitev a ty se tu se mnou budeš hádat!?!?????“ bušil se vztekle do hrudi pěstí, až mu cinkala vyznamenání
„Pane kapitáne, já jen chtěl…“ kuňkal zoufale, hledíc mu do ledově modrých očí, rozzářených neuvěřitelnou agresí, ale marně.
„Drž hubu!!!!!!!!!!!“ zařval tak hlasitě, že mu luplo v uších, hrdlo se stáhlo, až se docela rozkašlal a příšernému tlaku v hlavě dalo úlevy nepříjemné brnění mezi očima, spojené s hřejivým teplem a vzápětí se mu z nosu spustil proud tmavě modré lepkavé krve.
„Kurva drát…“ pěnil vztekle, drsnou dlaň si přidržel u nosu, ale krev se valila dál, což mu trpce naznačovalo, že o volnu bylo zase hodně chlastu, EfeDronu, sexu a naopak, žalostně málo spánku. Všechny tyhle faktory, spolu krásně propojeny, jako očka řetízku, dohromady vyústily v jeden velmi nepříjemný zdravotní jev, elegantně zvaný jako efedronální hypertenze, což jednoduše znamenalo to, že pan kapitán Epetulex, chrabrý hrdina z Modré galaxie, měl tlak vyšší než vrcholky zasněžených skalních štítů u Modrých velehor.
„Není možný, abychom měli takový štígro a toho uřvanýho zmrda konečně skolila mrtvice…“ zašeptal téměř neslyšně jeden z rekrutů druhému a všichni napjatě čekali, co bude dál.
Domníval se, že když si nos pořádně stlačí mezi prsty, krvácení ustane, ale tlak mu vztekem hodně narostl a popraskaly tak cévky v nosní sliznici.
Mladé rekrutky, které s ním chtěly do postele i přes jeho výbušnou, vzteklou povahu a pověst největšího kurevníka v galaxii, se mohly přetrhnout, která mu dříve nacpe do ruky kapesníček a soucitně se ho, v houfu kolem něj, vyptávaly, jestli pak nepotřebuje pomoci.
„Já si poradím sám!“ poslal je do hajzlu vzteklým tónem a s kapesníkem v obličeji rázně odešel na vojenskou ošetřovnu.

„Pane kapitáne!“ plísnila ho doktorka, když mu senzorem měřila tlak a zdravotním skenerem projela biočip, který měl v zápěstí.
„Během celé Vaší dovolené jste naspal dvě hodiny! A co ten EfeDron!? A tolik chlastu!? Vaše životospráva Vás zabije dříve než nepřátelé ve vesmíru!“ hučela do něj.
„Paní doktorko! Nechte laskavě můj životní styl být, nám je spolu dobře a konejte svou práci! Teče mi krev z nosu, proto jsem tady! A né, abych poslouchal chytrý kecy! Od toho máme v armádě Modrou propagandu!“
Odevzdaně zavrtěla hlavou, vstala a vytáhla ze skleněné skříňky injekční aplikátor a lék na okamžité snížení tlaku, když se k němu otočila zády, mohl si nerušeně prohlédnout její nádherně macatou prdel, v obtažených zdravotnických kalhotách, do půli zad se jí houpal krásný cop, spletený z hustých, tmavě fialových kadeří, celkově byla paní doktorka šukézní až běda, v poklopci už ho pořádně svrběly představy, jak by si ji za ten ohon přitáhl, chytil ji pod krk a pořádně ji přehnul přes ten telekinetický stůl a vymrdal ji tak, že by na chvíli zapomněla všechno, co se kdy naučila na Lékařské univerzitě, ona mezitím, vůbec netušíc, co za chlívárny se mu honí hlavou, chystala aplikátor, pak si vedle něj sedla židli, měl její pořádný prsiska na dosah ruky a velmi žádostivě si je prohlížel, až to zmerčila a škaredě se na něj podívala.
„Koukejte z okna, pane kapitáne!“ poručila mu přísně, levou ruku utáhla škrtidlem, do krásně vylezlé žíly ve svalnatém předloktí aplikovala medikament a jemu konečně přestala téct krev z nosu. Stříkla mu ještě do nosních dírek nějaký chladící sprej, zřejmě na stažení žilek ve sliznici a znovu skenerem změřila tlak.
„Zůstanete tady na pozorování, do zítřka. Tlak máte pořád hodně vysoký, nedá se nic dělat, hezky si obléknete nemocniční pyžamo a budete odpočívat a jestli s tím máte nějaký problém, tak zavolám pana Generála, aby Vám to udělil rozkazem, ano?“ pravila mu sladce, zdravotnické asistentky mu mezitím nachystaly nemocniční postel.
„No, co mám s Vámi dělat, paní doktorko…“ pousmál se na ni a dál lačně okukoval její bujné poprsí, už teď ty nalitý kozy cítil v rukou a hubě, péro se mu pochopitelně okamžitě vzpřímilo v poklopci, až ho na žaludu studila přezka vojenského opasku.
„Převlečte se do pyžama, já za chvíli přijdu vám přidělat monitoring srdce, ano?“
„Ano, paní doktorko…“ koukal se za ní, když vlnící kyprými boky kvapně odcupitala pryč, do prdele, taková nádherná, buclatá samička, není možný, že by ji nedostal do postele taky.
Když se vrátila, už poslušně ležel pod dekou, v nemocniční blůze, uniformu na věšáku u zdi.
Přisedla si k němu na židli, rozhrnula kabátek od pyžama a na hezky modelovaný prsní sval mu přilepila kyberdiagnostický monitorovací skener srdeční činnosti v podobě čtverce z elastického materiálu, na jehož povrchu, když se po něm přejelo prstem, se zobrazovaly potřebné hodnoty.
„Budete odpočívat, pokud možno, tak spát. Sestřičky vás občas zkontrolují, já přijdu až zítra ráno kvůli analýze hodnot ze skeneru.“ oznámila mu přísně a odešla pryč.
Altar už v hlavě divoce střádal plány, jak se jí dostat do kalhotek, ale nakonec ho zmohla únava ze všech laskomin, co mu napíchala, že docela tvrdě vytuhl a byl by určitě spal až do rána, kdyby ho nepřišly zkontrolovat dvě mlaďounké, čerstvě začínající kočenky, z oboru Polních sestřiček, jednoho ze vzdělávacích okruhů na Bojovém Vzdělávacím institutu.
„Podívej, to je pan kapitán Epetulex… “ mrkaly na něj, když poklidně spal a přisedly si k němu k posteli, každá z jedné strany, aby se mohly dosyta vynadívat na statečného hrdinu, jak spokojeně dřímá.
Pochopitelně, Altar jako věčně nadržený chlípník, šoustal i ve svých snech a momentálně drsně hobloval paní doktorku uprostřed asteroidové džungle a všechny ty šťavnaté prožitky, pečlivě ukryté za očními víčky, se absolutně zhmotnily pod peřinou.
„Jejda… No co to tu máme…“ culily se obě, když se nemocniční deka pořádně vzdula
„Myslíš na to stejný, co já?“ zašeptala buclatá růžovovláska, se slušivým mikádem, na zátylku vytetovaného jakéhosi motýlka, s pořádně naditým hrudníkem.
„Ale jen se podíváme, Ixuli, abychom ho neprobudily… „ špitala laškovně ta druhá, blondýnka s macatým zadkem a kyprými stehny.
„Tak honem…“ tetelila se Ixuli už netrpělivě a drobnou ručkou si nenápadně upravila načechrané, růžové vlasy.
Arolix, jak se jmenovala ta druhá, z něj opatrně začala stahovat peřinu, však Altar, jakožto drsný bojovník, zocelený řadou bitev, měl hodně zbystřelé instinkty, okamžitě se probudil a bleskově ji drapl za ruku, až vykřikla leknutím.
„Pane kapitáne, vy už jste vzhůru?“ koukaly na něj překvapeně.
„Tak trošku… Co byste rády, milé dámy?“ počastoval je chlípným úsměvem a pečlivě si svou večerní návštěvu prohlížel.
Takový krásný mlaďounký koťátka, no to je nádhera, s takovou péčí by smrděl ve špitálu klidně i čtrnáct dní, když u něj obě seděly, hezky u postele, z každé strany se na něj prsily, se stydlivým usmíváním, měl co dělat, aby se choval slušně.
„Přišly jsme se podívat, jestli jste to vážně vy, pan kapitán Epetulex…“ pomrkávaly dlouhými řasami a obě mu chtivě koukaly do ostře modrých očí.
Samolibě se na ně usmál a čekal, co z nich ještě vyleze.
„O vás se totiž vykládají věci…“ špitla Ixuli a přisedla si už k němu rovnou do postele, Arolix z druhé strany.
„Ale? A copak se o mě povídá?“ ptal se zvědavě a každou si majetnicky objal kolem pasu a přitáhl blíže k sobě.
„Že se ničeho nebojíte a že každou, co se vám líbí, dostanete do postele…“ pošeptaly mu do ucha a laškovně ho začaly obě hladit po svalech na hrudi.
„A vás dvě už jsem taky dostal, co?“ usmíval se ještě více a nadrženě jim rukama zajížděl pod zdravotnické blůzičky, obě se nenechaly pobízet, shodily pracovní mundúry, spodní prádélko a krásně nahaté za ním rozpustile vlezly do postele, začaly se na něj chtivě věšet, Arolix mu vtiskla divoké políbení, jazykem ho rozpustile pošimrala v puse, Ixuli už zvědavě šátrala pod dekou a pořádně ho chytla za péro u kořene.
Rychle z něj stáhly deku a obě ho začaly krásně kouřit, Arolix mu chtivě sála pořádně nalitý, modrý žalud, jazýčkem a zoubky něžně dráždila uzdičku, Ixuli lačně olizovala koule, jemně je mnula v prstech a špičkou jazyka laškovně šimrala svalnaté břicho, mezitím ho Arolix pěkně pustila do pusinky, surově ji drapl za blonďatou kštici a mrdal ji tvrdě do krku, až se dávila a sliny jí tekly po bradě.
„No vy jste holky šikovný…“ sténal už slastně a zbožně hleděl do stropu, uctivě děkující všem bohům Války za tenhle pozitivní přístup personálu ve Vojenském zdravotnictví.
Když se pořádně nabažily jeho ocelově tvrdého čuráka, znovu ho obě chtivě líbaly, jedna vášnivě na krk a hranatou bradu, druhá na rty, neodolal a oběma pořádně prohmatal ty nádherný kozičky, který mu laškovně strkaly do obličeje, každou z nich labužnicky ochutnal, když se mu před očima divoce natřásaly dva páry pořádně bujných ňader, připadal si chvílemi jako na Vojenském večírku k oslavám vítězství Militantní ModroVlády, kdy po celé hale, kam až oko dohlédlo, levitovaly slavnostní tabule, obložené nejrůznějšími laskominami.
„Pane kapitáne! Vy máte tak krásně velký péro…“ vzdychala Ixuli roztouženě a znovu ho začala chtivě kouřit, plnými rty ho pevně obkroužila, jezdila nahoru a dolů, přičemž mu špičku žaludu nezapomněla pořádně laskat jazýčkem, Arolix mu mezitím obkročmo sedla na hubu, aby ji mohl lačně vylízat pičku, prsty ji pořádně roztáhl macaté půlky a chtivě se na tu voňavou a mokrou štěrbinku přisál, jazykem dráždivě lízal a šimral zduřelý klitoris, který už nedočkavě vykukoval zpod závoje stydkých pysků, Arolix hlasitě sténala na celý nemocniční pokoj a pořádně mu tekla rovnou do pusy, už docela funěl vzrušením, když tu do pokoje vlezla paní doktorka, která musela ve službě zůstat déle, kvůli náhle raněným bojovníkům.
„Co to má znamenat!!!!“ křikla vztekle, když spatřila, jak pan kapitán vesele porušuje léčebný režim „tak jste obě normální??? Pan kapitán má vysoký tlak, chcete ho zabít!?!“ soptila vztekle, obě si rychle posbíraly svoje svršky a začaly se překotně oblékat.
„My jen přišly na kontrolu, jestli je v pořádku…“ hájily svůj potupný přečin.
„No, to vidím! Vypadněte! Obě! Hned!“ přikázala jim řízně, Altar jen nešťastně koukal, jak ty dvě chtivé a nadržené potvůrky mizí do temné nemocniční chodby a osiřel na pokoji se rozezlenou paní doktorkou.
„No, vy jste tedy dáreček, pane kapitáne…“ zadívala se mu do očí, ale už to nebyl pohled přísný, ale docela svůdný, skýtající mnoho rozkoše.
„Přímo od boha Války, paní doktorko…“ vyslal jí svůj zářivý, mrdací úsměv, tušíc, že večer ještě nekončí.
„A čím pak vás ještě bůh Války obdařil?“ zašeptala, smyslně si olízla rty a rozpustila husté vlasy, doposud sešněrované v mohutném copu „krom toho, že vidíte po tmě?“
Altar mocně nasál aroma vítězství, poněvadž jakožto nositel Válečného genu se mohl pyšnit lepšími fyzickými schopnostmi a krom bionočního vidění, vlastnil taky lepší čich a už zdálky cítil její pořádně vlhkou mušličku, dráždivě vysílající pachové signály připravenosti k pořádnému zásunu.
„Sama se musíte přesvědčit…“ rozzářil na ni svoje jiskrně modré zraky a nemravně na ni zamával svým, jako ocel, tvrdým a ztopořeným pérem, na nic už nečekala a pomalu, jako kočička, si za ním vlezla do postele.
„Tohle je rozhodně lepší než ty svítící oči…“ pošeptala mu roztouženě, začala ho jemně škrabkat nehty na napjaté kůži penisu, výhružně se trčícího ke stropu, s krásně výraznými žílami a pak se mu posadila na klín a pevně ho přidržela za modro bílo černou stuhu od Nejvyššího vojenského kříže za statečnost.
„Teď mi to pořádně uděláš a několikrát za sebou! Jinak se budu hodně zlobit…“ chytla ho dravě pod krkem a nehty mu zaťala do tváře, tak taková mrcha divoká se v ní ukrývá, koukal překvapeně a drsně jí oběma rukama sevřel macaté půlky.
„Tak se svlíkej, ty potvoro jedna nadržená…“ pravil jí chlípně a prdel stiskl ještě silněji.
Pomalu si stáhla blůzku, hodila ji na zem, umně si rozepnula podprsenku a ty bohovsky veliký dudy se mu vyvalily přímo do tváře jako velká voda, měly absolutně fantasticky nádherný tvar, pořádný dvorce a zduřelé, sametové bradavky.
Vzala si je do dlaní, dráždivě si je před ním pomazlila a pak mu v nich pořádně sevřela obličej a drsně ho přidusila, až se musel pořádně nadechnout.
„Řekni mi, že mám ty nejhezčí kozy, cos kdy viděl…“ šeptala mu zuřivě, s divokou vášní v hlase a znovu ho přiškrtila u krku vojenskou stuhou.
„Takový způsoby se ti líbí?“ funěl už zvířecí vášní a sevřel jí pevně ručku v drsné dlani, ale byla hodně chtivá a zřejmě i dominantní a moc se jí nezamlouvalo, že jí neřekl, co chtěla slyšet.
„Ty neumíš poslouchat paní doktorku!?“ vpálila mu štiplavou facku, druhou už nestihla, protože ji divoce popadl do náručí, zavalil celou svou vahou a obě ruce v surovém sevření přišpendlil k posteli.
„Tak ty na mě budeš zlá?“ blýskal po ní očima a cítil, jak živočišná vášeň a chtíč raketově narůstá, prudce už oddechovala a tiskla se mu klínem ke zkamenělému penisu.
„Vymrdej mě pořádně! Slyšíš…“ naléhala vzrušeně, tak z ní drsně strhal zdravotnické kalhoty a prsty pořádně promnul tu mokrou kundu, chtivou jeho pořádného péra.
„Ano!“ vzdychala už roztouženě, na nic nečekal, její krásně tvarované nožky si hodil na ramena a pořádně do ní zajel až po koule, až to zamlaskalo a tvrdě začal přirážet, kroutila se pod ním rozkoší, řvala slastí, když ji drsně nabíjel, vší silou mu držela ruce, kterými se zapíral o postel, cítil její špičky nehtů jako ostří malých nožíků, inu pořádná a zvířecí mrdačka, tak to má být.
„Nepřestávej!!! Dělej!!! Pro veškerou temnotu vesmíru, mrdej mě pořádně, slyšíš!!!!!“ poroučela mu nevybíravě a dost nahlas mezi slastnými vzdechy, surově ji chytil pod krkem a zrychlil tempo, už zřetelně cítil, jak ho ta nenasytná pička pořádně svírá a vtahuje dovnitř, rozkoší se mu dělaly mžitky před očima, divoce funěl a hekal, úplně zpocenej, že by mohl pyžamo ždímat, ona už ve slastné křeči, se zakloněnou hlavu, pevně jí chytil za macatá stehna, aby mohl zajíždět ještě hlouběji, poněvadž jasně viděl, že už to na ni jde, ten výraz ve tváři ženy, na pokraji intenzivního orgasmu, za ten čas už poznal.
Vší silou mu sevřela dlaně, kterými jí stehýnka pevně tiskl a s hlasitými výkřiky se krásně udělala, horkým gejzírem kundí šťávy mu svlažila svalnatý podbřišek i koule, stehna jí sevřel ještě křečovitěji, protože vyvrcholení cítil už i na sobě, párkrát pořádně zajel až na doraz a s úlevnými vzdechy se do ní vystříkal.
V tu chvíli se s ním začal točit celý pokoj, senzor na monitoring srdeční činnosti začal nepříjemně pískat a docela měl obavy, že to s ním kvůli pár chvilkám živočišného mrdání opravdu škrábne.
„Honem, lehni si…“ řekla mu udýchaně a rychle z kapsy od zdravotnické blůzy vytáhla injekční aplikátor a píchla mu znovu léky od vysokého tlaku.
„Neboj… Se mnou jsi v bezpečí… Protože já chci ještě, víš?“ šeptala mu horečně mezi chtivými polibky, chvilku počkala, než hodnoty slezou na přijatelnou úroveň a chtivě ho začala sát, aby ho přivedla opět do bojeschopného stavu.
Za chviličku mu opět stál jako na poli strom, vzala ho mezi pořádná koziska a začala ho zuřivě honit pevně sevřeným, měkounkým žlábkem, drsně ji popadl za hlavu a bez okolků jí ho znovu nacpal do pusinky a tvrdě ji šukal až na mandle, docela se dávila, slintala, že jí to teklo až po bradě, hlasitě funěla, pak ho pevně sevřela u koulí a mezi rty pořádně stiskla zduřelý žalud, sála jeho špičku, jazykem šimrala uzdičku, už docela slastně sténal a lapal po dechu, jelikož kuřba to byla přímo mimořádná a znovu jí ho zasunul až po koule do krku, pevně jí hlavu na péru přidržel, hezky surově za vlasy, jelikož trošku toho násilí v posteli měl prostě v oblibě.
„Kuř ho pořádně, ty děvko…“ funěl nadrženě, když ji čurákem hezky dusil, pak ho raději vytáhl ven, aby se mohla nadechnout, rozpustile se usmívala, pořádně ho honila a lačně mu začala sát koule, pak už ale uznala, že by se mohl trochu snažit i on a hezky mu vyskočila na klín, sama si pičku roztáhla prsty a krásně se mu tvrdý ocas navlékla a dosedla až nadoraz.
Rukama se zapřela o jeho svalnatou hruď a pomalu se mu začala prdelkou vlnit a vrtět v klíně, byl už dost nažhavený a chtěl se do ní pořádně obout, ale zadržela ho.
„Pomalu, pomaličku…“ šeptala mezi vzdechy „víš, že máš vysoký tlak…“
„To mám z těch nervů ve velení…“ odpovídal jí stejně roztouženým hlasem a vzal ty nádherný kozičky do rukou, labužnicky je začal sát, jazykem šimrat bradavky, laškovně ji občas do prsíčka kousl, pak už ji ale pořádně chytil za prdel a drsně se do ní pustil.
Tvrdě si ji narážel na ocelově tvrdé péro, rozvášněně sténala a křičela slastí, kozičky ji divoce skákaly a natřásaly pod divokým přirážením pana kapitána.
„Pojď… Otoč se…“ poručil jí najednou vzrušením ochraptělým hlasem, dřepla si tedy zády k němu, za boky si ji hezky přidržel, aby na něj mohla vyšpulit prcku a rozkošnicky se koukal, jak do ní krásně zajíždí až po koule a jak má čuráka hezky lesklého od šťávičky z její buclaté a promočené kundičky.
„Kurva, ty máš tak nádhernou prdel…“ funěl nadrženě a pořádně ji po zadečku plácl, až se jí obě půlky krásně rozechvěly. Ve dřepu si na něj vášnivě dosedala a sama si u toho mastila poštěváček, hezky ji u toho pomáhal a tvrdě si ji na ptáka narážel, až to krásně mlaskalo.
„Ano!! Ano!!!“ začala zase vášnivě vzdychat se zavřenýma očima a hlasitě sténat „pořádně!!! Pořádně!!!! Hlouběji… Hlouběji!!!“
„Klekni si! Dělej!“ přikázal jí už úplně roztoužený a hořící divokou vášní, hned zabořila hlavu do nemocničního polštáře a nedočkavě na něj vystrčila macatou prdelku, kundičku si sama prstila, protože už byla hrozně nadržená a skoro před vrcholem.
Tvrdým žaludem ji pičku laškovně začal dráždit, přejížděl přes nenasytnou dírku a zduřelý klitoris, hlasitě vzdychala a stříkala, ruku i péro měl úplně mokré od voňavé kundí šťávičky, dlouho to nevydržel a hezky jí ho tam napasoval, pěkně po koule, až překvapeně vyhekla, jelikož teď zajel opravdu hodně hluboko a tvrdě začal přirážet, až se jí pořádné půlky divoce natřásaly.
To už řvala opravdu hodně nahlas, kvílela jako raněná, drsně jí svíral tu bohovskou prdel a vztekle do ní bušil, po tváři mu tekly čůrky potu, srdce divoce bušilo a za chvíli začal senzor zase hlasitě pískat.
„Vydrž!!! Vydrž!!!! Nepřestávej!!!!!“ vykřikovala mezi slastnými vzdechy, tlačila mu zadek do klína a za chvíli už pod ním začala kroutit v orgastické křeči, s hlasitým vzdycháním a výkřiky.
„No to bylo neuvěřitelný…“ šeptala mu ještě celá rozechvělá, když vyčerpaně hekal v posteli, měl pocit, že mu srdce vyletí z hrudi a uteče k nějakému poklidnějšímu příjemci, rychle mu píchla zbytek medikamentu na hypertenzi a lačně se mu přisála na stále ztopořeného čuráka, který už nedočkavě čekal na bezvadnou finální kuřbu.
„Ty mě chceš zabít…“ sténal vzrušeně mezi prudkým oddechováním, teď si s ním laškovně pohrávala, celou plochou jazyka mu žalud lascivně olizovala, sála špičku našpulenými rty, mazlivě si ho otírala o tvář, pak ho zase vzala do pusinky, pevně obkroužila plnými rty, sevřela a špičkou jazýčku divoce kmitala po uzdičce, což už nevydržel a slastnými vzdechy jí dával jasně najevo, že tohle rozhodně ano.
Rukou jí odhrnul vlasy z tváře, aby se mohl koukat, jak ho krásně kouří, druhou přidržel fialovlasou hlavinku a zase jí ho pořádně narval do krku, nechala ho, ať jí chvilku pořádně šuká hrdlo, pak ho pevně chytla u kořene, začala ho tvrdě honit a znovu sát žalud ve rtech, šimrat jazykem, to už cítil, jak mu v péru pořádně cuká, poznala to i ona, znovu ho krásně pusinkou stiskla a on se jí s úlevnými vzdechy pořádně vystříkal do pusy, že to nedokázala všechno spolykat.
Chvilku ležel bez hnutí, se zavřenýma očima a blaženým úsměvem, kdyby ho teď náhodou skolila srdeční zástava, tak by ho to ve Vojenském ráji vůbec nesralo, protože chcípnout u sexu, to pro něj byla vždycky představa té nejkrásnější smrti.
„Jsi v pohodě…“ šimrala ho po svalnatém břiše, když viděla, že je vyřízený jako obrana asteroidu A-113, kterou úspěšně prolomili minulý týden.
„Já nevím…“ hekal vyčerpaně „ale za tohle by mi stálo zdechnout…“
„Ještě ti píchnu trochu léku na tlak a půjdu…“ culila se na něj spokojeně, rychle si oblékla zdravotnický oděv zpět, vpravila do žíly trochu medikamentu a odešla pryč, což už ani nezaregistroval, poněvadž vzápětí vytuhl jako mrtvola na bojišti.

Druhý den ráno, když přišel zpět do ordinace, byla to zase ta přísná paní doktorka, s pevně spleteným copem a chladným výrazem.
„Tady máte léky od tlaku, vyzvednete si je v lékárně a za týden přijdete na kontrolu. Když se mi hodnoty opět nebudou líbit, zase tady zůstanete na pozorování, ano? Pravila mu přísně, se sevřenými rty a rukama založenýma na prsou.
„Samozřejmě, paní doktorko…“ usmál se na ni.
„Na shledanou!“ rozloučila se s ním příkře a dále mu už nevěnovala pozornost.

Spokojený, parádně vyšoustaný, opustil ordinaci a veselým krokem zamířil do lékárny a když přes skleněnou výlohu spatřil nádherně prsatou lékárnici, s nazrzlými kudrnatými vlasy a velikýma zelenýma očima, znovu se mu rozbouřila krev v žilách a zřetelně cítil, že mu narůstá boule ve vojenských kalhotách.
Rychle si upravil důstojnickou čepici na hlavě, poupravil u krku Nejvyšší Válečný kříž za statečnost a s hrdě vzpřímenou a mírným šukacím úsměvem vešel dovnitř.
Však co, která pak by odolala a nechtěla do postele s chrabrým hrdinou z Modré galaxie…