Rande1

jsem si teď vzpomněla na jedno setkání. Pár dní a člověk měl pocit, že si píše s panem Dokonalým. Přepadla mě zvědavost a tak jsem souhlasila s pozváním na kávu. Podnikatel v mém věku, vysoký, zajištěný, s vyřešenou minulostí, ve volném čase sportuje, posiluje...Mělo mě varovat místo setkání. Restaurace u nádraží. Přišel pozdě. Vlak měl zpoždění, vysvětloval mi mužíček o hlavu menší než já a objednal si pivo. Postavou připomínal Obelixe. Mastné vlasy, ruce s okousanými nehty a u zubaře byl naposledy asi ještě s mléčným chrupem. Tak co, kotě, jak to vidíš?...Já měla jasno, dopít horké kafe a zmizet. Ještě musím použít milosrdnou lež. Jsi sympatický, ale nejsi můj typ. Ani jsem se nezačervenala. Řekl mi že to nevadí, že počká až si to rozmyslím. Rozmýšlím si to dodnes......

ráda víno. Ne že bych si ho dala hned k snídani místo ranní kávy, ale přece jen takový večer u televize se skleničkou červeného tramínka nemá chybu. Je to hezké zakončení dne. V noční košili babičkovského střihu a s tlustými ponožkami, zabalená v dece bych asi v mužích vášeň nevzbudila. Možná by to napravil hořící krb, ale v něm netopím kvůli romantice, ale aby mi v chladnějším období nebyla zima. Takže, pro muže který hledá abstinentku nejsem ten vhodný protějšek. Naštěstí. Nejsem zvědavá na moralistické kázání o škodlivosti alkoholu a strašáku v podobě léčení závislostí. Každý si můžeme dopřát nějakou neřest. No ne snad? Děsí mě představa dokonalého muže.