mi někdo káže o morálce. Ten člověk nemá nic v profilu a hledá tady asi koho? Paní na žehlení? Instalatérku? Nebo společnici pro svého znuděného psa? Je krásné mít dlouhodobý vztah. I já měla ty naivní představy až do smrti...ámen. Ale není tomu tak. Můžete se snažit jak chcete, ale pokud jeden dává do vztahu maximum a druhý jen bere, tak to prostě nejde. Ale i to hledání člověku dá hodně. Setkáváte se s různými lidmi a jejich příběhy a když chcete, tak si z nich něco vezmete. Nebo ne. Některá setkání si pamatujete a některá úplně vymažete z paměti. S někým se stýkáte i dál a někoho už nechcete nikdy vidět. Pořád mi to přijde lepší, než se uzavřít sama do sebe a být pro okolí ta zapšklá a nešťastná postavička. I psaní deníku má smysl. V šuplíku by neměl nikdo šanci to číst a kritizovat
bylo věnováno exmanželce. Teda alespoň jsem nabyla takového dojmu. Pan M mluvil jen o ní. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych byla psychoterapeutka v manželské poradně. Nebylo snad nic co by na ní nekritizoval. Špatně vařila, nevychovala děti k jeho obrazu, nic nestíhala, přibrala za ta léta v manželství a neustále navštěvovala svojí nemocnou matku. Chodila do práce a na něj neměla čas. Děti odrostly a ona místo toho, aby konečně byla tou oddanou ženou a věnovala se jenom jemu, si klidně začala žít podle svého. A začala tím, že se rozvedla, začala chodit cvičit a cestuje. Pan M mi z toho celého setkání vyplynul jako ukřivděný despota, který neumí žít sám se sebou. Jeho ženu neznám, ale fandím jí. Ono to není zas tak špatné být sám.
