(2. série, 4. díl)
Mírný chlad dlažby pomalu pronikal do jeho kolen. Ponížení se stalo neoddělitelnou součástí jeho existence. Klec těsně obepínající jeho otlačený penis a varlata mu už nepřišla jako cizí předmět. Byla součástí jeho těla, jeho identity. Jako když si ruka zvykne na hodinky na zápěstí. I když – každé vzrušení doprovázel tlak a někdy i bolest. Zvlášť ve varlatech, která byla čas od času přecitlivělá z nedostatku uvolnění.
Byl pátek večer. Sedmý den. Věděl, že dnes by mělo přijít vysvobození.
Už se těšil na Lauru, která ho přesně před sedmi dny odevzdala do rukou Sáry a Diany. Když mu v hlavě vířily vzpomínky na prožitky celého týdne, cítil zvláštní pocit studu. Nebyla to nevěra. Ne tak úplně. Bylo to něco jiného. Stejně tak ho pálil pocit, že prožil něco, co jí nikdy nedokáže úplně vysvětlit. A že snad ani nechce. Jako by zažil sen, na který nechce zapomenout.
Za těch sedm dní byl spíše než muž jen lízající pes, služka nebo hračka. Spíš jen věc.
Myšlenka na vlastní orgasmus byla v podstatě beznadějná. Jen vzpomínka na to, když ho Diana tvrdě šukala připínákem, zatímco ho Sára nutila olizovat dildo, kterým ho šukala chvíli předtím – to bylo jediné, co se jeho vlastnímu vyvrcholení alespoň trochu přiblížilo. Ale ne jako dřív. Ne jako muž, který vyvrcholí ve slastné explozi.
Ne. Přišlo to jako křeč.
Stále si vybavoval tu vlnu horkosti, která se v něm přelila, zatímco byl sevřený v kleci, bez možnosti vybuchnout. Cítil, jak mu mezi stehny vytéká malé množství spermatu – slabé, ztracené, bezmocné. Jen pár kapek, které spíš stékaly než stříkaly, a mísily se s preejakulátem, potem a ponížením.
Od té chvíle přestal přemýšlet o tom, kdy byl naposledy volný.
Možná týden. Možná dva. Vlastně na tom už nezáleželo.
Zazvonil domovní zvonek.
Adam ani nezdvihl hlavu. Klečel s očima sklopenýma k zemi, jak byl naučen. Tep se mu mírně zvýšil. Věděl, že přijde Laura. A po sedmi dnech v ponížení Sáry a Diany ji konečně uvidí.
Sára šla ke dveřím. Prošla kolem něj. Tichá, bosá, jako kočka. Černé šaty, bez podprsenky. Boky klouzaly pod látkou při každém kroku. Diana seděla na barové židli a tvářila se, jako by čekala, co se stane.
Sára otevřela dveře.
„Ahoj,“ ozval se hlas. Laura.
Adam cítil nárůst napětí, i když vlastně nevěděl proč.
„Pojď dál. Přišla sis pro něj?“ zeptala se Sára klidně, jako by mluvila o balíku.
„Ano,“ odpověděla Laura, zatímco se zouvala a následovala Sáru do kuchyně, kde klečel Adam a Diana seděla na barové židli.
„Tak si ho vem,“ pokrčila rameny Sára. A usmála se. Pomalu. Z jejího hlasu bylo jasné, že má něco za lubem.
„Ale počkej,“ dodala jemně. Téměř konejšivě.
Laura ztuhla. Adam ani nedýchal.
„Tu hračku jsem slíbila, že vrátím,“ řekla Sára tiše. „Ale pokud chceš taky klíček…“
Chvíle napětí.
„…musíš si ho zasloužit.“
Laura sevřela čelisti. Tohle nečekala. Bylo to nastražené. Záměrně.
Ale couvnout? Před nimi? Nikdy.
„Haha. Jak to myslíš? To mám jako hezky prosit?“ zeptala se. Napjatě, ale klidně. Zatím.
Sára udělala krok blíž. Byla vyšší. A v tom okamžiku i mnohem silnější.
„Myslím to tak, že si ho samozřejmě můžeš vzít. Jak je. Můžeš s ním dělat, co chceš. Ale jestli ho chceš odemknout… a podle mě je to teda úplná blbost… prostě – jestli chceš klíček, budeš si ho muset zasloužit. Tipm myslím odsloužit.“
Laura se nadechla. Poprvé po dlouhé době vypadala nejistě.
Diana sesedla z barové židle, přešla k ní s úsměvem sladkým jako jed.
„Jestli ho chceš i s klíčkem, tak jako jo. Ale dnes večer sloužíš ty. Ne on. Ne vy dva. Ty.“
Přistoupila těsně.
„A on se bude dívat.“
„A pak se uvidí,“ dodala Sára s lehkým úšklebkem.
Laura mlčela. Oči se jí setkaly se Sářinýma – klidnýma, rozhodnýma, znepokojivě pobavenýma.
Diana stála vedle ní. Moc blízko. Vědomě.
„Tak?“ zeptala se Sára tiše. „Chceš ho celýho… nebo ti stačí ta hračka bez možnosti potěšit se?“
Laura si založila ruce na prsou. Zvedla bradu.
„Jenom večer?“
Znělo to ostře. Jistě. Ale až příliš rychle.
Diana se pousmála a sáhla po sklence vína.
„Zatím večer. Kdo ví, třeba se ti to i zalíbí a uděláme z toho víkend.“
„A ty ses bála, že tě budem nutit do něčeho, co sama už dávno chceš,“ dodala Sára sladce.
„My tě nutit nebudeme. My tě prostě poznáme.“
V kuchyni bylo ticho. Adam stále klečel na dlažbě, nahý, zamčený, skloněný.
„Pojď,“ řekla Sára klidně. „Půjdeme do obýváku.“
Laura chvíli stála, jako by váhala. Ale Sářin pohled ji okamžitě přiměl k pohybu.
Udělala krok. Pak další. Pomalu následovala Sáru.
Diana šla těsně za ní – krok za krokem, jako by si ji hlídala.
Adam zůstal na chvíli v kuchyni. Ale pak ho Sára mávnutím ruky přivolala, jako psa.
„Tady. K rohu. Klekni. A koukej.“
Adam se přesunul. Klek si do rohu obýváku, přímo proti pohovce, kde se usadily tři ženy.
Nahý, zamčený, neviditelný. Ale všechno viděl.
„Posaď se,“ poručila Sára Lauře.
Ukázala na pohovku – doprostřed.
Laura usedla. Kalhoty stále na těle, ruce v klíně, pohled tvrdý.
Sára a Diana si sedly z obou stran.
Laura byla sevřená mezi jejich těly. Těsno. Úmyslně.
„Tak začněme,“ pronesla Diana s úšklebkem.
Její hlas byl jemný, skoro pobavený, ale v podtextu bylo cítit příslib. Něco temnějšího.
Sára se naklonila k Lauře z boku, její ústa těsně u ucha.
Hlas tichý, ostrý jako nůž.
„Všechno dolů. Kalhoty. Kalhotky. Ponožky. Nechceme žádné překážky. Šup šup.“
Laura sevřela čelist. Vztek. Stud.
Ale ruce už poslouchaly.
Rozepnula knoflík. Zip se rozevřel se suchým, neúprosným zvukem.
Stáhla si kalhoty i kalhotky jedním tahem, až ke kotníkům.
Předklonila se. Stáhla i ponožky.
A nakonec…
Sára si prstem nenuceně pohrála s lemem jejího trička.
„I tohle dolů,“ zašeptala.
„Chceme tě vidět celou. Bez masek.“
Laura polkla naprázdno. Ale poslechla.
Pomalu stáhla tričko přes hlavu.
Podprsenka – obyčejná, černá – padla k zemi okamžik nato.
Zůstala sedět. Nahá.
Stehna sevřená k sobě, ramena napjatá, ruce bezmocně v klíně.
Adam viděl všechno.
Její tělo, její chvění, její nejistotu.
Sára si ji prohlížela. Dlouho. Mlčky.
Pak jen kývla Dianě.
„Pěkně hladká,“ poznamenala Diana polohlasem. Její hlas přeskakoval napětím.
„Teď si sáhni,“ přikázala Sára.
„Pěkně pomalu. A začni si to dělat. Před námi. Před svým pejskem.“
Laura se nadechla.
Ale pak natáhla ruku. Přiložila ji na podbřišek.
Druhou na prsa.
„Hlaď si bradavky. A pěkně silně,“ přikázala Diana.
„Žádný stydlivý ťuťání.“
Laura poslechla.
Zatlačila prstem na bradavku.
Ztuhla okamžitě. Zvedla boky, aniž by si to uvědomila.
Druhá ruka zajela mezi nohy.
Prsty se ponořily mezi vlhké pysky.
Vzdechla. Nechtěně. Krátce, ostře.
„Dělej to pořádně,“ řekla Sára ostře.
„Hezky přitlač, kurvičko. Ať slyšíme, jak jsi mokrá.“
Adam to celé jen tiše pozoroval a lapal po dechu. Laura, jeho krásná Laura, tam seděla nahá a hladila si kundičku před očima těch dvou suverénních, krutých žen.
„Jo, to je ono,“ šeptla Diana.
„Hlaď si poštěváček. A pěkně si představ, jak tě lížeme.“
Laura začala vzdychat.
Prsty jí klouzaly po klitorisu, boky se houpaly v pravidelném rytmu.
Už byla tak blízko. Cítila, jak se blíží k orgasmu. Dech se jí zrychloval.
Diana si mezitím stáhla tílko přes hlavu. Byla už nahoře nahá.
Sára ji hladila přes prsa, přes břicho.
Vzduch v místnosti zhoustl. Vzduch se zdál už nasycený potem, šťávami, napětím.
Laura zrychlovala. Tělo se jí třáslo. Výkřiky se draly ven.
A pak náhle...
Sára jí chytila zápěstí. Prudce. Tvrdě.
„Dost.“
Laura ztuhla.
Prsty stále v sobě.
Téměř nemohla popadnout dech.
„Řekla jsem dost, ty malá nadržená čubko.“
Diana jí chytila druhou ruku, odtáhla ji od prsou.
„Chceš se udělat?“ zašeptala jí Sára do ucha.
Laura jen přikývla. Oči rozšířené, prosebné.
Zamlaskání.
„Tak to teda ne, holčičko.“
„Prsty ven.“
Laura, rozechvělá, pomalu vytáhla prsty z kundy. Mokré. Kluzké.
Sára jí vzala ruku. Přitáhla k ústům.
„Olízni si je,“ poručila.
Laura polkla naprázdno.
Pak vklouzla jazykem mezi vlastní prsty. Slízla všechno. Slanou chuť vlastního ponížení.
Sára přikývla spokojeně.
„Od teď,“ řekla tichým, ostrým hlasem, „od teď se uděláš jenom tehdy, když ti to dovolíme. Obě dvě. Rozumíš?“
„Ano…“ zašeptala Laura.
Tělem jí projela vlna horkosti a studu.
„Ale teď rozhodně ne. Teď jen drž hubu a koukej.“
Sára se natáhla k Dianě.
Jejich rty se spojily v hlubokém, vlhkém polibku.
Prsty Sára zajela Dianě mezi nohy.
Mazlivé pohyby. Pak tvrdší.
Diana se prohnula, vzlykla.
Laura jen seděla. Nahá.
Mokrá. Bezmocná.
A sledovala, jak se před ní Diana svíjí v orgasmu, pod Sářinýma rukama.
Diana křičela. Tělo se jí svíjelo v křeči.
Šťávy jí stékaly po stehnech.
Adam v rohu – klečící, zamčený, nehybný – sledoval každou vteřinu.
Sára si olízla prsty a obrátila se zpátky k Lauře.
„Tak, zlato… dneska jsi byla šikovná,“ řekla s jemným úšklebkem.
„Ale byl to jen začátek.“
Laura polkla naprázdno.
Tělo jí stále hořelo.
„Klíček?“ zašeptala.
Sára se zasmála. Krátce. Tvrdě.
„Klíček dostaneš v neděli večer. Pokud se nám budeš celý víkend krásně snažit.“
Diana se protáhla, líná a spokojená.
„A dneska jsi sloužila jen sobě, čubko. Od zítřka budeš sloužit nám.“
Sára se naklonila ještě blíž.
Její dech byl horký. Slova šeptaná.
„Ty. A tvůj zamčenej pejsek. Ale hlavně ty.“
Laura zavřela oči.
Cítila, jak se jí mezi stehny znovu napjalo horko.
Ale nesměla se ani pohnout.
Ještě dva dny.
Ještě dvě noci.
O ten klíček sice stále jde… ale už bylo jasné, že nejde jen o něj.
Šlo o něco hlubšího. Něco, co si Laura možná ani sama před sebou nechtěla přiznat.
Jedno ale věděla jistě: tenhle víkend bude jiný. A rozhodně nezapomenutelný.
