Bylo období když jsem byl sigle někdy když mi bylo kolem 30 let , kdy jsem toužil po kontaktu. Po sdílení. Nevěděl jsem přesně, co hledám, ale cítil jsem, že chci být někým viděn. Cítit ženskou přítomnost, blízkost, teplo.
A tak jsem chodil občas jako dárek na tantrické masáže.
Zpočátku mě to fascinovalo. Bylo to nové. Intimní. Nahota bez studu. Ticho. Ruce, které se mě dotýkaly.
Ale čím víc masáží jsem zažil, tím víc jsem vnímal, že tomu něco chybí. Že je to, paradoxně, často dost neosobní. Naučené pohyby. Scénář. Dotek, který sice hladí tělo, ale míjí srdce. I když se mě žena dotýkala, někdy i velmi intimně, necítil jsem její touhu. Jen službu. Profesionální, ale prázdnou.
Někdy jsem měl dokonce pocit, že tam jsem víc já pro ně než ony pro mě. Když se mě masérka zeptala, jaký typ masáže bych chtěl, často jsem se zeptal jí: "A co by sis přála ty?"
A když řekla, že ona je tu od toho, aby dávala, a že sama nic nepotřebuje… odešel jsem. Chtěl jsem oboustrannost. Opravdovost.
Jednou to ale bylo jiné.
Přišel jsem do salonu a otevřela mi ona. Mladá, krásná Ukrajinka. Měla v sobě jemnost, ale i jiskru. Podívala se mi do očí a něco se mezi námi stalo. Nepopsatelné, ale silné. Vzduch mezi námi zhoustl.
Navrhl jsem společnou sprchu. Mám to tak rád – voda uvolňuje, otevírá tělo. A když jsme tam stáli nazí, pod tekoucí vodou, všechno najednou plynulo samo.
Začal jsem ji jemně hladit. Pozoroval, jak reaguje. Neodtahovala se. Naopak. Její dech se prohluboval, tělo změkčovalo. Dotýkal jsem se jí s respektem, ale i s chutí ji prozkoumat. A ona mi dovolila. Byl jsem zvědavý, vnímal jsem každé její nadechnutí. Byla tak krásná – štíhlá, hebká, napůl v přítomnosti a napůl v touze.
Když jsem se dotkl její kundičky, byla mazlavě vlhká. Ne od vody. Od vzrušení. A jak se na mě podívala, bylo jasné, že mě chce. Začala mi ho pomalu honit. Byl jsem tvrdý, připravený. Nepotřebovali jsme slova. Jen dech. Pohled. Touhu.
Chtěl jsem do ní vstoupit. Pomalu. A pomalu prozkoumat zda po tom také touží. Být s ní. A tak jsem to udělal. Vsunul jsem moje velmi naběhlé pulzující péro do její krásně štavnaté lasturky, zatímco proud vody nás oba omýval. Její vzdechy byly hlasité prece celou koupelnu a hlavně opravdové. Sprcha je násobila. Cítil jsem, spojení po kterém jsem tolik toužil.
Po chvilce jsem zvolnil a ona mi naznačila, že by chtěla jít na masáž. Respektoval jsem to. Nešlo o nátlak. Byli jsme rozechvělí.
Lehl jsem si do postele a ona začala s masáží. Ale vrátili jsme se do toho neosobního. Do naučených tahů. Technik. Cítil jsem, že je její mysl zase v práci.
A tak jsem ji vzal za ruku. Přitáhl ji a otočil na záda jemně a najednou jsem byl nahoře já. A začal se jí dotýkat.
Masíroval jsem ji. Ne technikou. Dotykem. Přítomností.
Líbal jsem její krk, prsa, břicho. Reagovala. Hlasitě. Nahlas sténala vzrušením.
A já do ní znovu vstoupil. Opět s velkou touhou o propojení. Vnímal jsem každičký kousek jejího těla. Její ruce, jak mě objímají. Hlas, který mě povzbuzuje. A pak přišel moment, kdy už jsem to nedokázal zadržet. Vytáhl jsem ho z ní a postříkal jí celé bříško. Dlouze. Hluboce. Důvěrně.
Zůstali jsme chvíli ležet. Ticho. Dech. Společná vlna, která dozněla.
Na konci mi s úsměvem dala své číslo. Bylo to hezké. Skutečné.
Za pár dní jsem jí napsal. Navrhl, že bych ji rád pozval k sobě, na pokračování.
Ona napsala, že ráda. Ale že by to nebylo zadarmo. Že musí vydělávat.
A tam se to ve mě zlomilo.
Ne, že bych ženám nechtěl dávat, pozvat je, být štědrý. Když je to ze srdce – rád.
Ale tady jsem cítil, že to celé bylo podmíněné. Možná ne na začátku. Ale někde v pozadí to bylo.
A tak jsem jí už neodepsal. A přestal chodit na tantrické masáže.
Protože když se dotek netýká i duše… není to pro mě.
