Kopretiny pro zámeckou paní (10.)

Vyhříval jsem se na sluníčku na nádvoří zámku Zelený Újezd (opravdové perly rokoka) a pošilhával po mladé slečně pár metrů ode mě, hluboko ponořené do knížky. Jednu nohu měla spuštěnou ze zídky, druhou pokrčenou, a zřejmě aniž by to věděla, vystavovala mi svůj rozkrok, znepokojivě jasně vyrýsovaný přes šortky krátké tak, že jí zpod nich vykukoval krajkový okraj kalhotek. Některé obrazy prostě člověk musí jen tiše obdivovat. Vydržel bych to klidně celé odpoledne, ale sličnou čtenářku vyrušila a změnit pózu přiměla Žanda, která hlučně přiskotačila od brány a mávala na mě pohlednicí. Nejsem vyloženě kasteolog, ale "romantický skvost střední Moravy" neboli Bouzov jsem poznal hned. Přesto mě důležitě informovala, že nám píše Amálka, a zajímala se, jak má rozumět větě 'Pozdravujte zámeckého knihovníka!'. "Copak tady na zámku je nějaký knihovník?? Ta Ami je ale trhlá! Jediná, kdo furt vysedával v knihovně, byla ona.", zavrtěla hlavou, až jí prsa pod tričkem poskočila. Věděl jsem moc dobře, co tím naše bývalá kolegyně myslí, a v duchu jsem se usmál. Kdepak, Ami nebyla rozhodně jediná, kdo do knihovny zavítal... Žaneta ještě chvíli nechápavě vrtěla hlavou, takže mi hned v duchu naskočilo, jak pružná a hebká na dotek ta její neposedná kůzlata jsou, i jak se jejich citlivé vrcholky pod prsty umí rychle vztyčit, ale připomněl jsem si, že Žani je momentálně ve fázi "jsem věrná svýmu klukovi" - dotyčný se tu před pár dny s letní partou stavil, a zatímco kamarádi do sebe lili jedno pivo za druhým v hospodě pod zámkem a častovali výčepní Natálku průhlednými lichotkami, jeho si Žaneta odvedla na naši ubikaci. Neměl jsem v úmyslu je šmírovat, ale sténání, které se neslo z dívčího pokoje, se prostě nedalo přeslechnout. Když dvojice mladých milenců řádila už půl hodiny, radši jsem se taky vydal na pivo. Zatímco jsem se ale následně snažil udržet dekorum, Gábina si ji později nemilosrdně před ostatními dobírala, jestli si vůbec může sednout a zdalipak ji ten její přefiknul dost, aby si ji aspoň pár dní večer nehonila pod peřinou. Nás kluky tím uvedla do rozpaků, Žanda se jen pitomoučce culila a nijak to nekomentovala. Neuniklo mi ale, že zatímco předtím si obě svorně dělaly legraci z Amálky, po jejím odjezdu šijí jedna do druhé.

Jednoho večera, zrovna když jsem se chystal zavřít pokladnu, protože Gábina odvedla poslední skupinu návštěvníků na večerní prohlídku, na okénko zaklepala ženská ruka a vzápětí ho téměř celé vyplnilo objemné poprsí, dmoucí se pod halenkou, jejíž oválný výstřih dával štědře nahlédnout do žlábku mezi oběma prsisky, velikými jako dva pecny chleba. "Dobrý večer, neměl byste čas na jednu pozdní návštěvnici?", špitla s úsměvem Julie, protože to byla ona, kdo mi zaparkoval své úctyhodné dudy nad pultík. "Dostala jsem onehdy takovou hezkou pohlednici...", nakrucovala si pramen vlasů na prst jako šestnáctka, co dělá drahoty, než se nechá pozvat do kina. Pak ovšem přestala hrát upejpavou slečinku, přiznala, že je tu v záležitosti spíš pracovní, a nechala se zavést k naší krásné kastelánce Kateřině Krásné. Pozdravily se s opatrnou zdvořilostí dvou žen, co se pracovně dobře znají, navzájem se respektují, ale na skleničku spolu asi nechodí. Kastelánka mi dala jasně najevo, že u jejich rozhovoru jsem nejen zbytečný, ale přímo nevítaný, a tak mi nezbylo, než se všetečně ochomýtat kolem brány a vyhlížet, až prostorově výrazná památkářka ukončí svou audienci u zámecké paní. Udivilo mě, že se jejich záležitost protáhla skoro na hodinu, pak ale Julie vyplula i se svými objemnými ženskými přednostmi přece jen ven, a když mě uviděla, zdálo se, že jí má přítomnost, k níž jsem velmi viditelně neměl žádný důvod, udělala radost. O oné pracovní záležitosti se bavit nechtěla, jen tajemně poznamenala, že nám to Kateřina možná poví sama, zato se živě zajímala o večerní prohlídku, ke které jsem ji před pár týdny poslanou pohlednicí vlastně pozval. Julie ji ostatně povytáhla jako důkaz ze své kabelky a zazubila se, že mezi pracovní poštou vyvolala u kolegyň spoustu otázek. "Ty nány ne a ne pochopit že i holka při těle může mít ctitele.", zaveršovala si. Gábina se svou večerní skupinou zrovna končila a klíče mi předala s povytaženým obočím. "Sem nevěděla, že seš na ty... macandy.", ušklíbla se tak, aby to Julča určitě nepřeslechla. Úvahy nad tím, proč je na nás Gábina poslední dny vyloženě protivná, jsem ale odložil na později a vynasnažil se, abych fešně macaté referentce Památkového úřadu, jejíž zásluhou jsme večerní prohlídky nabízeli jako jediní v kraji, poskytl odpovídající pozornost. "Doufám, že máš celou noc, sklepení zámku jsou ukrutně romantická, ale chodby se táhnou řadu kilometrů.", zavtipkoval jsem, až se roztomile začervenala. Pak doplnila praktickou informaci, že musí stihnout poslední autobus do Brodu v půl deváté. Moje obecná fixace na vlaky, tady ještě posílená zdejší prsatou paní přednostovou, mi téměř bránila vnímat i jiné formy dopravy, ale večerní autobusová linka nám dávala dost času. Chtěl jsem se před Julií, která mě svou odborností rozhodně převyšovala, pořádně vytáhnout, a tak jsem ze sebe vydal maximum a pro tentokrát si odpustil nahodilé improvizace, které část návštěvnic přiváděly k hlasitému smíchu a kastelánku Krásnou, pokud je náhodou zaslechla, k nefalšované zuřivosti.

Teprve u hraběte Šporka jsem svůj kulometný výklad trochu zvolnil. Julii přísný pohled šlechtice zaujal podobně, jako před ní už mnohé, a zkoumavě si ho prohlížela. Z pravomoci svého úřadu se ani moc neostýchala sednout si k tomu do lenošky naproti obrazu, který opravdu vyzařoval jisté kouzlo, umocněné v tuhle denní dobu tím, jak na něj přes zámeckou věž dopadaly dělenými okny poslední podvečerní paprsky. Bral jsem magii té chvíle za jakési znamení, protože právě takhle se to na tomhle místě semlelo můj první večer na Zeleném Újezdu se Žandou. "Hrabě hluboce miloval svou ženu Františku Apollonii.", prohodil jsem do ticha, když jsem zaujal ve stoje pozici za sedící Julií a sledoval, jak se jí ve výstřihu halenky objemné prsy zvedají a klesají, napěchované do košíčků podprsenky na samé hraně konfekční škály velikostí. "Na dalekých cestách odmítal obcovat s místními ženami, nevydržoval si konkubíny. Potřeby těla vždy uspokojil jen v manželském loži. Pověst praví, že po jeho návratu ze Svaté země manželé komnatu neopustili tři dny, po které se věnovali divokému souložení na všechny způsoby. Hraběnka si pro ten účel nechala ušít v Itálii speciální šaty, v nichž měla své prsy důmyslnými průstřihy stále vytažené, a k jejímu lůnu mohl hrabě pronikat zvláštním rukávcem, takže se s ní v chladné komnatě mohl milostně spojit, aniž by se svlékala." Vymýšlel jsem si ty nesmysly na fleku, zřejmě ve volbě slov ovlivněný "Rozvernou Rozálií" a dalšími dílky z Amálčiny červené knihovny, ale na Julii to mělo očividný vliv. "To by se mi líbilo... mít prsy stále venku... nabídnuté svému Pánovi... kdykoliv by mě za ně mohl brát...", vysoukala ze sebe trochu ochraptěle a očima fixovala postavu hraběte, když jsem se zpoza ní naklonil a ne bez námahy vylovil obě její objemné ceciny z podprsenky. "Nabízela bych ... ty svý obří dýně... nastavovala je...", vzdychla ostýchavě a já zabořil prsty do pružné hmoty pravé kozy, opřené o podprsenku a lem výstřihu, který se do ní trošičku zařezával, jak přes něj vlastní vahou přetékala a na jejím vrcholku se pod mým prsty rychle stavěla do pozoru růžová bradavka. "Po dlouhé době bez Pána ... bych je měla nalité, plné...potřebovaly by ulevit... pořádněěě ... pota haaat...", drmolila Julie polohlasně a s čím dál většími obtížemi, jak jí vzrušením hlas přeskakoval, když jsem její růžové dudlíky, ve chvilce vydrážděné a tvrdé, stále důrazněji potahoval, až se jí obě obnažená prsiska, vyložená jak na podnose, vlnila a převalovala. "Aaaaa .... uuuuu, uuuuh.... jo, joooo....!", sténala slastně, když jsem jí zduřelé cecíky potahoval, až se jí vrcholky koz propínaly. Cítil jsem, jak mě ta kombinace jejích objemných tvarů a zvláštně jadrného vzrušeného monologu, jaký poprvé předvedla tu noc, kdy jsem ji po koncertu šukal v jejím pokoji, zase dostává a vzrušuje. Péro mě v kalhotách tlačilo, jak jsem se přes lenošku nakláněl nad jejími vyvalenými prsisky a hnětl je čím dál silněji a skoro surově, ale čím víc jsem na ty dvě bělostné polokoule prsty útočil, tím víc Julie ztrácela zábrany.

"Věrně bych čekala... a pak se nastavila ... jako poslušná áááá... šukna. Mohl bys mě... mrdat pořád... dokola...dokud by ti... stál, jako svou ouou... tlustou šukací sviňku!", hekala a sama si dlaní pleskala vrcholky koz, když jsem je pevně tiskl, až se vyboulily. "Voje ... vojedeš ... svoji břichatouuu šuknu?", zasténala prosebně a přesunula se na lenošce se zadnici z boku vysazenou. "Ohhh....óóóó...ajajaaaaj!", vzdychala, když jsem k ní rychle přistoupil, zvedl jí sukni a přes kalhotky prsty ohmatával pod širokou zadnicí hezky vyrýsovanou buchtu. Když jsem vmáčl palec do rýhy, dělící jí na dvě půlky jako kávové zrno, Julie zhluboka vzdychla a po stranách zaříznutých kalhotek jí vystoupily chloupky. Mnul a hnětl jsem horký pahorek její macaté kundy, až se jí kalhotky zařezávaly víc a víc, po chvíli měla venku i kundí pysky a bavlněná látka byla čím dál vlhčí jejími šťávami. "Aaaaaa aaa no, osa hej mi ... tu mou píííču nadrženou ouou....! Vojeď svoji mrdnu tlustou ouuu!", chroptěla a vkleče se, jak jen jí to trochu krkolomná pozice dovolila, tahala jednou rukou za své nahé, visící dudy. Byl jsem úplně ztracený a přemožený tím přívalem jejích vnadů i vzrušujících výrazů, které ze sebe vyrážela. Rychle jsem vylovil z kalhot až bolestně ztopořený ocas, v náhlém návalu jakési prastaré dobyvačné chtivosti popadl Juliiny zmáčené kalhotky za okraje, prudce jimi škubl od sebe s hlasitým zvukem trhané látky je rozerval. Dřív, než stihla případně protestovat proti zničení svého spodního prádla, rychle jsem zabořil do obnažené kundy svůj žalud a tlačil ho mezi pysky do její vzrušením zmáčené štěrbiny. Nebylo to těžké, poševní vchod nekladl téměř žádný odpor, spíš jako by můj čurák lačně vcucnul. "Jooooooo....!!", zasténala táhle, jako by vyplnění její chtivé píči bylo to jediné, na čem pro tuhle chvíli záleželo, a začala proti mně narážet svými širokými boky. Nevím, jestli truhlář, který tuhle historickou lenošku před několika staletími vyrobil, vůbec pomyslel, jaké námaze bude jednou vystavena. Následné divoké šoustání Julčiny nastavené mušle ji řádně prověřilo, přestože mrdaná památkářka měla píču tak mokrou, že v jejím svíravém horku můj klacek jezdil jako píst v dobře namazaném válci. Julie, přemožená vzrušením i prožívanou rozkoší, už jen neartikulovaně hekala, sténala a chroptěla, zatímco já zatínal prsty do bělostných půlek její statné zadnice tak, že na nich nechávaly rudé otisky. Pak se, i přes své nezanedbatelné tvary velmi elegantně, prohnula, jako by na několik vteřin zkameněla, a následně se sténající zhroutila na lenošku v prudkém orgasmu.

Její mušle, ze které můj klacek s mlasknutím vyjel, se vlhce leskla, a já cítil, že jsem svou macatou milenku dovedl na vrchol z posledních sil - ještě pár přírazů do té lačné prciny, a už bych ji zřejmě plnil semenem. Julie byla pro několik následujících vteřin ztracená, naplno ponořená do prožívání své chvíle slasti, pak se ale udýchaně otočila a s cecinami stále vytaženými z výstřihu a košíčků podprsenky se rychle přemístila na lenošce ke mně. Popadla mě za trčící čurák a zabodla si ho do hmoty jednoho z prsů. Pumpovala jím a píchala si svou nastavenou kozu, přejížděla žaludem po dvorci bradavky, plácala se jím přes její stále vztyčený hrot, a právě když jsem cítil, že se nezadržitelně zvedá vlna, která už nepůjde zastavit, sklonila se a objala vrcholek mého klacku rty. Druhou rukou mi jemně, ale důrazně stiskla koule, a pak už jsem vnímal jen tu prudkou, explozivní úlevu a výbuch rozkoše, když se můj klacek prohnul a vystříkl první dávku semene do její pusy. Později jsem si blahořečil, že jsem odolal nutkavé touze popadnout Julču za zátylek a narazit si její hlavu na můj vrcholící čurák, protože z množství a prudkostí mých výstřiků by se mohla zalknout. Takhle svírala vlhkými rty můj žalud, rytmicky mi tiskla koule, jako by z nich ždímala další a další dávky semene, které jsem jí cákal do pusy a ona ho s oddychováním polykala. Dlouho, ale bez zaváhání a až do konce. Teprve když mj klacek začal ochabovat, jemně ho pustila z pusy do dlaně, kterou si ho ještě přidržela, aby ho dlouhými tahy jazyka olízala, než mě pustila docela a s tvářemi rudými námahou, prožitou rozkoší a asi i maličko studem se začala tiše upravovat. Jak si s obtížemi cpala svá velikánská prsa do košíčků podprsenky, napadlo mě, že způsob, jakým provedla mé velké finále, měl možná co dělat s tím, aby nešla na ten poslední autobus do Brodu s nápadnými mokrými fleky na halence. Dost na tom, že bude mít pod sukní kalhotky v rozkroku roztržené. Zdálo se ale, že mi tu mou neurvalost nezazlívá, protože než se definitivně upravila, s rošťáckým úsměvem se přes ně několikrát pohladila v místě, kde se z roztržené látky draly ven vlhce zplihlé světlé chloupky.

Cestu od zámku dolů do Újezdu a k autobusové zastávce pod vzrostlými kaštany jsme absolvovali mlčky, protože po takovém silném zážitku se slova někdy nehledají snadno. "Tak čau a ... díky. Za prohlídku. Lepší jsem nezažila.", zazubila se Julie na schůdcích autobusu, než se sklonila a vlepila mi pusu. Stejně jako když jsem před pár týdny naopak já stál v okně odjíždějícího vlaku, i teď jsem si umiňoval, že ani další milování s tohle "plnoštíhlou" památkářkou nesmím založit do sbírky náhodných a nezávazných flirtů, i když jsem pořád tak docela nevěděl, kam tedy patří. Podobné pocity jsem ostatně zažíval pokaždé, když jsem se v pokladně zakoukal na pohlednici hradu Bouzov, "romantický skvost střední Moravy", kterou Žadna zastrčla za rám pokladního okénka, a vzpomněl si na Ami. Něco ty dvě měly ostatně společné, jen jsem asi nebyl ještě dost zkušený na to, abych dokázal pojmenovat, co to je. S výrazem filmového hrdiny, jehož kráska právě zmizela v dáli, jsem kopal do kamenů a zadumaně se loudal do hospody pod zámkem, která se stávala zdejším bezpečným přístavem, kam jsem se zas a znova vracíval. Na sladkobolné rozjímání jsem ale nedostal šanci. U stolu vedle dveří seděla nad skleničkou vína naše krásná kastelánka Krásná, a jak mě předtím pohledem vyháněla, aby si s Julií promluvily jen mezi čtyřma očima, teď mě naopak rezolutním gestem ruky nekompromisně nasměrovala na židli naproti sobě. "Jak si slečna referentka užila prohlídku? Vidím, že jste si dali na čas. O pár minut déle, a museli bychom jí na zámku rozestlat.", spustila bez pozdravu. Se svatouškovským výrazem jsem skromně pravil, že jsem dělal, co jsem mohl. "Ano, to bylo slyšet až na nádvoří.", utrousila suše Kateřina, aby se vzápětí rozesmála mému poděšenému výrazu. "Nic pochopitelně slyšet nebylo, ale teď už mi opravdu nevymluvíte, že jste na to šel od podlahy. Nu, mládí vpřed. Slečna Julie je předpokládám Vaše dávná známost." Zamumlal jsem, že spíš nedávná, ale statistiku, že jsem s Julčou strávil zatím necelé tři dny a třikrát se s ní taky vyspal, jsem si moudře nechal pro sebe. "Každopádně, a budu se opakovat, na Vás si musím dát pozor, pane Jánský. Už třikrát jste mi přímo nebo nepřímo pomohl.", hrála si kastelánka zadumaně s okrajem skleničky (což bylo při "kvalitě" zdejšího vína určitě bezpečnější, než ho pít). "Postaral jste se o mě, když jsem měla menší ... hm, rodinnou krizi. Mnohý jiný by z toho vytěžil víc než mě párkrát chytit za zadek..." "To jsem klopýtl, paní kastelánko, jsou tam kořeny!" "No jo, já vím, však nedělám netykavku. Pak se Vám ovšem povedl ten husarský kousek se schválením večerních prohlídek. Já se neptám, jak jste to dokázal, i když při proporcích slečny Pokorné by to vyžadovalo spíš četu těch husarů, ne hubeného vysokoškoláka..." "Vaše nemravná obraznost mě šokuje!" "Věřím, že ten šok přežijete, a jak říkám: neptám se jak, pane Jánský. Prostě nám to Julie v pátek odpoledne přiklepla. Stává se." "Šel jsem na její koncert.", pípl jsem. "Aha, a hrál jste jí na dudy." "No to snad..." "Klid, dudy jsou hudební nástroj, nic víc jsem tím nemyslela. Ostatně, dudy speciálně jsou u slečny Pokorné opět úkol spíš pro dva, střízlivě odhaduju. A do třetice: pochybuju, že nebýt Vašeho šarmu, nebo jak tomu říkat, trmácela by se Julie osobně mě varovat, že se na nás chystá z kraje kontrola." Tak proto ten tajemný rozhovor. "Ale proč? Proč kontrola?" Kateřina Krásná se ke mně naklonila, že jsme si tak blízko snad nikdy nebyli, a zašeptala: "Jste padlý na hlavu? Přece tak to v téhle zemi chodí. Kdo je moc úspěšný, dostane přes prsty. Máte populární večerní prohlídky? Ale, tak to my vám zkontrolujeme účty, zabezpečení trasy, prostě něco na vás najdeme. Pane Jánský, slyšel jste někdy výraz 'oběť vlastního úspěchu'? Tak to jsme teď my. Jsem ráda, že Ami je už na Bouzově. Ale dobrá. Bude kontrola, s tím nenaděláme nic. Ale protože jste osvědčil kvality, na které se vdaná žena jako já stydí jen pomyslet, aspoň to víme dopředu. Můžeme se připravit. Teď mi přestaňte očima pořád sjíždět na prsa a poproste Natálku, ať mi přinese pivo, protože to víno je vyloženě zdravotní riziko.", ušklíbla se krásná Kateřina a konečně se ode mě odtáhla. Litoval jsem.