Byla už hluboká noc, když se v obýváku dohasínala poslední svíčka na dortu. Sklenice cinkaly, smích utichal a hosté se pomalu rozcházeli. Na oslavě padesátin Marty, baculaté ženy s vřelým smíchem a očima plnými života, zůstalo jen pár nejbližších.
Marta měla na sobě červené šaty, které jí těsně obepínaly boky a zvedaly těžká ňadra, jež si už dávno dělala, co chtěla. Cítila, jak jí víno proudí do hlavy a rozechvívá jí celé tělo. Její muž, Petr, už dávno zmizel do ložnice – unavený po celodenním chystání. Nevěnovala tomu moc pozornosti. Zůstala v kuchyni s Markem, dávným kamarádem z práce, který se vždy díval trochu déle, než bylo slušné.
„To byl krásný večer,“ řekla a přitom se opřela o linku, její výstřih se otevřel víc než by měl. Marek seděl naproti, pohledem klouzal po jejích křivkách a tvářil se, že poslouchá.
„Byl krásný hlavně díky tobě,“ odpověděl tiše a pomalu vstal. Udělal krok k ní. Marta měla v hlavě lehký opar, ale cítila vzrušení, jaké nezažila roky. Její tělo zareagovalo dřív než rozum. Neucukla, když jí sáhl na bok, a neuhnula, když jí dal dlaň na tvář.
Ve vedlejším pokoji se Petr pomalu probouzel. Potřeboval na toaletu. Když ale zaslechl tlumený smích a pak zvláštní ticho, zastavil se. Mezi dveřmi ložnice a kuchyní byla malá škvíra — starý dům měl své mouchy. Přistoupil blíž a zahlédl svou ženu. Její tělo se tisklo k Markovi, její rty našly jeho, pomalu, hladově. Prsa jí stoupala a klesala, když jí Marek hladil po bocích a stahoval ramínka šatů dolů.
Petr nedýchal. Nevěděl, jestli má odejít, nebo se dívat. Ale nemohl odtrhnout oči.
Šaty sklouzly po těle, zůstala v krajkové podprsence, která jen marně držela těžká ňadra na místě. Marek ji políbil na rameno a s prsty jemně odhaloval víc a víc. Marta zasténala — tiše, skoro prosebně. Nebylo v tom nic hraného, jen čirá touha, která jí v tu chvíli ovládla.
Marek jí stáhl podprsenku dolů. Těžká prsa se uvolnila, zhoupla se a zachvěla, bradavky tvrdé a vzrušené. Pohled na ně mu rozvibroval tělo. Bez váhání se k nim sklonil, vzal jednu bradavku do úst, sál ji, jazykem kroužil, zatímco druhé prso sevřel v dlani a hladil ho hrubě, naléhavě. Marta mu zabořila prsty do vlasů a zaklonila hlavu, její dech se změnil v tiché steny.
„Bože... nepřestávej,“ vydechla, sotva slyšitelně.
Petr ve stínu mezi dveřmi zůstal jako přimražený. Oči upřené na svou ženu, která se pod cizím mužem měnila v divokou, touhou ovládanou bohyni. V koutku mysli ho bodla žárlivost, ale zároveň… cítil, jak se mu napínají kalhoty.
Marek ji přitlačil na kuchyňský stůl. Otočil ji zády k sobě, jedním tahem jí stáhl kalhotky. Marta se opřela lokty o desku, těžká prsa jí visela dolů, kolébala se s každým pohybem, tělo rozechvělé, připravené. Marek jí roztáhl nohy a bez okolků k ní přistoupil zezadu.
Jeho prsty ji rozevřely, klouzal jimi po kluzké vlhkosti, zkoumal každý záhyb, každou reakci jejího těla. Marta tiše zaklela, boky mu vycházela vstříc. Pak do ní vnikl — prudce, hladově, bez váhání.
Zasténala nahlas, přidušeně, ale nebránila se. Přirážel tvrdě, držel ji za boky, jeho tělo naráželo do jejího s tlumeným pleskáním. Kuchyní se nesl zvuk těžkého dechu, sténání a masa narážejícího na maso.
Petr měl ruku na své erekci, tichý svědek zakázané scény. Nikdy ji neviděl takhle — rozkoší ztracenou, divokou, nadrženou. A nikdy by si nemyslel, že ho to takhle vzruší.
Marek přitvrdil. Přitáhl si Martu k sobě, jednou rukou jí hnětl prso, druhou sjížděl dolů, aby ji dráždil mezi nohama zároveň. Její tělo se třáslo. „Udělej mě… dělej!“ sykla skrz zuby, a on poslechl.
Její výkřik byl tlumený, sevřela okraj stolu tak silně, až jí zbělely klouby. Orgasmus jí prošel tělem jako vlna. Marek ji stále držel, stále ji bral, dokud ho nezačalo přemáhat vlastní napětí. Přirazil ještě párkrát a pak s tichým zavrčením vyvrcholil do ní.
Chvíli stáli nehnutě, lapali po dechu.
Petr ustoupil do stínu, tiše jako duch. Jeho srdce bilo zběsile. Měl pocit, že by měl něco říct… nebo možná, že ne.
Marta se po chvíli pomalu narovnala, vlasy rozcuchané, tvář zrudlá, prsa se jí ještě chvěla. Otočila se k Markovi a pohlédla mu do očí. Jeho dech byl stále přerývaný, ale z jeho těla nevyprchala touha – mezi nohama byl tvrdý znovu, připravený.
Beze slova k němu poklekla, jako by jí vedla jedině žízeň po dalším kousku té zakázané noci. Uchopila ho pevně do dlaně, jazykem přejela po celé délce, od kořene až po špičku, a pak ho vzala do úst.
Marek zaklonil hlavu a vydechl, opřel se dlaní o stůl. Marta ho sála hluboko, rytmicky, rty i jazykem, rukou ho svírala pevně, hladce klouzala nahoru a dolů. Její ruka znala přesně tu správnou sílu, přesně ten tlak, jaký doháněl muže k šílenství.
Zavřel oči, boky se mu samy pohnuly proti jejím rtům, cítil, jak ho její jazyk dohání na okraj. A ona to věděla. Dívala se na něj přitom zespodu, pohledem, který byl žhavější než cokoli, co kdy zažil.
„Udělej to…“ šeptla chraplavě, a sevřela ho ještě víc, rychleji, hlubším pohybem. „Chci to… postříkej mě...“
Marek zaťal prsty do stolu a s výkřikem se jí udělal do vlasů. Proud horkého semene jí potřísnil čelo, prameny, tvář. Neucukla. Zůstala na kolenou, dívala se na něj s vlhkými rty, těžce dýchajíc. Její oči byly lesklé, ztemnělé touhou i hrdostí.
Ve stínu za dveřmi stál Petr. Jeho ruka byla mokrá, kalhoty stažené ke kolenům. Ač by to nikdy nevyslovil nahlas, věděl, že tuhle noc si bude přehrávat znovu. A znovu. A možná... příště už nebude jen pozorovatelem.
