Martin čeká a čeká. Trochu nervózní, co jeho paní zase napadne. Jsou milenci. A když se jednou za čas sejdou v mileneckém azylu na celý den, má žena úlohu spíše submisivní. Ale když nejsou spolu, je tomu naopak.
Zpráva pípla. Konečně! S jistou obavou i vzrušením ji jde otevřít. Jednu už dneska dostal. Zhruba před čtyřmi hodinami. "Okamžitě si podvaž koule jedním kroužkem, dělej!" stálo v ní. A od té doby nic, a už ho nosí celou tu dobu a pomalu to začíná tlačit a bolet. Ale měl strach se ozvat, jak ji zná, určitě by mu vynadala a přikázala by mu nasadit ještě dva, mrcha! Co řekne paní, musí se splnit, a on to tak dělá, jsou to hry, co hrají, když spolu nemůžou být. Výmluvy neexistují. Tahle zábava napadla jeho, a jak se v tom ta čubka hned našla, panečku. Ale má to svoje hranice. Žádná krev, ani násilí, jen lehké bdsm. Ne jako jeho známej, kterej odletí na dovolenou a vrátí se s nakopanými žebry a samá modřina. To už je "cufíl." Hranice jsou jasně nastaveny. A Martin ví, že jí to vrátí. Už zítra...
" Tak co, Ty kurevníku, už jseš pokornej? Už Ti spadnul hřebínek? Určitě Ti stojí, viď? To jsem Ti nedovolila! Půjdeš do koupelny, vyhoníš si ho, natočíš to, a pošleš mi to. A pak, teprve pak si to můžeš sundat a dělej, nebudu na to čekat celý večer! Jo, a opovaž se zamknout! " Martin maže do koupelny a udělá přesně to co paní chce, musí to stihnout dřív, než se jeho žena a děti vrátí domů. Může to být každou chvíli. Udělá se za chvilku, vystříká se na prosklenou desku stolu a posílá video. Sundavá škrtící kroužek z koulí a s úlevou si je mne. Takovýhle píčoviny, na to ji užije. Ale aspoň to už není anální kolík jako posledně, sedět s ním v zadnici u stolu na židli, a dělat jako že nic, to taky nebylo úplně košer. Zítra je jejich den. Má dovolenou. Tajně. Jedou spolu za Plzeň na celý den, tak aby se vrátil jakože z práce. Počkej mrcho, až se mi zítra dostaneš do pazourů...
Ráno vyzvedávám svojí milou přesně na místě určení, už na mě čeká. Pusa v autě, objetí, a letíme dál. Když nemusím řadit, mám ruku vedle na jejím stehnu nebo lehce v rozkroku spolu s její rukou...
Zamilovali jsme se do sebe bláznivě přesto, že víme, že tento vztah je odsouzen k záhubě. O to více si užíváme času, kdy jsme spolu. Přijíždíme k domu, parkujeme, jdeme na pokoj. Hned jak zavřeme dveře, skáče mi do náručí, nohama mě pevně obemkne a líbáme se a hladíme. Shodit ze sebe hadry je otázka pikosekund. První milování je vždy spontánní vášnivý výbuch emocí v nás. Stříkám na břicho, utíráme se, pijeme jedno pivo ze širokých sklenek. Pak přicházím na řadu já. Zavazuju jí oči, nechávám jí pár minut jen tak v tichu stát. Prsa se jí dmou vzrušením, jazykem si přejíždí rty. Neříká nic, ví že nesmí. Jinak bych jí potrestal. Přijdu k ní zezadu a pevně jí stáhnu ruce vzadu, a svážu provazem. Pak jí podvazuju prsa, začínám v tom být docela dobrej. Svorky na naběhlé bradavky nesmějí chybět... Dole je úplně mokrá, šťávy vzrušení i předchozího milování jí tečou po stehnech. Rvu jí ruku do horkého rozkroku a dávám jí ty mokré prsty do pusy, aby je lízala. Šeptám jí do ucha:"Teď mě pořádně vykouříš, a pak si Tě vezmu zezadu, a budu Tě šukat tak dlouho, dokud se neudělám, rozumíš couro?"
"Ano, můj pane," špitne jen. A tak se i stane. Beru jí za vlasy, a cpu jí do pusy svýho tvrdýho čuráka. Nechávám se od ní kouřit a vychutnávám si ty slastné okamžiky. Pak si jí otáčím, držím jí za svázané ruce a pronikám do ní zezadu, co to jen jde... Hrajeme si až do pozdních odpoledních hodin. Pak už jen ležíme na posteli zaklínění jeden do druhého a šťastní. Šťastní???
Jedeme domů. Vstříc dalším šedým dnům...
Tak takhle jsme si hráli...
Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.
Povídka patří víle s pomněnkovýma očima...
