Bylo to obyčejné pondělní ráno, kdy jsem se vydala na rutinní prohlídku k novému doktorovi. Můj obvyklý lékař měl plno, a tak mě objednali k někomu jinému. Už když jsem vstoupila do čekárny, cítila jsem nervozitu, kterou si člověk nosí na lékařské prohlídky. Nikdy jsem nečekala, že zrovna tahle návštěva se stane něčím, na co nikdy nezapomenu.
Po chvilce mě zavolala sestra. „Slečno Kateřino? Pan doktor je připraven.“ Následovala jsem ji do ordinace, kde mě přivítal muž kolem čtyřicítky, štíhlý, s pronikavým pohledem a lehce drzým úsměvem.
„Dobrý den, já jsem doktor Novák,“ řekl a potřásl mi rukou. „Posaďte se, prosím. Co vás k nám přivádí?“
Vysvětlila jsem, že jde jen o pravidelnou kontrolu. Přikývl a začal něco psát do počítače. „Dobře. Pro jistotu si vás trochu prohlédneme. Pokud nemáte nic proti.“
„Jistě,“ odpověděla jsem, aniž bych něco tušila.
„Můžete si sundat svetr a tričko, prosím?“ požádal. Překvapilo mě to, ale řekla jsem si, že je to standardní postup. Poslechla jsem. Zůstala jsem jen ve spodním prádle, cítíc, jak na mě upírá pohled.
„Máte opravdu ukázkovou postavu,“ poznamenal, zatímco si natahoval rukavice. Jeho tón byl formální, ale něco v jeho očích mě znervózňovalo.
Začal prohlídkou mého krku a ramen. Jeho ruce byly jisté, možná až příliš. Přesunul se k mým zádům a jemně mi přejel prsty po páteři.
„Teď se otočte, prosím,“ řekl. Udělala jsem to a jeho pohled sklouzl k mému hrudníku.
„Zkontrolujeme i dýchání. Sundáte si podprsenku?“ zeptal se. Překvapeně jsem na něj pohlédla.
„To je opravdu nutné?“
„Ano, potřebujeme přesný poslech,“ odpověděl klidně, ale koutky úst mu cukaly. Po chvilce váhání jsem si podprsenku sundala, snažila se zakrýt rukama, ale on mi je jemně odtáhl.
„Uvolněte se, to je naprosto profesionální,“ řekl. Ale jeho pohled byl všechno, jen ne neutrální. Poslechl si mě, ale zdálo se, že jeho ruce zůstávají na kůži déle, než by bylo nutné.
„V pořádku,“ řekl po chvíli a pousmál se. „Přejdeme k dalším částem.“
Navrhl, abych si lehla na lehátko. Poslechla jsem, teď už mírně nervózní. Jeho ruce se přesunuly na mé břicho, poté níž, až k lemu mých kalhotek.
„Nebojte se, zkontroluji, jestli je vše v pořádku s vaší páteří a břišní oblastí,“ vysvětlil, ale jeho prsty sjížděly čím dál níž.
„Pane doktore,“ začala jsem, ale on mě přerušil.
„Jsem tu proto, abych vás prohlédl,“ řekl tichým hlasem. Jeho prsty zajely pod lem kalhotek. Byla jsem šokovaná, ale něco ve mně mě přimělo zůstat ležet. Adrenalin, možná zvědavost.
Když se jeho ruce přesunuly ještě níž, přerušila nás sestra, která vešla do místnosti. „Pane doktore, další pacientka je na řadě.“
Doktor se rychle narovnal a sundal rukavice, jako by se nic nestalo. „Samozřejmě, slečno Kateřino, to bude vše. Výsledky vypadají naprosto v pořádku.“
Odešla jsem z ordinace s hlavou plnou myšlenek. Bylo to nepříjemné? Nebo vzrušující? Byla jsem zmatená, ale jisté bylo, že na doktora Nováka nezapomenu. A možná… se k němu ještě vrátím.
