Byt byl tichý, jakmile Marie otevřela dveře. Vysoká, silná žena kolem padesátky s výrazným, ženským tělem a klidnou tváří unavenou po dlouhém dni v práci. Její postava byla nepřehlédnutelná — široké boky, pevné, i když mírně ochablé paže, a velká prsa, která se jí houpala pod volnou halenkou, bez podprsenky, jak už to doma nosila. Byly těžké a přirozené, s kůží jemně povolenou časem, ale s hrdostí a silou, kterou v sobě nosila.
Její bradavky byly obrovské, tmavé, téměř fialové, a skrze látku se někdy dalo zahlédnout, jak se jí vztyčí, když si vzpomněla na něco příjemného. Marie měla zvláštní ženskou sílu – věděla, že i když už dávno nebyla ve věku své mladé spolubydlící Gábiny, muži by se za ní stále otáčeli, kdyby chtěla.
Vyzula si boty, odložila kabelku a procházela bytem. Už už mířila do koupelny, když uslyšela slabý zvuk z Gábinina pokoje. Nejdřív si myslela, že jde o hudbu. Ale pak zaslechla něco jiného – tlumené zasténání. Zpozorněla. Dveře do pokoje byly jen lehce pootevřené.
Něco jí říkalo, aby odešla. Ale stejně tak něco jiného ji nutilo zůstat. Pomalu, téměř neslyšně, udělala krok blíž. A když nahlédla dovnitř, dech se jí zadrhl.
Gábina byla otočená na všechny čtyři na posteli. Její dlouhé kaštanové vlasy byly rozhozené po zádech, kůže se jí ve světle lampy leskla potem. Její silné tělo se pohybovalo do rytmu, boky se houpaly a Marie mohla naplno vidět, jak se její velké, těžké prsy houpou pod jejím tělem v rytmu přírazů. Byly nádherné – plné, přirozené, a přestože byla mladší, měly podobný tvar jako ty její – ženské, opravdové.
Za ní klečel ten mladý kluk, Lukáš. Silný, s výraznými svaly a pohybem, který byl nekompromisní. Držel Gábinu pevně za boky a zasouval do ní hluboko, znova a znova, bez zábran, jako by už zapomněli, že nejsou sami.
Marie cítila, jak se jí napnulo tělo. Nebyla z těch, které by se pohoršovaly. Ne, právě naopak. To, co viděla, ji vzrušilo do morku kostí. A když si všimla, jak se Gábina dotýká svých ňader, hladí si je, tiskne prsty do měkké kůže a nechává bradavky proklouznout mezi nimi… Marii se zachvěl dech.
Pomalu ustoupila do svého pokoje, ale v hlavě jí všechno zůstávalo. Gábina. Její prsa. Zadeček, co se zvedal vstříc každému přírazu. Lukášovo tělo, ten způsob, jak ji držel.
Marie se opřela o dveře a na chvíli zavřela oči. Cítila, jak její vlastní ňadra ztěžkla, jak se bradavky vztyčily. Vzala si volné tričko a stáhla ho přes hlavu. Bez podprsenky jí obrovská prsa spadla dolů a lehce se rozvlnila. Došla k posteli, rozepnula sukni, kterou si svlékla jedním tahem, a položila se na matraci.
Sklouzla prsty po břiše. Její kůže byla teplá, jemná, s několika vráskami, ale pořád živá. Její klín byl velký, masitý, s rozevřenými pysky, které se leskly touhou. Nikdy se za něj nestyděla. Byl to důkaz její ženskosti. Věděla, jak vypadá, a věděla, co dokáže.
Pohladila se a představovala si, jak vchází do Gábinina pokoje. Jak je sleduje zblízka. Jak Lukáš zvedne hlavu, uvidí ji… a nezastaví se. Právě naopak. Možná by ji pozval blíž. Možná by Gábina pootevřela oči a usmála se. A pak by tam stála, Marie – velká, smyslná, nahá – s tělem, které se nezalekne ničeho.
Její prsty sklouzly mezi pysky. Byla vlhká, teplá, otevřená. Bradavky jí trčely k nebi, prsa se jí houpala, jak se začala pomalu hladit. Hladila si boky, bříško, až sjela znovu mezi stehna a tentokrát jemně kroužila prstem kolem poštěváčku. Každý pohyb byl jako malý výboj elektřiny. Dýchala pomalu, ale hluboce.
Chtěla víc.
Sáhla po nočním stolku a vytáhla hladký, tmavý vibrátor – nebyl nijak tenký, Marie měla ráda plnost, když už se do toho pustila. Položila si ho mezi nohy a lehce přejížděla po pyscích. V duchu si znovu představovala Gábinu, jak sténá, jak se propíná v Lukášových pažích. Jak se jejich těla spojují. A v tom všem byla ona – pozorovatelka, ale zároveň součást.
Když si vibrátor zasunula dovnitř, zasténala. Její tělo se rozechvělo a boky se zvedly proti pohybu. Cítila, jak se její těžká prsa houpou při každém přírazu, jak se bradavky třou o její dlaň, kterou si je držela, tiskla, mačkala, jako by si přála, aby někdo jiný byl tou rukou.
Prsty svírala hračku, která se jí pohybovala hluboko v ní, zatímco druhou rukou si tiskla svá těžká prsa. Její boky se pohupovaly v rytmu, jako by ladily s představou, která ji celou pohltila – Gábina pod Lukášem, propnutá, vlhká, otevřená.
Ale čím víc si to představovala, tím víc se střed obrazu posouval. Už to nebyl Lukáš, kdo se k ní tiskl. Byla to ona. Ona, Marie, s koleny v matraci, jak se sklání nad Gábinou, její ústa na jejích prsou, její prsty klouzající mezi stehny mladé spolubydlící, která pod ní sténá a dychtí.
Marie přivřela oči, pustila vibrátor a nahradila ho vlastní rukou. Chtěla cítit sama sebe. Chtěla, aby to bylo živé, ne jen mechanické. Její dlaň byla vlhká, klouzavá. Hladila se pomalu, zespodu, prsty jemně rozevírala svá masitá stydká pysky, teplé a nateklé touhou.
Položila celou dlaň mezi stehna, tiskla se na svůj klín, jako by jej chtěla utišit, a zároveň ho provokovala. Její dech byl trhaný. Masírovala si klín dlaní, krouživými pohyby, tvrději, než původně plánovala. Ale její tělo volalo po uvolnění, po explozi, která už visela ve vzduchu jako blesk před úderem.
Její prsa se vlnila při každém pohybu. Obrovská, těžká, jakoby žila vlastním životem. Její bradavky byly tvrdé a citlivé, a pokaždé, když je zmáčkla, vyslal ten dotek další jiskru do jejího centra.
Najednou si představila, že se dveře jejího pokoje otevřou.
Gábina tam stojí. Ovinutá jen ručníkem, ještě vlhká z koupelny. A dívá se. Mlčky. V očích záblesk zvědavosti i zájmu. A Marie… se nezastaví. Ne tentokrát.
Tahle představa ji zcela pohltila. Zatlačila dlaní do svého klína ještě silněji, kroužila, tiskla, až se její stehna roztřásla. Celé její tělo se napínalo jako struna, tvář rudla, dech se zrychloval. Bylo to syrové. Upřímné. Opravdové.
„Ano…“ zašeptala pro sebe, aniž by věděla, komu to říká.
A pak přišlo uvolnění.
Jako by se v ní přelila bouře. Vlny rozkoše jí projely celým tělem. Ne stydlivě nebo potichu. Ne. Její stehna se sevřela, bříško se jí chvělo a její těžké prsy se houpaly, jak se zaklonila, s hlasitým výdechem. Celé její tělo se v křeči pohybovalo proti vlastní dlani, která ji přiváděla k vrcholu.
Na prostěradle pod ní zůstala vlhká skvrna. Marie se nezastavila. Ještě chvilku si držela dlaň na klíně, jen dýchala a nechala doznívat každou vlnu.
A pak ticho.
Slyšela jen vlastní dech. Ticho v bytě.
A… něco jiného?
Zpozorněla. Jakoby se něco pohnulo ve vedlejším pokoji. Náznak pohybu, zastavení kroků. Dveře Gábinina pokoje byly zavřené – nebo ne?
Marie se pomalu posadila, prsa jí těžce klesla, ruce si položila na stehna a jen zůstala sedět. Vzrušená, uspokojená… ale zároveň s pocitem, že tahle noc nekončí. Ne ještě.
Pokračování příště...
