Každý chlap je ve skutečnosti tak trochu zvrhlý nevěrný prase. Pokud si myslíte, že ten váš takový určitě není, nejspíš to jen velmi dobře skrývá. Je jedno, jak moc jste hezká, co všechno umíte pusou. Když se před námi skloní půvabná žena, tak její krásu vždy dokážeme ocenit. A ano, často myslíme na to, jak bychom takové vyšukali mozek z hlavy.
Jsem exemplární příklad. Pohledný, sportovně založený, inteligentní, dobře zajištěný, milující a pozorný přítel i milenec. Sotva se s přítelkyní hádáme a celá její rodina mě miluje. Jestli se někdy rozejdeme, tak celá její rodina bude stát na mé straně. Máme ideální vztah.
Dlouha jsem se považoval za seriózního přítele, který by svou přítelkyni nikdy nepodvedl, chtěl jsem být dokonalý ve všech směrech. Avšak jsem si nemohl pomoci a na veřejnosti mé pohledy vyhledávaly představy, co všechno bych mohl provádět, tak krásným děvčatům. Není mě škoda jen pro jednu?
Blížily se Vánoce a s přítelkyní jsme se rozhodli do nákupního střediska v Pardubicích jít nakupovat dárky pro celou naší rodinu. Užili jsme si krásný den. Měl jsem radost, že jsem mohl vykoupit v Sephoře vše, na co má drahá polovička jen pohlédla. Nebyl by to výlet v Pardubicích, kdybych nekoupil mému miláčkovi její oblíbené jídlo, které se shodou náhod nachází na stejném místě.
Když jsem objednával jídlo nemohl jsem odtrhnout zrak z obsluhy. Tak krásnou blondýnku jsem ještě neviděl. Modré oči, středně velké prsa a krásná vysportovaná postavička, která byla vidět i přes pracovní uniformu. Mohlo jí být kolem dvaciti let, asi brigádnice. Při předávání jídla jsme se na sebe oba dlouze smáli. Normálně svoje pohledy výborně skrývám a nikdy se mi nestalo, že by si někdo všiml, avšak tentokrát mě na to dost rázně upozornila i moje přítelkyně žárlivou scénkou, když si vychutnávala svoje jídlo.
Nevím, jestli to byla vyloženě krása. Přeci jen jsem viděl hodně krásných žen a nad žádnou jsem nepřemýšlel ještě druhý den během mého "dokonalého" vztahu. Ten pocit mě donutil hledat na Facebooku mojí vyvolenou. Chtěl jsem si jí jen znovu prohlédnout, napsat ji šlo mimo mojí ideu. To by bylo přeci podvádění...
K mému překvapení bylo opravdu jednoduché ji najít. V podstatě měla název podniku a bydliště ve svém biu a její profilovku jsem poznal na první dobrou. Opravdu byla tak krasná. Jedna fotka na FB mi nestačila, požádal jsem ji na Instagramu o sledování. Dnešní realita je v tomhle ohledu opravdu smutná... Kdysi bych se musel vrátit a hledat jí s růži, abych mohl znova vidět její úsměv.
Každý den jsem čekal, jestli přidá nějaký příběh, abych se hned mohl podívat, jak jí to sluší. Možná jsem byl zamilovaný? Dokonce jsem poprvé dal srdíčko na její příběh, což jsem během našeho 5 letého vztahu neudělal ani jednou, protože jsem to bral jako nevěru. Napsat jsem se však neodvážil. Né, že bych měl strach z odmítnutí, tahle fáze už je dávno za mnou. Jen jsem chtěl zůstat dobrým přítelem.
Trvalo to necelý týden. Přišla mi nevinná zpráva: "Ahoj, nejsi ty ten klučina, co se na mě tak roztomile smál, když jsem mu podavala jídlo :D ?". V ten moment se mi zastavilo srdce. Uvědomění toho, že si mě pamatuje i po takové době. Mohla prožívat to stejné jako já?
Neváhal jsem a začal jsem si s ní psát. Zjistil jsem, že Veronika je studentka medicíny, milující matka dvou koček a že máme podobně blbý a černý smysl pro humor. Netrvalo dlouho a zosnoval jsem plán a pozval Veroniku do kina.
Kino je vážně blbý nápad na první rande, že? Člověk hovno pokecá a vlastně se o sobě skoro vůbec nic nedoví. Upřímně mi to vyhovovalo, nechtěl jsem se rozejít s mojí přítelkyní, protože ji miluju a nechci ji ublížit. Docela ironie, když jsem si zrovna domluvil rande s jinou ženou... Vlastně jsem ale ani nevěděl, co chci. Moje milá byla pro Verču tajemství, které tajemstvím i zůstat mělo.
Když jsem Verču vyzvedl, tak jsem si teprve uvědomil, jak moc pracovní uniforma schovávala její pr- krásů. Vzala si krásné šaty s hlubokým výstřihem a přes sebe měla jen teplý kabátek. Čekal jsem větší stydlivku. Naštěstí mě její formální oděv nezaskočil, sám jsem přijel v obleku. Po cestě do kina jsem se jenom utvrdil v tom, že je to fakt super ženská, s kterou je sranda. Avšak teprve v kině začala ta opravdová sranda.
Verču jsem měl za stydlivku, která se červenala, i jen když jsem na ní pochválil maličkost. Proto mě opravdu překvapilo, když mi během prvních deseti minut filmu pohladila její ruka klín. Naše pohledy se střetly, stydlívý výraz v obličeji vystřídal nakousnutý spodní ret. Je tak sexy. Musel jsem ji políbit. Její jazyk v mé puse byl vášnivý, naše jazyky si tak dobře rozuměly. Když jsme přestaly, už měla můj ztopořený úd plně v moci její maličké ručičky. Ani jsem si nevšiml, že mi rozepla pásek.
Když jsem ji chtěl znovu líbat, uhla, přiklonila se k mému uchu a šibalsky pošeptala: "Máš moc krásný péro, ráda bych ti ho vykouřila, můžu?". Moc dobře jsem věděl, že to byla spíš řečnická otázka, dal jsem jí ruku na tvář, pohlédl ji do očí a když mě chtěla políbit, oplatil jsem jí předchozí úprk, posunul jsem mojí ruku za její hlavu a přinutil jí svést se dolů k mému tepajícímu péru.
Tak dlouho jsem nebyl hodně nadržený. Moje ruka na zádi její hlavy byla jen na okrasu. Pracovala sama od sebe a dobrovolně. Její jazyk se mi sám omotával jemně kolem žaludu, střídajíc se s pohyby, kde celé moje 16cm péro zmizelo v její pusince. Během každého pohoby jsem citíl její jazýček lízající celý můj kořen.
Další pohyby pro mě byly slastným tajemstvím, ale netrvalo dlouho a věděl jsem, že už budu. Chvilku mě pohltil strach, že se jí udělám do pusy bez jejího souhlasu, to mě poprvé napadla myšlenka na mojí přítelkyni, která by mě zabila, kdyby se jí jen trošku sperma dostalo na jazyk.
Verča sající a vyloženě užívající si mé péro v její šikovné pusince si všimla, jak se začínám třást a jen se na mě hezky usmála a jakoby vycítila vteřinu, kdy budu a dala si moje péro hluboko do krku. Vystříkal jsem jí krk a Verča všechno hezky spolykala. Dokud jsem neměl péro úplně čísté od semene, tak si se mnou Verča ještě opatrně hrála, olizovala jejím jemným špičatým jazýčkem, kde jen to šlo a celou dobu se mnou udržovala oční kontakt. Takovouhle kuřbu jsem ještě nezažil.
Když dílo bylo dokonáno, jen mi ho vrátila do kalhot, usmála se na mě a začala se koukat na film, jakoby se právě nic nestalo. Byl jsem velmi rád, že jsem vybral místa v zadní části sálu a ještě radši, že jsem vybral romantickou píčovinu, na kterou přišlo asi jen pět lidí.
Chcete vědět, jak to dopadlo s Verčou dál? Co se stalo na parkovišti a zjistila něco moje přítelkyně?
