Petr si prohlížel nástěnku ve vestibulu koleje. Přesnější by bylo říct, že předstíral, jak si ji prohlíží. Ve skutečnosti pokukoval po jedné ze slečen, které taky koleje obývaly. Julča se mu líbila už dlouho. Malá blondýnka s pevným zadečkem, co se nebála chlubit svým větším poprsím. Nestudovala stejný obor jako on, ale poprvé jí viděl už při zápisu. Zřejmě jí bylo kolem 19 let stejně jako Petrovi a musela chodit na stejnou fakultu. Petr přemýšlel, kam by jí pozval, když zaslechl úryvek rozhovoru, který Julča vedla s jednou ze svých kamarádek.
„Říkám ti, že to bylo ono, nic jiného to být nemohlo,“ povídala rozrušeně Julča. „Jsi si vážně jistá?" odvětila jí kamarádka. „Jakože co si dělá ve své kanceláři je asi její věc, přece jen je tohle soukromý podnik, ale proč by nechala sperma z podlahy utírat studenty? Takový věci si snad každý uklidí sám, ne? Nemohl to být třeba rozlitý jogurt?“
Petra v ten moment polil studený pot a zatmělo se mu před očima. Zbytek rozhovoru úplně přestal vnímat. Julča uklízela jeho sobotní výstřiky. Jeho odhodlání pozvat Julču na rande v ten moment vzalo za své. Jasně že Julča nemohla tušit, že ejakulát na podlaze ředitelny byl jeho. Petr byl ale rudý studem až za ušima, tak raději promptně odešel na svůj pokoj. Kdyby se jí snažil někam pozvat v tomhle stavu, jen by se ztrapnil.
Na pokoji se trochu uklidnil, ale stále myslel na to, co před chvílí slyšel. Začalo mu docházet, že tohle bude jen první z podobných situací. Dříve nebo později si ostatní studenti jistě začnou všímat i dalších věcí. Stačí když při úklidu někdo zavadí o tapiserii v ředitelně a drby se začnou šířit jako lavina. Jestli se nemá stát hlavním tématem všech studentských klepů, měl by si dávat pozor, aby ho při cestách do ředitelny nikdo neviděl. Jenže jak? Že by chodil v mikině s kapucí?
Z úvah ho vytrhlo zazvonění telefonu. Byla to zpráva od ředitelky. „Doufám že jsi u sebe a máš čas,“ stálo v ní. Petr popravdě odpověděl že má. Přemýšlel co ho asi čeká. Že by si ho opět zavolala k sobě do kanceláře? Odpověď přišla v zápětí. „To ráda slyším. Nudím se doma, tak si s tebou trošku pohraju přes zprávy :P“ Petrovi se rozbušilo srdce vzrušením. Přemýšlel jestli odpovědět. Uvažoval. Sice mu přímo nepřikázala, aby odpovídal, ani mu nepoložila otázku, na kterou by odpověděl, ale nechat zprávu bez odezvy mu přišlo neslušné. Raději tak naťukal krátkou zprávu. „Jak si přejete, má paní“.
Horlivě sledoval tři pulzující tečky na displeji svého telefonu, značící, že druhá strana právě něco píše. Trvalo skoro dvě minuty, než zpráva přišla, ale Petrovi se to zdálo jako celá věčnost. „Dám ti na výběr hračko moje. Za chvíli ti pošlu fotku, která se ti určitě bude moc líbit. Ty si pěkně lehneš a budeš si u ní honit. Co bude potom záleží na tobě. Buďto mi vyfotíš, jak ti pěkně stojí. To pro tebe ale bude znamenat zákaz se udělat. Na výstřik si budeš muset počkat až do večera. A nemysli si, že mě oklameš. Když se uděláš bez dovolení, večer to poznám. Když zvolíš druhou možnost, smíš se udělat už teď. A taky dostaneš lepší fotečku. Ale to bys mi ten svůj tvrdý klacek musel vyfotit v kuchyňce. Tak co si hračka vybere? :P“
Petr nevěřícně zíral na zprávu. Copak mu snad umí číst myšlenky? Zrovna když přemýšlel nad tím, že by se měl začít skrývat při cestách do ředitelny, dostane za úkol fotit se nahý ve společných prostorách koleje. Situaci nepomáhalo, že byl Petr ze zprávy šíleně nadržený. Už jen z jejího čtení cítil, jak mu lehce tvrdne. Po včerejším zážitku v kříži navíc nechtěl znovu prožít odepření orgasmu. A pak tu byl ten příslib lepší fotky. Mohl jen spekulovat, co to asi bude. Při ředitelčině zlomyslnosti to klidně mohlo být úplně normální selfiečko. Ale co když to za ten risk opravdu stojí? Přece by se nepřipravil o něco tak úžasného jen kvůli tomu, že se bál trošku riskovat.
Nakonec se rozhodl pro druhou možnost. I když někde vzadu tušil, že se tak rozhodl hlavně proto, že je tak moc nadržený. „Volím druhou možnost, paní,“ naťukal do mobilu zprávu a čekal. „Jsem ráda, že se nebojíš. Jak přijde fotka, máš 10 minut na to abys poslal tu svou. Když to nestihneš, čeká tě trestík, to je doufám jasné“.
Teď už nebylo cesty zpět. Napjatě sledoval, co za fotku přijde. A pak se na displeji Petrova mobilu objevila ředitelka. V červeném, krajkovaném a hlavně průsvitném bodýčku. Klečela na zemi, mačkala si obě prsa. A v kundičce měla až po kořen zaražené dildo, které bylo přísavkou připevněné k podlaze. Ve tváři měla ten nejvíc nadržený a vzrušený výraz, jakoby byla fotka pořízena vteřiny před tím, než propadla intenzivnímu orgasmu.
Petrova ruka okamžitě zamířila do kalhot, kde začala masírovat už tak tvrdý penis. Věděl, že nemá moc času a tak radši vyrazil ke kuchyňce. Už když vyšel z pokoje věděl, že je zle. Z kuchyňky se ozíval hlasitý rozhovor několika studentů. O čem mluvili Petr nerozuměl, protože se slova mísila s prskáním oleje na pánvi. Tihle jen tak neodejdou, to věděl Petr jistě. Zamířil proto o patro víš, doufajíce, že tam bude kuchyňka prázdná.
Vyběhl schody. Na chodbě o patro víš bylo ticho. Nakoukl do kuchyňky. Byla prázdná. Vešel a zavřel za sebou dveře. Až v ten moment mu došlo, že patro, na kterém se nachází, je dámské. Jestli ho tady nějaká studentka nachytá, jak si fotí stojící péro, bude zle. Nachytat ho kluk, jen se mu vysměje, pro jakou babu dělá takové kraviny. Ale holka? Ta by z toho mohla udělat aféru pro Petra katastrofických rozměrů. Na změnu patra už ale neměl čas. Penis mu trošku povadl, tak stáhl kalhoty a s pohledem upřeným na fotku ředitelky si začal honit. Netrvalo dlouho a měl ho opět tvrdý jako kámen. Otevřel foťák a z několika úhlů, tak aby bylo vidět, že je skutečně v kuchyňce, se vyfotil.
V ten moment uslyšel na chodbě bouchnutí dveří. Někdo jde! Hekticky si začal nasazovat kalhoty zpátky. Zrovna dopnul poklopec, když se klika od dveří do kuchyňky začala ohýbat. Petr se podíval na dveře a snažil se dělat, jakoby nic. Sledoval, jak se otvírají a jak do kuchyňky vešla Julča.
„Jej, ahoj,“ pozdravila Julča překvapeně. „Ahoj,“ odpověděl jí Petr. Snažil se znít nenuceně, jako by se tu právě nefotil od pasu dolů nahý. Taky doufal, že jeho stále ještě tvrdý penis není namačkaný v kalhotách příliš nápadný. „Myslela jsem, že tohle je jenom dámské patro, co tu děláš?“ zeptala se ho překvapená Julča. Petr přemýšlel, co říct. Jasně že může využívat kuchyňky na všech patrech. Jenže výmluva s obsazenou kuchyňkou na jeho patře by asi moc smysl nedávala, když tu neměl ani jeden kus nádobí nebo jakékoliv jídlo. „Taky že je. Jen koukám, jestli tu nemáte náhodou toustovač. V naší není,“ odpověděl jí. Byl na sebe celkem pyšný, tohle byla dobrá výmluva. „Aha, no.. myslím že ty nejsou nikde. Jinak já jsem Julča,“ řekla a podala Petrovi ruku. „Petr. Hele už musím běžet, ale třeba se ještě někdy uvidíme.“ Klidně by s ní kecal dál, ale vzpomněl si, že fotku sice udělal, ale nestihl jí poslat. A čas mu pomalu ale jistě ubýval. „Tak jo,“ usmála se na něj Julča. „Měj se.“ „Ty taky,“ řekl Petr a odešel z kuchyňky pryč. Hned na chodbě otevřel mobil. Z výběrem fotky se nezdržoval, na to nebyl čas. Poslal ředitelce všechny, které udělal a pak zamířil zpět do svého pokoje.
Když přišel, čekala na něj už další zpráva od ředitelky. „Moc šikovný, ale stihl jsi to tak tak. Teď honem stříkat a nezapomeň mi to vyfotit.“ Petr s úlevou lehl na postel, vysoukal se z kalhot, otevřel ředitelky fotku a začal si honit. V hlavě se přitom vracel ke včerejším zážitkům z ředitelny, ale nemohl se ubránit ani občasné představě Julči. Rytmicky přejížděl po svém tvrdém péru, postupně zrychloval a zrychloval, až zkropil své břicho mohutným výstřikem. Jak mu ředitelka přikázala, vše vyfotil a poslal. Odpověď přišla vzápětí. „Tak se mi líbíš, pěkně poslušný, stříkáš když řeknu. Ale že toho je hodně, asi jsem tě měla v sobotu udělat ještě víckrát :P“
Petr na zprávu odpověděl slušným poděkováním. Chvíli pak ležel a čekal, jestli se ředitelka ještě neozve. Po pár minutách čekání usoudil, že zábava pro dnešek skončila, tak vstal a šel se chystat na pondělní semináře.
