Kopretiny pro zámeckou paní (9.)

Seděl jsem ve vagónu motoráčku a čekal na odjezd do Brodu, kde přestoupím na rychlík do Prahy. Po konci letní školy mě ten víkend v Zeleném Újezdu nic nedrželo: průvodcování na Novém hrádku vyšlo na Pavla, který tak mohl v majestátním tichu lesní samoty melancholicky vzpomínat na Kadri, zahraniční studentku, s níž se nakonec přes svou patologickou nesmělost přičiněním nás, co to s ním myslíme dobře, sblížil natolik, že začal vážně uvažovat nad možností taky zažádat o zahraniční stáž. Protože se krásná kastelánka Kateřina bez mých služeb ten víkend obešla, vydal jsem do metropole vybrat si poštu a omrknout studentské hospody, jestli se třeba nějaké spolužačky v létě v Praze nenudí. K nádraží mě hodilo auto z JZD, co mi na kraji Újezdu zastavilo, takže jsem měl do odjezdu spoustu času, abych se mohl popást na vnadném poprsí zdejší paní přednostové. Její prsatost byla jakýmsi symbolem mého letního pobytu tady: ty bujně se pohupující melouny v jistě záměrně nedopnuté košili jsem mohl hltat očima už první den. Naneštěstí jen očima, protože její nerudný manžel se jako obvykle zjevil nedlouho poté, co jsem ji rozesmál svými prostoduchými vtípky tak, až se jí dudy rozvlnily jako moře v bouři. "Vlak už stojí na druhé koleji, tak jděte, ať chytnete místo ve stínu.", pobídl mě podmračeně, zatímco jeho choť si držela dlaň před pusou s třešňově rudými rty a vrtěla hlavou, co že je to za žárlivce. Nemohla nevědět, že i ten pohyb vystavuje ramínka její objemné podprsenky značné zkoušce, ale jistě jako majitelka tak omračujícího poprsí dobře věděla, co její prádlo snese. Nastoupil jsem jako bezpečně první cestující do vagónu, platonicky na dálku polaskal ty nádherné balony, které mi ještě předvedla v pohybu, když najednou něco nutně musela zařídit na opačné straně nástupiště, a pak jsem si zalezl do koutku. Díky tomu jsem unikl pozornosti dvou žen, které nastoupily o něco později, usadily se na sedadla kousek ode mě, ale protože o mé přítomnosti neměly ani tušení, dál pokračovaly v rozhovoru, jako by neměly posluchače. "Takže on tě zase...to...?" "Ježiši Majdo, ty jsi fakt jak malá! Jo, von mě to. Prostě mě zase ojel. Proto za ním přece chodím." "No počkej, chodíš za ním hlavně proto, že je tvůj gynekolog a ty jsi v šestým měsíci! Ty Moni, a nemohl tě nakonec zbouchnout on?" "Nebuď blbá, je to doktor. Naprcal mě normálně Jindra, my dvě děti chtěli, fakt. A on je takovej můj méďa plyšovej, kdybys viděla, jak se těší. A chová mě jak svatej obrázek. Což je právě ta potíž. Já nejsem žádná svatá, s tímhle bubnem teprve ne. Občas jsem tak nadrbaná, že se zamknu v koupelně a dělám si to pikslou od laku na vlasy. No nekoukej tak, je akorát velká, když na ni navleču šprcku, je to přesně vono. A ten můj ťunťa ještě ťuká na dveře a prý 'Moni, je všechno v pořádku?' A já nohy do praku a mezi nima mi kmitá Lybar. Vdaná ženská po třicítce, a projíždím si frndu jak kdysi na intráku. Někdy cítím takový výčitky, že mu ho aspoň pak vyhoním kozama, stejně mi z tý noční košile furt lezou ven." "No jo, ale s tím doktorem... to je takový... není to proti nějaký tý jejich přísaze? A co sestra, to na vás přitom kouká?" "Ale houby, tu vždycky pošle domů. Taková okatá černovláska pár let po zdrávce, ta dobře ví, o co tu jde. Vždycky se na mě tak podívá... Myslím, že píchá i ji." "Hele a ... není to takový neosobní? Sáhne ti třeba vůbec na kozy?" "No to je právě to. Neosobní to je. On mě normálně prohlídne, a jak tam ležím rozcapená, s pindou nagelovanou na tý vyšetřovací koze, najednou si rozepne kalhoty, vrazí do mě to svý péro a mrdá mě. Na kozy mi nešáhne, ty si občas tahám sama, abych se dřív udělala. Pak se mi vystříká na to mý těhotný břicho, podá mi ubrousky, já se všude poutírám, slezu, obleču se a jdu dom." "Hm, to je takový divný, já bych asi takhle nemohla..." "A já právě můžu. Udělám se úplně pokaždý a kolikrát si to ještě udělám podruhý sama rukou, jakmile dojdu domů. Prostě mě to takhle bere. Já už v pubertě na gyndě roztáhla ráda, vůbec jsem se nestyděla. Tenhle je ale první, co to na mně nejen poznal, ale i toho využil. Občas by teda něco u toho říct mohl, to je fakt, akorát na konci heká. Ono se mu to zas líbí, to ne že by byl nějakej mrdací robot. A stříká pokaždý jak plemennej bejk, má toho strašně moc. Posledně mi to lítalo až do vlasů. Sakra Majdo, nekoukej na mě jako na nějakou děvku! Lepší tohle, než Jindrovi nasazovat parohy někde v kabinetě s kolegou. Akorát kdybych tak k němu mohla chodit častějc...", zakončila s povzdechem. Poslouchal jsem ten košilatý dialog s pocitem někoho, kdo měl svou přítomnost dát najevo někdy před deseti minutami, a pokud to neudělal, měl by teď sedět jako myška a nedat ji nijak znát. Celé věci ještě přidávalo na pikantnosti, že ta žen, která byla v požehnaném stavu a líčila své milostné pletky s gynekologem, byla podle všeho učitelka. Rychle jsem v duchu vzpomínal na své erotické modly ve středoškolském učitelském sboru jestli snad některá... Pak se jedna z žen, ta bez těhotenského břicha, zvedla, aby se protáhla, a uviděla mě. Z výrazu její tváře jsem se smíchy málem zakuckal. Nastala smršť divokého špitání, sem tam proloženého potlačovaným smíchem, a když jsme v Brodu přestupovali, obě paničky si daly záležet, aby vagón opouštěly opačnými dveřmi. Přesto po mně ta "naprcaná", okatá černovláska s těhotenstvích ještě zvýrazněnými ženskými tvary, šlehla přes nástupiště krátkým, vyzývavým pohledem.

V rychlíku jsem tak tak našel volné místo v jinak plném kupé. Jak vlak uháněl letní krajinou, měl jsem čas na promýšlení novinek posledních dní. Kromě báječného zážitku se zahraničními stážistkami během týdne letní školy se toho semlelo víc. Ukázalo se, že s půlkou prázdnin náš kolektiv brigádníků opouští Amálka. Když jsem se to dověděl, bylo mi to líto; zároveň jsem se přistihl při obavě, jestli za to nemůže aspoň částečně naše nedávné spontánní "knihovní" dobrodružství, po kterém se řadu dní na mě nedokázala podívat, aniž by ji polil ruměnec. Já se s podobnými nečekanými vzplanutími vyrovnávám lehce, ale kdo ví, jak si naše milování pod vlivem necudné "četby pro mladé gentlemany" zpracovávala ona. Připomněl jsem si poznámku krásné kastelánky Krásné: Ami je zasněné děvče, co nepatří do téhle doby. Naštěstí se ukázalo, že minimálně v tomhle případě byly mé výčitky zbytečné. Jednak vzápětí informaci o svém odchodu doplnila o sdělení, že druhou polovinu prázdnin bude průvodcovat na státním hradě Bouzov, což je "romantický skvost střední Moravy" a bylo to takhle domluvené na Památkovém ústavu od začátku, a navíc... "Budu to mít blíž do Olomouce, kde mám kluka.", špitla zase tím svým nesměle omluvným způsobem, když jsem ji našel loučit se se zámeckou knihovnou. "Počkej, Amálko, ty máš...?" "Šmankote jo, mám. Ty jsi jak ty dvě káči pitomé. To je pořád 'Ami, nedrž to jak panna péro!', 'Ami, nečervenej se u toho hraběte Šporka.', 'Ami, přestaň si hrát s panenkama, pohraj si radši s prcinou.!...., ale já nejsu nějaká nanynka nepolíbená, sakra!", přešla snad poprvé za pobytu na Zeleném Újezdu maličko do moravského dialektu. ""Brrr...to s tou prcinou zní jak od Žandy.", otřásl jsem se afektovaně, abych zakryl rozpaky z toho, že jsem Amálku odhadl podobně špatně jako zmiňované dvě "káči". "Jasně, že od Žandy! A přitom zrovna ona si ji po peřinou mrská každou druhou noc, když myslí, že jsme usnuly.", zahihňala se Ami jako školačka. "To já odolávám tělesným touhám za pomoci dekadentní literatury.", láskyplně přejela hřbety těch několika knih, co se obsahem zbytku dějinných a filozofických traktátů dost vymykaly. "No jo, poklad Zeleného Újezdu! Stihla jsi je všechny? A která je to... nejšmrncovnější?", vyzvídal jsem nevinně. "Určitě tahle. Vzpurná Valérie. Ty ostatní se tak nějak pořád opakují, akorát jednou je to na hrázi rybníka, jednou v salonu... ale Valérie, to je jiný. Počkej, neblbni, nečti to... ne nahlas!", protestovala marně, když jsem se svazku zmocnil, nechal se lesklými stranami s explicitními ilustracemi navést na patřičně peprný úsek textu a spustil: "Valérie stála uprostřed komnaty a vnímala svou částečnou nahotu: obnažené prsy nad lemem korzetu, bělostnou zadnici pod ním i odhalené ohanbí, nepatrně drážděné jemným vánkem průvanu z otevřených dveří. Stála zde připravena přijmout svůj slastně bolestný trest. Prohrála, byla v jeho moci. Kristián vešel a beze slova ji obcházel. Cítila jeho pohled všude, i tam, kde by muž počestnou ženu za denního světla vidět neměl. Skoro fyzicky pociťovala, jak očima přejížděl přes polokoule jejích bělostných ňader i jejich tmavé vrcholky, necudně se stavící do pozoru vzrušením. Nenáviděla své cecíky za to, jak se bez ohledu na její vůli vzrušením zrádně nalévají jako dva šťavnaté pupence a prozrazují její touhu. Věděla, že se jim dostane za to trestu, stejně jako její mušli, která se mezi stehny samovolně začala rozevírat v řídké houštince chloupků, čechraných průvanem, a labia její se od sebe rozchlípila, dychtiva přijmout mezi sebe a do ní cosi velkého, tvrdého, naplňujícího. Kristián natáhl ruku, a jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, ohmatal pravý prs její, potěžkal ho, promnul prsty vrcholek, až se zachvěla. Zachvěla, ale neucukla, držela pokorně, snad až toužebně, když mladý šlechtic svou dříve vzpurnou a bojovnou guvernantku nyní si podrobil a osahával jí jako pokorné jeho otrokyni ženské půvaby, jako když správce přijímá zámeckou kojnou a hmatem zkoumá na jejích odhalených prsech, má-li dost mléka. Jak Kristián majetnicky hnětl Valérii prs, ta cítila, že jí s každým jeho sevřením slastně zacuká mezi stehny. Když pak druhou ruku vložil mezi její labia a zatlačil, splynul jí ze rtů, dosud pevně sevřených, nepotlačitelný vzdech...".

Zvedl jsem oči od textu, který skutečně výrazně vybočoval z toho, co mi dosud edice kratochvilného čtení nabídla (vedle "Gwendolin z Vysočiny" a "Frivolní Filomeny" jsem přelouskal "Deník schovanky" a "Příběh pradlenky Pauliny"), a tázavě se podíval na Amálku. Má černovlasá kolegyně stála opřená o stůl, prsty křečovitě svírala jeho desku, oči za skly brýlí pevně zavřené, a klenutý hrudník jí pod kostkovanou košilí klesal a zvedal se, jak zrychleně dýchala. "To tvoje čtení... já ... tohle nedávám.", vydechla zničeně. "Laskána dole dotyky Kristiána, sledovala Valérie, jak bere z vykládaného stolku jezdecký bičík. Věděla, co přijde, připravena přijmout nevyhnutelné. Když ji obešel a jemně obkroužil bičíkem křivky její bělostné zadnice, maličko zatlačil a vmáčkl ho mezi půlky, sama se lehce prohnula a vyšla nástroji svým klínem naproti. Kristián uchopil mezi prsty vrcholek jejího pravého prsu, pozdvihl jej vzhůru, až se těžké ňadro propnulo vlastní vahou, Valérie cítila sladkou bolest v napnuté bradavce, a když objemný prs ze sevření vyklouzl a klesl s plesknutím k druhému, švihl bičíkem mezi jejími stehny, až sykla. Její dychtící pahorek vybuchl explozí slasti a bolesti v jediný okamžik. Valérie zaryla své bělostné zuby do spodního rtu a sama sebe v duchu proklínala za tu oddanost, se kterou očekávala, ba dokonce těšila se, až její mučitel stejným způsobem pozdvihne i druhé její ňadro, jehož vrcholek vypínal se touhou pocítit stisk jeho prstů, a ona znovu přijde trest na svou mušli. Pětkrát dopadl bičík na její pahorek, pětkrát sykla slastně a rozkročila se víc. Vysloužila si tím projevem necudné touhy ještě krátký výprask své nahé zadnice, ale i ten přijala vděčně. Konečně, konečně si její vládce, v jehož moci cele byla, rozepjal poklopec kalhot a tak, aby pokorná jeho otrokyně viděla každý milimetr, vylovil ven svou mužnou pýchu. Toužebným pohledem sledovala jeho pyj, jak se pohupuje a tyčí, prohnutý vzrušením, žilnatý silný. Obešel ji, tlakem dlaně na výpraskem ještě pálící zadnici přiměl ji předklonit se a zapřít rukama o stůl. Před obličejem se jí objevil bičík - pokorně ten nástroj slastné bolesti, který tak zmučil její ňadra, zadnici i klín, vzala mezi rty a stiskla zuby. Na rukojeti cítila chuť svých šťáv, jak jí před chvílí klouzal mezi labii, kam v ten moment vrazil Kristián nesmlouvavým výpadem svůj pyj a vnikl do horoucího lůna vzpurné Valérie, nyní své oddané souložnice."

"Sakra, Ami... to je docela silný...kafe.", dopověděl jsem udiveně. Když jsem zvedl oči od knížky, protože číst dál znepokojivě podrobné líčení vášnivé soulože hraběte a druhdy vzpurné guvernantky, bylo mi jasné, že tahle četba s hvězdičkou má na mou kolegyni opravdu silný vliv. Beze slova si rozepínala košili, a když se mezi jejími cípy objevily košíčky bílé podprsenky, vylovila z nich svá nemalá prsa. Zatímco jsem zíral na dvojici vzrušením hezky vztyčených bradavek, vklouzla si rukama pod sukni a stáhla si kalhotky na kolena, odkud je nechala pohyby nohou sjet až na kotníky. "Prosím... jako Valérii....", vydechla ochraptěle. "Ami, já tě přece nemůžu... tó, bít?!", protestoval jsem a bojoval s touhou sevřít ty pěkné kozičky v dlaních. "Prosím... jako ... Valérii...", vzdychla znovu, oči zase pevně zavřené, a zvedla si sukni. Její černými chloupky zarostlou mušličku jsem neviděl poprvé, ale cítil jsem po ní snad ještě větší touhu. Zřejmě nás oba očaroval ten sugestivní text, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem křečovitě stojící Ami obešel a skutečně začal po vzoru hraběte Kristiána brát jedno po druhém její nahá prsa a za bradavky je zvedat. Chvěla se a pokaždé, když její bradavka vyklouzla z mého sevření a prso jí znovu kleslo dolů. Cukla sebou, jak jsem ji dlaní pleskl přes nahou kočičku. Jen lehce, samozřejmě, ale mít po ruce jezdecký bičík, kdo ví... Celé to bylo v odpoledním sluníčku, které dopadalo velkými okny, tak snové a neskutečné, že bych to asi opravdu dokázal. Ami zrychleně oddychovala, bradavky tvrdé jako dva kamínky, a její "labia" se pod mými velmi ohleduplnými plácnutími skutečně stejně jako její literární hrdince rozevírala, takže jsem na dlani cítil, jak jí kundička vlhne. Vzrušený čím dál víc, trochu jsem přitlačil a sám sebe se maličko lehl, když jsem Amálku několikrát docela energicky pleskl i přes její kozy, pořád podepřené podprsenkou. "Aaaj... ano ... prosím, prosííím....", zajíkavě vzdychla, jako by cítila mé rozpaky. Když mě tím ujistila, že opravdu právě tohle chce, už trochu sebejistěji jsem ji přiměl opřít se o stůl a nastavit se mi. Prsa se jí přitom trochu prověsila, částečně stále podpírána nesvlečenou podprsenkou, ale dost na to, aby bylo vzrušující ji za ně pořádně vytahat a vyplácat ji přes ně, až sykala slastí. Prudké vzrušení, které jsem pocítil, když má ruka dopadala na vlnící se hmotu jejích prsů, mě skoro až vyděsilo. To ale nebylo nic proti tomu, jak silná erekce se dostavila, jakmile jsem začal ochotně nastavené Ami plácat dlaní její kundičku. Díky tomu, jak byla vzrušením mokrá, to krásně mlaskalo, a já měl najednou co dělat, abych včas vylovil z kalhot beznadějně ztopořený klacek, který by je jinak snad potrhnul. Namísto ruky začal jsem Ami trestat nastavenou pičku žaludem, který nemilosrdně dopadal na její baculaté, prokrvené pysky i poštěváček, než jsem nějak ovládl tu nečekanou touhu dát její kundě co proto a oproštěný od nevšední literární inspirace, konečně jí ho klasicky vrazil do prciny, až vykřikla. Následovalo vzrušující, i když už celkem obvyklé mrdání, snad jen na konci, když mě předtím Amálčino bezmála plačtivé sténání ujistilo, že se prudce udělala, jsem nějak nebyl ani v posledních vteřinách před svou explozí ochotný se vzdát vlhkého horka jejího klínu, takže jsem z její svírající se frndy sice péro vytáhl včas, ale nechal ho stříkat prudké dávky semene přitisknuté k Amálčinu pahorku aspoň zvenku. Cítil jsem pod škubajícím se ocasem její poštěváček a doufal, že si snad žádná kapka z jejího mnou mocně zcákaného bříška nenajde cestu dovnitř. Mezi ta její labia... Jakkoliv jsem po tomhle dalším knihovním extempore očekával další přívaly rozpaků a permanentní ruměnec, Ami to tentokrát zvládla úplně v klidu. Na Zeleném Újezdě jí ostatně zbývaly jen dva kdy, pak ji vyzvedli rodiče, kteří dorazili v bílé Ladě. Když jsme do ní s kluky nakládali Amálčiny kufry, připadal jsem si, jako bychom vyprovázeli naši oblíbenou sestřenku do světa na zkušenou. "Díky za všechno, hlavně za čtení.", mrkla na mě Ami, pověsila se mi na krk a vlepila mi takovou pusu na rozloučenou, až krásná Kateřina pozdvihla obočí a ty dvě "káči" vykulily oči. No jo, knížky byly ten klíč, co mi dvakrát odemkl klín téhle vášnivé knihomolky. Však jsem si do Prahy odvážel ze zámecké knihovny tajně vypůjčený svazek "Rozpustilá Rozálie". Vytáhnout ho ve vlaku jsem se ale neodvážil, i když ta pihovatá slečna naproti, které rytmické pohupování vlaku hezky natřásalo dvojici od sluníčka maličko spálených koziček, by si možná se mnou četla ráda...

Když jsme vjížděli na pražské Hlavní nádraží, rodiče tvrdošíjně označované jako Wilsoňák, připadalo mi, jako bych odsud vyrazil na Zelený Újezd tak před rokem. Tolik se toho od té doby za pár týdnů seběhlo. Netušil jsem, jestli je Ivan doma nebo vůbec v Praze, byl jsem jen rád, že jsme dali na konci června hlavy dohromady a domluvili se, že si byt podržíme i přes léto, protože je to prostě parádní bydlení. Jeho prateta nebo kdo tu vlastně byl oficiálně hlášený ho očividně nijak urgentně nepotřebovala. Uvítací výbor jako obvykle obstaral důchodce Šíma, který mě snad cítil přes dveře, přestože jsem se snažil vyběhnout po schodech jako myška. "Poslechněte, študente, ty návštěvy slečen musí přestat, nebo napíšu na OPBH!", hudroval staroch, takže zatímco jsem bral schody po třech a křičel přes rameno něco chlácholivého, pochopil jsem, že můj spolubydlící je zřejmě doma a nezahálí. Zvuk sprchy z koupelny to potvrzoval, a tak jsem v předsíni praštil batohem a těšil se, že osprchovaného Ivana vytáhnu na pivo a maličko se pochlubím tím, jak se mi na Zeleném Újezdu daří. Člověk nicméně nemusí mít kurz anatomie, aby poznal, že postava, která vyšla z koupelny, rozhodně není Ivan. Štíhlá blondýnka s mou přítomností nepočítala, takže i když měla v rukou osušku, namísto zahalení své nahoty ji ještě několik vteřin používala k protřepávání vodopádů svých čerstvě umytých vlasů, díky čemuž mi jasně demonstrovala na hrudi poskakujícími malými, špičatými prsy i pahorkem ve vlhce zplihlé houštince světlých chloupků mezi stehny, že jde o mladou dívku. Teprve když jsem si decentně odkašlal, zaječela tak, že důchodce Šíma jistě promptně vyrazil na nejbližší služebnu VB hlásit pokus o mord, a mrskla sebou k Ivanově pokoji. Díky tomu, že se osuškou zakryla rychle, ale trochu pozdě vepředu, doplnila mi tak nesvatou, ale půvabnou trojici koziček a kundičky ještě o pěkný, kulatý zadeček, než zmizela za dveřmi. Nebylo to poprvé, co jsem v našem bytě narazil na některou z Ivanových známostí polonahou, a tak jsem se s pochechtáváním uklidil do svého pokoje, otevřeným oknem vyhnal do malostranského podvečera několik týdnů nevětraný vzduch a přečetl si rukou psaný vzkaz na stole, který zasadil úsměvnou scénku do patřičného kontextu. "Jel jsem s partou na Fatru. Na týden tu bydlí sestřenice. Pokud se tu stavíš, neopovažuj se ji ojet! Ivan." Tak vida, sestřenka ve víru velkoměsta. To je teda nápad, nechat zřejmě sotva zletilé děvče samo v Praze. Copak já, já ji neojedu, jakkoliv už jsem šťastnou náhodou měl tu čest zahlédnout, o co tím přicházím. Ale navzdory nepříliš nápaditým autorům pokleslé literatury, kteří každou dvojici lidí opačného pohlaví nechají krátce poté, co se octnou o samotě, ze sebe strhat oblečení a začít divoce souložit, ve skutečnosti je k takovým krokům třeba správné nálady, vhodné situace... Kdepak, Ivan může být klidný. Ovšem kdo ví, co tu děvenka během týdne sama vyváděla. Mé mravokárné úvahy vyrušilo krátké zaklepání a dotyčná vešla s rozpačitým úsměvem. Že toho na sebe po tom nečekaném setkání moc nenatáhla, to mi už od dveří jasně hlásily dva výmluvně trčící hroty, které jí vepředu na malých prsou napínaly látku trička. Sestřenice, která se představila jako Karolína, naštěstí podle mého batohu i nenásilného vniknutí do bytu pochopila, že nejsem lupič ani vrah. Její pobyt v Praze se navíc ukázal nebýt nerozvážným letním dobrodružstvím: Karolína studuje na chovatelku zvířat, a tak celý týden ráno co ráno dojížděla do Troje, kde v pražské zoo absolvovala jakýsi letní ošetřovatelský kurz. Ten byl tak náročný, že se večer vracela do našeho malostranského bytu úplně vyřízená a hroutila se do postele. "Z Prahy jsem viděla za týden míň, než když jsme tu byli na výletě se školou. A zítra ráno jedu domů.", stěžovala si.

Neměl jsem žádný pevný program, její stesky zněly jako trochu smutný příběh, a tak jsem nabídl Karolíně své průvodcovské služby a v letním podvečeru ji protáhl malebnými uličkami a zákoutími Hradčan, Malé Strany a Petřína. Praha v té době v létě ještě nepraskala ve švech pod náporem zahraničních turistů, a když jsme se po třech hodinách posadili pod podloubí naší malostranské hospody na orosenou odměnu, byli jsme bezmála jediní hosti, když nepočítám pár stálých dědků ve výčepu. Zavtipkoval jsem, že piva objednám radši já, a Karolína odsekla, že je plnoletá už dva měsíce, s popuzeností, která mi připomněla Amálku. Pokrčil jsem rameny a po delší absenci zase obdivoval uspokojivý soulad kupolí okolních barokních chrámů s neméně barokními tvary na hrudi obsluhující servírky Niny, které se pod černou halenkou pohupovaly solidní čtyřky. Zahřálo mě, když mě pozdravila slovy "No to se podívejme, kdopak se nám vrátil?!", až Karolína významně pozdvihla obočí. Víc než to a shovívavý úsměv pokaždé, když mě přistihla, jak to její "baroko" okukuju, se mi toho večera, a vlastně ani nikdy jindy od jistě temperamentní černovlásky nedostalo, ale člověka potěší i to. Karolínu, sice čerstvě plnoletou, ale v ženských tvarech za prsatou servírkou značně zaostávající, to nadchlo poněkud méně, ale pak jsme si začali povídat o Ivanovi, o jehož rodině a životě před pražskými studii jsem navzdory společnému bydlení věděl málo, a večer nám příjemně utekl. Po návratu jsem ji galantně pustil do koupelny jako první, pak jsem si dal sprchu já a těšil se do postele. V obýváku se ještě svítilo, Karolína seděla pod lampou, v ruce knížku. Mou knížku. Nebo vlastně ne mou, ale vypůjčenou ze zámecké knihovny. Zřejmě jsem při vybalování "Rozvernou Rozálii" neopatrně položil na stolek a Ivanova sestřenice v ní teď vězela až po uši. Opatrně jsem se vytratil, protože jsem tušil, o jak silný čtenářský zážitek se může jednat. V pokoji jsem ale ležel jak na trní, nemohl usnout a světlo z obýváku mě přitahovalo jako lampa můru. Když na zvonici chrámu svatého Mikuláše odbíjela půlnoc, vydal jsem se napít. Podlaha starého bytu mě skřípotem prken prozrazovala už na dálku, přesto zaujatá čtenářka mou přítomnost ignorovala. Že ji příběh pohltil a má na ni předpokládaný vliv, to se dalo celkem jasně poznat: Karolína v jedné ruce držela knížku, druhou měla zasunutou v kalhotkách. Pomalu, beze spěchu, s ní rytmicky pohybovala. Věděla, že stojím ve dveřích a sleduju ji, ale laskání svého klínu nepřerušila. Teprve když dočetla kapitolu, knížku odložila a kalhotky, pohybem ruky posunuté tak, že nad jejich gumou vykukovaly kudrny jejích světlých chloupků, si stáhla úplně. Přetočila se na záda, rozevřela stehna víc od sebe, a jednou rukou si začala nahou mušličku mnout a rozevírat, zatímco druhou si vyhrnula tričko tak, že zpod něj vyklouzlo nahé prso, jehož vztyčenou bradavku stiskla mezi prsty. Přidala trochu na důrazu svého dráždění, zatímco předtím se soustředila hlavně na knížku a mezi nohama se laskala spíš mimoděk, teď stále rychlejším kmitáním ruky spěla k jasnému cíli: udělat se. Přímo přede mnou.

Zatímco odpoledne mi to při čtení Ivanova vzkazu připadalo nesmyslné, absurdní a nepředstavitelné, teď se situace a nálada úplně proměnila. V nočním tichu se vlhké mlaskání Karolínou čím dál důrazněji třené a vzrušením slyšitelně vzrušené kundičky spolu s jejím oddychováním neslo pokojem. Bezděčně jsem vylovil z kalhot pyžama svůj čurák, tou podívanou už zpola vztyčený, a několika zakmitáními ho přivedl k erekci. Karolíně ten pohyb neunikl, otočila se přes rameno a chvilku se na mě udýchaně dívala, aniž by přestala jednou rukou kmitat na své frndičce a druhou si brnkat o vzrušenou bradavku nahého prsa. Neudělala jediný obličej nebo gesto, kterým by mě k čemukoliv pobízela, ale když jsem se přemístil nad ni a nasměroval svůj klacek pod půlky jejího zadečku a do rozevřené prciny, rozhodně mi v tom nebránila. Když jsem do ní začal pronikat, na chvilku jsem se polekal, jestli nejsem první; byla navzdory předchozímu vydatnému mrskání pičky úžasně úzká, a když jsem odpor jejího poševního vchodu tlakem žaludu překonal a pomalu do její štěrbiny zajel až po kořen čuráku, krásně mi ho svírala. Chvíli jsem počkal, až se pode mnou roztáhne a přizpůsobí mému klacku, a pak jsem jí začal tu úzkou pipinu zvolna, ale ve zrychlujícím se tempu píchat. Když jsem chytil tempo a zaujal stabilní pozici, nahmatal jsem oběma rukama její kozičky, které mi ochotně nechala vklouznout do dlaní. Nalehl jsem na ni těsněji a pomalé přírazy postupně zrychloval, jak se její mrdaná kundička roztahovala a mé vzrušení rostlo. Prsa jsem jí hnětl a drtil prsty, ona mi pohyby pánve vycházela naproti, zakláněla se a sténala. Těsně předtím, než jsem ucítil nástup neodvolatelného prudkého orgasmu, se prohnula a s výkřikem se udělala. Měl jsem co dělat, abych svůj čurák vytáhl z její sevřené pičky včas a prudké výstřiky semene jí nasměroval na zpola odhalená záda. Rychle si pod bříškem vrazila mezi nohy ruku a jejím energickým mrskáním se buď dodělávala, nebo si zkoušela způsobit druhý orgasmus, zatímco já s tlumeným hekáním dostříkával. Po dlouhé době jsem se zvedal od holky, se kterou jsem se právě miloval, a nevěděl jsem tak docela, co mám říct. "Tu knížku musím vrátit.", plácl jsem bezmyšlenkovitě. "To je škoda, chtěla jsem vědět, jak to s rozvernou Rozálií dopadne.", zamumlala Karolína napůl zklamaně, napůl ospale.