Každý z Vás zažil chvíle kdy mu nebylo dobře nebo měl nějaký úraz. A já měl ten den zrovna opravdu "Den Blbec". Od samého rána mě stíhalo neštěstí za neštěstím. Začalo to hned tím, že mi nezazvonil budík jako obvykle a já zaspal. Znáte to, spěch. Nestíhám svoje ranní kafe a jen v rychlosti kousnu do včerejšího pečiva, abych měl alespoň něco v žaludku. Rychlá hygiena a už běžím honem k autu. Z dálky už vidím jak auto sedí, protože je zadní kolo prázdné. Krucinál, proč právě teď. Vytáhnu z kufru rezervu, jenže nemůžu najít speciální ořech na bezpečnostní šrouby. To už mi dochází všechna trpělivost a volám, že dnes nepřijdu do práce. No co, aspoň doma udělám co je třeba. Ne, že bych si zrovna liboval v sekání zahrady., nicméně trávník už to opravdu vyžadoval. Rozhodl jsem se tedy, i trochu škodolibě, potěšit sousedy zvukem elektrické sekačky. Vytáhnu tedy stroj červené barvy a začínám od branky podél plotu, kde rostou jabloně. Ranní zpěv malého ptactva, přehluší zvuk motoru a točící se čepele. A právě ta mi ve chvíli, kdy jsem najel na kořen jedné z jabloní, skočila nešťastně rovnou na nohu. Během vteřiny mi prosekla špičku boty a do masa se mi stokrát za sebou zakouslo točící se ostří. Chvilku mi trvalo, než mi došlo co se právě stalo. Dobrou chvíli jsem se bál sundat botuz z nohy, abych neviděl tu spoušť. Je mi však jasné, že musím rychle někam na pohotovost. K poliklinice mě doveze taxík, není možné takovou dálku jít po svých. Naštěstí nečekám dlouho a ve dveřích se objeví hlava sestřičky. "pojďte dál! . S čím jdete." Ukazují jí botu s useklou špičkou, ze které kouká krvavý obvaz, jak jsem si chodidlo omotal fáčem. "Tak se na to doktorka podívá, běžte dál." Vstupuju dál do ordinace, kde na své židli sedí od pohledu moc sympatická žena. "Posaďte se. Ukažte". Natahuji nohu a ona se skloní, aby se podívala na můj úraz. Nedalo se přehlídnout, že má v bílé podprsence pěkná velká prsa. Snažil jsem se necivět, ale její dekolt byl pro mě jako magnet. Podívala se mi do očí, a myslím že mě přistihla jak na ni civím. Protože když jsem zvedl oči, dívala se na mě a cítil jsem, že je zřejmě ráda. Že si ji tak prohlížím. Nevím jak se cítí, žena když na ni s chutí zírá mladší muž. Ale byla to opravdu krásná žena, ve věku kolem 50ti let. Bylo vidět, že se udržuje a ta bílá doktorská halenka s velkým výstřihem do tvaru V mě fascinovala. Chvíli jsem mapoval její obličej,, a říkal si, že takovou ženskou by musel chtít snad každý chlap. Pokusil jsme se o vtip a ona se pousmála. Už v té chvíli jsem začal přemýšlet o tom jestli si mám troufnout víc. Očima jsem jí jezdil po těle a představoval si ji v úplně jiné situaci. Ve chvíli kdy jsem ji pohlédl do tváře, všiml jsem si, že se po mě také se záliboul dívá. Na stole měla kočičí figurky a tak jsem se zeptal jestli má ráda kočky. V její kladné odpovědi jsem postřehl zvýšený zájem. Začal jsem tedy řeč na kočičí téma a přidal k tomu pár vtipů. Než jsem se nadál měl jsem nohu ošetřenou, protože to nebylo tak vážné jak to vypadalo. Uvědomil jsem si, že budu muset odejít a tak jsem vsadil všechno na jednu kartu. Teď nebo nikdy. Poděkoval jsem za ošetření chodidla a vzápětí řekl, že bych ji rád pozval do kočičí kavárny na šálek dobré kávy. Spatřil jsem u ní na stolku totiž poloplný hrníček kávy. Překvapila mě, když s úsměvem odpověděla, že ráda.. Nečekal jsem takovou odpověď a doslova mě to zvedlo ze židle. S úsměvem jsem se rozloučil s tím, že se uvidíme. Na dveřích jsem si ofotil pracovní dobu ordinace a plný nadějí jsem se vydal k domovu. Měl jsem spoustu času cestou přemýšlet co vymyslím.. Pokračování příště
