„Tohle je to, co jsi chtěl ty zasraný čokle?!“ Martin sledoval svou paní celou v červeném.
Rychle zareagoval Štěpán.
„Moc se omlouváme, ale někteří zaměstnanci neunesou výpověď.“ než stačila Anna cokoliv říct, tak ji popadl a jako by nic nevážila, tak snesl dolů. Přehodil přes ni své sako a odváděl do dveří, které vedly do kanceláře ředitele.
„Jen zkontroluji situaci a můžeme pokračovat.“ vzpamatoval se i Martin. Posbíral věci, které Anna upustila a šel za nimi do své kanceláře.
„Paní-“ začal, ale hned ho právník přerušil.
„Nemluv k ní tak!“ napomenul ho.
„Musím! Má masku.“ Martin byl tak věrný a poslušný, že nedbal toho jestli ho někdo uslyší. Štěpán jí sundal masku.
„Co si to dovoluješ?“ začala mu nadávat.
„Uklidníme se ano? Ty,“ ukázal na Martina. „dodělej obchod. My pojedeme k tobě a tam na tebe počkáme.“
„Dobře.“ řekl Martin potěšen a podával ze své bundy klíče od svého domu. Má svou paní u sebe.
Štěpán jí dal její kabát a vyšel s ní ven. Trápilo ho jak moc má Anna v moci Martina. Je úplně posedlý touto ženou. A jestli ho znovu opustí, tak se z toho může zhroutit.
„Aby jsi věděla, tak tu zprávu včera jsem psal já.“ přiznal jí během cesty.
„Je jedno jestli ty nebo Martin. Je to ubohé.“ dívala se před sebe.
„Proč by jste se nemohli dál setkávat?“ snažil se ji uklidnit, aby nebyla na Martina příliš tvrdá.
„Protože nemám zájem. Co na tom nechápeš? Nic mě nepřesvědčí.“ Anna byla rozhodnutá a nic se na tom nezmění. Jakmile přijede Martin, tak to řekne i jemu a konec!
Štěpán musel jednat, protože další opuštění Martin nepřežije. Přivedl ji do domu, ale potřeboval pro něco jet. Odtáhl ji do pokoje, kde byly kufry s hračkami. Jednou rukou ji držel a druhou našel co hledal. Kožené náramky, zevnitř vystlané plyšem spojené řetězem. Dal Annu na postel a protáhl náramky přes robustní dřevěné čelo postele.
„Stejně mě nedonutíš. A tohle je omezování svobody.“ přešel opět ke kufru a vytáhl roubík. „Jako právník jistě víš-“ zacpal jí pusu.
Nasedl do auta a odjel.
Martin se snažil situaci vyřešit. Tohle samozřejmě nikdo v zasedačce nezažil, tak vysvětlování bylo dost dlouhé. Jakmile měl jistotu, že je všechno jak má být, tak nechal zrušit zbytek dne a pospíchal domů. Před domem se srazil se Štěpánem, který přijel a vytahoval z kufru tašku.
„Kde je?“ začal mít strach, když viděl, že v autě nesedí.
„Neboj, u tebe. Vezmi ze zadního sedadla její věci.“ požádal ho.
Martin s velkou úctou vzal její masku a bičík.
Štěpán ho vedl do pokoje, kde byla jeho paní přivázaná k posteli.
„Proč jsi ji přivázal?“ nelíbilo se mu to.
„Teď není tvá paní.“ připomněl mu Štěpán. Vzal Martinovi její masku a dal ji na komodu. Anna vše sledovala potichu. Čekala až ji rozvážou a ona jich pošle někam a odejde. Byla připravená zde nechat i masku.
„Jestli ji rozvážeš, tak uteče. A jestli ji znovu ztratíš, tak už ji nenajdeš.“ naznačil Martinovi.
„A co navrhuješ?“ nechtěl o svou paní přijít. Chtěl, aby to bylo jako předtím. A Štěpán má větší zkušenosti, dá na něj.
„Musíme ji teď naučit poslouchat.“
Martin se zamračil: „Jak poslouchat? To my posloucháme.“
„My ji posloucháme když má masku. Vezmi ji a odnes.“ Martin udělal co mu Štěpán řekl, i když se mu to nelíbilo. Když se vracel, tak mu Štěpán šel naproti.
„Věříš mi?“ zeptal se ho.
„Ano.“ odpověděl bez váhání.
„Jestli ji chceš mít, tak udělej co ti řeknu. Když ji rozvážeme, tak uteče. Ale dokážu ji přesvědčit.“ vysvětloval Štěpán Martinovi.
Rozzářil se, když mu Štěpán řekl, že by byla opět jeho paní.
„Dobře.“ přitakal.
„Nesmíš za ní chodit. Jakmile bude připravená, tak tě za ní pustím. Nejlepší by bylo, kdybys teď byl ve svém bytě ve městě, aby tě to k ní nelákalo.“ radil mu.
Bál se, že kdyby Martin žil tady, tak by ho to k ní táhlo. Ale on ji musí zlomit.
„Tak jo. Náhradní klíče od domu jsou na věšáku u dveří.“ řekl mu a šel si sbalit nějaké věci. Bylo to pro něj utrpení. Vědět, že má u sebe paní a nemůže k ní, ale musí to vydržet jestli ji chce..
Štěpán se přesvědčil, že Martin odjel a šel do pokoje. Vyskládal z kufrů všechny jejich hračky na komodu. Jako poslední vzal tašku, kterou přivezl ze svého oblíbeného obchodu.
Byly tam další náramky, které měli kratší řetěz a náhradní delší řetězy. Byly tam různé bičíky a dvě luxusní kožené masky psa. Jedna černá a jedna hnědá. Byly skvěle propracované, vypadaly jako opravdový pes, jen oči měly otvor pro nositele. Vytáhl také další kožené věci.
Anna se začala bát co s tím chce dělat. Kdyby to chtěl použít na sebe, tak nenechá přece Martina odnést její masku. A kde sakra Martin je?
Štěpán vzal hnědou masku a šel k ní. Klekl si nad ní a snažil se ji jí nasadit. Nenechá ze sebe udělat psa. Uhýbala hlavou, snažila se mu něco říct přes roubík, ale on nereagoval. Nakonec zvítězil a Anna měla na hlavě masku psa. O co se pokouší? Další co jí přidělal byl obojek. Nohy jí dal do kožených náramků, ale na krátký řetěz. Ruce jí odpoutal a zkrátil.
„Nemůžu ohrozit firmu tím, že se složí Martin. Je šokující jak moc je tebou posedlý za tak krátkou dobu. Jak poslušný a oddaný je. Postarám se o to, že budeš poslouchat teď ty nás, ne my tebe.“ to nemyslel vážně! Udělat z ní poslušného psa? Copak nechápe, že já nejsem pes, ale panička? Připnul jí vodítko.
„Pojď dolů z postele.“ ani se nehnula. Škubl vodítkem. Anna se pro sebe usmála, to víš, že jo.
Podal si z komody bičík.
„Dolů!“ rozkázal znovu. Neposlechla. Mrsk! Dostala pěknou ránu přes zadek.
„Já k tobě nebudu ohleduplný jako ty k nám. Dnes budeš ještě v tomto, ale zítra se oblečeš jak se patří. Roubík budeš mít do té doby než si budu jistý, že budeš mluvit až já řeknu. Bez okolků splníš mé rozkazy. Za každé porušení pravidel přijde trest.“
Anna si uvědomila, že to myslel vážně.
„A nyní znovu. Dolů!“ Anna opatrně jak jí spoutané končetiny dovolily šla na zem. Věděla co má pes dělat a tak zůstala sedět. Musí si hlavně udržet myšlenky a nepodvolit se tomu. Štěpán je zmetek jako právník a určitě s ní nebude mít slitování. Ale Martin je jiný, až za ní přijde, tak jí pomůže.
Sledovala jak Štěpán bere jeden z pelechů, které měli na soustředění a dává ho k posteli.
„Tvůj pelech. Od teď budeš fenka Pandora. Pěkné jméno jsem ti zvolil, že? Neboj, budu k tobě hodný, když budeš poslouchat.“ přišel k Anně.
„Já mám rád pejsky.“ usmál se. Anně připadalo, že se chová jako šílenec.
„Pojď, projdeme se.“ uchopil vodítko a začal ji vodit po místnosti. Anně z toho bylo zle, ale poslouchala. Nedarovala mu až se z toho dostane. Nesmí zapomenout, že je gay. Nejde mu o vzrušení, chce ji naučit poslouchat, aby nezmizela Martinovi. Jenže to by si musel dát velkou práci, aby ji zlomil.
„Tvá první lekce bude jemná..“ řekl když se postavil za ni.
„Postav se!“ Anna zvedla zadek a stála na všech čtyřech. Stáhl jí kalhotky ke kolenům a roztáhl půlky. Začal jí lízat anál. Vychutnával si její prdel. Anna doufala, že jí nebude chtít prdel ojet. Pokud byl zvyklý mrdat zadky, tak by to jistě bolelo. Držela a cítila jak jazykem zajíždí do jejího análu. Někdy jí stiskl zadek tak, že to zabolelo. Na konci políbil její zadek a šel ke dveřím, kde měl ještě jednu tašku. Vytáhl nůžky. Vrátil se k ní a rozstříhal jí šaty, tak aby je z ní sundal. Vše jí rozstříhal a sundal. Boty jí sundal když ji sem přivedl a přivázal k posteli. Byla nyní úplně nahá. Odvedl ji k pelíšku. Vzorně si na něj sedla. Z tašky vybalil dvě stříbrné misky.
Snad si nemyslí, že bude jíst jako čokl? V koupelně napustil vodu a dal k pelíšku. Do druhé dal jídlo z krabičky, kterou také přinesl.
„Buď ráda, že to není psí žrádlo, ale jestli nebudeš poslouchat, tak i to můžeš dostat.“ vysypal do ní těstoviny.
Sundal Anně masku a roubík.
„Ště-“ mrsk! Dostala bičíkem přes stehno. Dost silně.
„Porušilas pravidla. Mluvíš bez dovolení. Za každý trest poděkuješ!“ Anna si třela místo, které jí ihned červenalo.
„Děkuji.“ poslechla.
„Vidíš, že to jde. Teď se najez než ti dám roubík. A nepoužívat ruky!“ připomněl jí jak se má jíst.
Anna se naklonila nad misku a začala jíst bez pomoci rukou. Takové ponížení mu nedaruje. Od totálního zbláznění jí držela pomsta, kterou na tomto chlapovi vykoná. Jakmile dojedla, tak se snažila napít z misky. Byla by raději za nádobku co má křeček. Zhrozila se nad tím jak rychle se vtěluje do role zvířat. Ne! Je panička, ne čokl! Odvedl ji do koupelny, kde ji ve sprchovém koutě umyl pusu od omáčky. Vrátil ji zpět do pelechu.
„Rozhodl jsem se, že ti nakonec roubík nebudu dávat přes noc. Jistě víš jak izolovaný dům Martin má, takže si klidně křič, ale bylo by lepší kdybys byla hodná. Martin bude nyní bydlet ve svém bytě, takže tady nebude.“ on ji nechal napospas cizímu chlapovi? To si dělá prdel? Část nenávisti přešla teď i na Martina, protože on byl její naděje, že ji z tohoto dostane. Nevadí. Ještě stále měla naději. Bude mít volnou pusu, takže kožené pásky zuby odpoutá bez problémů.
Štěpán ale myslel na všechno a z tašky dále vytáhl jiné řetězy. Sundal jí ty co měla na rukou a nohou. Dal jí železné kolem jednoho zápěstí, krátký řetěz dal kolem nohy postele a konec s druhým železem dal opět na zápěstí.
„Až seženu obojek, který bys nedokázala sundat, tak to vyměním.“ Anna mlčky sledovala své ruce. Co tím chce říct až sežene? Jak dlouho jí zde chce držet? Copak nechápe, že ona se nepodvolí? Že z ní žádného psa neudělá?
Odešel. Anna se snažila nadzvednout postel, aby okovy protáhla. Ani se nehnula. Řetěz byl krátký, takže nemohla jít ani na postel, musela být v pelechu. Tohle je ten drsnější dogplay? Věřila, že může být i hůř. Mohl jí opravdu dát psí žrádlo. Opíchat jí prdel. Nechat jí roubík a masku..
Co jí ještě čeká a vydrží její mysl?
Tato část je věnována uživateli f****o😘, který si přál rozvíjet psa dál.
Ti, co milují svou paničku, tak nemusí být smutní.. Štěpán se ji pokusí zlomit, ale její role je moc silná na to, aby se podřídila. Stejně jako hafan a jeho oddanost. Do její role jí vrátí její maska, kterou má zrovna její věrný pes..
