„Nohy mé paní“
Sedíš na gauči. Nervózní, vzrušený, netrpělivý. Přesně, jak to mám ráda. Vcházím tiše – na sobě jen saténový župan a podpatky, které jemně klapou o podlahu. Ani nevíš, kam dřív s očima. Ale já vím přesně, kam chceš koukat.
Přicházím blíž. Zastavím se těsně před tebou. Beze slova si sednu, přehodím nohu přes nohu a pomalu si rozvážu župan. Ne kvůli tělu – ty totiž nechceš prsa ani zadeček. Tebe vzrušuje něco úplně jiného…
Sklouznu z nohy lodičku. Pomalu. Naschvál. Tvoje oči zůstávají přilepené k mému chodidlu, jako by to bylo zakázané ovoce. A já tě nechám. Chci, abys trpěl. Chci, abys cítil každý milimetr napětí.
„Chceš je?“ šeptnu ti.
Ty jen přikývneš, bez hlasu. Jako otrok touhy. A to se mi líbí. Hodně.
Zvednu nohu a položím ti ji na klín. Jemně, vláčně, s naprostou kontrolou. Cítíš její váhu. Hebkost kůže. Vůni mého parfému, který jsem si na chodidla nastříkala jen pro tebe.
Začneš mi je hladit. Opatrně. Jako bys měl v rukou poklad. Jazykem přejíždíš po mých prstech, zatímco já si v klidu zapaluji cigaretu a sleduju tě s lehkým úsměvem. „Lízej pořádně…“ zavrním. „Chci cítit, že si mě vážíš.“
A ty mě uctíváš. Každým dotykem, každým pohledem. Tvá tvář v mých chodidlech, tvůj dech mezi mými prsty. Tohle není sex – tohle je tvoje odevzdání. A moje rozkoš.
Ještě nevíš, že to nejlepší teprve přijde…
