Úkol nebo Pravda? (4)

„Julie, pravdu, nebo úkol?“.

„Pravdu“, děla Julča promptně a nikoho tím skutečně nepřekvapila. Na Gábino a Jarčino dobírání, že je máčka, reagovala Julča povzneseným „Myslím, že po vašem chlípném představení je příliš brzo na další úkol“.

„Dobře“, kapitulovala Gábi, „pravda tedy“.

A jedním dechem dodala – „Vzrušilo tě, co jsi teď viděla? A pokud ano, vysvětli detailně, proč tomu tak bylo.“

Julča byla připravena ihned odpovídat, takže již otevřela ústa, jenže pak jí nejspíš zpětně došlo, na co že je to přesně tázána. Výsledkem zuřivé činnosti ozubených koleček v její hlavě bylo prudké zaklapnutí úst, vytřeštění očí, a nakonec s hořícími tvářemi nevěřícím tónem vypuštěné „To nemůžeš přece myslet vážně“.

Do zářících úsměvů dívek sedících oproti ní Jindra informoval Julču, že již porušila pravidla, neboť rovnou nezodpověděla položenou otázku, ale vzpouzí se, kdežto Pavla jí již ochotně podávala láhev. Julča byla natolik moudrá, aby se více nevzpouzela, a raději si bez meškání lokla. Nebo to prostě opravdu potřebovala.

„Nuže, jaká je odpověď?“, navázala plynule Gábi, než Julča mohla začít řešit, co s flaškou ve svých rukách.

Julča šla s pravdou ven, byť velmi viditelně nerada. Přiznala nicméně, že jí to vzrušilo, ale to už všichni věděli, takže je zajímala především ta další část.

„Tak před rokem a něco, jste spolu začaly více experimentovat a já byla ponechána napospas častěji, než by i mě samotné bylo milé“. Julča rychle mávla rukou, že cokoliv nevyčítá a nestěžuje si, nyní ani dříve, čímž stopla pokus obou pachatelek tohoto stavu se omluvit a ospravedlnit, a sama v relativním poklidu pokračovala. „Potom přišel ten slavný šachový turnaj, no, však víte, měla jsem strach, že by mě Filip mohl chtít políbit. Takže abych se nachytřila, v noci jsem vás špehovala.“

„Abych získala informace, chápete?“, pokusila se pak Julča zastavit rozlévající se široký, identický úsměv kolem ní, ale naprosto marně. Dotyčný úsměv se nicméně trochu pozměnil, když se Julča pokusila vysvětlit, že „Myslela jsem si, že se líbáte a mazlíte. Netušila jsem, že jste postoupily, hmm, dál.“

„Tak moment“, ozval se Jindra po chvíli ticha, „to mi nepřijde dostatečně popisné. Detaily, Julčo, detaily!!“, provokoval ztrápenou kamarádku.

„To je v pořádku, Juli“, dala jí dobrozdání Gábi, „nám to opravdu nevadí. Povídej. Vždyť je vidíš. Oni dva jsou jedno velké ucho“.

Julča ale jen s hlavou v dlaních cosi nesrozumitelného zadrmolila.

„Co jsi říkala, drahá?“, tepala ji nemilosrdně Gábi a laskavý výraz a tón se k tomu mučení vůbec nehodil.

„Říkala jsem“, procedila zjevně deprimovaná Julča skrz pevně sevřené rty, „že se budu cítit fakt trapně, jestli to mám popisovat a vy dvě se na mě u tohoto budete dívat!“.

Jindra s ní nejspíš soucítil natolik, že ho napadla vpravdě myšlenka epochy.

„To je každému jasné a nikdo by to neměl jinak“, snažil se uklidnit jejich kamarádku nechtěně vysazenou na vysoký, oslnivým světlem ozářený piedestal. „Tak co kdybys zavřela oči, prostě bys jen vyprávěla své vzpomínky, a my se budeme snažit být jako myšky, aby ti to navodilo představu, že jsi tady úplně sama?“, byla ona spásná idea.

Samozřejmě, že to chtělo ještě nějaké to přesvědčování, přičemž každý byl tak moudrý, aby Julče nevyhrožoval dalším panákem za váhání, ale nakonec opravdu zavřela oči, ruce si položila na překřížená kolena, narovnala se, a přece jen spustila.

„Tu noc si nejspíš myslely, stejně jako u těch předchozích, že tiše, tvrdě spím. Byly na Gabčině posteli a měsíc tehdy svítil tak jasně, že to bylo skoro jako za dne, až na tu rozdílnou barvu svitu. V každém případě, protože Gabča nerada zatahuje závěsy, byly krásně osvícené, kdežto já byla ve tmě. To mě jen povzbudilo v tom je tajně sledovat“.

Jindra střelil rozhořčeným pohledem po Jarce, která tentokrát pro změnu byla tou, která se odvážila přesouvat. Naštěstí Julča neprojevila žádnou reakci a povídala dál, takže kdyby Jindra netušil, že tu bude brzy zase mnohem více horko, asi by si i oddechl, když Jarmila bezpečně zakotvila v sedě před Gabčou, která kolem ní okamžitě uzamkla svoje paže a pevně si ji přitulila k náruči.

„V té době“, pokračovala Julča nerušeně, „Gábi nepoužívala žádná sexy pyžama, vlastně ani normální pyžama, brala si prostě na spaní tričko. Jarmila naproti tomu používala střihově obvyklá chlapecká pyžama, tedy kalhoty a košili s dlouhými rukávy zapínanou na knoflíky. Ležela zrovna na zádech, úplně klidně, ale všimla jsem si, že košili má dole rozepnutou a prakticky celé její ploché bříško odráželo měsíční svit.“

Jarka si na tu noc dobře vzpomínala, takže se opět stala narušitelkou naprostého klidu, když těžce vydechla, jak i její paměti byly značně živé. Toto její další porušení subordinace již ale Julču naštěstí zastavit nemohlo.

„Gábi klečela vedle Jarky“, jela Julča dál, „a vypadalo to, že se na ni prostě jen dívá. Přitom jsem je už víckrát viděla se líbat a mazlit se, takže to bylo trochu divné. A přitom takový žár v očích Gábi jsem snad do té doby ještě neviděla. Časem jsem se naučila, že to je čirý chtíč. Brzy už začala něžně hladit Jarčino bříško, a to nejen kolem pupíku, ale až vysoko na hrudníku, mezi Jarčinými prsy. Nemohla jsem je dosud vidět, byla stále ještě zahalená, ale byla jsem zvědavá, jaká přesně jsou. Již v té době byla Jarča nejobdařenější z nás.“

Jindra cítil vůči Julče upřímný obdiv, protože to vůbec nebyl monotónní projev někoho mučeného, ale kdyby se někdo ptal jeho, místopřísežně bych ochoten prohlásit, že to Julča v duchu znovu žije. A úspěšně to přenáší na své okolí. Rychlý oční kontakt s Pavlou mu prozradil, že tento názor zjevně nemá jediný, a i ona již dýchá rychleji a její noční košilka opět nebezpečně putovala nahoru po jejích stehnech. Bylo bezpečnější se na sebe nedívat a raději stejně jako Julča si vžít pocit, že jsou tam sami a cokoliv činí, týká se to jen jich samotných.

„Jak Gabča zajížděla rukama znovu a znovu nahoru mezi Jarčina ňadra, odhalovalo se ještě více kůže. Přestože bradavky zůstávaly zakryté, zřetelně jsem rozeznávala, jak se její prsa pod látkou hýbou, když Gabčiny ruky kroužily kolem. A když Gabča začala Jarku lechtat na bříšku a škádlit jí tam něžně nehty, dýchala Jarka ještě výrazněji, přestože zůstávala potichu, a ňadra se jí začala mohutně dmout.“

Julča již byla tak hluboko ponořená ve svých vzpomínkách, že její ruce duplikovaly to, co se odehrávalo v její hlavě, a konečky jejích prstů s něhou putovaly nahoru a dolů jejím vlastním dekoltem. Skutečná Gabča, tedy ta aktuálně sedící za Jarkou, činila to stejné, akorát na prsou Jarky, a její prsty více a více vnikaly mezi rozevírající se cípy Jarčina vzdušného oděvu. Ony si to zcela zjevně hodlaly užít s plnou parádou. Nikoliv jako pouze pasivní divačky.

„Úplně jsem nezachytila, kdy přesně a jak k tomu došlo, ale Jarčina košile byla zničehonic stranou a Jarčina odhalená prsa byla úplně nekrytá. Připadala mi perfektní. Mnohem větší, než jsem v té době měla sama, kulatá, plná, a i když Jarka ležela na zádech, držela si celistvost a neroztékala se dolů. Byla nádherně bělostná a zakončená smyslnými terčíky. Zarazilo mě přitom, že Gabča je pouze prakticky bez dechu sleduje, dokud Jarka neuchopila její dlaně a sama si je nezavedla na svůj hrudník. Společně pak hýčkaly Jarčina ňadra. Jarčiny ruce udávaly směr. Ukazovaly, jak to Jarka má ráda“.

Julčiny ruce přešly od vertikálního putování k laskání jednoho jejího ňadra přes její ošacení a Jindra by přísahal, že nějak dokázaly stáhnout podprsenku dolů pod jmenované ňadro. Že se jednalo pouze o optický klam mu bylo jasné hned, jak Julča přenesla pozornost na druhou stranu svého poprsí, neboť se napjatá látka okamžitě vypružila zpět.

Jindra by si té show všude kolem něj užíval určitě mnohem víc, kdyby stále ještě ze všech sil nebojoval za zachování slibu sobě samému, že nebude před nimi naplno masturbovat. Ještě stále byl schopen se omezovat na to, že se pouze sem tam upravoval a nervózně, ale stále pokud možno co nejméně nápadně, poposedával na svém polštáři, aby ulevil tlakům tu a tam.

Děvčata kolem něj si podobnou zdrženlivost odpouštěla. Pavla se opět poměrně nepokrytě hladila přes odhalené kalhotky. Jelikož její nepravidelné, zdánlivě nemelodické, nárazové pohyby byly nejspíše důsledkem toho, že opačný postup by pro ni byl až příliš nebezpečný, dle toho, jak těžce dýchala, i takto působily na Jindru jak rány kladivem.

Vůbec se proto nehněval, že nyní již odhalená Jarčina ňadra, stejně jako tomu bylo ve vzpomínkách, zahlédl jen krátce, než je přikryly Gabčiny dlaně. Ostatně, Gábi měla ruce natolik drobné, že stejně měla velký problém celou plochu těch nádherně plných, rozsáhlých polštářů obsáhnout, a navíc nechávala sem tam mezi prsty proklouzávat Jarčiny vzrušené bradavky. Podobně byl Jindra rád, že pozorováním Julči mu zůstalo skryto, jak se v Jarčině klíně ocitl šátek, který kryl její nahotu danou úplně rozhaleným úborem. Dotyčný šátek přitom ale nedokázal skrýt vše potřebné, takže Jindra již velmi dobře věděl, že Jarčiny drobné kudrlinky mají stejně havraní barvu, jako její vlasy.

Prudce sebou trhnul, když si uvědomil, že jeho upřený pohled do Jarčina klína, kterým si své pozorování potvrzoval, obě vedle něj sedící děvčata s požitkem hltají. Rád se proto pronásledován jejich všeříkajícím pohledem vrátil k pokračující Julče.

„Gábi se naklonila nad ležící Jarku a začala pusinkovat její prsa. Úplně všude, jen ne na bradavkách a dvorcích. Jarka má přitom veliké dvorce a výrazné, nepřehlédnutelné bradavky. Úplně opačně, než je tomu u mě. Proto mě tak fascinovaly. Pořád jsem je přitom zřetelně viděla, protože Gábi objížděla jazykem spodní hrany Jarčiných prsou. Tehdy mi došlo, že to tímto neskončí a uvědomila jsem si, že dělám něco velmi nepatřičného. A že tohle nebylo to, proč jsem je chtěla sledovat. Zavřela jsem proto oči a pokusila se usnout dříve než mi to Jarčiny vzdechy, které určitě budou narůstat, znemožní.“

S tím, s jak mohutným, škubajícím problémem se Jindra musel zaobírat, by asi měl být rád, že se Julčino povídání, zdálo se, chýlilo ke konci. Ale nemohl si prostě pomoci, a naopak této skutečnosti litoval. Riziko znemožnění se mu za ten zážitek prostě stálo. A to i přesto, že opravdu bytostně bojoval s tím, aby se udržel alespoň na tom se jen tak tisknout ve frekvenci, která narůstala, až se prakticky slila do trvalého stavu, a pokud možno se očima držel pouze na Julče, když na jejím erotickém hlasu a výjevu, který mu dopřávala, visel jak tonoucí na záchranném laně. Ale více natočit se už prostě nemohl, takže periferně chtě nechtě musel vnímat, že jedna Gabčina ruka je kdesi dole na Jarčině těle, hodně nízko na bříšku, ne-li ještě níž, jedno Jarčino ňadro je bez obalu odhalené komukoliv, kdo by se chtěl podívat, a i přes skousnutý ret nedokáže Jarča úplně potlačit vzdechy, které se jí draly z plic.

„Samozřejmě, že se mi to nepodařilo. Ani náznakem“, pokračovala Julča po krátké odmlce. „Nedařilo se mi zklidnit příliš zrychlený tep, tepot mého srdce mi zněl v uších jako zvon, a mám-li být upřímná, cítila jsem se znechucena sama sebou, jak mě to přitahuje. Ne proto, že bych se chtěla přidat, s někým si to vyměnit, nebo že by to bylo tak podnětné, byť obnažená Julča byla okouzlující, ale proto, že jsem se obávala, že mě se podobné pocity v životě kdy vyhnou. Ani Filip mě vlastně tak nepřitahoval, po pravdě jsem se divila, proč je z něj spousta jiných holek tolik paf, ale jelikož jsem ho z nějakého důvodu zajímala já, nedokázala jsem odehnat ani myšlenky na to, zda podobnou rozkoš by mohl zažít on ode mě. Nebo já od něj. A jako na potvoru byla Jarča čím dál hlasitější. Bylo to skoro, jako by byly se mnou na mé posteli. A tak jsem začala fantazírovat o tom, co by tak se mnou Filip mohl provádět, abych vydávala stejné zvuky, jako ona.“

Jindra ji plně chápal, protože Jarča se byla schopná kontrolovat čím dál tím méně, až to nakonec ani on nedal, a přenesl svoji pozornost na ni. Byl rád, že to rovnou nevystříknul do trenek, jak mocně na něj zapůsobil ten první dojem, který na něj měla Jarčina pootevřená ústa, zavřené oči, zvláštně napjatý výraz ve tváři, prudce se dmoucí ňadra, na jejichž vrcholech se viditelně chvěly bradavky, rychle pracující bříško, a Gabčina ruka schovaná pod šátkem, která prováděla nějaké divy v Jarčině klíně. Neuspěchané, poklidné, jemné, ale i to se zdá bohatě stačilo.

Jindra se nějakou tu chvíli musel naplno věnovat tomu zpracovat nějak to, co viděl, takže mu unikla část Julčina příběhu. Když se po protřepání hlavy, zuřivém pomrkávání, a aspoň základním uklidnění burácení, které se mu odehrávalo tam dole, k ní opět dokázal vrátit, byla už Julča se svým povídáním o nějaký ten kus dále.

„… představovala jsem si další a další kluky, jak se mnou provádějí ty nejdivočejší věci, které mě byly schopné napadnout. Samozřejmě, že jsem si nemohl sundat pyžamo, to bych se prozradila, a v té době by mě něco takového ani nenapadlo, byla jsem na úplně jiné úrovni stydlivosti než dneska, ale jasně si pamatuji, že to byla první noc, co jsem se začala dotýkat. Mé bradavky byly vzrušené tak, jak jsem je vůbec neznala, a v klíně jsem měla horko a mokro, jako ještě nikdy. Naprosto to předčilo očekávání, která jsem měla ze svého samostudia sexu a erotických zón. Tak jsem se do toho ponořila, že jsem je vnímala míň a míň a plně se dobrých pár minut věnovala prakticky jen sama sobě, dokud zničehonic Jarča mocně nezasténala, nezazmítala sebou a nenastalo ticho. Nebyla jsem až tak neznalá, abych netušila, k čemu právě došlo. Ze srdce jsem jí to přála. Na druhou stranu s tak prudkým klidem, který nastal, jsem nemohla už nic dělat, takže abych nebyla prozrazena, musela jsem sama zavelet tak bleskový stop, že to vůbec nebylo pěkné. Doufala jsem, že třeba začnou ještě jednou, nebo se vymění, a já budu moci pokračovat, ale nestalo se to. I když jsem pak zůstala vzhůru ještě dlouho po tom, co ony spaly, netroufla jsem si pokusit se nějak dále narušit klid noci, a nakonec jsem to nechala rozplynout.“

Jindra si byl prakticky jistý, že nastane déjà vu a dočká se Jarčina fenomenálního zakončení naživo, místo toho ale do nastalého ticha zazněl Gabčin poklidný tón.

„Byla jsem ten večer na řadě“, připustila tiše.

„A bylo to poprvé, co jsme šly dál za dotýkání se a líbání“, dodala s úsměvem, s Jarkou uklidňující se jí pomalu v náručí.

„Chtěla jsem skončit pouze u doteků, ale Jarka si navedla mé ruce na sebe. Nejprve na ňadra. A pak i níže. Pod okraj dolního dílu svého pyžama. Nebylo možné odolat. Byla tak horká a žádoucí. Přestože jsme úplně nevěděly, co přesně děláme, vyplynulo to úplně přirozeně.“

„Naučily jsme se časem mnohem více“, dostala ze sebe přerývaně Jarka.

„Tu noc jsem dosáhla vrcholu jen z toho nového, neznámého“, nebojácně přiznala.

„Byla spousta dalších, mnohem výživnější, vyšších vrcholů, ale tento stejně vždycky bude patřit k těm, na které budou nejvíce vzpomínat“, připustila s lehkým úsměvem, zvolna chladnoucí v Gabčině náruči.

Julča konečně znovu otevřela oči. Jindra byl šokován tím, že nepůsobila ani trochu rozpačitě, a naopak se na dívky sedící proti ní mile usmívala. S neuvěřitelným poklidem vzápětí vyhodnotila stav svého ošacení, bez skrupulí si upravila podprsenku tam, kam patřila, a povytáhla si šortky, které jí trochu sjely z boků zpátky na své místo. Nenamáhala se ale tím si znovu zatáhnout zip a zapnout jejich knoflík. Ne že by ale takto z jejích kalhotek bylo moc co pozorovat. Bohužel.

„Máte štěstí, že mám tak naváto“, přiznala pak s úsměvem.

„Jinak byste to ze mě nikdy nedostali“, pokusila se je ujistit, ale snad všude byly jisté pochybnosti, zda to je opravdu pravdivý odraz skutečnosti. Julča zjevně byla opravdu jiná, než za jakou ji minimálně Jindra považoval.

„A měla by ses trochu zahalit“, informovala pak Jarku s úsměvem. „Mohla by ti být zima.“

„A taky by nám tady nakonec někdo mohl skutečně vyskočit z kalhot“, poznamenala Gabča uličnicky, již nějakou dobu s velikým zájmem pozorující Jindrův utěšený stav.

Jindra se opět tak nevítaně, bez předchozího varovného výstřelu, ocitl ve středu všeobecné pozornosti, že zpanikařil. Projevilo se to tak, že popadl první vhodný předmět, který měl po ruce a přitiskl si ho v ochranném gestu k rozkroku.

„Hééééj!“, ozvala se ihned Julča.

„To je můj oblíbený šátek! Koukej to dát pryč!“, útočila se smíchem na Jindru a rovnou tahala za vlající cíp, aby požadovanému procesu napomohla.

„A navíc ta barva k tobě teda ale vůbec neladí!“, dodávala dobře naložená Pavla.

„Buď statečný kluk“, přisadila si Gabča zlehka, zatímco Jarča se s vědoucím úsměvem jen velmi nedbale zahalovala.

Jindra kapituloval a nechal si šátek rychle zase odebrat.

„Júúúú“, zablýskla Jarka očima, jako kdyby se Jindrův momentální stav nějak odlišoval od posledních dobře 20 minut. A nijak jí neomlouvalo, že během Julčina povídání měla úplně jiné zájmy, než pozorovat jeho požehnaný stav. U ostatních to bylo ještě horší.

„Co sis to tam proboha dal, železnou trubku?“, tázala se ho Gabča zvědavě.

„Obrať laskavě svou pozornost na někoho jiného, než mě s tím propíchneš“, žádala ho pro změnu laskavě Julča.

„Už chápu, proč jsi tak hubený. Všechno maso, co sníš, směřuje jen dolů“, byla rádoby moudrá Jarmila.
Pavla sice nic neříkala, ale pod jejím jednoznačným pohledem Jindra hořel jako papír úplně stejně, jako pod těmi rádoby vtipnými poznámkami.

„Dobře, dobře, to by stačilo“, zavelela nakonec nejumírněnější z nich, Julča, když si děvčata na Jindrovo konto udělala ještě pár dalších nemístných poznámek.

A než jí Jindra mohl začít svatořečit za konečně nějaký uvážlivější přístup, zkazila si to Julča dovětkem „Nebo Jindru tak polekáme, že ta věc v jeho šortkách uprchne někam pryč.“

Do všeobecného řehotu si Jindra Julču nevraživě měřil, provokativně drže ruce zkřížené na prsou, aby jim dokázal, že nejen dole už je velký kluk a počáteční chvilková panika je již dávno přemalována jeho spravedlivým rozhořčením, že si z něj tak utahují. Jak kdyby si všechny čtyři před ním už s menším či větším entuziasmem a otevřeností nedělaly dobře! Vždyť on byl prakticky jediný, který se toho v zásadě dosud zdržel!

„Měli bychom pokročit, než si Jindra vpředu udělá díru“, navázala Julča lakonicky.

Pod jejím zavilým výrazem a vražedným úšklebkem se Jindra orosil až do konečků prstů, až mu rázem začala po páteři stékat kapka potu.

„Jindro, pravdu nebo úkol?“, adresovala ho Julča vzápětí, aniž by mu předtím poskytla alespoň lokální umrtvení.