“Kde nejdál jsi byl?” Za volantem padla bezprecedentní otázka a z toku mých následných slov se začal skládat celý život. Zabředlý po pás ve vyprávění o Číně, vesmíru, představách a dosud nenaplněných tužbách jsem ztratil pojem o čase. Namísto znuzených pohledů, otravných vzdechů a přerušujících otázek jsi mi věnovala veškerou pozornost.
Ze slov se stávaly věty, z vět souvětí a ze souvětí příběh. Zapletence příběhů by byl lepší termín, protože takhle rychle z pohádky do pohádky neskáče ani Shrek na kokainu.
Když jsem na dálnici minul už druhý sjezd v řadě, nechtěně nám protahujíc cestu, slyšel jsem v tónu Siri z navigace záblesky sarkasmu když pokřikovala své “přepočítávám”.
Stále jsi mlčela a dávala prostor mým slovům, projednou dávajíc smysl. Naplněnej tvým aktivním nasloucháním jsem pokračoval.
Při cestě dál se rozpršelo. Kapky hrály symfonii ťukáním a odrážením se od střechy jedoucího auta, vyluzující uklidňující ambient, který přidával vyprávění atmosféru tajemných dálek a neznáma.
Vždy když se podívám do zpětného zrcátka u spolujezdce, naše pohledy se setkají. Ne jen tak ledajaké pohledy. Ty naše jsou obestřeny medovým tajemstvím co zůstává ostatním zahalené. Snad nás ty pohledy mezi sebou neprozradí. V těch tvých očích vidím vše, jen ne klid. Víčka přivřená ve správný moment do správné míry zlomí nejednoho nebojácného hrdinu. Hrdina padá na kolena a prosí o odpuštění z hříšných myšlenek, jež mu kalí mysl.
Nebýt červených rychle se přibližujících zadních světel auta před námi, utopil bych se v těch panenkách. Periferním viděním pozoruju jak mi sjíždíš očima přes šíji, rameno, teplem odhalenou ruku až k prstům objímající volant. Pohled co by dokázal vyhrát válku světů. S následným mrknutím přerušuješ pouto. Suché polknutí ti potvrzuje efekt, který na mě tohle má. Za zakoktáním se klube další část povídání, kde nejdál jsem byl. Neřeknu to nahlas, ale vyslovit destinaci: ve snech s tebou, by nebylo daleko od pravdy.
Nová písnička vyústí v novou náladu a téma, které se nám přibližuje. Zpoza volantu zvolám: “A co takhle k večeři zastavit, hm?” Z tichého mlčení se probereš a nesouhlasně zakroutíš hlavou s dodatkem, že prý ještě nemáš hlad. Hlad taky vyloženě nemám, ale v horizontu dálky se tohle mění nepředvídatelně, stejně jako můj hlad po ještě něčem dalším. Tím dalším jsi ty, drahoušku. Další sjezd nemíjím a sjíždím z dálnice jak Verstappen po úspěšných okruzích za čerstvého deště do pitstopu pro výměnu pneumatik. Nebe protla síť blesků, jako by Zeus tušil mé úmysly a chtěl mi na ně tak posvítit. Řadím nižší převod, při té příležitosti ruka sklouzne k sedadlu spolujezdce kde sedíš právě ty. V moment prvního dotyku slyším hlasité polknutí, přehlušující i nesouhlasné otáčky motoru s aktuálním převodem. Jak se konečky mých prstů šinou výš po stehnu levé nožky, s nenápadným pohledem do zrcátka vidím tvou hlavu zakloněnou. Krk napnutý a rýsují se ti na něm všechny elementy co odpovídají volání dotyků jakoby sám krk chtěl pevně sevřít.
Dokodrcáme se pod most napojený na náš sjezd. Místo tak frekventované provozem až je jedním z nejopuštěnějších. Provoz kolem odstaveného auta vypadá nekonečně. Dodává to vzrušení z odhalení, z přirozeného bezpečí auta kdy skrz zamlžené skla se projíždějící může jen pousmát při pomyšlení na to, jaké neřesti se mohou uvnitř konat.
První dotyk přichází z čistého nebe, zaskočil mě protože ses ho ujala ty. Bez sklopení sedačky nám toto však poskytuje minimum komfortu.
Tón a zbarvení hlasu napoví míru tvého vzrušení. To dosahuje k neudržitelnému maximu a čekáš jakým způsobem to zvíře v tobě vysvobodím.
Zkřehlé prsty obejmou mé tváře, snad zimou, nebo tím že krev je právě v důležitějších oblastech, a nasměrují si mě tam kde si žádáš nejvíce pozornosti. Zprvu vzdorující tvým pokynů se podvoluji a nechám se sebou hýbat podle tvých představ. Kéž bych si zpětně dovedl jen vybavit všechny ty momenty, kdy jsem ti byl naprosto odevzdaný, slepě vedený tvou chutí, něhou a dlouho nezkrocenou touhou. Frekvence a hlasitost úderů kapek přehlušovala i dopravu kolem nás. Vše to splývalo dohromady, stejně jako da Vinciho paleta omývajíc ji tehdy v zurčícím potoku. Šum v uších se promítal i do mé reakční doby, nyní žalostně pomalá, přesto stále následujíc tvé impulzy. Jeden před druhým, oči v očích. Odlesk kde se míjely světla aut projíždejících kolem našeho v nich mnohonásobně zvýrazňoval napjatost momentu. V jejich světle přestávám dýchat, snad i doufat. Tvé dlaně se stihly zahřát od tepla co vydávaly mé tváře a něžně je použiješ a nasměruješ mě jimi tam kde mám být. Propletení pohledy, posunuješ mě níže nepřerušuješ však toto pouto. Šeptem proneseš: “knoflíky”
S vrchním se plánuji popasovat za pomoci rukou, ale prohlédla jsi mě a doplníš: “bez rukou, štramáku!”
Upřený pohled, zatím stále nepřerušen dodává celé chvilce dominantní podtón. První knoflík nezabralo rozepnout víc než bylo nutné, následován třetím a přeskočeným druhým. S druhým knoflíkem, třetím v pořadí si šaty přetahuješ přes hlavu a jediné co se nachází mezi tvým tělem a zvědavými dotyky mých nenechavých rukou a ještě sobečtějšímy prsty je body. Černé, zaplé co střeží tvé soukromí a intimitu jako hrad celé království. To musí dolů. Jediným trablem je pozice háčků. Vše se však vyřešilo téměr hned. Jeden rychlý pohyb a byla jsi vysvobozená, předemnou a na sedadle spolujezdce nahá. Mé oči již nedostály tichého slibu a nesledovaly ty tvé. Naopak se toulaly po celém interiéru auta. Lež. Věděly přesně co hledají. Ty, tebe a tvé tělo. Pro větší pohodlí bylo zapotřebí narovnat sedačky. Ze záhadného důvodu se tvá ne a ne pohnout. Mysl mi zakalil nápad tak ďábelský, tak sprostý, že jsem neudržel jazyk za zuby a prozradil ti ho. Vlastně spočíval v tom, že si prohodíme místa a já se se sedačkou poperu. Ani ne po milisekundě zamyšlení jsi souhlasila a při prvním náznaku prořídnutí provozu jsi opatrně začala vylézat z tepla automobilu. Nahá vystupuješ a proti přijíždějícím tě chrání a jen z jednoho směru, dveře. Tma to vše naštěstí přikryla temnotou. Co však nepřikryla byly mé kroky, co obcházely auto mnohem rychleji. Z dáli zatáčky se vynořily světla a na malý okamžik ti došla realita. Nahá se kradmo snažíš dojít na stranu řidiče, ale řidič samotný je už u tebe. Ke všemu co jsi čekala jsi nepřičetla tuto výrazně proměnou - mě. Končíš opřená o kapotu našeho vehyklu, vyhřátého z délky dálnice, se smáčenou kundičkou a prsty prodírající se zezadu do vroucího nitra a hlubin tebe. Zhodnocuješ situaci, ale po prvním přirazu tě myšlenky zradily a zůstaly jen pocity mísící se s realitou prožitku. Chemie v hlavě s tebou viditelně cloumá ze strany na stranu. Být viděná jen pozorným pohledům pozorující krajnice pro možnost výskytu srn, venku za deště tomu dodává další vrstvu reality, která se promítá mimo jiné i do míry mokra. Neodolávám, prsty vyndavám a zezadu přiklekám ke tvé vyšpulené prdelce. Prsty chytnu půlky a rozdělím je od sebe. Lituji že tolik odvahy nemáme i za denního světla. Zanořím jazyk mezi pysky a naberu si na něj notnou dávku šťáv, kterými mě neúnavně zásobuješ. Prohyb v zádech se promítne i v následující akci, kdy se pohodlně dostanu až na tvůj klitoris. Ten vzrušivý podtlak, tlak a pohyby jazykem, ústí v klepání koleny, zamotaní jazyka a přiopilý výraz. Nemožnost vstát si přeberu po svém. Obal od kondomu zašustí a padá na zem vedle tvých sotva stojících kotníků. Bez ostychu tě začíném mrdat, přirážet a šukat. Teď už je mi naprosto vše jedno, dopaminy dosahují závratných hodnot, hučení v péru jde nejen slyšet, ale i cítit. Naše svěla se hýbou prostorem a ozařují okolí před autem v rytmických pohybech, které by nerozpoznal snad jen puritán. Chuť na tebe však stále neopadá, naopak s každým přírazem se modlím o další dva, s každým druhým o další tři, protože, drahoušku, cesta nám zdaleka nekončí. Nechci stříkat do kondomu, tomu jedinému se chci teď vyhnout. Stahuju tě z kapoty na zem, kde se ti daří klečet, guma je dávno z péra a to se teď tyčí přesně v úrovni tvých rtů. Pochopení situace netrvalo nikterat dlouho, během momentu jsem byl zdatně a hluboko kouřen a teď už počítal vteřiny do erupce. Ty jsi chtěla polknout, natlačila sis mě co nejhlouběji do krku, ale v poslední vteřině jsem se vymanil a husté provazy spermatu dopadaly jeden za druhý na tvůj obličej a jeho blízké okolí. Poslední mířil zaslouženě na tvůj dekolt.
Radost číšila z tvých očí a po posbírání těl ze země jsme usedli vedle sebe do sedaček.
“Teď už bych si něco k snědku dala”, se smíchem jsem se jal rozjet směrem k nejbližšímu burgrkingu. Až po vyzvednutí objednávky ti došlo, proč na tebe od obsluhy padaly podivné pohledy. Ne všechnu mrdku jsi ze svého obličeje dostala. Cumwalk at it’s finest. Další zastávka motel…
