Tak tu opět máme září, začátek školního roku. Stojím u okna sborovny, nebe jako vymetené, slunce svítí, ale je znát že se blíží podzim a už nemá takovou sílu, jako uprostřed prázdnin a tak vládne příjemná teplota. Zasnila jsem se a ani nevnímám kolegy, kteří se svěřují se svými zážitky z dovolených.
Blíží se osmá hodina a po chodníku vedoucím k našemu gymnáziu dobíhají poslední opozdilci. Po tváři mi přeběhne úsměv, staré známé firmy, z nichž mnohé učím. Ani dva měsíce prázdnin nepřispěli k jejich polepšení. Rozezní se školní zvonek, beru si ze svého stolu věci, sborovna se začíná vyprazdňovat. Jako když včelař vykuřuje úl, pomyslím si a vyrážím do druhého patra, kde mne ve třídě čekají studenti prvního ročníku, kterým mám následující čtyři roky dělat třídní. Přicházím ke třídě s nápisem 1.A. Zpoza dveří není slyšet žádný hluk, je znát, že tam čekají nováčci. To u vyšších ročníků to po prázdninách žije zcela jinak. Beru za kliku, poslední hluboký nádech a vcházím do dveří. Je slyšet zvuk sunoucích se židlí, studenti vstávají, aby mne pozdravili. Dojdu až ke katedře odkládám na ni věci, otáčím se čelem k třídě a pokynu jim rukou, aby se posadili: "Dobrý den, děkuji vám. Jmenuji se Michele Kaminski a po celé následující čtyři roky budu vaši třídní profesorkou, kdy se budu snažit vás všechny dovést až k maturitě. Mimo to se také budeme potkávat na hodinách Českého jazyka a literatury a též při hodinách dějepisu, kdy se budu ze všech sil snažit vás v těchto předmětech zdokonalit. Takže vás vítám na našem gymnáziu a věřím, že společně budeme vycházet co nejlépe ku prospěchu všech."
Rozhlížím se po třídě, počítám a je jich osmadvacet. Tedy nastoupili všichni jak měli, patnáct dívek a třináct hochů. Pohledem přejíždím každého z nich: "Tak já jsem se vám představila a nyní požádám vás, abyste se každý jednotlivě postavil, řekl mi své jméno, příjmení a zda je místní, tedy od nás z města, dojíždí, nebo je na internátě. A začneme hned tady po mé pravé ruce, tedy první lavice u okna."
Studenti se tedy začali představovat, hledím do jejich mladých, ještě kolikrát dětských tváří a snažím se vtisknout si každého jednotlivě do paměti, dokud nebude vypracován zasedací pořádek. Čeká nás spousta práce ...
Božínku ty čtyři roky uběhly tak neskutečně rychle. Jako by to bylo včera, když jsem je vítala první školní den a před chvílí jsem se vrátila z radnice, kde jsem jim za přítomnosti primátora předávala jejich maturitní vysvědčení. Cítila jsem neskutečnou hrdost, protože odmaturovala celá třída a měla jsem slzy na krajíčku, když jsem si uvědomila, že se s nimi vlastně loučím a vidím je na posledy. Natolik mi přirostli k srdci, tolik jsme toho prožili, nejen ve škole, ale i na exkurzích, školních výletech, kdy jsem je tahala po hradech, zámcích a snažila jsem se jim předat lásku i hrdost k našim dějinám, historii. Kolikrát jsem se musela smát, když jsem viděla to jejich kroucení očima, když jsem vytahovala nápady a náměty kam že se to vlastně podíváme.
Nyní stojím před zrcadlem jen v tělových punčochách, spodním prádle, prohlížím se a v duchu hodnotím: Mnooo holka, už více jak půl století máš za sebou a lepší to rozhodně nebude. Ale zase tak zlé to ještě není, nějaké vrásky kolem očí, kůže pod očima ještě pevná, bez váčků, nejhorší je čelo, kde je vrásek nejvíce, nejspíš se hodně mračím, ale to se zamaskuje ofinou. Prsa sice nemám velká, ale hormony, které stále užívám, se snažily a mám krásné dvojky, ale pěkně pevné s většími a stále nalitými bradavkami. Bříško trošku větší, přece jen už mi to nespaluje jako dříve i toho pohybu není tolik jak by asi mělo být, ale kůže je hladká bez strií. V kalhotkách se rýsuje "poštěváček", který mají jen transgender ženy a který po kastraci už není zcela funkční, přesto však při sexuálním vzrušení dokáže ještě krásně mazat, téci a slzet kapičky rozkoše. A nakonec "podvozek", tedy nohy. Na ty jsem byla vždy hrdá, navíc samodržící punčochy, punčochové kalhoty jim vždy dodaly určitý styl, elegance a ve zralejším věku skryjí i nějaký ten drobnější estetický nedostatek. Nehledě k tomu, že stahovací punčochové kalhoty mají své další výhody.
Takže teď koukám do skříně a vybírám nějaké vhodné šaty, mí studenti mne totiž pozvali na maturitní večírek, na kterém se se mnou chtějí rozloučit. Probírám se skříní a nakonec vybírám lehčí bavlněné šaty s dlouhým rukávem ve starorůžové barvě, které si oblékám a k nim zkouším béžové lodičky na nižším podpatku. V koupelně ještě malá kontrola make-upu, následuje jeho malinká korekce a už mi u vchodových dveří zvoní taxikář, který mne přijel vyzvednout, aby mne dovezl na místo večírku. Otevřu kabelku, pohledem zkontroluji její obsah, doklady, nějaké šminky, hřeben, náhradní punčochy, mobil, vypadá to že je tam vše.
Zamykám dveře od bytu a scházím na ulici, kde stojí taxík. Nasedám do něj a řidič vyráží na adresu, kterou zná jen on a kterou mu sdělili žáci. Projíždíme napříč městem, jsem malinko nervózní, když nevím kam mne veze, kam vlastně jedu. Nakonec zastavuje u restaurace, kterou neznám a kde jsem nikdy nebyla. Vstupuji dovnitř a číšník v lokále mne posílá dozadu do salonku, kde se má večírek konat. Procházím úzkou chodbičkou, vládne tam přítmí, které se stupňuje jak se blížím ke dveřím vedoucím k soukromému sálu. Otvírám dveře, všude je klid, ticho a tma, napadá mne jestli jsem tady vůbec správně. Najednou někdo rozsvěcí ozývá se hluk sunoucích se židlí a všichni v sále vstávají a naposledy mě tak zdraví. Jsem neskutečně dojatá, slzy se mi derou do očí a tak plácnu první co mě napadne: "Děkuji vám, posaďte se otevřete sešity, napište si datum, číslo hodiny a jdeme nato."
Sálem se rozezní smích, touto úvodní větou jsem totiž proslavená již řadu let a nyní pronesená mimo mísu, nejen pobavila, ale současně mne zbavila i nadbytečných emocí. Přichází Aleš zástupce třídy, předává mi kytici, děkuje za celou třídu, že jsem s nimi měla kolikrát až božskou trpělivost a zastala se jich když bylo zapotřebí i před našim ředitelem a ke kytici, kterou vkládám do vázy co přinesl číšník, mi vkládá do ruky obálku s překvapení. Snad tam proboha nebude skok padákem, nebo bungee jumping, pomyslím si, když obálku otevírám, ale je tam voucher na prodloužený pobyt v mých oblíbených lázních. Děkuji jim za milou pozornost, za pozvání a za překvapení, které si pro mne připravili.
Konečně tedy máme formality za sebou a číšník začíná nosit talíře s večeří, no a když jsme dojedli, začíná volná zábava, pouštějí hudbu, baví se, objednávají první sklenky s vínem, alkoholem. Když zazní první pomalá skladba, dorazí první mládenec a zve mne na taneční parket. Ploužíme se, nezávazně hovoříme, ptám se na plány do budoucna, písnička končí, ale hráz je prolomena a zatančit si se mnou si vzali za povinnost snad všichni hoši. Po šestém kolečku se začínám cítit unavená a nohy na podpatku, i když ne vysokém dostávají zabrat, bolí a mám neskutečnou chuť si lodičky zout. Tudíž se takticky ztrácím na toaletě a pak se mísím mezi děvčata, která to začínají rozjíždět na baru. Chtějí mi objednávat tvrdý alkohol, ale jsem rozhodnutá zůstat u oblíbeného červeného vína. Naslouchám dívčímu švitoření a vybavuji si prvák, kdy to byly takový nevyzrálý pulci a nyní jsou z nich mladé ženy. Naštěstí jsme ty čtyři roky zvládli bez těhotenství, svateb, i když lásky v rámci třídy samozřejmě byly a některé jsou aktuální i nyní.
Sedím na barové stoličce, popíjím dvojku červeného, když se přede mnou objevuje Dominik, student poněkud tichý, s nedostatkem sebevědomí, vždy se tak nějak stranil zbytku kolektivu. Jeho rodiče zahynuli při autonehodě, když byl malý a pak se o něj starali prarodiče, babička s dědečkem, později pak už jen babička, která ale zemřela právě v tomto maturitním roce a Dominik tak zůstal úplně sám v prázdném domě na vesnici. Měla jsem starost, aby se tahle tragická událost nepodepsala na jeho prospěchu a hlavně, aby zvládl úspěšně odmaturovat, ale vše překonal a teď je tu společně s námi. Tak tu stojí přede mnou: "Smím prosit paní profesorko, zatancujete si se mnou."
I přes značnou únavu nedokáži odmítnout a koneckonců jsem si dala předsevzetí, že si to odtancuji s každým hochem, který mne o tanec požádá, i kdybych to měla odnést svým zdravím. Sesouvám se z barové stoličky, vyrážím na parket, Dominik mne bere kolem pasu, já pokládám ruce na jeho ramena a vrtíme se do rytmu právě hraného ploužáku. Chvíli mlčí, kouká mimo, pak se ale nadechne, podívá se mi do očí: "Víte paní profesorko, už dlouho vám chci něco říci. Nemohl jsem najít odvahu, ale teď když se vlastně vidíme naposledy, je to má poslední šance, navíc mám něco upito, tak mi to jde lépe. Já vás miluji, toužím po vás a to vlastně od prvního okamžiku, když jste tehdy v prváku vstoupila do naší třídy. Vyzařovalo z vás něco zvláštního, vždy dokonale upravená v šatech, sukni, silonkách, ve střevíčcích s otevřenou špičkou odkud koukaly vaše nalakované prstíky, prosvítající skrze jemný silon punčoch. Vždy jsem se těšil, nemohl se dočkat hodin s vámi, když jste při výkladu procházela kolem, nasával jsem vaši vůni a vůně vašeho parfému se mi zaryla hluboko do paměti. Když jste zastavila u naší lavice a opřela se bokem, tolik jsem toužil dotknout se vaší ruky, pohladit vás, sáhnout si na vaše koleno a po stehně jet výš."
Naslouchala jsem tomuto zvláštnímu vyznání a nevěděla jak odpovědět, co nato říci. Najednou jsem na břiše, jak jsme byli při tanci tělo na tělo, ucítila zvláštní tlak, jeho vzrušený penis se mi i přej jeho kalhoty otíral o podbřišek. Zpozoroval, že jsem ne chvíli zbystřila, že tu věc dole vnímám, zčervenal rozpaky, začal se omlouvat. Chtěla jsem jej uklidnit, že se nic neděje, že se to může stát, ale vytrhl se a běžel ven ze sálu, nic jej nedokázalo zadržet. Vyšla jsem za ním, směrem kterým zmizel, ale nikde jsem ho nemohla najít. Vrátila jsem se do sálu, kde jsem se téměř okamžitě ocitla v tanečním kole, tentokrát hromadném, kdy se tančil "had" a přitom jsem se po očku rozhlížela a hledala, zda se Dominik vrátí. Měla jsem o něj starost, aby jej nenapadla nějaká pitomost. Pak jsem jej periferně zaregistrovala jak vchází a usazuje se u baru. Uklidnilo mě to a tak nějak jsem to pustila z hlavy.
Vše se mi vrátilo, když přišel někdo z kluků, že Dominik leží opilý na pánských záchodech. Když mu pak pomohli na nohy a vyvedli jej en, posadili jsme ho u stolu, rozvázali kravatu, uvolnili košili, objednala se silná káva a dávali ho nějakým způsobem dohromady. Pomaličku přicházel k sobě a když mne uviděl, začal něco nesrozumitelně mumlat. Bylo jasné, že pro dnešek má dost. Rozhodla jsem se zavolat taxík a doprovodit jej až domů a vzhledem k tomu, že doba pokročila, také jsem se chtěla rozloučit s rozjařeným osazenstvem. I když mne přemlouvali, abych se ještě vrátila, byla jsem rozhodnutá využít taxík k návratu domů.
Když taxík dorazil, pomohli mi ještě Dominika do něj usadit a za bujarého loučení a mávání jsme vyrazili k Dominikovi, který bydlel v obci asi dvacet kilometrů od města. Otevřela jsem okénko na jeho straně, aby na něj foukal čerstvý vzduch a půlhodinová jízda pak přispěla, že pomalu přicházel k sobě. Jakmile taxík dorazil před jeho dům, pomohla jsem mu vystoupit, najít klíče a chystala se s ním rozloučit. Uchopil mě za ruku: "Prosím paní profesorko, já nechci být dnes sám, nenechávejte mě v tom domě samotného. Můžete spát u mě v pokoji, já si lehnu v ložnici a slibuji, že se budu chovat slušně, nic si nedovolím. Moc vás prosím."
Bylo mi ho neskutečně líto, stál tam zhroucený o sebe, shrbený, provinilý, hotová hromádka neštěstí. Nakonec jsem podlehla, zaplatila taxikáři za cestu a poslala jej pryč. Když se Dominikovi nedařilo klíč zasunout do zámku vstupní branky, vzala jsem mu je z rukou a odemkla jak branku, tak domovní dveře. Uvnitř domu mne dovedl do svého pokoje, ukázal mi kde je koupelna, rozloučil se a vyrazil k ložnici. Já byla natolik unavená, že jsem se jen lehce opláchla a ještě než šla spát se rozhodla zkontrolovat Dominika. Potichu jsem otevřela dveře, ležel na zádech v saku a botách. Přistoupila jsem k němu, rozvázala polobotky a zula je. Nakonec jsem přes něj přehodila pokrývku, aby mu v noci nebylo zima. Pak jsem se vrátila do pokoje, svlékla si šaty, přehodila je přes židli a jen ve spodním prádle a punčochách vklouzal pod peřinu.
Snažila jsem se usnout, ale i přes značnou únavu, mi události předešlého dne roztáčely mozkové závity a nedařilo se mi odebrat do říše boha Hypnoa. Převaluji se z jednoho boku na druhý a zrovna když ležím na levém, zády ke vstupním dveřím, mám pocit jakoby se otevřely a snad i slyším kroky. Dominikovy sliby, že se o nic nepokusí zřejmě vzaly za své. Usedá ke mně na postel, nadzvedává peřinu a cítím jak se jeho tělo tiskne k mému. Pravá ruka mne obejme, zajíždí pod krajkovou podprsenku a nahmatá mou naběhlou, prokrvenou bradavku. Můj dech i tep se začíná zrychlovat, ale nadále dělám mrtvého brouka, předstírám hluboký spánek. Jeho rty se dotýkají mého odhaleného ramene, líbá jej a postupuje ke krku, který jemně kouše, saje, laská jej jazykem, zatímco ruka prohmatává má prsa a následně sjíždí přes břicho, boky až na zadek a stehna. Hladí mě po zadní straně stehen, snaží se proniknout i na vnitřní stranu, ale kolena mám pokrčená a těsně u sebe, takže se tam nedostane. Proto přejíždí na mé půlky, hladí je odhrnuje krajku kalhotek a cítím jeho vzrušený penis, jak se do mne snaží proniknout.
"Moc vás chci paní profesorko, tolik jsem po tom toužil a konečně se mi to splnilo," šeptá mi do ucha, prsty mi rozevírá obě půlky, je ale příliš nezkušený, nadržený a roztoužený. Zhluboka oddechuje, funí a pak už je jen slyšet tlumené: "Áááááách!", a mezi půlkami cítím výstřik jeho horkého spermatu.
"Já, já se moc omlouvám paní profesorko, už jsem to nemohl vydržet, promiňte." Otáčím se k němu obličejem, kladu mu prst na rty: "Pssssst! Dost bylo omlouvání ty můj nadržený, vzrušený Casanovo, už nejsem tvá profesorka, ty nejsi můj student. Jsem Michele, Míša, Miška, jak je ti libo a teď to beru do svých rukou já, tak se nechej vést." Hmatám po kabelce, otevírám ji a beru balíček kapesníků. Otírám si sperma vystříkané mezi půlky, znovu šahám do kabelky vytahuji a otevírám rezervní balení punčoch co nosím sebou a obkročmo usedám na jeho prsa.
"Když to teď beru do svých rukou, ty své nebudeš potřebovat," jednou punčochou omotávám jeho zápěstí a uvazuji je k pelesti postele. Když jej takto znehybním, otáčím se, obličejem se přibližuji k jeho slabinám. Otvírám pusu a beru si jeho ochablé mužství do pusy. Cítím na něm zbytky spermatu, olizuji jej, pouštím si celý penis až na doraz do ústní dutiny, mám ho hluboko v krku a vnímám jak v něm pulsuje krev. Mladý organismus se vzpamatoval brzy, prokrvuje se, zvětšuje. Laskám jazykem žalud, zajíždím špičkou do rozevřené uzdičky. Slyším jak Dominik sténá, heká rozkoší. Nyní beru druhou punčochu s krabičky a pevně podvazuji vzrušený penis. Nejprve kolem dokola, pak samotná varlata. Nyní trčí z Dominikových slabin nástroj dobrých sedmnáct centimetrů dlouhý a čtyři další v průměru. Nanáším na něj další sliny, pak obkročmo usedám na jeho tělo. Stahuji si kalhotky a vkládám je do Dominikových úst, hmátnu za sebe, nasliněným prstem si promáznu anální otvůrek a navedu ztopořený penis na tu nasliněnou branku. Pomalu, zvolna na něj nasedám, vstup se pomalinku roztahuje, podvoluje tlaku, počínám pociťovat vzrušení a sténám rozkoší. Současně s nasedáním dráždím a mezi prsty svírám Dominikovy bradavky. Jemně je škrábu nehty, jeho tělo se pode mnou zmítá a já dosedám na je ho úd až nadoraz. Mám ho v sobě až po koule a pomalinku na něm začínám rajtovat. Narážím se na něj, vždy jej nechám téměř celý vyjet, využívám celou jeho nádhernou délku. Je slyšet vrzání, úpění postele jak se potýká s vahou našich těl a náruživého dosedání a nadskakování. Vydala jsem se vyhrát Velkou Pardubickou a rozhodně nehodlám svého hřebce šetřit. Tak dlouho jsem neměla chlapa a teď mám ve své moci tohoto mladého, chtivého kolouška. Když mám pocit, že by se mi opět vystříkal, nechám jeho penis do mne vniknout nadoraz a jen vrtím, kroužím pánví a pevně svírám svěrač. Dominik úpí, sténá, pokládám se na jeho prsa, třu svými bradavkami o ty jeho a pak je beru do pusy, svírám je jemně zuby, současně dráždím jazykem, nasávám je do své pusy, střídavě levou, pravou. Oba těžce oddechujeme, pokládám se na něj celá, otáčím jeho obličej na bok a jazykem začínám dráždit jeho ucho. Nejprve lalůček, pak jedu po boltci kolem dokola a nakonec zajíždím hluboko dovnitř. Zmítá sebou ze strany na stranu, snaží se křiče, tak dlaní zakrývám jeho pusu a pevně ji tisknu, abych ten křik utlumila. Poté si beru na starosti jeho druhý ušní boltec, jemně jej koušu, dráždím pomocí jazyka a opět křik, sténání. Když jsem se dostatečně nabažila jeho krásných oušek, přejíždím ústy po jeho krku, koušu, lížu až se přes ohryzek, bradu dostávám k jeho puse. Vytahuji mu z ní mé zmáčené kalhotky a vsouvám dovnitř jazyk. Snažím se dostat co nejhlouběji a věřte, že příroda mne obdařila vcelku dlouhým jazykem. Kdejaký had, hadice by mi mohli závidět. Vymetám jeho ústní dutinu, snaží se mi vycházet vstříc svým jazykem, naše sliny se mísí, vzrušení vrcholí. Opět se začínám nabodávat, masíruji jeho prsní svaly a nyní jsem rozhodnutá, že jej dovedu až k vyvrcholení. Dosedám, rajtuji, je slyšet jak má roztoužená anální kunda mlaská, jak teče chtíčem a pak cítím hluboko v sobě jak ve ztopořeném penisu cuká a plní mne horkým hustým semenem. Opět se pokládám na Dominikovo zpocené, roztoužené tělo, rukama vjíždím do jeho vlasů, probírám se jimi, vískám je, koukám do jeho živých hnědých očí. Veškerá opilost je pryč. A já si kladu otázku, předstíral, hrál to všechno, aby mě dostal do postele? A i kdyby ... Užili jsme si to oba a to jsem ještě nepovažovala vše za ukončené.
Nechávám ze sebe pomalinku vyklouznout jeho penis, opatrně, aby ani kapka nepřišla nazmar a v kleče, s doširoka rozevřenými koleny parkuji nad jeho obličejem: "Nu Dominiku znáš to pořekadlo, co jsi si nadrobil to si také musíš sníst? Teď dojde na jeho uplatnění. To co je ve mě je tvé a tak se snaž!" Roztahuji si rukama půlky usedám na jeho obličej a můj zaplněný vystříkaný analek se ocitá nad jeho ústy. uvolňuji svěrač a semeno ze mne začíná vytékat. Pociťuji Dominikův jazyk jak začíná pracovat, lízat. Nejprve slízává to co vyteklo, posléze zajíždí dovnitř a snaží se dostat co možná nejdál. Sténám rozkoší, je to božský pocit a na oplátku beru do ruky jeho stále ztopořený penis, jehož podvázání punčochou nedovoluje krvi odtéci. Začínám jej třít, masírovat od žaludu až po varlata a věřím, že ještě tu noc jej donutím ejakulovat do třetice. Měním tempo i rytmus, zatímco on se stále snaží jazykem. Malinko se nadzvedávám, posunuji a místo analu mu nabízím svého vzrušeného, vlhkého, mazajícího poštěváka. Bez váhání jej bere do pusy a já mu oplácím stejnou mincí. Kouřím ho, dráždím žalud i uzdičku, nechávám si ho pronikat až na mandle zatímco si pomáhám levou rukou rukou, pravou masíruji jeho hrázku, sliním si ukazováček a pomalu jej zasouvám do analu, vsouvám mu jej tam celý, nahmátnu prostatu, kterou začínám masírovat. Přidávám na tempu, už mne bolí celá ruka i pusa, ale nechci to vzdát. A pak konečně cítím jak se celé jeho tělo chvěje, zmítá, otřásá v orgastické křeči a do pusy mi proudí další dávka semene, kterou s chutí polykám a olizuji, čistím celý jeho penis.
Máme toho oba dost, nejprve povoluji uzel na punčoše, kterou má podvázaný penis, potom rozvazuji i jeho ruce. Něžně líbám a foukám na červené rýhy, které mu na zápěstí vytvořil úvaz. Dominik mne přitom objímá, svírá mě pevně v náručí: "Tedy Míško to byla ale jízda, nikdy jsem nic podobného nezažil. Jsi neskutečná dračice, jsi Vamp, který mne vysál do poslední kapky a přál moc bych si přál aby tahle noc nikdy neskončila."
"Jo milý Dominiku jsi ještě příliš mladý, dosud jsi neměl příliš příležitostí něco prožít, nevíš pořádně co je svět, co všelijakých rozkoší se nabízí. Jen se neostýchat a brát plnými doušky, protože život je tak krátký a proteče ti mezi prsty, než bys řekl švec."
Dominik sbírá ze země přikrývku, která tam během našeho dovádění spadla a přehazuje ji přes naše unavená těla. Přetáčím se na bok, choulím do klubíčka a tělo mého mladého milence se pevně tiskne k tomu mému. Cítím jak mne krásně hřeje na zádech, jak hicuje a pálí. Pomalu se mi zavírají oční víčka, začínám se ztrácet a usínám uspokojená, ukojená, šťastná a spokojená.
