Soukromé koleje na třídě 28. října byly skvělé. Krásné, moderní ubytování, v centru takže všude kousek a pokoje jen po jednom. Byly sice dražší než ty univerzitní, ale pro studenty, kteří na zaplacení neměli nabízeli slevu výměnou za drobné práce. Pro Petra to tak či onak byla stejně jediná možnost, protože na oficiální se prostě neměl šanci dostat, byly úplně plné. Že našel soukromé koleje a povolili mu slevu považoval tak trochu za zázrak.
Když se stěhoval, přemýšlel co za práce bude asi dělat. Co četl na netu, šlo většinou o výpomoc s úklidem. Ale na recepci při zápisu mu nikdo nic neřekl, přesto že se ptal.
Zrovna vybalil z kufru poslední tričko, když do jeho pokoje bez zaklepání vstoupila ředitelka kolejí. Byla to vysoká, černovlasá žena, mohlo jí být zhruba 45 let. Věk na ní ale nebyl téměř poznat, vypadala opravdu dobře. Štíhlá postava, vysportovaný zadek. Pevné trojky se jí draly ven z hlubokého výstřihu krajkované halenky. Outfit doplňovaly lodičky na podpatku a černá kožená sukně dlouhá lehce nad kolena.
Podívala se na Petra přísným pohledem a bez pozdravu se zeptala „Ty jsi Petr?” Petr přikývl „Ano, jsem.“ Ředitelka se lehce usmála a řekla „Pracovní úkoly budeš dostávat přímo ode mě. Zítra ve 4 se hlas v mé kanceláři.“
Pak se otočila a odešla. Petr v zaleklém úžasu nechápal co se to vlastně stalo, ale věděl moc dobře, že v té kanceláři prostě musí být včas.
...
Petr zaklepal na dveře s nápisem "Tereza Slavníková - ředitelka". „Vstupte!“ ozvalo se z druhé strany, tak vešel dovnitř. Za masivním dubovým stolem seděla ředitelka a něco psala na počítači.
„Dobrý den paní ředitelko,“ pozdravil Petr. Ředitelka zvedla zrak od monitoru. „Výborně, přesně na čas, to se mi líbí. Nebudu chodit kolem horké kaše. Běžně tu studenti vypomáhají s úklidem, občas nějaké lehké kancelářské práce. Ale ve tvém případě to bude jinak. Líbíš se mi. Takže si z tebe udělám hračku. Ty si můžeš vybrat. Buď kývneš, nebo nebydlíš. Takže co to bude?“ Vychrlila to na Petra tak rychle, že ten pořádně nevěděl která bije. „Počkat, počkat, jak jako hračku? Co tím myslíte?“ ptal se zmateně Petr. Na výrazu ředitelky bylo znát jisté pobavení, ale také nedočkavost. „To uvidíš, ale myslím že aspoň tušíš, jak jsem to myslela. A teď odpověz!“ odpověděla mu. Prohlížela si Petra a čekala na odpověď.
Petr přemýšlel co teď, ale příliš možností neměl. To bydlení prostě nutně potřeboval. Nezbývalo mu než souhlasit. „No co mi zbývá že... Jinde ubytování neseženu. Tak tedy dobře.“
Ředitelka se usmála, lehce si přejela jazykem po rudě namalovaných rtech a spustila „No výborně. Pravidla jsou jednoduchá. Oslovuješ mě paní nebo moje paní. Děláš co ti přikážu. A vše platí jen když jsme spolu a... ehm... hrajeme si. Chci hračku, ne neschopnou nulu, které musím řídit život. Je to to jasné?“ „Ano má paní,“ odpověděl Petr.
Ředitelka se pousmála „No výborně, pochopils. A teď si tě vyzkoušíme. Pojď ke mně a klekni si.“
Petr obešel stůl a klekl si před paní ředitelku. Ta se k němu otočila na své kancelářské židli a roztáhla nohy. Petr nevěřícně zíral na její dokonale vyholenou kundičku. S nošením kalhotek se evidentně neobtěžovala. Ředitelka chytla Petra za vlasy a stáhla jeho hlavu do svého rozkroku. „Teď mě pěkně lízej a dej si záležet.“
Petr začal jazykem přejíždět ředitelky vlhkou pičku. Zajížděl s ním dovnitř, nejvíce se ale věnoval poštěváčku. Jazykem na něm kmytal jak smyslu zbavený, slízaval šťávy kterých bylo více a více a nasával tu krásnou vůni vzrušení. Ředitelka hlasitě oddechovala, až postupně přešla v tiché vzdychání. Petrovu hlavu si stále silněji tlačila do svého lůna. Po chvilce se jí začaly třást nohy a s hlasitých vzdechem se udělala na Petrův obličej.
Chvíli se vzpamatovávala z orgasmu, který právě prožila. Kanceláří se ozývalo jen vzrušené dýchání ředitelky, které postupně sláblo jak orgasmus odezníval. Petr celou tu dobu jen klečel před ní, nevěděl, jestli smí nebo nesmí vstát či dokonce odejít. Po pár vteřinách se na Petra podívala přísným, ale spokojeným výrazem a řekla mu „Teď půjdeš k sobě na pokoj, svlékneš se, lehneš si a vystříkáš se na břicho. Pak to vyfotíš a pošleš na tohle číslo,“ s tím mu do ruky dala růžový papírek přehnutý na dvě poloviny. „A teď běž!
„Ano má paní,“ řekl Petr a vyrazil ze dveří na svůj pokoj. Dojít mu na něj nezabralo ani minutu, prakticky celou dobu běžel. Hned jak vešel, zamkl a udělal, co mu ředitelka přikázala. Pobízet se nemusel, z událostí v ředitelně byl pěkně nadržený a tvrdý. Netrvalo dlouho a už stříkal jak mu ředitelka přikázala. Pal vzal telefon, vyfotil si postříkané břicho i se stojícím penisem a fotku odeslal...
