Obálka byla černá, zapečetěná karmínovým voskem. Žádná zpáteční adresa. Jen moje jméno – Daniel Voss – vyražené ve stříbře. Uvnitř byla jediná karta, textura tlustá jako kůže.
„Jsi srdečně zván na večer nádherného ponížení a kapitulace“.
Místo: Dům bolesti.
Čas: „Až budeš připraven pokleknout“.
Nejdřív jsem se smál. Žert, jistě. Ale pak jsem to ucítil – vanilku a kůži, něco chemického pod tím.…
