Vánoční čas na vysoké škole.
Míša byla typ dívky, která dokázala přitahovat pohledy, aniž by se o to snažila. Její dlouhé zrzavé vlasy se v záři slunce leskly jako měděné vlákno a její štíhlé, vypracované tělo v sobě mělo něco provokativně jemného. Když jsem ji poprvé uviděl na přednášce, okamžitě mě zaujala. Byla jednou z těch holek, na které se musíte neustále natajňačku dívat. Zrzavé vlasy jí padaly až k pasu, zeleno-hnědé oči zářily, že to člověku rozbušilo srdce, navíc měla v sobě něco nepolapitelně vzrušujícího.
Hned první den jsem se rozhodl, že ji musím získat. Na cvičeních a přednáškách jsem se vždy snažil sedět vedle ní, dělat společné projekty a co nejvíce se s ní zapojovat do hovoru. Postupně jsem přidával vtípky a začal postupně vyvíjet větší a větší zájem. Zval jsem ji na procházky, na skleničku či pivo a vymýšlel výlety. Téměř vždy vycouvala s nějakou výmluvou, která mi dávala malou naději, ale zároveň držela v bezpečné vzdálenosti. Má snaha trvala už pár měsíců.
Jednou mi svitla naděje, když mi mezi řečí řekla, že jí odpadla parťačka na plavání v Brně na Kraváku. Nějakým zázrakem se nám podařilo domluvit, že půjdeme spolu. Nemusím říkat, že jsem neměl plavky, ani ručník, obě věci jsem si musel rychle ve vybavit ve Vaňkovce. Když jsme stály u převlékacích kabinek, měl jsem možnost jí konečně vidět i jinak. Černé tangové plavky obepínaly perfektně tvarovaný zadeček, že se mi rozbušilo srdce. Ona o mých hladových pohledech věděla moc dobře, ale brala to s naprosto chladnou samozřejmostí. S klidnou hlavou jsem se však choval jako gentleman. Po bazéně jsem jí pozval ještě na skleničku vína, kde jsme si krásně popovídali.
Čas letěl včetně našich kamarádských piv/vín, ať samostatně nebo se spolužáky. Dával jsem jí docela dost najevo, že bych chtěl víc, než kamarádství. Jenže ona mě držela distanc. Nikdy mě úplně neodmítla, ale ani mi nedala nějakou velkou naději. Až do té noci na Vánočních trzích v Brně.
Sešla se tam větší skupina lidí ze školy a alkohol tekl proudem. Míša přišla v dlouhém kabátě, pod kterým měla jen tenký svetřík a zateplené legíny, které jí krásně tvarovaly. Když se smála, její oči zářily víc než všechny světýlka na náměstí.
Postupně jsme se všichni trochu rozprchli, a nakonec jsme zůstali sami dva. Stáli jsme u stánku s tvrdým alkoholem a popíjeli Vyhazovač (Absint s jablečným moštem), ruce promrzlé, dech vonící po skořici a rumu. Potkali jsme se tam i s mým bratrancem a jeho tehdejší přítelkyní.
Tehdy bratranec jen tak prohodil ke své přítelkyni, jestli si myslí, že já a Míša spolu něco máme? Míša to zaslechla a se smíchem odpověděla, jo společné cvičení a přednášky. Tuto její reakci bych nazval asi jako „Bod zlomu“ v tom, jak jsem jí vnímal. V tem okamžik jsem si uvědomil, kde mě má zařazeného a možná to bylo i tím alkoholem, ale již jsem se k ní ten večer přestal chovat s mou obvyklou nákloností.
Po chvíli nás bratranec s přítelkyní opustili a my si dali ještě jeden vyhazovač. Poté jsem jí již s nezájmem řekl, že jí doprovodím na vlak (který ji měl za 15 minut) někdy okolo 21 hodiny. Bylo na ní dost vidět, že si uvědomovala, že řekla něco, co neměla, ale nesnažila se to nijak žehlit. Doprovodil jsem jí tedy na vlakové nádraží, kde se ještě z hlavního nádraží linula vůně trdelníků a medoviny, a počkal až dojel vlak. Otevřel jsem jí dveře, řekl jsem jí jen „pěkný večer a ahoj“. Ona nastoupila do poloprázdného vlaku a sedla si k oknu. Zamával jsem na ní, otočil se a šel směrem na nádraží šalin.
Když už jsem šel v Myší díře směrem na svoje nádraží, uvědomil jsem si, že se radši projdu a zamířil jsem směrem k Mahenovu divadlu.
Již byla chladná prosincová noc a do proti se motali lehce podnapilí lidé, ztracení v kouzlu Vánoc a alkoholu, záviděl jsem jim.
A tehdy se to stalo. Někdo mě chytil za ruku. S ne úplně dobrou náladou jsem se trhnutě otočil, rozhodnut narušitele usadit zpátky na zem, když v tom – ona to byla Míša. S velkým překvapením a nechápavým výrazem jsem ani nedokázal nic vyslovit, ale vlastně jsem ani nedostal možnost. Řekla mi jen s úsměvem a jiskrami v očích „tebe dohnat, rychlíku“. Dlouze se mi zadívala do očí.
„Víš, že ses mi vždycky líbil?“ pronesla najednou a podívala se na mě tím zvláštním pohledem, který v sobě měl něco hravého i nebezpečného.
Srdce mi poskočilo. „To mi říkáš až teď?“
Místo odpovědi mě políbila. Nebyl to žádný nesmělý polibek. Byl hladový, plný vášně, alkoholu a dlouho potlačovaného chtíče. Její jazyk se proplétal s mým a její tělo se tisklo ke mně. Rukama jsem zajel pod její kabát a nahmatal její zadeček v úzkých legínách. Zavzdychala mi do úst.
„Pojďme do hotelu,“ vydechla.
Netrvalo dlouho a už jsme byli v hotelu Grand, který byl jen pár kroků od nás.
Nedočkavě jsme otevřeli dveře pokoje a Míša už mi rozepínala košili. Strhla ji ze mě a její nehty se rozběhly po mé hrudi. Stáhl jsem jí kabát a svetřík, zůstala jen v černé krajkové podprsence, která sotva držela její pevná prsa.
„Chci tě,“ zavrněla a skousla mi spodní ret.
Zajel jsem rukama pod její džíny, nahmatal lem jejích kalhotek a prudce je stáhl dolů. Stála přede mnou jen v podprsence, její tělo rozechvělé očekáváním.
Přitiskl jsem ji k posteli a polibky sjížděl dolů, až k jejímu klínu. Rozevřela nohy a já se sklonil, jazykem jsem přejel po jejím klíně, až k zadečku.
„Bože, ano…“ vydechla a zapletla prsty do mých vlasů.
Lízal jsem ji, střídal jemné tahy s hlubšími pohyby, vnímal, jak se její tělo napíná. Prsty jsem do ní pronikl a pomalu je zasouval dovnitř, zatímco její dech se zrychloval. Náhle se prohnula v zádech a s hlasitým výkřikem se udělala.
Rychle se zvedla a rozepnula mi pásek, chtěla vidět, jak moc mě vzrušuje. Pohlédla mi do očí, uchopila ho do ruky, políbila a olízla jeho celou délku. Zasunula si ho hluboko do úst, co jí dávicí reflex povolil. Její práce jazykem byla neuvěřitelná a v kombinaci s rychlými pohyby, sáním a mačkáním koulí jsem věděl, že takhle bude brzy po všem.
Poznala to, „Chci tě v sobě,“ zamumlala s penisem v puse.
Nalehl jsem na ni a pomalu do ní pronikl. Byla úzká, mokrá a horká, cítil jsem, jak mě její stěny pevně svírají. Pohyboval jsem se v ní pomalu, vychutnával si každičký centimetr, než jsem začal přirážet rychleji.
Vánoční světýlka na parapetu vrhaly jemné odlesky na její pokožku.
Neuběhla ani minuta a Míša se opět hluboce prohnula a hlasitě zavzdychala. Dosáhla dalšího orgazmu, tentokrát mokrého.
Než jsem stačil udělat další zásun, vyskočila, otočila mě na záda a nasedla na mě. Pomalu se na mě spouštěla a její tělo se pohybovalo v dokonalém rytmu.
Někde mezi naším sténáním jsem si všiml pohybu. Dveře kousek pootevřené a v nich ženská silueta.
Ztuhl jsem. „Míšo… nezavřeli jsme dveře a někdo se na nás dívá.“
Usmála se, oči jí svítily chtíčem. „Já vím.“
Než jsem stačil něco říct, rozjela na mě úplně divokou jízdu.
Podíval jsem se znovu ke dveřím a zaostřil.
Stála tam mladá žena v uniformě pokojské, jedna ruka mezi stehny, druhá na prsu vyhrnuté košilky.
„Sleduje nás a masturbuje“. Špitl jsem.
„A není to vzrušující?“ zavrněla Míša a začala se na mě pohybovat rychleji.
Neovládl jsem se. Sevřel jsem její boky a začal ji tvrdě přirážet proti sobě.
Pokojská tiše vzdychla a její tělo se začalo třást.
Míša se sklonila ke mně a políbila mě na rty. „Uděláš se do mě, zatímco nás sleduje?“
To bylo moc. S posledním silným přírazem jsem vybuchl uvnitř ní.
Míša zasténala, zaryla nehty do mé hrudi, „Kurva, ano.“ Zařvalla, a i ona dosáhla orgasmu.
Ztěžka jsme dýchali. Podívali se ke dveřím, ale pokojská už tam nebyla.
Míša se na mě podívala a olízla si rty.
Seskočila ze mě a vzala si ho znovu do úst.
Jestli mi ho chtěla postavit, nebylo třeba, byl stejně jako já připraven jí přivézt do sedmého nebe.
A já věděl, že to nebylo naposledy.
